Gliddenova přihláška patentu pro ostnatý drát
Život na Divokém západě byl usnadňován řadou jednoduchých vynálezů, které pomohly farmářům zkrotit divokou zemi. Jedním z takových vynálezů byl i ostnatý drát. K drátěnému pletivu a jeho zlepšení bylo místním vynálezcům uděleno americkým patentovým úřadem celkem devět patentů. Začalo to Michaelem Kellym v listopadu 1868 a skončilo Josephem Gliddenem v listopadu 1874. Ostnatý drát nejen zjednodušil práci farmářům, ale byl to také významný zásah do politické, společenské a ekonomické situace regionu. Vznik tohoto vysoce účinného nástroje a zároveň ihned hojně využívaného způsobu oplocení začal ovlivňovat život stejně tak dramaticky jako puška opakovačka, telegraf, větrný mlýn a lokomotiva. Široké otevřené prostory se staly méně širokými, méně otevřenými. Díky ostnatému drátu byly spočítány i dny volného toulání kovbojů. Dnes jsou kovbojské balady už jen nostalgickou vzpomínkou na minulý život ještě před tím, než se ostnatý drát stal symbolem kontroly a než dal soukromému majetku zcela nový smysl.
Přechod od otevřené prérie k plotům z ostnatého drátu způsobil vlastně sociální revoluci mezi osadníky - farmáři. Pro některé znamenal ohrožení jejich práce a způsobu života, pro jiné byl jediným možným řešením, jak přežít na velkých rovinách. Jejich každodenní život se změnil, od tradic přes práci po nový způsob života.
K tomu, aby se zvýšila produkce plodin, bylo třeba mít kontrolu nad skotem a velkou drůbeží. Dlouho byla využívána stará španělská metoda "transhumance", díky které mohly farmy vypěstovat alespoň omezené množství potravinové úrody. Pro její pěstování byly vhodné úzké pruhy půdy podél řek a zátoky. Vzdálené kopce a roviny byly ideální jako pastviny pro dobytek. Aby nedocházelo k poškození osetých ploch volně se pasoucím dobytkem, platilo nařízení, že se zhruba v období od 1. dubna do 1. října bude celé stádo (kromě dojnic) odvádět do kopců na pastviny. O stáda se starali a chránili před gangstery a dravci především starší muži a mladí chlapci. Po sklizni se pak stáda vracela zpět. V této době byla nadbytečná zvířata prodávána nebo podle potřeby porážena. Tento náročný každoroční rytmus změnil až ostnatý drát.
Od nepaměti se bariéry stavěly z přirozených a v místě dostupných materiálů. Tyto materiály byly většinou dřevo, kameny, trnité rostliny a bláto, ale na obrovských amerických rovinách se nacházely jen v malém množství, a tak před osadníky vyvstal požadavek na více úsporný druh oplocení.
Před vynálezem ostnatého drátu limitoval nedostatek efektivního oplocení rozsah hospodaření a farmaření a s tím také množství lidí, kteří mohli obsadit volnou půdu. Dřevěné ploty byly nákladné a na travnatých prériích a rovinách, kde nerostlo mnoho stromů, byla jejich stavba téměř vyloučená. Řezivo bylo v takovém nedostatku, že farmáři byli nuceni stavět jen velmi jednoduché domy z drnů. V Nové Anglii se zase ke stavbě zdí používaly kameny z místních skal. Keře a živé ploty, případně kamení jako časté náhražky oplocení byly nevhodné pro potřeby rychle se rozšiřujícího Západu. Ostnatý drát byl levnější, snadněji a rychleji použitelný než kterákoliv z výše zmíněných alternativ.
První krok ve změně z rančerského volného života a jeho kočovné kultury k hermeticky uzavřeným hranicím znamenal obyčejný holý drát. Tato změna a potřeba vyznačení hranice nastala ve chvíli, kdy byly obrovské plochy rozděleny neviditelnými hranicemi. Najatí kovbojové pak denně tuto linii hlídali. Říkalo se jim "jezdci linie" a jejich jednoduchým příbytkům "chaty linie". Jejich povinnosti zahrnovaly každodenní hlídání hranice farmy, zahánění zbloudilého dobytka a nahánění vlastního dobytka zpět do vymezených míst. V této době to byl prakticky jediný možný způsob, jak efektivně dobytek kontrolovat. Stanovení neviditelných hranic farem znamenalo první krok v evoluci od kočovné - svobodné kultury k usazení se.
Kolem roku 1870 byl celkem snadno dostupný hladký drát dobré kvality ve všech velikostech a délkách. Drátěný plot, který tehdy sestával z jediného drátu, byl ale málo efektivní a dobytek jej snadno prorazil. První významné vylepšení učinil Michael Kelly, který zkroutil dva dráty, které vytvořily kabel pro ozuby. Nový vynález dostal jméno trnitý plot a oproti stávajícím variantám byl silnější. Špičaté zuby donutily dobytek, aby se od něj držel v dostatečné vzdálenosti. I další vynálezci se snažili vylepšit Kellyho design, mezi nimi byl i farmář Joseph Glidden. V letech 1873 a 1874 byly podány různé patenty zlepšující Kellyho "trnitý plot", ale vítězným se stal jednoduchý Gliddenův drátový ozub uzamknutý do dvouprovazcového drátu. Gliddenův vynález dělal ostnatý drát více efektivní, protože vymyslel způsob, jak zabezpečit ozuby, aby zůstaly pevně na jednom místě a také, jak rychle tento drát vyrábět. Dodnes je toto Gliddenovo řešení nejznámějším na světě. Dnes je známo na 530 patentovaných ostnatých drátů a přibližně 2000 variací a přes 2000 patentovaných nástrojů na jeho výrobu.
Rozšíření ostnatého drátu změnilo dramaticky a trvale život na velkých rovinách. Země a voda dosud volné a přístupné všem byly oploceny farmáři a osadníky. O půdu, která byla donedávna využívána běžně pasoucími se stády, např. v Texasu, Novém Mexiku, Coloradu a Wyomingu, se vedly divoké války.
Původní americké obyvatelstvo žijící kočovným životem jej muselo radikálně změnit. Vytlačováno ostnatým drátem z oblastí, které bylo zvyklé od pradávna využívat, začalo ho nazývat "lanem ďábla". Toto jméno si ovšem nový vynález vysloužil i u různých náboženských skupin poté, co se objevily první krvavé střety dobytka s ostnatým drátem. Zranění poskytovala dostatečný důvod pro veřejnost, aby protestovala proti jeho používání.
Ostnatý drát se stal symbolem válek o vlastnictví půdy a konce volných, otevřených pastvin pro skot na americkém Západě. Jeho zavedení znamenalo i poměrně dramatickou změnu v obchodě. Honáci dobytka se začali bouřit, jelikož jejich živobytí bylo ohroženo. Ve chvíli, kdy by byly přehrazeny trasy, kudy každoročně sháněli dobytek z horských pastvin k městům na trhy, přišli by o své výdělky. Proti nim se ovšem postavili vlastníci půdy, kteří ostnatým drátem chránili plodiny a vlastní skot. Po mnoha úmrtích a těžkých finančních ztrátách tyto války skončily a ostnatý drát se definitivně stal symbolem úspěšné a trvanlivé ochrany a kontroly stád na farmách.
Stal se ovšem velmi používaným druhem zboží i jinde, obzvláště během válčení země. Vojenské využití ostnatého drátu je formálně datováno od roku 1888, kdy bylo jeho používání zařazeno do britských vojenských manuálů. Ve válkách na různých kontinentech byl ostnatý drát používán k ochraně vojenských táborů a pevností, během první světové války se stal dokonce zbraní, hrozivou bariérou táhnoucí se od švýcarských hranic až k Lamanšskému průlivu. Stal se i děsivým symbolem druhé světové války, zejména ve spojení s koncentračními tábory. I dnes je široce využívaný v ochraně vojenských základen, k vymezení územních hranic, ale také k uvěznění lidí. V naší nedávné historii byl ostnatý drát chápán převážně jako symbol nesvobody.
Učení s dokumenty - plán lekce
Gliddenova přihláška patentu pro ostnatý drát
Žák:
Analýza dokumentu:
V článku byly použity materiály a metodické inspirace, které najdete na: www.archives.gov/education/ a www.barbwiremuseum.com/barbedwirehistory.htm
Ukázky ostnatých drátů
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.