Učíme se rozumět chlapcům

Tento projekt byl uskutečněn za finanční podpory Evropské Unie. Byl prezentován 10. března 2009 na konferenci „Muži do škol”, pořádané MŠMT ve spolupráci s Ligou otevřených mužů. Vyplynul z potřeby řešit danou situaci, kdy ve třídě předškolních dětí bylo zapsáno 19 chlapců a tři děvčata. Většina chlapců měla problémy udržet pozornost, někteří byli neklidní, útoční, pořád chtěli soutěžit, neuměli prohrávat, navrhovat řešení, domlouvat se, neradi kreslili. Než jsme začali s realizací projektu, prostudovali jsme odbornou literaturu, zabývající se vývojem chlapců, zúčastnili se přednášky MUDr. Františka Koukolíka, DrSc. „Citový mozek”, radili se se školním psychologem. Řešení jsme hledali ve vzdělávací nabídce, kterou jsme přizpůsobili specifickým potřebám chlapců, v zapojování mužů s cílem poskytnout chlapcům osobní vedení a podporu. Nabízeli jsme chlapcům pravidelné vyžití se sportovním trenérem, pravidelné aktivity v pracovních dílnách a modelářském kroužku. Kromě toho jsme pro děti připravili integrované bloky, ve kterých jsme zohlednili jejich zájem o techniku, dopravní prostředky, práci policie, hasičů, řidičů a letců.

Cílem příspěvku je ohlédnout se, získat ucelenější přehled o vzdělávání dítěte v průběhu trvání projektu, analyzovat a zhodnotit dosaženou úroveň postupného budování klíčových kompetencí.

Záměrem vzdělávání v tomto projektu, v jeho šesti integrovaných blocích, bylo rozvíjet každé dítě po stránce psychické, fyzické i sociální a vést je tak, aby postupně získávalo samostatnost a aktivně zvládalo takové nároky života, které jsou na ně běžně kladeny, i ty, které ho v budoucnu očekávají se vstupem do základní školy. Vlastní hodnocení vycházelo z pozorování dětí, rozboru dětských prací i sebehodnocení učitelky. K dětem jsme se snažili přistupovat individuálně, respektovat  jejich vzdělávací potřeby a možnosti. Při plánování jsme se zamýšleli nad formulací cílů směrem k dětem (viz tabulka). Volili jsme různé způsoby a metody práce, metody podporující integrované učení hrou, prožitkové a interaktivní učení. Při řešení složitějších problémů a situací jsme učili děti rozdělovat si role a úkoly, plánovat některé činnosti, pomáhat si, radit se navzájem a spolupracovat.

Při své práci jsme sledovali zájem dětí o dané téma, účinnost motivace, vhodnost, návaznost a propojení tématu s reálným životem, kvalitu interakce a komunikace mezi dětmi  navzájem, i mezi  dětmi a námi. Ptali jsme se dětí, co se jim líbilo víc, co méně, co by si chtěly zopakovat, co nakreslit, vyrobit, postavit anebo zahrát.

1. Jaké vytyčené kompetence dítě získalo?

• Kompetence k učení – dítě dokáže soustředěně pozorovat, zkoumat, objevovat, všímat si souvislostí, experimentovat a užívat přitom jednoduchých pojmů, znaků a symbolů – dítě se učí nejen spontánně ale i vědomě, soustředí se na činnost a záměrně si pamatuje – pokud se dítěti dostává ocenění a uznání, učí se s chutí.
• Kompetence k řešení problémů – dítě řeší problémy na které stačí, hledá různé možnosti a varianty, vnáší do dění vlastní nápady a originalitu, využívá přitom dosavadních zkušeností a svou fantazii a představivost.
• Komunikativní kompetence – dítě se snaží postupně rozšiřovat svou slovní zásobu a aktivně ji využívá k dokonalejší komunikaci s okolím – dítě je schopno ovládat řeč, hovořit ve vhodně zformulovaných větách, samostatně vyjadřovat své myšlenky, sdělení, otázky i odpovědi, rozumí slyšenému, slovně reaguje a vede smysluplný dialog – dítě se dokáže vyjadřovat a sdělovat své prožitky, pocity a nálady různými prostředky (řečovými, výtvarnými) – dítě má vytvořeny elementární předpoklady k učení se cizímu jazyku, ví, že se lidé dorozumívají i jinými jazyky a že je možno se jim učit.
• Sociální a personální kompetence – dítě samostatně rozhoduje o svých činnostech – ve skupině se dítě dokáže prosadit, ale i podřídit, při společných činnostech se domlouvá a spolupracuje, je schopné respektovat druhé, vyjednávat, přijímat a uzavírat kompromisy.
• Činnostní a občanské kompetence – dítě se učí plánovat svoje hry a činnosti, organizovat, řídit a vyhodnocovat – dítě má smysl pro povinnost ve hře, práci i učení; k úkolům a povinnostem přistupuje odpovědně, váží si práce a úsilí druhých – dítě chápe, že činorodost, pracovitost jsou přínosem a že naopak lhostejnost, nevšímavost, pohodlnost a nízká aktivita mají svoje nepříznivé důsledky – dítě si uvědomuje svá práva i práva druhých.