Byla jedna slepička

Pomůcky: obrázky jarní přírody, domácích a hospodářských zvířat

Úvodní motivace

Na jaře se příroda probouzí ze zimního spánku a místo bílého sněhu se na nás smějí různé barvičky přírody. Zelená je tráva, žluté kytičky, červené berušky, hnědá hlína a spousta jiných krásných věcí kolem nás. Ptáci se vrací do svých hnízd a zvířátkům  se brzy začnou rodit mláďata.

(Děti sedí ve třídě v kruhu na koberci, učitelka rozkládá obrázky doprostřed kruhu a společně si je všichni prohlížejí. Poté dává dětem možnost, aby si každý, kdo má zájem vybral obrázek, který se mu líbí a řekl, co na něm vidí. Např. strom, květinu, berušku, potok, zvíře, aj. Společně si na závěr obrázky připevní na magnetickou tabuli ve třídě).

Pobyt venku

Naše mateřská škola je na vesnici a proto máme příležitosti k návštěvám místních zemědělců nebo chovatelů domácích a užitkových zvířat. Zařadíme procházku s exkurzí na statek, kde mají děti možnost shlédnout všechno drobné zvířectvo, např. kočku, psa, kachny, slepice, husy, holuby, králíky, prase.

Upozorňujeme děti na základní znaky zvířat, vzhled, čím se živí, kde žijí, apod.

Po návratu do mateřské školy dětem přečteme před odpoledním odpočinkem lidovou pohádku „O slepičce a kohoutkovi".

(Autoři knihy: VEBEROVÁ, Eva; STANĚK, Vladimír: Čteme a recitujeme v mateřské škole: Praha : SPN 1968. Autor pohádky: MAJEROVÁ, Marie. Str. 218)

Nabídka činností

1. Dítě a jeho tělo – lokomoční pohybové činnosti, smyslové a psychomotorické hry, hudební a hudebně pohybové hry, manipulační činnosti, jednoduché úkony s pomůckami, nástroji.

Pohybová hra „Slepička a vajíčka"
Pomůcky: barevné pěnové míčky, kroužky
Kroužky a malé míčky jsou položené volně po prostoru třídy, znázorňují kukaně a vejce. Děti – slepičky pobíhají po třídě mezi kroužky, učitelka vyťukává rytmus do bubínku. Jakmile přestane ťukat a zavolá: "Domů!", každé dítě vezme jedno vajíčko (míček) a dřepne si do kroužku. Až jsou všechny děti ve svém kroužku, poskakují snožmo na místě a paže na ramenou (malá křidélka). Hru opakujeme podle zájmu dětí.

Pohybová hra s říkadlem „Na kuřátka"
Pomůcky: lano, čepička slepičky nebo šátek, papírové barevné květy
Po třídě jsou volně rozložené papírové květy, lanem si vyznačíme někde v rohu třídy „kurník" a zvolenému dítěti nasadíme na hlavu čepičku slepičky „maminky".

Děti – kuřátka chodí po prostoru, překračují květy a sem tam „ zobou" zrníčka (houpavý pohyb v dřepu a vytvořením špetičky z prstů ťukají do koberce). Učitelka říká říkanku:

„Zobou zobou zrníčka
kuřátka a slepička,
slunce začlo zapadat,
do kurníku už jdou spát."

(z praxe učitelek mateřských škol)

Na závěr říkanky se kuřátka postaví za slepičku, která je v zástupu odvádí do kurníku. Tam spí v dřepu a po zvolání „Už je ráno!" jdou znovu ven.

Hru opět opakujeme podle zájmu dětí.

Sluchová hra „Kde je mláďátko?"
Pomůcky: šátek
Děti sedí v kruhu dál od sebe. Jedno dítě uprostřed bude kvočna. Šátkem jí zavážeme oči. Jiné dítě, které učitelka vybere, je kuřátko. Kuře pípá a úkolem kvočny je najít ho podle pípání. Hru můžeme hrát i bez šátku, s tím, že se děti schoulí do klubíčka čelem k podlaze, ať kuřátku není vidět do obličeje (obměna hry Na kukačku).
Obměna: můžeme změnit zvířátka – domácí drůbež (kachna – kachňátko, husa – housátko).

Smyslové a psychomotorické hry

Pomůcky: sada Orffových nástrojů, zvukové kelímky, CD přehrávač a CD s relaxační hudbou

Pro navození příjemné atmosféry můžeme potichu pustit CD se zvuky přírody (les, potůček, vítr) a před děti rozložíme sadu Orffových nástrojů i námi vyrobené zvukové kelímky. Pojmenuji nástroje – dřívka, bubínek, triangl, zvonkohra, činelky apod. a předvedu zvuk každého nástroje. Každé dítě si vybere nástroj, který se mu líbí, pokud mají o jeden nástroj zájem dvě děti, vysvětlím, že si je budeme postupně půjčovat, nechám děti, aby si chvilku zahrály. Děti vrátí nástroje zpět na určené místo a vybírám po jednom, kdo má zájem, může předvést pohyb a zvuky zvířátek, jak si je sám představuje (slepička, kohoutek, kuřátko, kačenka, pes, kočka).

Pochválíme dítě a požádáme jej, aby předalo nástroj někomu, koho má rádo. Hru hrajeme až se všichni vystřídají, nebo podle zájmu dětí.

Obměna: Každý rytmický nástroj můžeme vnímat pro určitý druh pohybu. Nejdříve předvedeme dětem nástroje, jejich názvy a hru, co bude vyjadřovat. Např. bubínek – vznešená chůze kohoutků, triangl – poskoky kuřátek, dřívka – běh slepiček.

Grafomotorika – zařadíme po krátké tělovýchovné chvilce po rozcvičení a uvolnění paží.
Pomůcky: velké kartony, trojhranné pastelky nebo olejové pastely
Na dveře, obložení nebo i na koberec umístíme větší kartony (asi 3 děti kreslí na jeden karton) a na každém je nakresleno několik prázdných misek, pouze v jedné budou nakreslená tři vejce. Nejdříve děti budou obkreslovat tvar již nakreslených vajec a poté budou doplňovat stejný počet vajec do ostatních misek.

Na závěr práce vystavíme na přehledném místě pro rodiče.

Vejce z modrotisku
Pomůcky: modrý inkoust, papírové  šablony vejce, zmizíky, pracovní zástěrky
Pro malé děti je tato technika ideální pro svou jednoduchost, i když hrozí ušpinění inkoustem.
Děti si oblečou pracovní zástěrky, štětcem namáčeným v inkoustu přetřou celé vejce a po zaschnutí do něj vykreslují zmizíkem různé ornamenty – kroužky, šnečky, čárky, sluníčka apod.

2. Dítě a jeho psychika – řečové, sluchové a rytmické hry, slovní hádanky, poslech čtených pohádek a příběhů, přednes a zpěv, hry a činnosti zaměřené k poznávání a rozlišování zvuků, hry podporující tvořivost, činnosti zaměřené k seznamování se s elementárními matematickými pojmy (množství, přiřazování), estetické a tvůrčí aktivity.

Tato oblast úzce souvisí i s oblastmi 1 a 3, proto zde nebude rozepsáno více činností.

Upevňování základních matematických pojmů 1, 2, 3 a barev
Pomůcky: vystřižené papírové vejce čtyř barev a dvou velikostí – zelené, modré, červené, žluté, z každé barvy, aby pro každé dítě byly tři kusy, malé kroužky, dva košíky

V prostoru herny si zahrajeme na kvočny, každá si vleze do své kukaně. Motivace příběhem „Kde vezmeme kuřátka". Každé dítě si dřepne do kroužku a vajíčka jsou rozložená po prostoru třídy. Učitelka vypráví, že kvočna ztratila svá vejce a půjde si je posbírat. Učitelka zadává pokyny od 1 až 3 a následně kontroluje každou kvočnu – dítě, která přepočítá vejce a určí barvu. Děti si potom mohou chvíli volně hrát na kvočny.
Obměna: Kvočny sbírají a třídí  zvlášť do dvou košíků malá a velká vejce.

Při výtvarných a tvůrčích aktivitách využíváme i nových technik pro malé děti.

Kuřátko, slepička nebo kohoutek
Pomůcky: vystřižené papírové šablony drůbeže, křídové pastely, mléko, ručník na otírání špinavých rukou, lak na vlasy, prstové barvy
Každé dítě si vybere z drůbeží rodinky svého kamaráda a namáčením kříd do mléka vykreslí celé tělíčko. Děti mohou používat různé barvy, hlavně na kohoutka, aby byl obrázek pestrý. Na závěr můžeme ocas a hřebínek vytvořit otisknutím natřené dlaně dítěte. Po zaschnutí obrázek přestříkáme v jiné místnosti lakem na vlasy, aby se křída tolik nerozmazávala.

Nácvik písně „Ťuk ťuk"
(ŠOTTNEROVÁ, Dagmar; TLÁSKALOVÁ, Jitka Tláskalová. Velikonoce. Vydavatelství Rubico, 2004, vydání první, str. 111. ISBN 80–7346–018–1)

• s využitím tradičních rytmických nástrojů i netradičních (např. nádobíčko z dětské kuchyňky, kelímky naplněné trochou těstovin, apod.);
• děti mohou začínat v dřepu a znázorňovat ťukání na zem na první půlku písně – kdo to je? Druhou část písně chodíme v rytmu po kruhu a tleskáme nebo děti znázorňují malá křidélka;
• s nástroji nejdříve necháme doprovázet celou píseň, po opakování zkusíme těžší variantu, doprovod jen na ťuk, ťuk ... odpověď pouze zpíváme a zbylou část písně vyťukáváme do rytmu chůze.

Nácvik písně „Slepičko má"
(ŠOTTNEROVÁ, Dagmar; TLÁSKALOVÁ, Jitka. Velikonoce. Vydavatelství Rubico, 2004, vydání první, strana 112, ISBN 80–7346–018–1)
Pomůcky: šátek

• děti vytvoří kruh, chůze po kruhu s držením
• poprvé učitelka předvádí slepičku, stojí uvnitř kruhu a chodí na opačnou stranu než děti a zpívá píseň, v rukou drží šátek
• po skončení písně zastaví před některým z dětí, šátek rozprostře na zem, oba si naproti sobě kleknou a pohladí se, učitelka mu předá šátek, určené dítě chodí v kruhu
• později se píseň děti naučí a budou zpívat společně
• hru opakujeme podle zájmu dětí
• děti se učí vzájemnému blízkému kontaktu, citlivosti ke kamarádovi apod.

3. Dítě a ten druhý – kooperativní hry ve skupině, společná setkávání a povídání a aktivní naslouchání druhému, dramatické, hudební a pohybové hry, poslech pohádek s etickým obsahem a poučením.

(ŠOTTNEROVÁ, Dagmar, TLÁSKALOVÁ, Jitka. Velikonoce. Nakladatelství Rubico, 2004, ISBN 80–7346–018–1. Zařadíme poslech veršované pohádky „O kohoutkovi a slepičce" na str.54)

Po každém zařazení poslechu si s dětmi povídáme o ději, zvířecích postavách, popisujeme děj na obrázku, zařazujeme otázky, které nutí děti k přemýšlení a procvičení paměti, např.

"Koho prosila slepička o vodu?" – O slepičce a kohoutkovi
„Proč kohoutkovi zaskočilo zrníčko?"
"Kdo pomohl kuřátku z díry ven?" – Devět
„Co by se stalo s kuřátkem, kdyby bylo samo?"
„Kdo seděl na vajíčkách?" – Kde vezmeme kuřátka
„Co musela kvočna udělat, aby se z vajíček vylíhla kuřátka?"
"Z čeho se vyklubou kuřátka a jakým způsobem se dostanou ven?"

Společně si můžeme kuřátka ve vajíčku předvést – tzv. kolíbka, kdy se děti v dřepu uchopí pod koleny a zhoupnou se na záda, nebo naboso sbíráme kuličky (zrníčka) mezi prsty u nohou v podporu sedmo.

Při ranních hrách dáme dětem vybrat látkové čepičky zvířátek, společně si postavíme z velkých molitanových kostek „dům pro zvířátka" a děti již samy mohou rozvíjet svoji představivost, komunikaci mezi kamarády zvířátky. Děti si také mohou přinést vlastní plyšová zvířátka z domova a využít je ke kreativním společným hrám.

Společně si ve volných chvílích prohlížíme a „čteme" obrázkové knížky, ze kterých čerpáme uvedené příběhy a pohádky a leporela o zvířátkách.

Tvoříme přírodu

Pomůcky: velký arch balicího papíru, lepidlo v několika miskách, vodové barvy, obrázky zvířat a přírody vystřižené z časopisů

Děti a rodiče mají doma za úkol najít a přinést obrázky z různých časopisů, které se budou vztahovat k přírodě, tzn. zvířátka, les, voda, rostliny, slunce, hospodářství.Tvoříme nejen přírodu, ale okolí kolem nás a při vytváření zároveň popisujeme, co je na obrázku, kam jej přilepíme apod.

Ve třídě na zemi máme rozložený balicí papír a nejdříve rozvrhneme rozložením obrázků, kde přibližně nalepíme větší kousky. Děti se střídají, mohou natírat obrázky lepidlem na připraveném stole a hned je přikládat na místo, kde chtějí. Někteří mohou domalovávat barvami trávu, vodu, slunce apod. Děti se společnou činností učí vzájemné domluvě, ustoupit kamarádovi, pomáhat. Společnou práci učitelka pochválí a vystaví pro rodiče na viditelné místo.

4. Dítě a společnost – aktivity vhodné pro přirozenou adaptaci dítěte v mateřské škole, hry a praktické činnosti uvádějící dítě do světa lidí, jejich práce, přípravy a realizace společných zábav (slavnosti v rámci zvyků a tradic).

Společně zdobíme interiér třídy i mateřské školy, kytičkami, obrázky zvířátek a vítáme tím jaro.

Hra "Na kuchaře"
Pomůcky: tácky, příborové nožíky, nakrájené pečivo, vaječná pomazánka v miskách, zástěrky, nakrájená zelenina
S paní kuchařkou se předem domluvím, aby nám připravila vaječnou pomazánku na svačinu (starší děti si ji mohou připravovat samy) a s dětmi si ráno zahrajeme námětovou hru „Na kuchaře" v kuchyňském koutku s panenkami. Po hrách si děti jako obvykle umyjí ruce, oblečeme si zástěrky, abychom se neušpinili a uprostřed každého stolečku nachystám s dětmi tácky, nožíky, vaječnou pomazánku v miskách, zeleninu na oblohu, pečivo. Každé dítě upozorním na postup – vezmeme si nejdříve tácek, položíme na něj pečivo, pak budeme opatrně natírat pomazánku a na závěr ozdobíme zeleninou.

Potom proběhne společná hostina – ranní svačina. Po zkušenostech vím, že i ty děti, které obvykle nejedí takovou pomazánku a zeleninu, snědí všechno.

Pochvala každého nemine.

Uspořádáme v mateřské škole „Tvořivé odpoledne", na které pozveme rodiče a ochotné maminky z místního „Klubu maminek", které  nám názorně předvedou a naučí vázání slepic ze slámy. Rodiče si hotové jarní slepičky odnesou domů a dárky jim budou sloužit jako vkusná jarní výroba.

Na tvoření se dá vyrábět jakákoli jarní nebo velikonoční ozdoba, např. zdobení kraslic barvou a krupicí, lepení barevných hedvábných papírových kousků na vyfouklá vejce, jarní kytičky apod.

Tvoření můžeme doplnit ukázkou písniček a cvičení s dětmi.

5. Dítě a svět – seznamování s místem a prostředím, ve kterém dítě žije a vytváření pozitivního vztahu k němu, vytváření elementárního povědomí o širším prostředí a jeho rozmanitosti.

V této oblasti využíváme především toho, co nám nabízí naše vesnice. To jsou vycházky do blízkého lesa (s tvořením z přírodnin), návštěva místního „Klubu chovatelů drobného zvířectva", návštěvy místních hospodářů a také zemědělského statku .

Využijeme příjemného počasí k „sázení zrní" na zahradě do truhlíků.

Pomůcky: hlína z krtinců, truhlíky, voda, lopatky, semínka obilí, kyblíčky

Děti během tohoto tématu získají znalosti o obživě drůbeže, proto je upozorníme na to, že zrní se dá i sázet a my si na malé zahradníky zahrajeme.

Společně nachystáme prázdné truhlíky a ostatní potřebné věci. Děti do svých malých kyblíků nabírají lopatkami hlínu z krtinců a přenášejí do prázdných truhlíků, kde pak sázíme semínka obilí. Přitom popisujeme činnost, kterou zrovna provádíme (nabírání hlíny, sázení, zalévání ...). Při odchodu ze zahrady poprosíme kolegyně a odneseme truhlíky do třídy a umístíme na okno.

Pravidelně zaléváme a pozorujeme změny v truhlíku, upozorníme na hlavní znaky, které potřebují rostliny k životu, tj. voda, vzduch, světlo (slunce). Sázíme přibližně 14 dní před Velikonocemi, ať stihne obilíčko vyrůst. Až jsou truhlíky plné zeleného obilí, můžeme do něj naaranžovat jarní ozdoby – kytičky, kuřátka, vejce apod.