Příspěvek byl převzat ze sborníku Individualizace ve výuce od Občanského sdružení Profil.
V kurzech vzdělávání učitelů občas používám jako studijní materiál úvahu našeho předního filozofa E. Koháka. Text obsahuje moudrá zamyšlení nad úlohou pravdy a svobody. První reakce na přečtený článek je vždy stejná - „je to těžký text". V jeho pochopení se účastníci kurzu obvykle značně rozcházejí. O reprodukci nebo dokonce vysvětlení podstaty článku se pokusí jen málokdo. Příčinou bývá různý výklad a různá představa o významu některých slov. A nemusí to být zrovna odborné výrazy nebo cizí slova. Tato zkušenost pro nás bývá velmi užitečná. Lze totiž předpokládat, že do podobné situace se dostávají i naši žáci, a to samozřejmě aniž bychom jim ve výuce předkládali náročné filozofické texty. Mohou jim tak ale připadat jakékoli školní učebnice a materiály, pokud jejich elementárním výrazovým prostředkům - jednotlivým slovům dostatečně neporozumí.
Kvalitní výuka mateřského jazyka by na to měla pamatovat - zaměřením na dovednost kriticky (s porozuměním) číst a psát, smysluplně propojovat poznatky ze všech složek jazykové výchovy, používat jazyk přesně a s dostatečným pochopením významu slov. Následující příspěvek upozorňuje zároveň na nutnost pracovat s předem stanovenými cíli výuky jako s kritérii hodnocení žáka. Takový způsob hodnocení nám dává možnost respektovat individuální možnosti žáků nastavením různé úrovně cílů. Každý z žáků má právo být úspěšný tím, že dosáhne svého osobně možného maxima.
Záměrem výukové lekce je nabídnout žákům v hodinách českého jazyka (v části komunikační a slohová výchova) zajímavé aktivity, aby byli motivování a zaujati tématem. Tato okolnost by měla podpořit porozumění příběhu i textu po stránce obsahové, pravopisné, syntaktické i stylistické na úrovni znalostí a dovedností příslušného ročníku. Lekce nabízí žákům úkoly a postupy, které na sebe navazují. Snahou je, aby žáci dosáhli vyšší úrovně nejen ve vědomostech, ale také v dovednostech a postojích. Požadavky na žáka (formulované jako očekávané cíle) jsou současně stanovené jako kritéria hodnocení.
Žáci se pohodlně usadí, zavřou oči a vybaví si vzpomínky na první knihu. S kým si ji prohlíželi? Kdo jim četl, vyprávěl? Vzpomenou si na dětské říkanky? Na pohádky?
Vypravují v kruhu svoje zážitky a vzpomínky, aktivitami si připomenou, když byli malí. Je vhodné, aby si žáci některé svoje knihy přinesli.
Utíkej, Káčo, utíkej,
honí tě kocour velikej!
Káča utíká, co může,
kocour ji chytit nemůže.
Had leze z díry, vystrkuje kníry.
Bába se ho lekla, na kolena klekla.
Jen se, bábo, nelekej,
na kolena neklekej.
En ten týky, dva špalíky,
čert vyletěl z elektriky.
Bez klobouku bos,
urazil si nos.
Text říkanky a rozpočitadel podrobíme rozboru slovnímu, syntaktickému, tvaroslovnému. Žáci píší text zpaměti, jak si zapamatovali.
Byl jednou jeden mnich a ten měl hodně knih a neměl je už ani kam dávat. Tak si ten mnich řekl: „Nechám si jen dobré knihy a ty špatné odnesu do antikvariátu". Jak ten mnich řekl, tak udělal. Když otevřel nějakou knihu a zdálo se mu, že je dobrá, už ji ani dál nečetl a odložil ji na hromadu, kam dával dobré knihy. Těšil se, že až se zbaví špatných knih, bude pak už napořád číst jen dobré knihy z té hromady a bude mu hej. Zato když se tomu mnichovi zdálo, že některá kniha je špatná, přečetl ji celou, aby se ujistil, že je opravdu špatná, aby se nezmýlil a neodnesl do antikvariátu některou dobrou.Tak četl mnich jen samé špatné knihy a po přečtení je odnášel do antikvariátu. Ke čtení dobrých knih se nikdy nedostal.
Lubomír Feldek, O mnichovi, který měl mnoho knih
Žáci příběh reprodukují, vyprávějí vlastními slovy. Formulují ponaučení - je dobré umět si vybrat vhodnou knihu.
Diskutujeme o významu jednotlivých větných členů ve větě. Jak se mění význam věty změnou větného členu?
Metoda řeka - Podle čeho poznáš dobrou knihu?
Žáci pracují ve skupinách metodou řeka. Každá skupina na arch papíru napíše po domluvě vlastní názor na dobrou a špatnou knihu. Archy kolují, každá další skupina se k původnímu názoru písemně vyjádří, doplní vlastním názorem. Arch se vrací původní skupině. Následuje prezentace skupin před třídou.
Pohádkový příběh
O Popelce - větná osnova:
O Šípkové Růžence - heslovitá osnova:
O Budulínkovi - osnova jako myšlenková mapa
Připomeneme si přednosti stručného zápisu osnovy. Necháme žákům možnost výběru.
Karkulka předtím vlka nikdy neviděla. Myslila si, že je to velký pes. Zatřepala na něj ručkama a řekla: „Dobrý den pejsku. Nesu babičce koláče, už měsíc u nás nebyla. Chceš ochutnat? Sáhla do košíku a hodila vlkovi koláč. Vlk přičichl ke koláči a ušklíbl se. Maso nemáš? Koláč mu nevoněl, nejraději by se pustil do Karkulky.
František Hrubín, Špalíček pohádek
.. „Já sem velice nebezpečnej zloun a esli se rozkatím, tak si mě nepřej!" Karkulka mu na to neřekla nic, protože judistky moc nemluví, popadla vlkodlaka za ocas, chvilku s ním mlátila o zem a potom, dřív než se vlkodlak stačil nadechnout vzduchu, mu upletla z uší roztomilý copánek a takto k němu zašvitořila: „Tak co, pišišvore?" Vlkodlak zaskučel: „Milost, Karkulko moje milá, já jsem jen tak špásoval!" Karkulka se zasmála: „Vždyť já také jen špásuju. Jinak bych z tebe nadělala bramborových placiček!" A nasadila vlkodlakovi obojek a vlekla skučícího blecháče přes černý les.
Alois Mikulka, O červené Karkulce
a) V čem se liší pohádka původní od moderní? Žáci se rozdělí na dvě skupiny. Jedna zapisuje argumenty pro klasickou pohádku, druhá pro moderní.
b) Nahraďte nespisovné výrazy synonymními, spisovnými - řešení v podobě tabulky:
NESPISOVNÉ VÝRAZY |
SPISOVNÉ VÝRAZY |
ANTONYMA |
zloun |
zlý člověk, darebák, zločinec |
dobroun, hodný člověk |
rozkatím |
rozlobím se, nazlobím se, |
uklidním se |
pišišvor |
podivný tvor, hmyz, nepatrný tvor, zvířátko |
? |
špásovat |
dělat si legraci, veselit se |
truchlit, být smutný |
blecháč |
plný blech, zablešený, nemytý... |
bezblechý, čistý |
c) Utvořte antonyma, slova opačného významu.
d) Vyprávěj příběh s použitím jiných synonym a s použitím antonym. Jaký to má dopad na vyprávění (logiku děje, spád, zajímavost, ...)?
Následuje pohybová aktivita. Na lístečcích jsou napsané postavy z pohádek tak, aby tvořily dvojici (Červená Karkulka - vlk, Křemílek - Vochomůrka, Popelka - princ se střevíčkem, princ Bajaja - sedmihlavý drak...) Žáci si tajně vylosují postavu a pak se procházejí po prostoru a hledají bezeslovně svůj protějšek, pantomimou představují svoji postavu. Po skončení aktivity vedeme rozhovor o tom, jak se jim to líbilo, jak se dokázali vžít do postavy. Připomeneme si tak další známé pohádky, z nichž mohou žáci čerpat při výběru pohádky pro vyprávění podle vlastní osnovy.
Při vyprávění podle vlastní osnovy žáci zvolí jednu z variant osnovy, zpracují si ji na velký formát a pak podle ní stručně vypráví příběh vybrané pohádky. Tento úkol je náročnější na přípravu a proto je možné jej zadat jako úkol pro domácí přípravu.
Pro sledování svého vlastního učení je dobré znát předem očekávané cíle a mít možnost vyhodnocovat, zda a v jaké míře či kvalitě jich bylo dosaženo. Může k tomu posloužit jednoduchá hodnotící tabulka.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.