Metody práce s různými zdroji informací v přírodovědných předmětech

Rozvíjení jakékoli kompetence žáků vyžaduje promyšlenou strategii učitele, který si při plánování vyučovacího procesu musí rozmyslet postupné kroky, které jsou nejvhodnější k dosažení stanoveného cíle, tedy očekávaných výstupů žáků. Vzdělávací proces v gymnáziu (a podobně i na druhém stupni ZŠ) má pro většinu z nás mimořádné kouzlo – žáky obvykle učíme po dobu více let a můžeme sledovat všechny změny, které u nich v průběhu těchto let nastávají. Mile nás rozesmějí tři roky staré fotky, ale skoro nás zamrazí, když si uvědomíme, jaký sociální, duševní i duchovní, ale často i morální a volní rozvoj naši svěřenci za dobu naší společné přítomnosti ve škole prodělali. V této souvislosti si uvědomujeme, že značnou výhodou víceletého působení na žáka je možnost postupného rozvoje či budování řady kompetencí.

V dnešním světě, který nás hrozí zavalit enormním množstvím snadno dostupných informací, patří k jistě nejdůležitější kompetenci žáků schopnost porozumět daným informacím (čtenářská gramotnost), schopnost rozlišit věrohodnost zdroje, informace získané prostudováním materiálu správně interpretovat a při využití zdroje informací pro vlastní prezentaci je správně ocitovat. Tyto cíle jsou v RVP G obsaženy (a podrobně rozvedeny) v průřezovém tématu Mediální výchova, které může být ve školách otevřeno jako samostatný předmět (a v řadě zahraničních škol se jako samostatný předmět s oblibou vyučuje). Naše kurikulum doporučuje prolnutí mediální výchovy zejména vzdělávacími obory Občanský a společenskovědní základ, Český jazyk a literatura a Dějepis. Já se ale domnívám, že stejně (ne-li více) aktuální je naplnění očekávaných výstupů tohoto průřezového tématu i v přírodovědných předmětech.

V naší škole je naštěstí obvyklé, že učitel zpravidla učí jednu třídu více let. Díky tomu jsem se mohla zaměřit cíleně na postupný rozvoj kompetence pracovat a porozumět odbornému textu řadou různých metod, které se pokusím v přílohách přiblížit.