Při použití pozitivní motivace přistupují žáci mladšího školního věku k učení se cizímu jazyku s nadšením a přirozenou zvídavostí. Práce s portfoliem žákům pomáhá pochopit, proč se cizímu jazyku učí, jak se učí, jak by se mohli učit lépe, kde jsou jejich silné stránky a kde slabiny, jak postupují v procesu učení, naučí se porovnávat své vlastní výsledky s výsledky svých spolužáků. Když se žáci naučí používat Evropské jazykové portfolio (ať již v oficiální formě, nebo ve formě upravené tak, aby jim vyhovovala), budou automaticky rozvíjet kompetence k učení, ale i kompetence komunikativní, sociální, personální a pracovní.
Ráda bych se podělila o svou zkušenost s používáním Evropského jazykového portfolia.
Základní škola na třídě SNP v Hradci Králové je v současné době největší školou ve městě, která má dvě odloučená pracoviště (pracoviště SNP a pracoviště JIH). Škola vznikla sloučením dvou základních škol před dvěma lety. Pracoviště SNP je bývalou školou s rozšířenou výukou cizích jazyků. Proto s ohledem na tuto tradici, která má svou velkou důležitost právě v současné globálně propojené společnosti, je také školní vzdělávací program naší školy zaměřen na kvalitní výuku cizích jazyků: anglického, německého a francouzského. Naši žáci se začínají učit anglicky hned od první třídy – výuka v 1. a ve 2. ročníku probíhá ve 20minutových lekcích. Od 3. ročníku mají žáci 45minutové lekce. Od 6. ročníku si jako volitelný předmět vybírají druhý cizí jazyk – německý nebo francouzský. Posílení výuky angličtiny probíhá i formou zájmových kroužků a zapojením rodilé mluvčí do výuky. Dalším specifikem naší školy jsou pravidelné zahraniční pobyty našich žáků v různých cizojazyčných prostředích.
Evropské jazykové portfolio jsem využívala v době, kdy probíhalo jeho první pilotní ověřování od května 2001. Rozhodla jsem se začít je využívat s žáky 2. ročníku, které jsem učila angličtinu od samého počátku jejich povinné školní docházky. Jedním z důvodů bylo jejich nadšení a chuť učit se, dalším důvodem byl záměr mít příležitost sledovat delší dobu, zda a do jaké míry používání portfolia přispěje k výsledkům procesu učení se cizímu jazyku. Pokračovala jsem se stejnou skupinou žáků po celý následující školní rok 2001/2002 (žáci tehdy byli ve 3. ročníku) a v prvním pololetí školního roku 2002/2003. V roce 2003 jsem ze školy odešla, ale v kontaktu s ní jsem zůstala a ještě v průběhu školního roku 2003/2004 jsem mezi žáky a rodiči své bývalé pilotní skupiny provedla průzkum toho, zda a do jaké míry žáci Evropské jazykové portfolio používají. V té době byly žáci již v 5. ročníku.
Na základě zkušeností ze své dlouholeté praxe jsem dospěla k názoru, že to, co by si dnešní žáci měli ze školy odnést především, je dovednost, jak se učit, a pocit zodpovědnosti za to, co se naučí. To znamená, že škola, učitel, učebnice a ostatní vzdělávací činitelé by měli žáky vést k samostatnosti, sebezodpovědnosti a sebehodnocení. K tomu do velké míry přispívá právě Evropské jazykové portfolio (EJP). S jeho obsahem a formami, jak by se mělo využívat při výuce cizích jazyků, jsem se seznámila v průběhu školení vedeného Radkou Perclovou, která byla hlavní iniciátorkou a propagátorkou vzniku české verze EJP. Využívání EJP vhodně doplňuje metody a formy práce, které při výuce anglického jazyka se svými žáky používám.
Význam EJP bych shrnula následovně: EJP by se mělo stát naším oficiálním evropským dokladem o tom, jak se učíme cizí jazyky. Podporuje dovednost komunikovat, která je potřebná pro život v moderní Evropě. Pomáhá nám zjistit, jaké úrovně jsme v jednotlivých jazycích dosáhli, věnuje pozornost i dovednostem základním, díky nimž se dokážeme domluvit o podstatných věcech jednoduchým způsobem. Vede nás k tomu, abychom si shromažďovali dokumenty o své komunikativní kompetenci v různých jazycích, abychom se učili sami sebe hodnotit podle jednotných evropských měřítek vytvořených Radou Evropy ve Společném evropském referenčním rámci, jak se učíme jazykům, jak je vyučujeme a jak v jazycích hodnotíme, abychom se nad svým učením hlouběji zamýšleli a vybírali si dílčí učební díle. EJP může přispět k tomu, že se budeme učit lépe. Poslouží svým majitelům při přechodu do jiné školy, při hledání zaměstnání nebo při jednání se zahraničními institucemi, učitelé v něm najdou významného pomocníka ujasňujícího a sjednocujícího učební požadavky. V budoucnosti ho mohou vlastnit všichni Evropané.
Obecné cíle
Při používání EJP si/se žáci:
Jazykové cíle
Při používání EJP si/se žáci:
Vzhledem k tomu, že se jednalo o pilotování využití EJP v praxi, dostali všichni žáci oficiální knihu Evropské jazykové portfolio (Fortuna, 2001). Protože tehdy ještě jiná verze EJP neexistovala, používali jsme EJP pro žáky ve věku 11 – 15 let. S tím souvisela nutnost před vlastním použitím portfolia s žáky projít formulace, které by pro ně byly obtížně pochopitelné, a převést je do jazyka odpovídajícího jejich věku.
Evropské jazykové portfolio se nám dostalo do rukou v květnu. Období do konce školního roku jsme využili k úvodnímu povídání o tom, co to vlastně portfolio je a k čemu má sloužit. Práci s portfoliem jsme na konci školního roku věnovali tři vyučovací hodiny. V první z nich si žáci celé portfolio prolistovali a společně jsme si vysvětlili, který je náš mateřský jazyk a kterému cizímu jazyku se učíme ve škole. Žáci uváděli příklady dalších cizích jazyků, s nimiž se setkali třeba při cestování nebo při návštěvě příbuzných žijících v zahraničí, známých či přátel rodičů. Diskutovali jsme i o tom, proč se cizí jazyk vlastně učí a proč je dovednost domluvit se cizím jazykem pro nás v současné době tak důležitá. Bylo zajímavé poslouchat, jak osmiletí žáci dokáží uvádět konkrétní příklady, kdy se setkali s cizím jazykem. Tabulku pro sebehodnocení jsme si jen prohlédli, vysvětlila jsem žákům, co znamenají písmena A1 – C2. V další hodině jsme se věnovali Jazykovému životopisu. Při procházení stránek 13 – 15 si žáci ve skupinách sdělovali, kde všude se s cizími jazyky setkávají mimo školu. Potom jsme se věnovali tomu, jak se učíme angličtinu ve škole: které činnosti žáky baví, které jsou pro ně nezáživné, jak se jim nejlépe učí apod. Společně jsme pročítali texty na stranách 14 a 15. Žáci se radili ve dvojicích, následně jsme některé návrhy společně psali na tabuli. Dohodli jsme se, že do portfolia si vše zapíšeme až po prázdninách ve 3. ročníku. V poslední hodině jsme se domluvili, že si žáci budou o prázdninách zapisovat všechno, co se angličtiny týká (např. pobyt na letním dětském táboře s výukou angličtiny, setkání s cizincem u nás, pobyt v cizině a situace, kdy bylo potřeba použít cizí jazyk při cestování apod.). A úplně na závěr si žáci vložili do Dossier několik zdařilých prací z 2. ročníku.
Ve školním roce 2001/2002 jsem s danou skupinou pokračovala dál. Hned na začátku září jsme jednu vyučovací hodinu věnovali vyplnění části Jazykového pasu na straně 5. Žáci si také přinesli své záznamy z prázdnin. Samozřejmě ne všechny úkol splnili, někteří nepřinesli nic. Rozdělila jsem žáky do skupin tak, aby v každé byli alespoň dva žáci, kteří si záznam přinesli. Ti pak ostatním vysvětlili, kde a jak se o prázdninách s angličtinou setkali. Navázali jsme tím, že jsme si opět prohlédli portfolio, společně jsme si zopakovali, co jsme si o něm povídali na konci minulého školního roku, a věnovali jsme se té části Jazykového pasu, kde jsou uvedeny deskriptory pro jednotlivé jazykové dovednosti. Vysvětlili jsme si, že v dalších hodinách budou žáci sami hodnotit, co už v angličtině zvládli. Domluvili jsme se na systému, jakým budeme s portfoliem pracovat a jak budeme výsledky zaznamenávat. Dohoda byla následující:
Struktura práce v hodinách s portfoliem vypadala následovně:
Na konci školního roku jsme se spolu s dětmi zamysleli na stránkami 14 a 15: Můžeš se cizí jazyky učit lépe? Co chceš umět? Nejprve jsme si společně přečetli text z EJP a společně jsme si říkali, co jim při učení angličtiny nejvíc pomáhá – žáci uváděli příklady, já jsem zapisovala nápady na tabuli. Potom si žáci samostatně zapsali to, co jim individuálně vyhovovalo – mohli si ale napsat i to, co jsme si neříkali. Stránku 15 jsem žákům nechala jako „domácí úkol“ na prázdniny. Zdálo se mi lepší, aby se každý sám zamyslel nad tím, co by se chtěl naučit.
Na začátku dalšího školního roku jsme se ke straně 15 vrátili a žáci si navzájem přečetli své zápisy – byla to výborná motivace k práci v dalším školním roce. Systém používání portfolia jsme nechali stejný. Někteří žáci měli ale dojem, že už všechno, co je uvedeno jako dovednosti úrovně A1, zvládli, takže si postupně začali číst i deskriptory úrovně A2.
V pololetí školního roku 2002/2003 jsem ze školy odešla. Sice jsem své kolegyni předala veškeré informace, ale jak jsem po nějakém čase zjistila, portfolio s nimi již dál ve škole nepoužívala. Protože jsem byla po čase požádána, abych o svých zkušenostech s EJP promluvila na jedné konferenci, rozdala jsem žákům ze „své“ skupiny na začátku školního roku 2003/2004 dotazník, v němž jsem je a jejich rodiče požádala o sdělení, zda a jak EJP ještě používají. Z odpovědí jsem zjistila následující:
Dle mého názoru je největším přínosem používání EJP rozvoj dovednosti sebehodnocení a větší míra vlastní odpovědnosti za to, co se žáci ve škole naučí. To jsou kompetence, které jsou pro žáky potřebné pro celý život a souvisejí s celým přístupem k celoživotnímu vzdělávání. Vytváření těchto kompetencí je zcela jistě proces dlouhodobý a ne všichni, kteří EJP používají, si je vytvoří v dostatečné míře. Z vlastní dlouhodobé zkušenosti vím, že pokud žáci pochopí, že to, co se naučí, je jejich vlastní zásluha, je to pro ně i velká motivace k učení. Při používání EJP se žáci také učí spolupracovat, učit se jeden od druhého, porovnávat svoje vlastní hodnocení s hodnocením někoho jiného, přijímat hodnocení někoho jiného a umět hodnotit práci někoho jiného. Samozřejmě rozvoj všech těchto kompetencí probíhá na pozadí osvojování si cizího jazyka/cizích jazyků. Při používání EJP žáci postupně získávají pocit vnitřního přesvědčení o praktické využitelnosti a potřebě dovednosti komunikovat v cizím jazyce. Bohužel jsem nesledovala další osudy výše popisované skupiny, ale věřím, že EJP přispělo k vytváření jejich osobních strategií učení.
Příspěvek je popisem využití Evropského jazykového portfolia v praxi. Asi největším přínosem je zkušenost, že Evropské jazykové porfolio (ať už v originální podobě, nebo v jakékoli přizpůsobené verzi) vede žáky k sebehodnocení a k zodpovědnosti za vlastní proces učení. Podle mého názoru by bylo nejlepší používat porfolio s žáky od začátku výuky cizího jazyka; je to nejen pomůcka pro žáky, ale vede i k dobré spolupráci mezi žákem a učitelem.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
