Tento hudebně tvořivý projekt je inspirován výpravami Leoše Janáčka, které konal za účelem sběru lidových písní v prostředí rodného kraje – Lašska. V jeho průběhu si žáci osvojí několik písní z této oblasti, a to nejen interpretačně, ale pokusí se také proniknout do jejich hlubší podstaty a užších souvislostí spojených s těmito krajovými hudebními pamětihodnostmi tradiční lidové kultury. V závěru se jim také naskytne příležitost jít ve šlépějích Janáčka coby upravovatele lidových písní a samostatně či pod vedením učitele se pokusit o jejich vlastní kreativní úpravy.
V samotném úvodu tento materiál nabízí aktivizační podnět pro učitele samotného, který může být ideově směrován četbou autorova inspiračního eseje nazvaného Meditace nad třemi nápěvy (publikován v literárním obtýdeníku Tvar, č. 4/2007) a který je pro projektový záměr myšlenkově velice příznačný. Na to navazující vybrané písně (notová příloha I) jsou ojedinělé především svou lokální vazbou na dané území jejich původu, jelikož jsou vždy obsahově ukotveny a uvedeny svým místním určením: Pod Štramberkem, Na lichnovskych horach, Sudiju sa Kopřivjane apod. Sled těchto autorem již upravených kusů opisuje jakýsi pomyslný poznávací okruh dané končiny. Na základě těchto okolností mohou být zainteresovaní žáci podněcováni a záměrně vedeni například k takovýmto rozšiřujícím činnostem:
A) Vypracovat souhrn faktografických údajů týkajících se daného teritoria, a to geografického, národopisného, krajinného či obrazového rázu. V souvislosti s nácvikem či reprodukcí uvedených písní je následně možné tyto poznatky prezentovat či zpětně připamatovávat. Vymezení lašského regionu je nejednotné; užší lokalizace poukazuje na oblast v okolí měst Kopřivnice, Příbor, Frýdlant nad Ostravicí, Frýdek-Místek (povodí řeky Odry, Ostravice, Ondřejnice, Lubiny, Jičínky, Sedlnice); širší zahrnuje také část Slezska, tedy i Ostravu (hranice vymezená řekami Odra a Morávka).
B) Pokud je reálné naplánovat a uskutečnit do těchto míst výlet, prohloubí možná tato přímá zkušenost povědomí o charakteru probírané písňové látky, zvláště je-li orientována na poznávání přírodních, kulturních a historických podmínek dané lokality. Oblast zahrnuje jak krajinu nížinného typu v severní části, tak i část odlišného pásu beskydských hor na jihu. Nejnovější výzkumy prokazují, že označení „Lašsko” souvisí spíše se situováním jeho obyvatel v rovinné krajinné oblasti, a tomu odpovídajícími životními podmínkami než s předpokladem jakéhosi kulturně vyhraněného etnika.
C) V průběhu nácviku a interpretace jednotlivých písní je příhodné, aby si žáci všímali jejich specifických hudebních i slovesných kvalit a diskutovali o nich. Nabízí se také vzájemné srovnání zde užitého dialektu s prvky nářečí, které žáci znají ze svého rodiště či je sami ovládají. Mohou se pokusit také o posouzení vyskytujících se melodických zvláštností probíraného hudebního materiálu. Na základě toho mohou být vyvozeny obecnější úsudky o zákonitostech lidové písně daného etnografického okruhu. Lašský hudební folklór vykazuje řadu specifických rysů, které se projevují například v rytmice jeho tanců. Jelikož všechny zde uvedené písně kromě poslední jsou v třídobém metru, odkazuje nás tato okolnost na nejtypičtější oblastní tanec polonézového rázu – Starodávný. Rázná dvoudobá metrika posledního kusu pak může inklinovat spíše k figurálnímu tanci zvanému Dymák.
Uvedené písně jsou opatřeny klavírním doprovodem, který je vypracován se snahou o technickou i harmonickou simplifikaci. Jeho transparentní faktura zahrnuje parafráze krajových rytmických a tanečních idiomů a jeho nekomplikovanost má zdůraznit lidovou provenienci a střídmost vyjádření zpracovávaného materiálu. Zdařilá korepetice písní je tedy snadno dosažitelná i hrou z listu a mohou tak do ní být zapojeni i jiní zúčastnění žáci.
Těchto pět vyhotovených kusů má v příští fázi sloužit jako model či inspirace k následné vlastní tvůrčí úpravě čtyř dalších písní (notová příloha II). Ty jsou rovněž oblastně zaměřeny do okruhu Janáčkova rodiště a hudebně mapují terén jeho severovýchodní části. Úkolem je pokusit se z podnětu a po vzoru předchozích již nacvičených písní vytvořit instrumentální doprovod do prázdných notových systémů. V této fázi projektu bude ze strany pedagoga zapotřebí různých stupňů řízenosti s ohledem na individuální kreativní potenciál či naladění každého žáka. Vlastní invenční produkci by mělo předcházet důkladné nastudování zpěvního partu a capella. Teprve reprodukční jistota a uvědomění charakteru písně vyústí v úspěšnou konstrukci jejího nástrojového komplementu.
Například píseň U tej přiborskej boži muky již samotnou svojí melodikou vybízí v rámci sestavování jejího nástrojového doprovodu k řadě harmonických modulací. (Typický prvek pro veliké množství písní právě z oblasti Lašska.) Pokud bychom se však při její úpravě chtěli přidržet úsporného harmonického plánu, jaký určuje všechny úpravy v notové příloze I, museli bychom i zde uplatnit prvek jakési harmonické redukce. Celou tuto píseň by bylo možné doprovodit například pouze prostým avšak efektním střídáním durového a mollového kvintakordu postaveného na tónu „d”; ty by zde suplovaly tonální jádro celé písně. Co se týče rytmického členění doprovodu, je možné se inspirovat například řešením již upravené písně Na tych lichnovskych lukach z první přílohy. Přípustná je však také celá řada jiných variant.
Notace upravených písní je obohacena motivy převzatými z modrotiskových forem, které jsou součástí sbírek Muzea Novojičínska. Jedná se o charakteristický regionální prvek vzorovaného zpracování textilu, jehož tvarová symbolika tematicky dokresluje projektovou náplň. Podobně laděné výtvarné dekorování i nově vzniklých písňových úprav může být vítané obohacení a dokreslení realizované tvůrčí úlohy.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.