Storíčko

Typy aktivit: příprava textu v psané a audiovizuální podobě; týmová aktivita ve dvojicích

Digitální kompetence: tvorba digitálního obsahu a jeho sdílení

Úroveň dle metody SAMR: R – redefinice vzdělávacího cíle

Délka aktivit: 6 vyučovacích hodin (POKROČILÍ)

Pomůcky: mobilní telefon, mikrofon, datový kabel k připojení externího zařízení, sluchátka, kamera, fotoaparát, kreslicí tablet, software na popis obrazovky

Postřehy z hodin:

Mikropovídka se ukázala jako vhodné téma pro nácvik vypravování. Studenty potěšilo, že dostali ke zpracování velmi krátký text. Takto si snáze dokázali rozvrhnout aktivitu. Většina z nich vytvořila jako zápletku příběhu to, co sami zažili. Osvědčilo se, pokud se zaměřili na humornou nebo bizarní scénku ze života.

Při práci ve skupinách je potřeba dávat pozor na vhodný výběr dvojic – rozlosování nefungovalo vždy, ba dokonce se neosvědčila ani svobodná volba. Učitel by měl předem nechat žáky pohovořit o svém mikropříběhu a až pak by se měli žáci seskupit. Měl by to být učitel, který bude žáky v této aktivitě dávat dohromady.

Pokud se ve skupině vyskytli extroverti, pak je vhodné je nekombinovat a rozhodně je nestavět do role herce. V takovém případě je možné, aby se stali třeba kameramany a zpracovávali zvuk ve střižně. Jejich účast na scénáři se ukázala jako spíše pasivní, neboť nechtějí sdílet. Není nutno je vystavovat tlaku skupiny či instituce; je možné je vyzvat, aby si sami našli vhodnou roli poté, co situaci nějakou dobu sledují.

V pokročilých skupinách, které již se zpracováním videa pracovaly, byly výstupy velmi kvalitní. Je potřeba probrat povídku jako žánr nejprve tradičně, teprve poté je vhodné přistoupit k mikropovídce.

Vzdělávací cíl: Tvorba a sdílení digitálního obsahu

Zadání:

Natočte soubor mikropovídek, které postavíte do sekvence za sebou, jako kdyby se jednalo o maraton studentských filmů, který přikládáme ve videoukázce. Soustřeďte se na příběh, který má svou zápletku a splňuje předpoklady pro epický žánr vypravování.

Podmínky pro střih videa:

1. Inspirace na tomto odkazu Maraton studentských filmů 2023 – Maraton studentských filmů | Česká televize (ceskatelevize.cz).
2. Stopáž videa nesmí přesahovat 180 sekund.
3. Video musí mít outro a intro s autorským týmem.
4. Součástí audiovizuálního souboru odevzdaného učiteli je i příprava scénáře a krátké psané vyprávění v podobě mikropovídky.
5. Psaný text mikropovídky by měl mít maximálně 500 slov.

Teoretické uchopení problému

V současné době je módním trendem audiovizuální publikace mladých lidí na sociálních sítích. Jsou to reely nebo krátká osobní videa, kterými komentují nebo pouze popisují svou současnou životní situaci. Životnost takových publikovaných výstupů velmi rychle klesá, neboť jsou překryty dalšími novějšími publikacemi.

Kvalita produktu osciluje ve dvou osách. Na ose obsahové se jedná o škálu od velmi jednoduchých bezobsažných pokusů k propracovaným scénářům dobrých youtuberů a influencerů. Osa zpracování formátu vede od nestříhaných nepřipravených textů až ke stříhaným připraveným textovým výstupům se zajímavou grafikou.

Většinou obsahují text, který odpovídá nenormované češtině, nejčastěji interdialektu či jinak substandardnímu útvaru či varietě národního jazyka. Máme-li pěstovat jazyk pro potřeby veřejného styku, pak se musíme zaměřit na kvalitu příspěvků, které se na internetu (sociálních sítích, blozích, webech atp.) snaží o pozornost diváků. Hodiny českého jazyka jsou pro to vhodným prostředím. Práce na obsahu a na formě je dlouhodobějšího charakteru a je to nástavba k psaným slohovým útvarům, stylistickým postupům a stylu jako takovému.

Čeština musí postoupit o krok dále a vydat se směrem k mluvenému slovu a k jeho nácviku, neboť takto je dnes prostřednictvím digitálních nástrojů umožněna rychlá a efektivní komunikace. Navíc jsou mladí lidé často vystaveni tlaku hodnocení zvnějšku (lajky a další hodnoticí ikony a komentáře), a pokud se nebudou na své výstupy soustředit, mohou získávat špatná hodnocení, jež jistě mají své následky z hlediska prožívání žáka.

Mikropovídka

Pro krátká videa publikovatelná na sociálních sítích je vhodné začít s epickými útvary. Procvičují se již na základní škole jako první slohový postup – vyprávění je typické pro člověka, který se vyjadřuje o svém životě, o životě druhých; vyprávění je formou síťování, neboť se jedná o sdílení zaměřené na příběh, časovost, postavu a emoce včetně napětí.

Slohové útvary, které se na gymnáziu často nacvičují, jsou povídka, příběh, bajka, anekdota a historka. Tyto epické útvary se procvičují v psané formě a jsou především chápány jako produkty ke čtení. Nicméně jediným čtenářem těchto žákovských prací bývá pouze učitel – žáci nemají možnost svou práci nikterak publikovat, nemají platformu, kam by ji mohli umístit. Lze ovšem změnit perspektivu. Pokud přizpůsobíme tyto epické útvary hybridnímu prostředí fungujícímu na internetu (hybridní = psaný + mluvený, na blízko i na dálku) a zadáme žákům cíl „připravte mikropovídku v audiovizuální kvalitě“ a „připravte ji k publikaci“, pak jim jednoznačně stanovíme účel takové práce. Navíc si žáci tento účel mohou představit, a dokonce jej mohou i skutečně publikovat. Těm, kterým záleží na tom, jakou kvalitu obsahu publikují a mají zájem se učit, bude tato aktivita vyhovovat. Je bezprostředně spojena s tím, co mají všichni v ruce – tablet nebo mobilní telefon, na jehož screenu se odehrává svět.

Mikropovídka je vlastně zhuštěním jednoduché zápletky, kde se vyskytuje jedna až dvě postavy v určité životní situaci. Je upozaděn slovní popis prostředí, kontextu, neboť ten je známý z vizuálního vjemu. Jedná se vlastně o základní situování v časoprostoru, např. „včera ve škole“, „tento týden na letišti v Praze“, „u nás doma“, „s kamarádkou v obchodě“.

Jedná se o vyprávění v ich-formě, neboť v mikropovídce se objevuje hrdina – autor scénáře. Zde je potřeba probrat důkladně typologii forem a typy vypravěčů, stejně jako si vysvětlit, jak funguje zkratka ve filmu. Již jsme uvedli popisy místa a času, nadbytečnými se stávají také popisy osob a jejich charakteristika, neboť by měly být zjevné z jednání na videu.

Mikropovídka má mít svůj vyprávěcí vrchol – odhalení, zjištění, překvapení, jazykový humor, nedorozumění atp. Toto je typický reel, který se na sociálních sítích publikuje jako „storíčko“. Storíčko je také slohovým útvarem, který se dnes používá pro komunikaci mezi „přáteli“ a „sledujícími“. Mění se zcela pole konzumentů, ti jsou sice primárně známí, nicméně sociální síť umožňuje, že i neznámí adresáti mají k takové produkci přístup! Zde jsme všichni vystaveni riziku.

Z tohoto hlediska je potřeba se zaměřit na adresáta – konzumenta profilů na sociálních sítích, vyhodnocovat jeho nebezpečí a dle toho se adekvátně chovat ve smyslu obsahové a formální stránky publikací nás jako občanů. Čeština jako obor tedy dokáže a má pěstovat přímo v aktivitách ve škole tyto významné aspekty, jež (pozitivně i negativně) ovlivňují životy nás všech.

Konkrétní aktivita ve škole

1. Učitel zadá téma, např. ulice.
2. Všichni žáci mají vytvořit mikropříběh. Nejprve jde o text psaný klasicky na papíře nebo na počítači. Podmínky jsou dány učitelem (počet slov).
3. Následně má dojít k burze těchto příběhů: měly by kolovat po skupině. Z dílny psaní by se tedy měla stát čtenářská dílna. Tato část je důležitá, neboť psaní textu tak má smysl, neboť má svého čtenáře / několik čtenářů.
4. Vzájemné hodnocení by mělo být součástí aktivity. Pro vrstevnické hodnocení je potřeba mít připravena kritéria, na nichž ve skupině dojde ke konsenzu. Čím méně kritérií, tím lépe, aby je žáci dokázali sledovat na krátkém příběhu. Postačí pro začátek splnil/nesplnil, následně se může škála vrstevnického hodnocení komplikovat, a to dle zkušenosti skupiny.
5. Žáci se spojí do dvojic. Každá dvojice bude pracovat na scénáři, jako kdyby měli svou povídku přetavit ve filmové vyprávění. Rovněž jsou jim nastaveny podmínky (počet slov).
6. Musí počítat s tím, že je potřeba provést REDUKCI. Učitel by se měl zaměřit na redukci popisů toho, co bude zřejmé z videa. Skladbu psaných textů tedy stavíme do porovnávací pozice s vyprávěním ve filmu – zjišťujeme, v čem je literatura jedinečná a nenahraditelná mnohem více než pouze v teoretické rovině.
7. Práce na scénáři by měla zabrat alespoň jednu vyučovací hodinu. Opět je vhodné udělat tzv. dramaturgické kolečko a vrstevnické hodnocení ve skupině s kriteriálními aspekty.

Natáčení

Při natáčení scénáře je nutno držet se zadání: zpravidla vystupuje v mikropříběhu pouze jedna postava, maximálně dvě. Jinak se příběh rozlévá do epické šíře, není konzistentní a na sociální síti je nevhodné ho publikovat, neboť postrádá klipovost.

Lze zadat natočení na jeden záběr nebo v zadání specifikovat střih s doprovodnými grafickými a zvukovými prvky. Grafické prefabrikáty by neměly zahlušovat obraz a zbytečně ho překrývat. Často se stává, že velikost písma nebo obrázků odpoutává pozornost od řečeného nebo od obsahu celkově.

Podstatou storíčka by měla být jeho jazyková stránka, na niž se chceme primárně zaměřovat. Jde o nácvik mluvení jako produktivní řečové dovednosti a je úkolem češtiny zabezpečit její rozvoj. Trvalým soustředěním na audiovizuální výstupy své žáky značně posunete; je úkolem učitele vytvořit na střední škole sebevědomého kompetentního mluvčího. Toto sebevědomí lze pěstovat pouze tak, že si žáci zvyknou na mluvení před publikem. Není to pro každého, ale i tak je nutno tyto aktivity zařadit.

Pro natáčení mají žáci přístup ke svým mobilním telefonům nebo využívají školní tablety nebo své digitální fotoaparáty a kamery. Práci stříhají v elektronické střižně a práci exportují v zadaném formátu pro přehrávání a v příslušném formátu (na výšku na šířku). Nezapomeňte, že žáci mají tendenci natáčet na výšku, což jim primárně určuje jejich mobil. Nicméně po exportu při promítání na zeď je orientace obrazovky (následně na notebooku, monitoru nebo tabletu) jiná a video působí neupraveně a je pro oči z velké vzdálenosti příliš zúžené. I tyto aspekty je potřeba zohlednit.

Po natáčení by měla proběhnout premiéra, hodnocení vrstevnického typu, výběr nejlepšího scénáře a jeho zpracování, hodnocení vrstevníků by mělo být součástí hodnocení žáka v určité poměrné míře, neboť učitel nemůže zcela přesně vnímat, jak která generace vnímá humor, obraz, dynamiku příběhu – je nutno počítat se skupinou jako s kompetentním hodnotícím panelem.

Další poznámky

Jednoduchá krátká videa lze natáčet dobře s mikroportem. Není vhodné, aby žáci užívali velký mikrofon – nejedná se o zpravodajství. Často se stává, že mají v ruce mikrofon, přitom mají „hrát“ scénku. Zaměňují zde roli herce za moderátora či reportéra.

Mikropovídka se nenatáčí „na první dobrou“. Je nutný nácvik v prostředí umožňujícím klid, přípravu kulis. Je možná varianta aktivitu provést v exteriéru, dokonce je to pro žáky mnohem přitažlivější.