Expertní skupina Výzkumného ústavu pedagogického v Praze (VÚP) známá jako ICT panel publikovala v roce 2008 sedm důvodů, proč inovovat pojetí informačních a komunikačních technologií (ICT) v rámcových vzdělávacích programech všeobecného vzdělávání. Jako jeden z těchto stěžejních bodů uvádí skutečnost, že české školy budou konfrontovány s konceptem 1:1, tedy jeden počítač na jednoho žáka, viz aktuální trend velmi levných přenosných počítačů určených pro studenty (tzv. netbooky). Toto paradigma může významně zasáhnout do organizace vzdělávacího procesu. Neuběhl ani rok a poslední dění kolem technologií ve vzdělávání ukazuje, že tato prognóza je již nyní více než aktuální. Stovky českých škol začnou ve školním roce 2009/10 notebooky pro každého žáka pořizovat a notebookové či netbookové třídy zavádět. Některé tak začaly činit již v minulých letech.
Jak tomu v oblasti ICT ve vzdělávání často bývá, i v případě konceptu 1:1 výzkumy pedagogických teoretiků zaostávají za vývojem nových technologií a především za jejich bezprostřední penetrací do každodenního života. Pedagogická věda dostatečně ještě nevyzkoumala, pilotně neověřila a nezdokumentovala všechny přínosy a úskalí, která využívání přenosných zařízení všemi žáky při výuce přináší. Tento proces bude dlouhodobý, a tak je pravděpodobné, že hlavní vzdělávací proud bude v masovém měřítku aplikovat něco, k čemu existuje pouze málo metodických a organizačních doporučení. Při vědomí nezvratnosti tohoto děje cítím potřebu podpořit mezi učiteli sdílení příkladů dobré praxe. Jednou z možností mohou být příspěvky jako tento článek či další články pedagogů na Metodickém portálu.
Výzkumný ústav pedagogický se společně s Katedrou informačních technologií a technické výchovy Pedagogické fakulty UK roce 2009 podílel na vyhodnocení monitoringu a výzkumného šetření pilotního projektu 1:1 eLearning společnosti Intel. To bylo realizováno ve dvou školách v ČR na základě Memoranda o porozumění mezi společností Intel a MŠMT.
Z organizačně metodologických důvodů nebylo možné projekt vyhodnotit tak, jak si výzkumníci původně představovali. S vědomím hrubého zjednodušení (blíže viz zpráva) nutno konstatovat, že deklarace uvedené na webu MŠMT v tiskové zprávě k projektu 1:1 eLearning, tedy že tento program „…představuje podle společnosti Intel synonymum pro výukové metody 21. století. Důraz klade na maximální využití všech znalostí a dovedností studentů, jakož i na rozvíjení jejich kritického myšlení, schopnost řešit abstraktní problémy a pracovat týmově“, v tomto pilotním projektu naplněna nebyla.
Přesto nelze podle výzkumného týmu hovořit o neúspěchu projektu. Představa, že škola 21. století bude fungovat bez každodenního používání technologií žáky, se jeví jako lichá. Z tohoto pohledu mohou zjištění z pilotního projektu napomoci při hledání dalších cest a možností podpory integrace ICT do vzdělávacího procesu. Cesta pilotního ověřování, kterou se společnost Intel také v České republice vydala, je jednou z možností, jak danou problematiku posunout kvalitativně dále, jak získat potřebné zkušenosti a vyzkoušet nové možnosti.
O komplikovanosti a obtížnosti postupů, jejichž cílem je zavádění technologií do vzdělávacího procesu, svědčí obdobná šetření; viz například nedávný dílčí nezdar společnosti Microsoft při budování Školy budoucnosti ve Filadelfii. Zkušenosti ukazují, že bez spolupráce mezi výrobci a dodavateli na jedné straně a vzdělávacím sektorem na straně druhé se očekávaného pokroku bude dosahovat jen velmi obtížně.
Je důležité si uvědomit, kdo a za jakých podmínek se na projektu podílel. Intel považuje 1:1 eLearning za synonymum pro výukové metody 21. století, má zpracován vlastní systém výuky lektorů Vzdělávání pro budoucnost a celou metodiku výukového programu konceptu 1:1. Na implementaci spolupracuje s dalšími špičkovými technologickými společnostmi (Microsoft, Cisco, AsusTeK apod.) i zástupci pedagogů. Navíc pořádá na toto téma občasné semináře, kam zve české učitele i své zahraniční odborníky. Přes všechna tato opatření nedopadlo šetření dle očekávání.
Ačkoli na výsledky šetření mělo vliv více faktorů, jeden závěr je markantní. Pokud se nedaří nadnárodní IT společnosti s obrovským zázemím a velkými finančními prostředky úspěšně aplikovat na pilotním vzorku dvou škol v České republice koncept 1:1 bez významnějších problémů, pak lze jen stěží očekávat, že výsledky pokusů osamocených škol budou převážně uspokojivé.
Závěrečná zpráva šetření je přílohou tohoto článku. Vřele doporučuji se s ní seznámit všem učitelům a ředitelům, kteří chtějí koncept 1:1 ve své škole vyzkoušet.
Zásadní krok v podpoře této problematiky musí být učiněn státem v rámci vzdělávací politiky. To je společný jednoznačný závěr odborných mezinárodních organizací jako je například European Schoolnet, kterého je Česká republika aktivním členem. Od ukončení projektu Státní informační politiky ve vzdělávání v roce 2006 již žádné další systémové kroky s dopady na úrovni regionálního školství Český stát neučinil. Na centrální úrovni sice některé kroky proběhly, některé jsou odborníky dokonce kladně hodnoceny (viz Akční plán pro 21. století), na úroveň škol žádný vliv tyto aktivity zatím neměly.
Apel na přijetí a především realizování jasné koncepce je o to silnější, o co více peněz má v následujících letech do regionálního školství "přitéct" z evropských fondů. Ministerstvo školství po několika měsících příprav koncem prázdnin uvolnilo informaci (viz např. reportáž v Událostech 27. 8. 2009 České televize nebo článek na serveru Novinky) o připravě projektu, díky kterému se budou v následujících dvou letech moci k financím z Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost dostat všechny mimopražské základní školy. V současné době finalizují pracovní týmy detaily šablon, ze kterých by si školy měly možnost jednoduše vytvářet vlastní projekt. Podle znalců dané problematiky by až polovina z plánovaných téměř pěti miliard korun mohla být poukázána na technologie.
Tato zprvu povzbudivá zpráva by měla být v kontextu výše uvedených výsledků výzkumného šetření chápána jako jisté memento. Školy budou potřebovat v dané problematice metodickou pomoc. Jinak by mohla hrozit deziluze, jakou školství zažilo v osmdesátých letech, kdy byly do škol v rámci informatizace zaváděny osmibitové počítače bez dalších potřebných doprovodných opatření (výukové programy, vzdělávání učitelů, metodické příručky apod.). Na konci tohoto pokusu stálo velké množství žáků a učitelů s těžko odbouratelným negativním názorem na využívání počítačů ve vzdělávání.
Velké projekty k podpoře konceptu 1:1 chystají i samotné školy či další subjekty. Například Středisko služeb školám Brno realizuje projekt Bezdrátová škola – Jihomoravský kraj, jehož cílem je vybudovat ve 26 středních vzdělávacích zařízeních Jihomoravského kraje bezdrátovou (WiFi) infrastrukturu. Celkové náklady projektu činí 25 milionů Kč. Bude poučné sledovat, jak se obdobným projektům bude dařit očekávaným problémům čelit.
Problematika konceptu 1:1 je velmi široká a nelze ji postihnout v jednom článku. Díky projektu společnosti Intel vznikla doporučení, která sice nelze považovat za univerzální pro potřeby všech škol, ale poměrně výstižně ilustrují hlavní obtíže, se kterými se školy při realizaci podobných projektů setkávají.
Důležitá doporučení výzkumného týmu při realizování obdobných pilotních projektů lze shrnout a formulovat do následujících bodů:
dostatečně dopředu před realizací projektu stanovit role jednotlivých účastníků projektu, jejich zodpovědnost, precizně formulovat očekávané výstupy od realizace projektu, sestavit jasný plán a harmonogram realizace projektu, snažit se jej dodržovat, koordinovat všechny účastníky v průběhu projektu a případné modifikace a změny průběžně v plánu reflektovat;
smluvně zajistit technickou podporu, která je seznámena s plánem a cíli projektu, má zkušenost s cílovou skupinou a svým jednáním v účastnících eliminuje obavy z možnosti poškození testovaných technologií a nevytváří omezení, která využívání technologií ve vzdělávacím procesu komplikují;
zmapovat vzdělávací potřeby cílové skupiny a reagovat na ně uzpůsobením vzdělávací nabídky, která respektuje úroveň ICT dovedností, jazykovou vybavenost učitelů, školní vzdělávací program a věkovou kategorii žáků, pro kterou jsou technologie určeny;
zajistit integraci vybavení školy s nově dodanými prostředky ICT, snažit se podporovat možnou diverzitu ICT prostředků, která obecně zvyšuje možnosti využití technologií, a tím i dopady na vzdělávací procesy (tiskárna, scanner, digitální fotoaparát, kamera, GPS apod.);
umožnit využívání softwarového vybavení a vzdělávacích zdrojů, které škola vlastní a využívá na nově dodaných technologiích, umožněním přístupu k DVD/CD zdrojům.
Ačkoli se jedná o soubor mnoha netriviálních doprovodných opatření, zkušenosti ukazují, že bez těchto podpůrných činností a aktivit je efektivní integrace technologií do vzdělávání velice obtížná, ne-li přímo nemožná.
Zkušenosti ze zahraničí i tuzemska ukazují, že všechno začíná u vedení školy, u ředitele. Ten musí mít vizi školy, která technologie se začleňuje do každodenního života školy. Technologie se musí stát součástí školní kultury. Mezi další bezpodmínečné podmínky patří doprovodné vzdělávání učitelů, kvalitní hardwarové řešení doprovázené technickou podporou a dostupné vzdělávací programy a on-line zdroje.
Závěrem si dovolím stručně sumarizovat: koncept 1:1 má mnoho úskalí. Obecně jsem ale přesvědčen o nepostradatelnosti technologií v dalším vývoji vzdělávání, viz např. článek Budoucnost vzdělávání je spojena s technologiemi. Konceptu 1:1 se patrně nelze ve vývoji vyhnout, při úspěšné realizaci může pozitivně ovlivňovat studijní výsledky žáků. Bude ovšem velmi záležet na tom, zda školy na tento nový a odlišný přístup k používání technologií ve školách budou připraveny, nebo se nechají smýkat problémy, které před ně život postaví. Výzkumy ukazují, že pouhé nakupování a zavádění technologií do výuky zavedených tradičních metod a forem výuky nepřináší očekávané ovoce.
VÚP se bude tomuto fenoménu věnovat a zveřejňovat metodická doporučení, která úspěšnou integraci technologií do vzdělávacího procesu a života školy podpoří.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
