Domů > Odborné články > Odborné vzdělávání > Současný stav výuky chemie v SOŠ – 2. díl
Odborný článek

Současný stav výuky chemie v SOŠ – 2. díl

10. 2. 2010 Odborné vzdělávání
Autor
PhDr. Martin Rusek Ph.D.

Anotace

Druhý díl článku se zabývá současným stavem středního odborného školství v oblasti učiva chemické povahy. Poté, co kurikulární reforma začala platit i pro obory vzdělání středního odborného vzdělávání, byl proveden průzkum, který se týkal mimo jiné vybavení, které zde mají učitelé chemie k dispozici.

Článek navazuje na text Současný stav výuky chemie v SOŠ – 1. díl, věnovaný počtu vyučovacích hodin, které bývají přiděleny učivu chemické povahy ve středních odborných školách (SOŠ). Průzkum současného stavu výuky v SOŠ byl mimo zjištění počtu vyučovacích hodin proveden pro získání přesnější představy o dostupných podpůrných prostředcích výuky a vybavení, které mají učitelé chemie v SOŠ k dispozici.

Metodika

(viz 1. díl článku)

Pro snazší orientaci učitelů byl součástí sondovacího dotazníku seznam vybavení a pomůcek. Učitelé pouze odpovídali ano a ne podle toho, jestli mají dané vybavení a pomůcky reálně k dispozici. K přítomnosti jednotlivých pomůcek se učitelé vyjadřovali i šířeji.

Cíle orientačního průzkumu

Cílem průzkumu na SOŠ bylo zjistit možnost použití následujícího vybavení:

  • sklad chemikálií
  • chemická laboratoř
  • počítačová učebna
  • dataprojektor
  • interaktivní tabule
  • video/DVD přehrávač

Výsledky orientačního průzkumu

Sklad chemikálií je, alespoň co se týče chemikálií používaných pro demonstraci pokusů uváděných v příslušné literatuře pro SOŠ, dostupný přibližně ve 40 % SOŠ, které se průzkumu zúčastnily. Četnost skladů, a tedy možnost použít chemikálie, se pravděpodobně ještě sníží. Učitelé v některých školách disponují zbylými chemikáliemi z dob, kdy na učivo chemické povahy bylo přiděleno větší množství vyučovacích hodin.

Chemická laboratoř je v provozu v přibližně 25 % SOŠ, které se průzkumu účastnily. V některých školách došlo při snížení přiděleného počtu vyučovacích hodin ke zrušení chemických laboratoří a jejich předělání na elektrotechnické apod. Funkční chemické laboratoře jsou k dispozici především v oborech s maturitou a školách vyučujících obory lycea, obory zaměřené na přírodovědné vzdělávání a SOŠ spojených s gymnáziem či VOŠ.

Počítačová učebna je pro výuku učiva chemické povahy k dispozici přibližně v 70 % SOŠ. Odpověď potvrzující přítomnost ICT podpory, avšak "techniku neužívám, protože nemám čas a necítím k tomu podporu. Jen v lyceu ano." ukazuje potřebu zvýšení ICT gramotnosti učitelů, aby nedocházelo k přesvědčení, že použití ICT je časově neefektivní a nepodporuje výuku.

Následuje shrnutí odpovědí týkajících se použití počítačových učeben.

  • Učebny mívají kapacitu pouze pro polovinu třídy.
  • Učebny jsou plně využity při výuce IVT[1] nebo při výuce technických předmětů.
  • Je možné si učebnu zamluvit, ale učitelé nevědí, jak ji při výuce chemie efektivně využít.
  • Výuka v počítačové učebně znamená ztrátu zájmu žáků o to, co říká učitel.

Dataprojektor je dostupný v 90 %. Projektory bývají buďto přenosné, tudíž dostupné v sekretariátu či ve sborovně spolu s notebookem, nebo bývají napevno připevněny v "digitálních" učebnách. Obojí je však třeba předem rezervovat.

Alespoň jedna interaktivní tabule je k dispozici v 60 % SOŠ. Rezervace třídy s interaktivní tabulí je obdobná jako u dataprojektoru.

Video a/nebo DVD přehrávače jsou k dispozici téměř ve všech SOŠ.

Mezi odpověďmi ředitelů SOŠ se vyskytly i odpovědi reflektující materiální stránku výuky chemie. Jedna z odpovědí objasňující nedostatek dotazovaných dostupných pomůcek. "Chemie je brána jako okrajový předmět a tudíž téměř žádné finanční prostředky se do předmětu neinvestují."

Závěr

Provedený výzkum slouží přesnější orientaci v technologické vybavenosti SOŠ. Počet odborných škol, v nichž je funkční chemická laboratoř s vybaveným skladem chemikálií, je poměrně nízký a vzhledem k počtu hodin věnovaných učivu chemické povahy lze předpokládat jeho další snižování. Jak z průzkumu dále vyplývá, se základními prostředky ICT (zejména videem a DVD přehravači, dataprojektory či interaktivními tabulemi) podpory výuky je možné počítat i v prostředí SOŠ. Uvedená zjištění, zvláště názory některých zúčastněných učitelů, poukazují na potřebu podpořit zapojení ICT i výuky na SOŠ bez zaměření na informatiku.

V případě, že začínající učitel nastoupí do školy, ve které není laboratoř ani vybavený sklad, počítačová učebna, dataprojektor ani interaktivní tabule, by měl mít dostatečnou metodickou průpravu tak, aby výuka byla podpořena motivačními prvky i bez zmiňovaných pomůcek.

Diskuse

Jak je možné usuzovat z výsledků orientačního průzkumu, užití běžných elektronických vizualizačních pomůcek (video nebo DVD přehravače, dataprojektory, interaktivní tabule apod.) není ve školách ničím neobvyklým. Tyto pomůcky by měly zastoupit klasické podpůrné prostředky výuky, tedy laboratoře či skladu chemikálií, jejichž četnost na SOŠ značně poklesla. Zvýšení názornosti učiva je jejich další výhodou.

Kompetence učitele se tak musejí posunout i do oblasti ICT (viz Společnost pro informační technologie a vzdělávání učitelů[2]). Zažité požadavky na kompetence učitelů, průnik pedagogických znalostí se znalostí vyučovaného předmětu, jsou v současnosti rozšířeny o technologické znalosti (TPCK[3]), čímž vzniká průnik technologicko-pedagogicko-předmětových znalostí (Mishra and Koehler, 2006; Brdička, 2009).

Práce s počítačem je dnes považována za samozřejmost. Tato pomůcka je ve vyučování snadno využitelná, je-li ve škole k dispozici počítačem vybavená učebna a pedagog ICT podpoře výuky přístupný. Model E. M. Rogerse (1962) popisující difusionismus inovací byl dále rozpracován Mandinachovou a Clinem (1994). Podle jejich zjištění zapojení ICT nabývá dostatečného efektu až poté, jsou-li ICT kompetence učitele na jisté úrovni. Mandinachová a Cline definují čtyři stupně úrovně ICT kompetencí učitelů: přežití, mistrovství, vcítění a inovace. Cílem by tak mělo být zvyšování ICT gramotnosti budoucích učitelů z úrovně přežití nebo mistrovství, do úrovně vcítění (tj. jistota v užívání ICT ve výuce) a inovace (tj. úprava nebo tvorba vlastních materiálů).

Z vizualizačních prostředků bývá, podle zjištění průzkumu, ve školách také využívána interaktivní tabule, jejíž použití není zdaleka tak intuitivní, jako práce s běžným počítačem. Učitelé se musejí seznámit s funkcemi tabule, použitím již předpřipravených aplikací a zvládnout tvorbu vlastních aplikací. Ty jsou také podstatnou oblastí, ve které by budoucí učitelé měli být vzděláváni.

V kurikulu fakult připravujících učitele chemie jsou zpravidla obsaženy předměty zaměřené na laboratorní techniku, didaktiku chemických pokusů apod. Posílení ICT kompetencí je také zapotřebí věnovat pozornost. Jako příklad lze uvést snahu katedry chemie a didaktiky chemie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Zde je v učebním plánu učitelství chemie zařazen předmět ICT ve výuce chemie, jehož prostřednictvím se posluchači seznamují nejen s technikou využitelnou pro výuku, ale mají i možnost vyzkoušet si aplikaci výukových metod, se kterými se seznámili v přednáškách z didaktiky chemie (Adamec, Beneš, 2009). I v dalších předmětech jsou studenti přirozeně vedeni k tomu, aby využívali videomateriály a prezentace, čímž se posilují jejich ICT kompetence.


[1] Informační a výpočetní technika

[2] Society for Information Technology

[3] Technological Pedagogical Kontent Knowledge

Literatura a použité zdroje

[1] – ADAMEC, M. Hry na interaktivní tabuli ve výuce chemie In BÍLEK, M. Výzkum, teorie a praxe v didaktice chemie XIX. . Hradec Králové : Gaudeamus, 2009. ISBN 978-80-7041-839-0.
[2] – BRDIČKA, B. Technologie jako třetí pilíř kompetence učitele. 2009. [cit. 2010-02-10]. Dostupný z WWW: [http://www.slideshare.net/bobr/sss-brno-0909].
[3] – MISHRA, P.; KOEHLER, M. J. Technological and Pedagogical Content Knowledge: A Framework to Teacher Knowledge. 2006.
[4] – ROGERS, E. M. Diffusion of Innovations. 1. vydání. Glencoe : Free Press, 1962. 367 s.
[5] – MANDINACH, E. B; CLINE, H. F. Classroom Dynamics: Implementing a Technology-based learning environment. Hillsdale : Lawrence Erlbaum Associates, 1994. 232 s.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
PhDr. Martin Rusek Ph.D.

Hodnocení od uživatelů

Kateřina Chlumová
19. 5. 2013, 18:06
Myslím si, že tato problematika je začarovaný kruh.
I na mém bývalém gymnáziu nám snížili poměr hodin, ubrali nám hodiny chemie a fyziky a naopak zvýšili hodiny jazyků. K navýšení těchto hodin jsou ředitelé nuceni i tím, že cizí jazyk je povinný při maturitní zkoušce a někde ty hodiny musí brát. Rozhodně s tím nesouhlasím, chemie se stává pro děti strašákem a není čas na "sranda" pokusy a na to, udělat chemii zábavnou vědou. Děti se musí jen bezmyšlenkovitě učit a učit věci, co jim v rychlosti nadiktuje vyučující, protože díky osnovám, to ty děti musí umět.
Elektronická výbava na dosti školách pokulhává. Je to rok, co jsem opustila gymnázium a měli jsme jen v jedné jediné učebně interaktivní tabuli. Nikdy jsem s ní jako student nemohla pracovat a nikdy jsem neviděla žádného vyučujícího ji používat, pedagogvé se báli této novinky. Zato někteří pracovali často s dataprojektorem (dokud nám jednoho dne v septimě nevzplanuj nad hlavami - nikdo s tím nic nedělal, tak jsme zůstali až do maturity bez něj). Avšak starší vyučující byli naprosto PROTI modernizaci a učili nás tak, jako byli vyučováni oni sami. Vyučující chemie každou druhou hodinu používala pradědečka interaktivní tabule-meotar, který sotva svítil a rádoby promítal obraz na kdysi-žlutě vymalovanou oprýskanou zeď! Naše bioložka kdykoliv se jí nechtělo učit na hodinách nebo dokonce na semináři, pustila nám dvouhodinové video na VHS z roku, kdy ještě studovala ona a odešla do kabinetu, vetšina lidí usnula při prvním zazrnění a poskočení kazety, které za hodinu proběhlo 30x. Starší pedagogové mají postě z techniky strach.
Ohledně mé případné budoucí kariéry, sama nevím, jestli budu používat interaktivní tabuli. Ještě nikdy v životě jsem s ní neměla tu šanci pracovat, nevím co od toho očekávat. Proto bych byla ráda, kdyby třeba na pedagogické fakultě byla nějaká možnost naučit se s ní pracovat.
Co se týče laboratoří, je to taktéž problém, který nemá jednoduché řešení, u nás na gymnáziu na laboratoře akorát lákali při dnech otevřených dveří a za celejch 8 let, jsme tam byli dvakrát a měli jsme v ruce akorát zkumavky. Potom student příjde na vysokou školu a k seznamu skla, se kterým bude týden v laboratoři pracovat by potřeboval slovník.
A další věc je ta ožehavá bezpečnost. Málo pedagogů si vezme 30 puberťáků do laboratoří, kde je pouze pár chemických látek a navíc v hrozném stavu. Staré, olezlé, rozleptané a nečitelné nálepky na lahvích s kyselinami. Může se stát cokoliv, stačí chvilka nepozornosti a komu budou rodiče za případná zranění nadávat? Rozhodně ne svýmu chudáčkovi popálenýmu Petříčkovi. 
Podle mě by se muselo změnit hodně věcí, aby se hodinová dotace chemie nějakým způsobem pohla k lepšímu. A vybavenost laboratoří je otázka peněz a ty nejsou nikde v tomhle státě.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Článek pro obor:

Základní vzdělávání