Tradigitální přístup k výuce angličtiny na ZŠ

Kolik vln a zvratů už jsme ve výuce zažili! Kolikrát už jsme začínali něco zbrusu nového! Kolikrát jsme pochybovali, zda učíme své žáky tím správným způsobem! Prošli jsme si zažitou tradiční výukou založenou na výuce gramatiky (Grammar-translation method), proškolili nás v metodě založené na poslechu (Audio-lingual method), v současnosti jsme žádáni, abychom učili komunikativními způsoby (Communicative language teaching) a pokud možno užívali i výuku tematicky orientovanou (Theme-based learning), eventuálně založenou na daném úkolu (Task-based learning), nejčerstvěji nás pak oslnila metoda propojení učebního předmětu a cizího jazyka CLIL (Content and Language Integrated Learning), také bychom neměli zapomenout na zážitkovou pedagogiku (Experiential teaching), a to vše zakomponované do zaklínadla Projekt (Project-teaching) a zastřešené moderními technologiemi. Zkušený učitel již dávno rozpoznal, že žádná z těchto metod není ta jediná fungující. Moudrý učitel už dávno v každé módní vlně rozpoznal cenné kapky a zařadil je do svého repertoáru. Tento učitel se snad ještě nenechal otrávit školeními a příkazy shora a přijal vědomí, že reálně fungující trendy často vznikají zdola. Právě těmto učitelům je určen následující text a trend, který můžeme nazvat „tradigitální výuka“ (Tradigital teaching and learning).

Slovo tradigitální se ještě nezabydlilo v českém jazyce a v pedagogice vůbec. Zaznamenali jsme však jeho zrození v angličtině a znamená spojení tradice s digitálními technologiemi. Skrývá vlídnost k těm, kteří se obávají digitalizace na úkor humanizace, nabízí řešení těm učitelům, kteří vědí, že mnohé tradiční metody jsou spolehlivě účinné, a současně si uvědomují, že mají před sebou ve třídě digitální generaci. Může být řešením pro ty učitele, kteří se odmítají transformovat na pouhé odosobněné obsluhovače klávesnic, myší a dotykových displejů. Může být nadějí pro ty učitele, kteří trvají na lidském osobním přístupu k žákovi, vědí, jak důležitá je přítomnost učitele, jeho gesta, výraz tváře, hlas, a vědí také, jak důležitá jsou v osobním kontaktu žákova gesta, výraz tváře, hlas.

Samozřejmě, že výše zmíněný přístup k výuce bude od učitele vyžadovat nové kompetence. Bude klást větší důraz na učitelovu všestrannost a flexibilitu. I tady bude třeba ovládat moderní technologie. Jen trochu více bude zřetelné, že nejsou cílem, ale jen jedním z mnoha prostředků k výuce a výchově žákovy osobnosti. Určitě není třeba propadat skepsi a sebeobviňování ze staromilství a historizující omšelosti, když do hodiny přineseme obyčejné obrázky, obyčejný časopis, obyčejné pexeso, obyčejné cokoli. Pomůcky jsou všude kolem nás, stačí se jen dívat a spojit věc s nápadem. Vždyť např. obyčejné PET lahve a jejich barevná víčka už si dávno v zástupu pomůcek našly do škol svou cestu v mnoha obměnách použití. Navíc spolehlivě vítězí co do ekonomičnosti a ekologičnosti. Nenárokují si nákup drahých přístrojů, nepotřebují správce serveru a nespotřebovávají elektřinu. Spotřebovávají již jednou spotřebované. Nezatěžují žáky ze sociálně slabších rodin. Domácí úkol Do příští hodiny si přineste dvě víčka od PET lahví zní splnitelněji než Zjistěte na internetu...

V tradigitálním přístupu k výuce budou mít technologie dvojí roli:

1. Nemusejí být přímo přítomny v hodině. Ne vždy se nám podaří v rozvrhu získat přístup do počítačové učebny nebo k interaktivní tabuli. Budou inspirativním zdrojem pro učitele i žáka mimo hodinu. Učitel zde najde spoustu doplňujících učebních materiálů a inovujících nápadů. Žák pak doplňující informace k probíranému učivu, eventuálně kontakt s anglicky mluvící částí světa.
2. Stanou se součástí hodiny a výuka probíhá s jejich pomocí. Např. cvičení, dotazníky z internetu, ilustrační obrázky, videa, hry, informační popisy, power-pointové prezentace nebo i žákovské sešity na internetu atd.

V obou případech však budou technologie propojeny s tradičními osvědčenými metodami. Např. následný dialog ve dvojici, řešení problému, tvorba pomůcky, kterou vzápětí žáci použijí k výuce, vhodné využití informací z obrazovky v psaném či mluveném úkolu atd.

Výše jsme zmínili, že technologie jsou jen jedním z mnoha prostředků výuky. Jsou jen jednou z mnoha pomůcek. Právě pomůcky mohou mít při výuce výraznou roli. Žáci chtějí objevovat stále něco nového a být překvapováni. Postřehli jsme, že je dnes někdy obtížné získat jejich soustředěnou pozornost. Stejně jako na počítači, podobně ve třídě „klikají“ a očekávají vždy něco nového. Není divu, že stále fungují magic bags, magic boxes, magic baskets, z nichž vystupuje do výuky překvapení. Překvapením mohou být věci a jevy každodenního života, pokud se na ně podíváme jinýma očima. Nemusí to být vždy učitel, kdo přijde s překvapením. Učitel může nasměrovat žáky samotné k výrobě překvapující pomůcky. Ta pak, zvláště když vznikla žákovskýma rukama, může být silným motivačním elementem ve výuce. Žák zpravidla přirozeně touží zkusit, co jeho produkt dokáže, eventuálně ho předvést ve dvojici, ve skupině, snad i před třídou. Navíc obvykle nebude mít sklony pomůcku ničit. Je to přece jeho vlastní výrobek. Učitelovým úkolem bude zakomponovat pomůcku do výuky cizího jazyka.

Související články nabízejí několik nápadů vhodných i pro ty žáky, jejichž manuální zručnost nemusí být nejlepší. Díky využití nápadu v hodině angličtiny však může být lepší právě jejich angličtina. Paralelně přinášejí další prvky formující žákovu osobnost: potřeba spolupráce, tvořivost, rozvoj jemné motoriky, eventuálně zvědavost, bez níž není vzdělání. A možná najdou mezi učiteli další příznivce tradigitálního způsobu výuky angličtiny.