Setkání s handicapem – řízené čtení

Alan Marshall – Už zase skáču přes kaluže

Žáci se postupně seznamují s chlapcem Alanem, vciťují se do něho, jeho životní hodnoty a postoje porovnávají se svými. Potom se dozvídají o jeho nemoci (dětské obrně) a zaznamenávají své pocity, případně změnu svých postojů.

Evokace

V textu jsou uvedeny i reakce žáků (psáno kurzivou)

• Jak je pro vás v životě důležitý pohyb? Co pro vás znamená? (volné psaní)

Někteří žáci potřebovali více otázek: Kdy se nejvíc hýbete? Jak rádi se hýbete? Jak se cítíte, když máte pohybu málo?

(Bez pohybu se nedá nic, nemohli bychom hrát fotbal, florbal ani sedět u počítače, byli bychom tlustý. / V mém případě by měl člověk běhat docela dost, aby měl naběháno. / Když třeba ležím a nepohybuju se, tak je to nudné, kdybych byl bez pohybu, tak bych se zbláznil. / Jsou pro mě dobrý hlavně nohy, protože můžu sportovat, ale hlavně chodit a když je noc, tak ho nepotřebuju. / Kdybych se nemohla hýbat, tak bych byla hodně nešťastná, protože pohyb je můj život. / Je pro mě hodně důležitý, abych měl fyzičku, nebyl tlustej, abych byl hubenej a silnej. / Nemohli bysme nic dělat, hrát fotbal, florbal, jezdit na kole, na bruslích, na motorce. / Ráda tancuji a kdybych netancovala, tak nevím, asi bych nemohla sedět na židli a koukat, co se děje. / Když nemám pohyb, tak mě bolí paty, já hraju hokejbal a tam je pohyb nezbytný. / Znamená pro mě uvolnění, svobodu.)

Text 1

Žáci zavřou oči, poslouchají, text ale dostanou také, aby se do něj mohli později podívat.

• Znáte takový pocit radosti ze života? Kdy ho zažíváte? Kdy jste ho naposledy zažili?

(Každý den v sobotu, neděli, v pátek odpoledne a každý den o prázdninách. / Když hraju hokejbal nebo různé sporty. / Když jsem v bráně. / Na konci školního roku. / Když něco vyhraju. / Když jsem po dlouhé době na sjezdovce. / Když mi to jde při florbale.)

• Kdo je asi vypravěčem?

(Pes, co se změnil na člověka. / psočlověk / člověk / pravděpodobně nějaký básník / člověkopes / pes)

Uvědomění si významu

Dozvědí se, že je to člověk, kluk, jmenuje se Alan.

• Jak si vysvětlíte, že s čenichem u země pronásledoval klokana?

(Zdál se mu sen. / Má bujnou fantazii. / Dříve byl psem a proměnil se v člověka.)

• Po přečtení textu si zapište, jakých hodnot si vážíte vy. Co obvykle na lidech, svých kamarádech obdivujete? (párové sdílení)

Text 2

Někteří žáci se zaměřili na životní hodnoty obecně, někteří psali o tom, co nebo koho by v životě nechtěli ztratit, jiní psali o svých kamarádech.

(Vážím si svého života. / Vážím si svých rodičů. / Vážím si dobré kámošky. / Že mám kamarády a oni mě mají rádi. / Vážím si fyzických hodnot)

• Hledejte v textu + domýšlejte podle sebe:

• Co se asi mohlo stát, že se Alan změnil, že teď je trochu jiný, než byl předtím?

(Viděl v okolí takové vzory. / Našel si takovou partu. / Chtěl frajeřit. / Byl v pubertě.)

Text 3

• Co na to říkáte? Co se vám honí hlavou?
• Jaké myšlenky se mohly Alanovi honit hlavou, když se dozvěděl, že je ochrnutý?

V tuto chvíli končila hodina, žáci si zapsali své pocity a odpovědi na otázky. Druhý den jsme navázali tím, že je na začátku hodiny přečetli nahlas.

(Byl naštvaný, že doktor mu to neřekl dříve a taky smutný, když si představoval svůj budoucí život. / Že už nikdy nebude běhat a nebude se moct hýbat. / Myslím si, že ho to naštvalo, protože mně tohle říct, tak jsem asi mrtvý. / Že tu obrnu bude mít navždycky. / Že je s ním konec, nikdy se nepostaví na vlastní nohy a že musí prostě umřít. / Že se mu budou spolužáci smát. / Co s ním bude?)

Text 4

Žáci se před čtením dozvěděli, že tento text přímo navazuje na text 1, dozvěděli se tedy odpověď na otázku, proč s čenichem u země pronásledoval klokana – zdál se mu sen – to při čtení hlasitě komentovali.

Reflexe

• Co si o Alanovi myslíte? Je vám na něm něco sympatického nebo naopak nesympatického? Co? Co byste mu vzkázali?

(sympatické: Neuměl nenávidět. / Že ho oba světy těšily, smířil se s tím. / Nebál se, že bude na berlích. / Přizpůsobil se novému životu a dokázal s tím žít. / Že se mu zdály sny o zdraví. / Vydržel to a pomalu se s tím srovnal. / Obdivuji, jak se k tomu postavil, že vůbec nebyl nešťastný, ale snažil se s tím vyrovnat a žít tak, jak to jen šlo. A taky že neodsuzoval berle, chápal, že mu pomáhají.

nesympatické: Vyhrožoval. / Neuzdravil se.)

Nakonec si tento text žáci našli v čítance (Čítanka pro 7. ročník, SPN)¹ a dozvěděli se, že chlapec Alan nebyla vymyšlená postava, ale spisovatel Alan Marshall.

Alan Marshall (1902–1984) se stal spisovatelem možná jen kvůli tragické náhodě; v šesti letech onemocněl obrnou, šířící se na počátku století Austrálií. Choroba zanechala trvalé následky, neochromila však Marshallovu vůli a činorodost. Ještě než se stal známým autorem, vedl v jedněch melbournských novinách rubriku rad pro lidi ve složitých situacích, přes své postižení rád cestoval (s koňským spřežením, později automobilem) po australském venkově, důvěrně poznal domorodce a jejich život v rezervacích. Své životní osudy zachytil ve volné trilogii – Už zase skáču přes kaluže, To je tráva, V mém vlastním srdci.² (str. 117)