Pracuji v mateřské škole ve Zbraslavicích. Máme zde dvě třídy, v každé 25 dětí. Děti v mé třídě jsou ve věkové skupině 5 - 6 let. Jsou to budoucí prvňáčci a velmi dobře si uvědomují rozdíl mezi dobrem a zlem. Mají zkušenost, že za každý čin, ať již dobrý nebo špatný, následuje nějaká reakce.
Myslím si, že dnešním dětem často chybí láskyplné prostředí a převažuje u nich materiální ohodnocení. Materiální přání a odměny jim mnohdy vynahrazují nedostatek času rodičů, jindy slouží dárek jako odměna za odvedený výkon. Takové obdarování můžeme pojmenovat úplatkem, děti pomáhají často jen pro odměnu. Toto je už prospěchářské chování, děti nemyslí na radost z pomoci druhému, ani je nenaplňuje příjemný pocit z toho, co vykonaly. Měly bychom si uvědomovat nebezpečí, které nepřiměřené pochvaly, odměny a různé výhody přinášejí. Vychovávají nezdravě sebevědomé a sobecké děti.
Učitelka by měla mít zájem o každého jednotlivce a jeho prožitky. Měla by nabízet dětem svou lásku a důvěru. Měla by věřit v jejich schopnosti dítěte, ve snahu o pozitivní posun. K tomu, aby se člověk naučil vážit si sám sebe, potřebuje ve svém prostředí vnímat, že lidé, kteří jsou s ním, ho milují, respektují, projevují mu úctu, uznávají ho jako součást společnosti a kolektivu.
Prostředkem učitelky k tomu, jak toho dosáhnout, je kladné hodnocení - pochvala. Pochvala, je-li přiměřená a použitá ve vhodný čas, je velmi pozitivní, povzbuzující. Chválu potřebuje k životu každý. Šikovný i nešikovný. Malý i velký. Vždyť i nás dospělé dokáže pochvala zahřát na srdíčku a vyprovokovat k dalším a lepším výkonům.
Naším cílem v mateřské škole jsou šťastné, komunikativní, vyrovnané a samostatné děti, které vnímají lásku a sympatie druhých. K tomu je potřeba ovládat umění hodnocení. Tímto není myšleno jen hodnocení dospělými, které je samozřejmě stěžejní. Naše děti umí zdravě ohodnotit kamaráda, skupinu dětí, celý kolektiv, ale i sami sebe. My učitelky však také dokážeme ocenit hodnocení své práce dětmi. Vždyť děti jsou naše zrcadlo, ve kterém se okamžitě odrazí jakákoliv naše chyba a nedostatek. Na druhou stranu není lepší ocenění, než když vám děti řeknou: „Paní učitelko, dneska byl prima den, to byla legrace, nám se to moc líbilo."
Hodnocení činností - vzdělávání - v naší školce probíhá několika způsoby. Vždy však hodnotíme děti za jejich aktivní účast. Z hlediska vzdělávací nabídky hodnotíme: co se nám povedlo, co se nepovedlo, jak budeme pokračovat příště téměř každý den, dále se pak zamýšlíme nad ukončeným tematickým celkem. Hodnocení probíhá většinou podle reakcí dětí, tedy, co je nejvíce bavilo, co je nezaujalo apod.
Hodnocení dětí mezi sebou navzájem
Děti se učí hodnotit nejen svoji práci, ale i práci ostatních.
Např.: Děti si velmi rády vyprávějí v ranním kruhu. Tehdy zařazujeme prosociální hry. Motivujeme děti vždy vzhledem k tématu, či konkrétní situaci.
Poznámka: Při těchto činnostech vznikl nápad, začít psát třídní časopis Včeličky (viz příloha Časopis Včeličky).
Hodnocení ve skupinách, v kolektivu vzájemně
Vedeme děti ke vzájemné spolupráci v kolektivu i ve skupinách. Děti si navzájem poradí a pomáhají si.
Např.: Téma celého tematického celku bylo „Život včeliček". Ve skutečnosti děti poznáváním života hmyzu porovnávaly život včel, život dětí, co mají společného a proč se naše třída jmenuje právě Včeličky - protože včelky jsou pracovité a šikovné, a to jsme i my. Závěrečný týden daného tématu byl motivovaný loutkovým představením, kdy jsem převlečená za mrznutého čmeláka uvěznila včelku Josefku. Děti musely každý den splnit úkol, který pomůže vysvobodit Josefku z uvěznění. Děti se samy rozdělily do skupin po pěti a vymyslely si jména skupin (Kytičky, Sluníčka, Víly, Broučci).
Aktivity ve skupinách:
Hodnocení celého bloku
Čmelák (učitelka) se ptá dětí, jak splnily úkoly, kdo byl nejlepší a proč. Hodnocení provádí děti i učitelka. Nesmí chybět závěr, že jsme vysvobodily Josefku všichni společně, spoluprací a vzájemnou pomocí, že každý byl důležitý a všichni byly šikovní.
Příprava zábavného odpoledne
Na základě tohoto hodnocení se děti s pomocí rozhovoru vedeného učitelkou dohodly na uspořádání společného zábavného odpoledne s rodiči. Děti si podle svých schopností samy rozdělily úkoly. Ten, kdo umí dobře malovat, namaluje kulisy, kdo umí zpívat, bude zpívat... Na každého bylo pamatováno, každý měl svůj úkol. Součástí zábavného odpoledne s rodiči byly hry, soutěže a krátké veršované vyprávění o životě včeliček - viz příloha Časopis Včeličky.
Nejdůležitější hodnocení tohoto tematického bloku byla pro děti účast rodičů a ostatních blízkých, jejich potlesk a následná pochvala.
Sebehodnocení
Pokud děti zvládnou hodnotit ostatní i celý kolektiv, učí se vážit si sami sebe, své práce a také ji sami ocení.
Odměny a tresty
Naše školka se zaměřuje na utváření přátelství a kamarádských vztahů mezi dětmi a vstřícnosti a komunikace s dospělými. Na začátku školního roku jsme si určili pravidla - „Zásady včeliček, prima kluků a holčiček". I na těchto pravidlech děti velmi spolupracovaly a spolupodílely se.
Společně s dětmi považujeme za odměnu návštěvy divadelních představení, za kterými dojíždíme do okolních měst, různé výlety, ale třeba i návštěvu včelaře, jež se váže k danému tématu. Děti mají takové akce rády a jsou pro ně velkou motivací.
Nesmím zapomenout, že děti velmi pozitivně naladí i pohlazení, polechtání, pomazlení. Jsou to pocity, které dnes dětem velmi často chybí.
Hodnocení učitelky a hodnocení dětmi
V neposlední řadě je důležité - a pro mě velmi důležité - hodnocení dne všemi dětmi. Co se jim ten den líbilo a proč, co se jim povedlo, ale i to, co se nepovedlo a proč.
Na závěr nezapomeňme, že učitelka je pro děti vzorem jak v chování k nim samým, tak v chování k dospělým, kolegyním, ale i rodičům. Pro děti je důležité, aby učitelce rozuměly a chápaly, co dělá a říká a proč. Učitelka by měla dětem říkat, co cítí a proč. Nikdy by neměla děti zesměšňovat. Měla by jim umět naslouchat, znát jejich potřeby, znát jejich individuality, osobnosti, respektovat je a správně reagovat. Nezapomeňme, že pochvalu si zaslouží každý. Největší nešika za to, že se snaží, ten, kdo falešně zpívá, za to, že umí malovat. I ten největší rošťák, u kterého si myslíte, že není, za co ho pochválit, musí cítit, že je pro nás důležitý, že nám na něm záleží a že ho máme rádi.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.