S výukou jsem začala v září školního roku 2007-2008. Vyučovala jsem anglickému jazyku v šestém ročníku s časovou dotací pouhé jedné hodiny týdně. Ve třídě se šesti žáky jsem měla mírně zjednodušenou pozici, protože čtyři z nich již za sebou měli určitou zkušenost s anglickým jazykem. Navštěvovali totiž v předchozích letech zájmový útvar - kroužek angličtiny, který má na naší škole již dlouholetou tradici. Ze zbývajících dvou pak jeden žák absolvoval výuku angličtiny v délce jednoho roku ve svém předchozím působišti. Takže výchozí situace byla taková, že pouze jedna žákyně nepřišla s angličtinou dosud ještě nikdy do styku a výuka tohoto jazyka byla pro ni tedy zcela neznámým terénem.
Moje výchozí zářijové postavení bylo sice na jednu stranu pro mne velmi výhodné, na druhou stranu ovšem různá úroveň vědomostí a dovedností žáků mne postavila před nelehký úkol - vymyslet takové náplně vyučovacích hodin, aby se žádný z nich nenudil a současně dosáhnout toho, aby se po určité době všichni ocitli na přibližně stejné úrovni znalostí.
V rámci primární motivace jsem na úvod každé hodiny vybírala jednu anglickou písničku, kterou si žáci poslechli, a tím zároveň získávali představu o anglické výslovnosti a frázování. Po písničce jsem vybrala nejlepšího čtenáře ve třídě, aby přečetl úryvek z knihy Alan v Anglii. I když se jedná o knihu již téměř čtyřicet let starou, přesto ji pro její výjimečné kvality doporučuji. Je unikátní především v tom, že originální a neotřelou formou prostřednictvím hlavního hrdiny, chlapce Alana, seznamuje čtenáře či posluchače s anglickými reáliemi. V průběhu četby jsme si všechna Alanem navštívená místa hned ukazovali na nástěnné mapě, a tak žáci získávali také znalosti z anglické geografie. Kromě toho se seznamovali i se vším dalším, co je právě pro Anglii typické, například anglickou královnou, nejznámějšími místy a stavbami Londýna (Hyde Park, Tower Bridge, Buckinghamský palác, řeka Temže), ale i třeba typickými červenými dvojposchoďovými autobusy či obvyklou anglickou snídaní.
Během hodin anglického jazyka se vždy snažím držet zásady, že žáci by měli znát základní fakta o zemi, jejímuž jazyku se učí. Není ovšem nezbytné příliš děti zahltit mnoha termíny a fakty, postačí skutečně jen to nejzákladnější. Samotnou mě překvapila míra znalostí žáků o nejrůznějších anglických hudebních skupinách, fotbalistech, automobilech, motocyklech a soutěžních jezdcích. Tohoto značného množství znalostí žáků jsem mohla tedy velmi dobře využít jako důležitého motivačního momentu při jednotlivých hodinách. Obvykle mívám s motivací problémy u těch žáků, kteří z nejrůznějších důvodů nemají příležitost navštívit zahraniční země, nebo jsou z rodin utvrzováni v názoru, že učení se cizímu jazyku jim v jejich dalším životě k ničemu nebude. U těchto dětí se samozřejmě nedá uspět s argumenty o kosmopolitním světě, dá se však apelovat na zvýšenou možnost uplatnění na trhu práce, či využít jejich zájmů a znalostí.
Při všech vyučovacích hodinách pochopitelně zohledňuji míru a typ postižení svých žáků a zaměřuji se především na dorozumívací aktivity a na praktické použití jazyka. K těmto účelům mi slouží výborně maňáskové divadlo. Při inscenační metodě žáci nemusejí mluvit za sebe, což je velmi přínosné zejména u dětí, které se jinak normálně stydí před ostatními hovořit. Tím, že mohou v tomto případě svou totožnost "skrýt" za maňáska, odbourají jindy přítomné psychické bariéry. Hru s maňásky používám například při nácviku představování nebo při výkladu fráze How are you? a odpovědi I am well, thank you. Děti si v zastoupení maňásků rovněž dávají různá anglická jména jako třeba Marc, Peter, Henry, Harry, Jack, James, Edward, Mary, Elisabeth, Jane, Susan, Diana apod.
Velmi choulostivá je otázka, jestli by si žáci měli vést z hodin pravidelné písemné záznamy či zda by vůbec měli při výuce angličtiny něco psát. Moje zkušenost s touto problematikou je následující - rodiče dvou mých žáků mě žádali, aby si žáci vedli slovníček anglických výrazů, aby se s nimi mohli doma na hodiny připravovat. Ostatní rodiče se bohužel k tomuto mému dotazu nevyjádřili. Obdobnou zkušenost udělaly i ostatní paní učitelky, s nimiž jsem tuto problematiku konzultovala na seminářích o činnostním vyučování angličtině.
Já osobně se domnívám, že je vhodnější, aby si žáci písemné záznamy z hodin vedli, neboť to umožní těm z rodičů, kteří chtějí dětem s domácí přípravou pomoci, aby se jim mohli věnovat a látku s nimi procvičit. Zároveň ale po žácích nevyžaduji, aby písemnou podobu anglických výrazů ovládali. Doporučuji, aby písemný záznam z hodiny měl podobu pracovního listu. Osvědčily se mi tyto zdroje: PROCHAZKA, Anton + SCHIMEK Franz, Doodie (Book 1, Book 2), SHIPTON, Paul, Chit Chat, Angličtina pro ZŠ, Kvarta, 1994, konečně i Muzzy in Condoland, Praha: SPN, 1990. Přísně zohledňuji výběr z určitých partií pracovních listů, které musí vždy korespondovat s právě probíraným učivem. Inspiruji se rovněž webovými stránkami www.anexpres.cz, jejichž autorkou je Milena Kelly.
V hodinách rovněž často využívám pohybových aktivit, což děti s oblibou přijímají. Osvědčila se mi zejména forma, kdy žáci vytvoří kruh a házejí si balónem, který představuje českou i anglickou podobu slovíčka. Při přihrávce spolužákovi funguje podoba česká, při chycení míče pak anglická. Může to být samozřejmě i opačně.
Aktivity v hodinách se snažím volit uvážlivě, vzhledem k nižší schopnosti žáků se koncentrovat činnosti často střídám, co nejvíce omezuji pasivní činnost a stále žáky chválím a povzbuzuji. Ačkoli je na takové soudy ještě možná příliš brzy, podařilo se mi vypozorovat, že v angličtině více než v kterémkoli jiném předmětu jsou žáci frustrováni nezdarem a mají tendenci "házet flintu do žita" právě kvůli nové a úplně neznámé oblasti, která jim podvědomě nahání strach.
O co mi jde u žáků 6. ročníku?
Závěrem bych chtěla poznamenat, že angličtině vyučuji od roku 1990 ve večerních kurzech, a to ve všech věkových kategoriích a v různých stupních jazykové vybavenosti. Kromě toho jsem ještě vyučovala angličtině čtyři roky předškolní děti v mateřské škole. Tyto zkušenosti pro mě byly velmi cenné a mohla jsem některých využít při svém premiérovém roce s dětmi 6. ročníku. A protože v závěru školního roku se mí svěřenci dokázali elementárně vyjádřit, byla jsem se svou celoroční prací spokojena a na prázdniny jsem odcházela s dobrým pocitem, že se mi výuka dařila.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.