Tento text navazuje na příspěvek O vztahu teorie a experimentu ve faktuálním poznávání (1. část).
Teorie a experiment: dva rovnoprávní partneři
Z toho, co bylo zatím řečeno, lze uzavřít, že názory na vztah mezi teorií a experimentem (přesněji na vztah mezi teoretickými a empirickými tvrzeními), jež chápou tento vztah jako vztah předcházení a následnosti (ať už experimentu před teorií, či naopak), naprosto neodpovídají tomu, jaký je skutečně tento vztah v reálném faktuálním poznávání a výzkumu. V něm totiž nikdy nejde o vztah nadřazenosti a podřazenosti či vztah jednostranného vyplývání, ale o vztah „rovnoprávných složek". Míra jejich zastoupení se sice v různých fázích faktuálního poznávání může měnit, ale obě jsou v každé fázi nepostradatelné. Tak jako pro vznik manželství jsou od počátku potřební a nepostradatelní oba partneři, tak i pro naše faktuální poznávání je vždy potřebný jak experiment, tak i teorie. A to proto, že obě tyto složky hrají v našem poznávání reálného světa role, které jsou nezaměnitelné. Neboli roli jedné složky nelze nahradit rolí druhé složky či ji „odvodit" z role druhé složky.
Z experimentálních dat, jak již bylo objasněno výše, logicky ani jejich induktivním zobecněním, nelze odvodit teorii. (Mimochodem, kdyby to skutečně šlo, pak bychom vlastně teorie ani nepotřebovali a mohli bychom je vytvářet přímo z experimentálních dat, dnes navíc velice snadno a rychle na počítačích.) Experimentální data však také nejsou určena k odvozování teorií: v tom totiž jejich funkce skutečně nespočívá. Jejich hlavní a nenahraditelnou funkcí ve faktuálním poznávání je testovat (potvrzovat či vyvracet) teorie, velmi často tato data slouží i jako inspirace nebo motivace pro to, abychom nějakou novou teorii vymysleli nebo již existující teorii upravili.
Teorie nám naproti tomu pomáhají v první řadě pojmově reprezentovat a též vysvětlit různé vlastnosti, procesy a zákonitosti v rozličných oblastech reality, v čemž je zase nemohou nahradit žádné experimenty. Řečeno lapidárně: teorie reprezentují a vysvětlují, experimenty testují (potvrzují či vyvracejí).
V libovolném faktuálním poznání proto jsou (a vždy byly) experiment a teorie v každé jeho fázi tak vzájemně „propleteny", že jakékoli pokusy o jejich izolaci v tom smyslu, jak se o to pokoušel empirismus či racionalismus, jsou předem odsouzeny k nezdaru. I když experiment a teorii musíme od sebe odlišovat, nemůžeme je separovat.
Na základě výše uvedeného považujeme za nezbytné a za navýsost účelné uplatňovat „rovnoprávnost" teorie a experimentu i v didaktikách přírodních věd a přirozeně také ve výuce přírodovědných oborů, resp. předmětů. Pouhá empirická data (ať už v jakémkoli množství), bez interpretace v nějakém teoretickém kontextu, nemohou žákovi ani nic hlubšího, co stojí za nimi, objasnit (včetně toho, že mu nemohou nic hlubšího objasnit z jeho vlastní smyslové zkušenosti), ani mu dát prostředek pro řešení skutečných přírodovědných problémů.
Na druhou stranu, žáka není možné bez empirických dat (jak ukazují mnohé výzkumy z oblasti didaktiky přírodních věd i praktické zkušenosti z výuky ve třídě) efektivně motivovat k jejich vysvětlení, ani mu poskytnout (psychologickou) podporu pro přijetí té skutečnosti, že naše teorie o realitě nestojí na pouhých spekulacích či pouhé víře, ale že skutečně k této realitě referují (i když často jen schematicky a přibližně).
Ukázat žákovi na příkladech nezbytnost objektivních, relevantních a spolehlivých empirických dat pro testování faktuálních teorií je podstatné i proto, aby byl schopen odlišit vědecký faktuální výzkum od pseudovědy a paravědy. Aby pochopil, že bez produkce objektivních, spolehlivých a relevantních empirických dat se nemůže žádné faktuální poznávání považovat za skutečně vědecké ani v praxi efektivně využitelné.
Teorie, experiment a kurikulární reforma
Podívejme se nyní ve stručnosti na to, zda a jak je posledně zmiňovaný vztah mezi teorií a experimentem (empirií) - tedy vztah v němž jsou experiment chápány jako dvě neoddělitelné „rovnoprávné" složky - vyjádřen v nově připravených kurikulárních dokumentech: v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání (RVP ZV, 2005), resp. v Rámcovém vzdělávacím programu pro gymnázia (RVP G, 2007). Vzhledem k tomu, že jediné skutečné experimentální činnosti, ve spojení s určitými teoriemi, resp. jejich prvky, jsou na základních školách i gymnáziích prováděny prakticky pouze ve výuce přírodovědných oborů, soustředíme se zde v tomto směru na vzdělávací oblasti Člověk a příroda, a to jak v RVP ZV , tak i v RVP G.
Již v Charakteristice vzdělávací oblasti Člověk a příroda v RVP ZV se explicitně deklaruje rozvíjení dovednosti žáků objektivně a spolehlivě pozorovat, experimentovat a měřit, vytvářet a ověřovat hypotézy o podstatě pozorovaných přírodních jevů, analyzovat výsledky tohoto ověřování a vyvozovat z nich závěry. Je vidět, že kurikulární dokument zde zřetelně vyjadřuje potřebu neodtrhovat empirickou a teoretickou složku v žákově poznávacím procesu a ani jednu nenadřazovat druhé co do důležitosti či logického předcházení. To je znovu zdůrazněno i v Cílovém zaměření zmíněné vzdělávací oblasti, v němž se opět říká, že vzdělávání v této oblasti má vést žáka ke zkoumání přírodních faktů a jejich souvislostí s využitím různých empirických metod poznávání (pozorování, měření, experiment) i různých metod racionálního uvažování, potřebě klást si otázky o průběhu a příčinách různých přírodních procesů, ke způsobu myšlení, jež vyžaduje ověřování vyslovovaných domněnek o přírodních faktech více nezávislými způsoby, k posuzování důležitosti, spolehlivosti a správnosti přírodovědných dat pro potvrzení nebo vyvrácení vyslovovaných hypotéz či závěrů. V těchto tvrzeních je jasně vyjádřena nutnost využívání jak empirických, tak i teoretických způsobů poznávání reálného světa a nenadřazuje se v nich jeden druhému.
Ne jinak je tomu i v Charakteristice vzdělávací oblasti Člověk a příroda v RVP G. Opět se zde explicitně říká, že přírodovědné disciplíny ve své výzkumné činnosti vždy souběžně uplatňují empirické prostředky (soustavné a objektivní pozorování, měření a experimenty) a prostředky teoretické (pojmy, hypotézy, modely a teorie), a je konkrétně zdůrazněno, že každá z těchto složek je v procesu přírodovědného výzkumu nezastupitelná, že se vzájemně ovlivňují a podporují.
Důraz se zde klade i na potřebu dát žákům co nejvíce příležitostí postupně si osvojovat vybrané empirické a teoretické metody přírodovědného poznání, aktivně je spolu s přírodovědnými poznatky využívat a uvědomovat si důležitost obou pro přírodovědné poznání, předně pak pro jeho objektivitu a pravdivost.
Cílové zaměření oblasti opět požaduje, aby žák byl veden k provádění soustavných a objektivních pozorování, měření a experimentů, ke zpracování a interpretaci získaných dat, hledání souvislostí mezi nimi, k vytváření (teoretického) modelu přírodního objektu či procesu, jež umožňuje reprezentovat jejich podstatné rysy a zákonitosti.
RVP G (stejně jako RVP ZV) tak znovu jasně vyjadřuje neodlučitelnost teorie a experimentu pro faktuální poznávání ve výuce přírodovědných oborů a žádné z těchto složek nedává přednost před druhou. A to je také jediná možná cesta k tomu, aby si žáci v co nejvyšší možné míře osvojovali plnohodnotné přírodovědné poznávání.
Případné upřednostňování jedné z uvedených složek faktuálního poznávání před druhou, resp. potlačování jedné z nich ve výuce, by bylo zbytečným omezováním žákových poznávacích možností a tím i ochuzováním jeho možných „poznávacích dobrodružství".
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.