Další cizí jazyk v českých základních školách

V tabulce je v přehledu uveden vývoj počtu žáků, kteří se od roku 2003 do roku 2010 v českých základních školách učili cizí jazyky bez rozlišení, zda se jednalo o jazyky vyučované v pozici prvního, nebo druhého cizího jazyka.

(Základní školy – žáci učící se cizí jazyky ve školním roce 2003/04 – 2009/10)                                                      Zdroj: Databáze UIV

Komentáře:
¹⁾ Ve školním roce 2003/04 a 2004/05 včetně škol při zdravotnických zařízeních.
²⁾ Každý rok je započítán pouze jednou, bez ohledu na to, kolika cizím jazykům se učí.

Z  přehledu vyplývá obecně známá skutečnost, že v období od roku 2003 do roku 2010 počet žáků, kteří se učí angličtinu (předpokládáme převážně jako cizí jazyk), významně vzrostl. Tato všeobecná tendence souvisí se zavedením povinného cizího jazyka od 3. ročníku ZŠ, s doporučeným upřednostněním výuky angličtiny v RVP ZV a přirozenou poptávkou po tomto jazyce.

Mírný pokles počtu žáků byl zaznamenán u francouzštiny. Vývoj u ostatních cizích jazyků, jako je ruština, španělština a italština, je zcela odlišný. Všechny tyto jazyky jsou v rámci jazykového vzdělávání většinou vyučovány v pozici dalšího cizího jazyka. Počet žáků učících se ruštinu zvláště v posledních letech narostl, jak monitoruje i Tematická zpráva České školní inspekce (ČŠI) a Národní institut dětí a mládeže (NIDM) v rámci jazykových soutěží. U italského a španělského jazyka je možné sledovat mírnou narůstající tendenci počtu žáků.

Zcela opačný vývoj lze zaznamenat ve výuce německého jazyka. Během posledních 7 let zaznamenala němčina v počtu žáků dramatický propad. K důvodům tohoto trendu se vrátíme ještě v dalších částech tohoto příspěvku.

Počet škol, které vyučují další cizí jazyk ve sledovaném období od roku 2003 do roku 2010, vzrostl až o 30 %, jak uvádí následující přehled:

Počet základních škol vyučujících další cizí jazyk (odhad na základě celkového počtu žáků učících se cizí jazyk a součtu počtu žáků učících se jednotlivé cizí jazyky)                                                              
Zdroj. Databáze UIV

Snadno můžeme nabýt dojmu, že s vývojem počtu žáků, kteří se učí cizí jazyky, je vše v pořádku. Nicméně při pohledu na celkový počet základních škol a na počet škol, které vyučují další cizí jazyk, docházíme k poměrně neuspokojivému stavu. Pouze zhruba 40 % škol realizuje ve školním roce 2009/2010 výuku dalšího cizího jazyka a snaží se tím naplňovat princip vícejazyčnosti.

Tuto skutečnost lze doložit Tematickou zprávou k výuce cizích jazyků v českém vzdělávání za období 2006 – 2009, kterou na začátku roku 2010 vydala Česká školní inspekce.¹ Zpráva shrnuje nejdůležitější aspekty českého jazykového vzdělávání a podtrhuje problémy, kterým je třeba se věnovat. Za jeden z nejdůležitějších problémů zpráva považuje nenaplňování evropského konceptu vícejazyčnosti, který je rozveden v několika tematických oblastech.

Pro stanovení priorit jazykového vzdělávání v ČR jsou ve zprávě uvedeny podklady Rady Evropy a Evropské komise, tj. zejména požadavek, aby občan Evropy byl schopen komunikovat ve dvou cizích jazycích. Tím se dostáváme k největšímu rozporu v českém jazykovém vzdělávání, protože tento požadavek není stanoven zákonem, tj. výuka dalšího cizího jazyka zůstává jen formou nabídky volitelného předmětu. Jak zpráva správně uvádí, „možnost volby dalšího cizího jazyka významně podporuje princip mnohojazyčnosti“, ale v praxi – jak zpráva ve svých závěrech konstatuje – „princip mnohojazyčnosti deklarovaný v koncepčních dokumentech je realizován v omezené míře“. Dle této zprávy se tedy další cizí jazyk v ZŠ učí ve volitelných předmětech pouze 11 % žáků ze vzorku škol, v nichž ČŠI prováděla v předchozích letech šetření.

Jak zpráva ČŠI dále uvádí, strategie Národního plánu výuky cizích jazyků si kladla za cíl zajištění dostatečného počtu učitelů cizích jazyků a jejich soustavné vzdělávání. Ze zprávy však vyplývá, že odborná kvalifikace pro výuku cizího jazyka (především angličtiny) na 1. i 2. stupni je obecně velmi nízká. Učitelů kvalifikovaných pro německý jazyk je paradoxně více především v ZŠ. Ovšem tito učitelé odborně kvalifikovaní k výuce němčiny přecházejí ze základních do středních škol, čímž se zhoršují personální podmínky pro výuku německého jazyka v ZŠ.

Německý jazyk je po angličtině druhým nejčastěji vyučovaným jazykem, ovšem počet škol vyučujících tento jazyk se v posledních třech letech snížil až o 16 %. Výuka němčiny poklesla ve prospěch angličtiny a dalších volitelných předmětů, mezi které další cizí jazyk patří. Tuto skutečnost potvrzuje i Vyhodnocení dotazníků ohledně plánovaných změn v organizačním řádu jazykových soutěží Národního institutu dětí a mládeže z tohoto roku. NIDM musí v jazykových soutěžích řešit stále klesající počet účastníků soutěže v němčině, který může vést až ke zrušení okresních kol. Na druhou stranu musí reagovat na stále vyspělejší jazykové kompetence soutěžících v angličtině a dále na nový fenomén stoupajícího počtu žáků ZŠ, kteří se učí rusky.²

Další zajímavou skutečností, kterou je nutné si uvědomit, je fakt, že přestože žáků učících se němčinu je výrazně méně než žáků učících se angličtinu, mají žáci učící se němčinu více příležitostí k výjezdům, příhraničním projektům a výměnným pobytům, a mohou si tak vyzkoušet získané jazykové kompetence bezprostředně v praxi. Je to známka toho, že německý jazyk má ve výuce v českých školách své historické a regionální opodstatnění a že jsou zde jasné argumenty, proč by výuka němčiny měla být v českých školách nabízena a vyučována v plnohodnotné roli cizího jazyka.

¹ ČESKÁ ŠKOLNÍ INSPEKCE. Tematická zpráva: Souhrnné poznatky o podpoře a rozvoji výuky cizích jazyků v předškolním, základním a středním vzdělávání v období let 2006 - 2009. Únor 2010. Dostupný z WWW: http://www.csicr.cz/cz/85027-podpora-a-rozvoj-vyuky-cizich-jazyku.
² Vyhodnocení dotazníků ohledně plánovaných změn v organizačním řádu jazykových soutěží. NIDM, 2010.