České jazykové vzdělávání se hlásí ke všem zásadním principům stanoveným Evropskou unií a Radou Evropy a ve svých strategických dokumentech podporuje a požaduje vícejazyčnost. Ovšem region České republiky nedisponuje přirozeným vícejazyčným prostředím tak jako některé evropské státy, proto je z ekonomicko-politických a kulturních důvodů pro občany této země nesmírně důležité mít schopnost komunikovat alespoň ve dvou cizích jazycích, tj. nejlépe v jednom z globálních jazyků a dále v jednom z regionálně či kulturně blízkých jazyků.
Současné nastavení jazykového vzdělávání nabízí všem žákům, kteří opustí povinné vzdělávání, že budou schopni ve dvou cizích jazycích komunikovat a dorozumět se. Bohužel se tak nestává. Na základě dobrovolného výběru si žák nebo rodiče další cizí jazyk nevyberou a raději upřednostní jiné volitelné předměty (výchovy, praktické předměty aj.). Výuka dalšího cizího jazyka, který je volitelným předmětem, se tak stává pouhou formální nabídkou u části vzdělávající se populace. Jak uvádí Tematická zpráva ČŠI a potvrzují výsledky dotazníkové šetření ÚIV, které bylo v roce 2010 realizováno pro potřeby souhrnné analýzy, „princip mnohojazyčnosti deklarovaný v koncepčních dokumentech je realizován v omezené míře“.
Tuto situaci by bylo možné vyřešit zavedením povinného dalšího cizího jazyka v základním vzdělávání. Přehledem uvádíme důvody popsané v souhrnné analýze a jejich vysvětlení pro zavedení povinného dalšího cizího jazyka v základním vzdělávání:
1) naplňování principu vícejazyčnosti
Zavedení povinné výuky dalšího cizího jazyka významně přispívá k rozšíření celkového rozhledu žáka. Člověk mluvící třemi jazyky je „vícejazyčný“, člověk mluvící dvěma jazyky ne. Až s výukou dalšího cizího jazyka můžeme tedy hovořit o naplňování principu vícejazyčnosti. Přitom nelze očekávat, že žáci budou umět všechny jazyky stejně dobře, ale že se budou moci díky nim dorozumět.
Dále zavedením povinného dalšího cizího jazyka:
2) odlišnost výuky dalšího cizího jazyka od výuky cizího jazyka
Výuka dalšího cizího jazyka vyžaduje odlišnou metodiku než učení prvnímu cizímu jazyku, jak potvrzují četné výzkumy. Výuka dalšího cizího jazyka by měla probíhat kvalitativně zcela odlišně od realizace výuky prvního cizího jazyka. Žák je jednak již poměrně zkušeným uživatelem prvního cizího jazyka a bude při výuce dalšího cizího jazyka zcela pochopitelně hledat podobnosti mezi oběma cizími jazyky. Proti častým argumentům učitelů, žáků a rodičů, že žák již nezvládne výuku dalšího cizího jazyka, lze namítnout argument, že při výuce cizího jazyka na úrovni A1 – A2 dle SERRJ nelze očekávat, že žák nabude ucelené znalosti cizího jazyka. Žák by se měl s novým cizím jazykem seznámit a měl by se naučit zcela jednoduše komunikovat v základních komunikačních situacích.
3) lepší uplatnění žáků na trhu práce
Schopnost používat alespoň dva cizí jazyky, i když většinou na zcela rozdílných úrovních, jednoznačně vede k lepšímu uplatnění žáků jak na trhu práce, tak i v osobním životě.
4) jednodušší organizace dalšího cizího jazyka na škole
Zavedením povinného dalšího cizího jazyka na ZŠ:
- bude moci škola snadněji vytvářet v rámci daného jazyka skupiny žáků podle úrovně znalostí;
- nebude se škola dostávat do organizačních potíží jako dosud (např. nedostatek přihlášených žáků, kteří se chtějí učit další cizí jazyk, může znemožnit přístup žákům, kteří mají o výuku dalšího cizího jazyka zájem); škola při náhlém zájmu o další cizí jazyk nebude muset řešit personální zabezpečení výuky;
- bude mít škola volnější ruce při sestavování rozvrhu.
5) podpora pedagogického přístupu CLIL
Zavedením povinného dalšího cizího jazyka na ZŠ bude výrazně podpořena aplikace a výuka CLIL metodou ve vyučování dalšího cizího jazyka, což je jeden ze zásadních cílů evropského jazykového vzdělávání.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Další cizí jazyk u nás a v Evropě.
Ostatní články seriálu: