V úvodu hodiny si žáci zábavnou formou zopakují probrané učivo z předchozích hodin o Spartě a Athénách. Hlavní část hodiny je věnována athénské demokracii - především zajímavostem. Žáci pracují s textem či s internetem, vyhledávají informace, pracují s nimi a dělají si na ně vlastní názor. Ten pak uplatní především v závěru hodiny.
PRVNÍ DEMOKRACIE
Jak vypadala první athénská demokracie - vůbec první demokracie, kterou si lidé vyzkoušeli?
Slovo demokracie vzniklo ve starověkém Řecku jako složenina slov demos kratos, tedy vláda lidu. Úplně poprvé byla formálně zavedena roku 509 př. n. l. v Athénách.
„Vláda lidu", to sice zní moc hezky, ale staří Řekové chápali lid v trochu jiném smyslu než dnes my. Toto slovo totiž zahrnovalo pouze muže nad 20 let, kteří se narodili v Athénách v rodině občanů (tedy ne otroků). Možná si teď někdo říká, že to není žádná demokracie, ale ve skutečnosti právě z této demokracie vychází prakticky všechny dnešní moderní demokracie světa. Jednotlivé podoby tohoto zřízení státu se totiž postupem času a s vývojem společnosti mění a možná, že právě o naší demokracii si lidé za 300 let budou říkat, že to nebyla žádná demokracie. Vždyť ta naše „vláda lidu" nedávala prakticky žádná rozhodovací práva (např. možnost volit) dětem, mentálně postiženým a nebo těm, kteří tu sice žijí, ale nemají naše občanství.
Jak vypadala starořecká demokracie?
Podoba demokracie ve starém Řecku se v různých obdobích hodně měnila. V několika obdobích se dokonce „zvrhla" ve zřízení, kterému dnes říkáme timokracie - to znamená, že práva lidí byla určená tím, jaký mají majetek. Bohatší prostě měli větší práva, chudí nesměli kandidovat na funkce apod.
V zásadě jsou však nejdůležitější znaky demokracie v Athénách shodné se základovými kameny dnešní demokracie: každý plnoletý způsobilý občan (jen je odlišné chápání občanství) má právo volit a být volen, každý si je před zákonem roven bez ohledu na postavení ve společnosti nebo majetek, vláda většiny je omezená právy menšin. Důležitým znakem demokracie také bylo, že státu nevládl pouze jeden člověk (i když v době ohrožení mohl vždy jeden předem určený člověk vzít moc dočasně do svých rukou, aby se mohl rychle rozhodovat), ale několik lidí volených na krátkou dobu (zpravidla 3 nebo 4 roky) se o moc dělilo.
Střepinové čistky
Z dnešního pohledu měla athénská demokracie dost nedostatků, to je jasné. Například se praktikovaly tzv. střepinové soudy (ostrakismus) - jednou za určitou dobu napsal každý na střepinu jméno toho, kdo je podle něj nebezpečný pro demokracii a vhodil ji do nádoby. Kdo dostal nejvíc hlasů, byl na deset let vyhnán z Athén. Některé už možná napadlo, že to často dopadalo tak, že lidé psali spíše ty, kteří jim nebyli sympatičtí nebo s nimi měli osobní spory. Avšak na „nepřátele demokracie" mohl čekat i horší trest - číše jedu, které se za své všetečné, slušné občany obtěžující otázky, dočkal i Sokrates. Proto měla řecká demokracie i své odpůrce, z nichž nejznámější je Sokratův žák Platón (i když... Platón místo athénské demokracie navrhoval tzv. políteiá, což bylo zřízení možná dokonce bližší dnešní demokracii).
www.teepek.cz/skaut-fun/zajimavosti/... (cit. 2007-4-19)
Začátek hodiny žáky pobavil, vůbec si neuvědomili, že si důkladně opakují a procvičují učivo z minulé hodiny. Samotný text o demokracii se zdá být přiměřený věku a chápání žáků 6. třídy. Po jeho přečtení se žáci o téma velmi zajímali a po kratší diskusi pro ně nebyl problém vyplnit T-graf, který jim zároveň slouží jako zápis k domácímu studiu.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.