Hodnocení dítěte a písemná dokumentace

Osobnostní, a tedy individualizované, pojetí předškolního vzdělávání dané RVP PV ze své podstaty vyžaduje, aby učitelka každé dítě dobře znala a věděla, jak které dítě prospívá, jak se v průběhu předškolního vzdělávání rozvíjí a jaké pokroky dělá či naopak nedělá. A to proto, aby mu mohla nabízet odpovídající činnosti a v případě potřeby měla možnost včas dítěti zajistit potřebnou podporu a pomoc. Pro svou pedagogickou práci tedy učitelka potřebuje mít o dětech a jejich vývoji a postupu v učení dobrý přehled. Protože si pochopitelně nemůže vše pamatovat, a z důvodu, že by něco důležitého mohlo uniknout její pozornosti, je zapotřebí, aby ve sledování a hodnocení měla nějaký systém a aby si nějakou písemnou dokumentaci vedla.

Dokumentace, která by byla záznamem výsledku sledování dětí, by se měla týkat "mapování" toho, jak se jednotlivé děti v průběhu docházky do mateřské školy posouvají v rozvoji a jak postupují v učení. Učitelka by tak měla mít možnost hodnotit rozvojové a vzdělávací pokroky, kterých dosahují. Samotné záznamy mají být především podkladem pro práci učitelky. Záznam přehledně zachycující vývoj dítěte i jeho učební pokroky pomůže učitelce nabízet dítěti takové činnosti, které je v jeho rozvoji a učení posouvají. Může jí pomoci i tehdy, je-li třeba, aby zdůvodnila svoje pedagogické postupy. Záznamy poskytují učitelce také zpětnou vazbu o její pedagogické činnosti. Učitelka by tedy se záznamy, resp. s informacemi v nich obsaženými, měla pracovat. Vedení takovéto dokumentace u všech dětí přiměje také učitelku k občasnému zamyšlení nad každým dítětem, i tím "nenápadným". Prostřednictvím záznamů si učitelka snadněji uvědomí, že každé dítě je jiné, vyvíjí se jiným tempem, jinak postupuje v učení a že se vzdělávací potřeby jednotlivých dětí velice různí. Neuvidí pak před sebou jen třídu dětí, ale každé dítě zvlášť.

Bylo by proti smyslu a filosofii předškolního vzdělávání, aby se zaváděly jakékoli jednotné záznamy. Jednak proto, že každá škola má právo pracovat svým způsobem a že tak nejen škola, ale dokonce i každá učitelka, může postupovat jinak. A také proto, že u jednotlivých dětí může být potřeba sledování a vedení záznamů různá. Nejde o to, aby se vyplňovalo ve všech mateřských školách a o všech dětech cosi, co je formální a ničemu nepřispěje. V každé mateřské škole je třeba nalézt způsob, který vyhoví a který učitelkám ve vztahu ke konkrétním dětem něco přinese.

V některých mateřských školách jsou zaváděny jakési kartotéky, které obsahují určité, pro všechny děti stejné, "karty" či záznamové archy, které mají učitelky v daných intervalech vyplňovat. Učitelky záznamy vyplní, založí a dále s nimi nepracují. Záznamy nejsou nijak provázány s pedagogickým procesem a nejsou tedy funkční. V těchto případech hrozí reálné nebezpečí, že takováto dokumentace se snadno může stát pouhou administrativou (další a značnou měrou i zbytečnou). Zcela oprávněně pak vedení takovýchto záznamů učitelky vnímají jako práci navíc, která jim nic nepřináší, záznamy vidí jako nepotřebné a neužitečné.

Jak si tedy poradit?

Je třeba se smířit s tím, že smysluplné pedagogicko-diagnostické činnosti by měly být napříště samozřejmou součástí profesionální práce učitelky.¹ Je tedy zapotřebí nalézt si v mateřské škole smysluplný způsob, jak zajistit, aby měly učitelky o dětech dobrý přehled, aby dobře znaly a sledovaly jejich měnící se potřeby, možnosti i limity, a dle toho také ve své pedagogické činnosti postupovaly. Způsob, který si škola zvolí a systém, který si vytvoří, by pak měl být popsán ve školním vzdělávacím programu. Bude se tedy lišit školu od školy, možná i třídu od třídy.

Popsat konkrétní způsob znamená vyjádřit, jak budou učitelky postupovat, co a jak budou u dětí sledovat, co a jak zaznamenávat a vyhodnocovat. Jako podklad pro sledování dítěte a písemný záznam o jeho prospívání mohou být používány různé záznamové archy, karty, rozvojové mapy, tabulky, grafická schémata, poznámkové listy apod. Je na učitelkách, co si zvolí či vytvoří a co budou používat. Pokud se učitelky dohodnou na jednotném způsobu dokumentace (např. na jednotné formě poznámek, resp. záznamových archů), neznamená to, že by děti měly být všechny společně, a tedy "naráz" a v určitých stejných termínech, "hodnoceny". Učitelky by měly mít možnost postupovat při sledování dítěte i vedení zápisů individuálně, tj. různým způsobem či formou, protože u každého dítěte má smysl zaměřit se na něco jiného. Konkrétně to znamená, že např. dítěti, které hůře prospívá, je třeba věnovat více úsilí, pečlivěji sledovat jeho pokroky a vést častější záznamy, popř. shromažďovat více různých podkladů; u jiného dítěte má smysl soustředit se třeba jen na určitý problém; u dalšího dítěte, které se rozvíjí tzv. bez problémů, stačí "kontrolovat" jeho rozvoj a pokroky v učení jen občas, popř. vést poznámky stručnější, v delších intervalech apod.

Pokud má učitelka možnost pracovat v tomto směru individuálně, tj. poznamenávat to, co považuje u toho kterého dítěte za důležité a pro jeho vzdělávání smysluplné, pokud se může věnovat záznamům průběžně, dle možností a tak často, jak považuje za potřebné, netřeba se obávat formalismu a bezúčelnosti. Není nepodstatné ani to, že jakýkoli systematicky vedený písemný záznam, třeba stručný, prokazatelně dokládá výsledky pedagogického úsilí učitelky, neboť nejlépe vypovídá o tom, co se dítě pod její odbornou péčí "naučilo", odkud kam se "posunulo".

Za optimální způsob napomáhající učitelce realizovat individuální přístup k jednotlivým dětem je možno považovat to, aby každému dítěti byla při vstupu do mateřské školy založena jakási osobní složka², jejíž součástí by byly i poznámky o jeho rozvoji, vedené způsobem, který je v tom kterém případě funkční, a tedy způsobem u jednotlivých dětí různým.

Co se týče kontroly či inspekce ve věci hodnocení a diagnostiky, učitelka by měla být schopna prokázat, že má o dětech dobrý přehled, že jednotlivé děti dobře zná, že zná jejich možnosti i limity a sleduje jejich měnící se potřeby, a zároveň i to, že tomu přizpůsobuje svou pedagogickou činnost. Jaký způsob u kterého dítěte zvolí a jak si jej zdůvodní, by mělo být ponecháno na učitelce samé.

¹ V RVP PV je na str. 44 a 45 (v kap. Povinnosti předškolního pedagoga) uvedeno, že sledovat a hodnotit individuální pokroky dětí v jejich rozvoji a učení by mělo být součástí odborné činnosti učitelky.
² V této osobní složce, resp. portfoliu dítěte, je možno shromažďovat různé informace a podklady, které o dítěti a jeho prospívaní vypovídají (např. informace od rodičů dítěte, poznámky o osobních zvláštnostech dítěte, o jeho zálibách či jeho obavách, o jeho silných a slabých stránkách, o důležitých událostech, zvláštních situacích apod., o zdravotních otázkách, o úspěších i neúspěších dítěte, o jeho vzdělávacích pokrocích, o rodinném zázemí, o spolupráci s rodiči). Je možno do něho zakládat také různé vybrané dětské práce, výtvory apod., což může zajímat nejen rodiče, ale i samotné dítě a být tak dobře využito k jeho vlastnímu sebehodnocení. Je třeba dbát, aby jakékoli osobní poznámky a záznamy o rozvoji a učení dítěte byly považovány za důvěrné a byly zpřístupněny pouze učitelkám a rodičům.