DigCompEdu kuchařka (2. díl): inspirace pro metodickou podporu

Evropský rámec digitálních kompetencí pro učitele představuje robustní a zajímavý nástroj, se kterým mohou pracovat jak jednotliví vyučující, tak také metodici a metodičky ICT ve školách, pokud chtějí svým spolupracujícím pomoci s integrálním rozvojem digitálních kompetencí.

Výhodou DigComEdu je, že představuje 22 kompetencí rozdělených do šesti oblastí, kterým je třeba se věnovat. Pro mnoho lidí působících ve vzdělávání může být náročné – v současné rychle se měnící společnosti – se zorientovat a najít to, v čem by se měli vlastně vzdělávat. Ostatně rozvoj nových gramotností (od finanční přes datovou, statistickou až po AI gramotnost) této věci příliš neprospívá. Vyučující může být ponořen do určité rozhodovací paralýzy, kdy se nezdá, že by soustavný rozvoj v nějaké oblasti měl dlouhodobý smysl.

Zde máme připravený robustní rámec, se kterým je možné pracovat a který výběr těch důležitých věcí udělal za vyučující, což je pohodlné, a současně takový přístup umožňuje čerpat ze zahraničních zkušeností, pracovat s možnostmi srovnání nebo předávání dobré praxe. Jakkoli pro část vyučujících může být sousloví kompetenční rámec vnímaný jako formalistický požadavek, ve skutečnosti přináší mnoho velice praktických výhod.

V tomto článku se zaměříme na to, jak může DigCompEdu kuchařku využít každý, kdo má na starosti rozvoj digitálních kompetencí vyučujících na určité škole. Může jít typicky o metodiky a metodičky ICT, ale nikoli pouze o ně. Následující poznámky je třeba vnímat nikoli jako závazný postup nebo návod, ale spíše jako určitou inspiraci, jak s tímto nástrojem a s DigCompEdu rámcem ve školním prostředí pracovat.

Otestujte se/je

Již delší dobu lze využít Profil Učitel21, který je postavený na DigCompEdu a slouží jako sebehodnoticí nástroj. Pokud chceme uvažovat o systematizaci rozvoje digitálních kompetencí ve školním prostředí, potřebujeme vědět, jak jsou na tom jednotliví učitelé, a na základě toho stanovit další postup a rozvojový plán.

Na tomto místě je třeba učinit několik poznámek:

• Profil Učitel21je autoevaluační nástroj, což znamená, že se každý učitel hodnotí sám. Takový postup je v kontextu práce s DigCompEdu běžný, protože se zdůrazňuje, že právě pociťovaná úroveň kompetencí je rozhodující proto, jak se učitel ve škole ve vztahu k technologiím chová a jak s nimi pracuje. Na druhou stranu je třeba vždy pracovat s tím, že takové hodnocení nemusí být přesné. Důvody přeceňování nebo podceňování přitom mohou být různé a je důležité s nimi ve škole pracovat.
• S nástrojem je možné pracovat opakovaně a hodí se tak například jako podklad pro každoroční evaluace profesního rozvoje s vedením školy.
• Ne všechny oblasti DigCompEdu musí mít učitel rozvinuté rovnoměrně. Typicky v oblasti Podpory žáků nebo Digitální hodnocení je možné ve škole vyprofilovat několik málo expertů, kteří dále pomáhají celé sborovně. Taková strategie ale musí být promyšlená.
• V českém edukačním prostředí máme někdy pocit, že primární je odstraňování slabých míst v kompetenčních profilech. Je ale na zvážení, zda dobré škole nebude více k užitku práce s těmi nejsilnějšími spojená s důrazem na spolupráci a sdílení.

Z naší zkušenosti je pro vyučující někdy těžké uvažovat o svých digitálních kompetencích jako o svých, pořád je vztahují k žákům a žákyním. Tento profesní altruismus ale není šťastnou podobou sebevzdělávání; metodik či metodička ICT musí systematicky pracovat na tom, aby si vyučující uvědomili, že jejich silný kompetenční profil je jednak jejich vlastní, a proto o něj musí pečovat, a že jeho posilováním sekundárně zlepšují edukaci, což je cíl, který obvykle sledují primárně.

Pokud máme otestovanou školu a víme, jakými směry a s jakou úrovní se chceme pustit do rozvoje vyučujících, máme základ rozvojového plánu a můžeme postoupit dál.

Poskládejte si vlastní semináře na míru

Pokud už máme stanovený plán, můžeme se přesunout k druhé části a tím je příprava vlastního semináře. Jako efektivní se ukazuje spíše práce s celými oblastmi DigComEdu než s jednotlivými kompetencemi, ale volba záleží na potřebách konkrétní školy a způsobu práce v ní.

Myšlenka, na které je postavená DigCompEdu kuchařka, je taková, že lektor či lektorka vycházejí z vlastní zkušenosti a znalosti potřeb cílové skupiny a na jejich základě jí staví program, který skrze kuchařku postupně dochucují. Proto je třeba si hned na začátku jasně pojmenovat, co je zadáním, jaké jsou případně nástroje, se kterými se ve škole pracuje, jak vypadá daná skupinka vyučujících, co by mohly být jejich potřeby.

V tomto ohledu můžeme kuchařku užít dvěma základními způsoby:

• Individuální podpora: vyučující formuje nějakou svoji potřebu a metodik či metodička využívají kuchařku k hledání inspirace (například nástrojů, ale nejen jich), jak danému člověku co nejlépe pomoci.
• Skupinová práce: Očekávaná podoba je taková, že vznikne skupina cca 4–10 učitelů a učitelek, kteří mají společný zájem nebo oblast, kterou chtějí rozvíjet. Kuchařka pak slouží jako zdroj inspirace, nástrojů a záchytných bodů, nebo možná i šířeji jako výchozí bod pro design takové vzdělávací intervence. Výhodou skupin je, že si mohou jednak vzájemně pomoci, ale především, pokud je skupina zvolena dobře, může pomoci objevit a pojmenovat skutečné obavy, problémy, potřeby, které jedinec ne vždy dokáže explikovat.

V obou případech máme k dispozici poměrně jasně formulovaný okruh vyjádřených i nevyjádřených (metodik či metodička ICT mají svoji pozici silnou tím, že své spolupracující znají) potřeb, se kterými je možné pracovat. Očekáváme, že jádrem edukační aktivity budou činnosti, které vycházejí ze zkušenosti daného vzdělávacího, které může doplnit o:

• Příklady z praxe – ty jsou stavěné jako modelové a v kontextu dané školy si je lze vždy snadno doupravit tak, aby byly skutečně z praxe. Co je na nich cenné, je, že kompetence je vždy navázána na kombinaci vzdělávací situace a nástroje. Toto spojení je zárodkem existence skutečné digitální kompetence. Současně tento přístup umožňuje zajistit, aby vzdělávání bylo hodně postavené do praxe.
• Jaké nástroje využít? – zde asi málokdy využijete přesně to, co jsme pro vás připravili, ale poslouží vám pro vyhledávání alternativ nebo získání určitého způsobu přemýšlení. A následně už nezbývá než hledat „alternative to Toggle“ nebo něco takového.
• Pokud máte k dispozici skupinu, pak možná sáhnete po workshopu, který si upravíte dle podmínek vaší školy. Jeho cílem je vést vyučující k aktivitě, k potřebě si něco formulovat, najít, nachystat a připravit tak, aby to mohli promítnout do praxe. To je důležitý aspekt práce, protože cílem vzdělávání v digitálních kompetencích není jen nadchnout a udělat pěkný seminář, ale především způsobit změnu v práci vzdělávaných, která se stane základem dalšího rozvoje jejich digitálních kompetencí.

Práce s celou školou

S kuchařkou je možné pracovat také v kontextu celé školy. Opět – spíše ilustrativně – uvádíme dvě komponenty, které v tomto ohledu mohou být zajímavé a užitečné tehdy, když chceme téma digitálních kompetencí uchopit jako celoškolní fenomén.

• Sekce Jak využít AI? se opírá o Supplement to the DigCompEDU framework (WP3) od AI Pioeneers. Jejich doplněk pro DigCompEdu je postavený hodně diskusně a celoškolně, což jsme i v naší DigcompEdu kuchařce ponechali. Tato část je koncipována tak, že nabízí diskusní vstupy uvnitř komunity vyučujících (nebo i studujících), které nemají správně odpovědi, ale jejichž smysl a význam se ukazuje právě ve společném hledání a přemýšlení.
• Druhým nástrojem může být sada edukačních materiálů ve formátu A3–A4 Na co myslet. Je koncipován tak, že se snaží vybrat jednotlivosti nebo koncepty, které jsou pro určitou část DigCompEdu relevantní. Umožňují umístění do sborovny, na nástěnku nebo na dveře kabinetu, a tak vlastně neustále komunikují nějaké téma, které se připomíná samo. Právě taková forma práce může vést k utvrzení si vybraných konceptů ze semináře, stejně jako k určité formě pravidelného připomínání tématu k přemýšlení.

Tyto aktivity nemohou stát samy o sobě – samotný edukační dopad těchto tištěných materiálů asi nebude velký, ale pokud se k němu podaří rozvinout diskuse, aktivita nebo sdílení, může posloužit jako prvek akcelerace změn přemýšlení o výuce a jejího vztahu k technologiím. Metodik či metodička ICT nejsou jen IT guru, ale jejich role spočívá právě v důrazu na sociální aspekty edukačních interakcí.

V některých školách je zvykem sdílet si inspirativní zdroje nebo materiály. V rámci práce s DigCompEdu kuchařkou může jít jak o sdílení celého zdroje, tak třeba položek ze závěrečné části Inspirace, kdy lze doporučit web, knihu, podcast a podobně, dle preferencí dané školy nebo toho, jak takové sdílení inspirací běžně funguje.

Závěrem

DigCompEdu kuchařka byla od počátku chystaná nejen jako podpora vyučujících lektorů a lektorek, ale také jako nástroj, se kterým lze systematicky ve školním prostředí pracovat na úrovni metodiků a metodiček ICT. Vytváří rozmanitý zdroj drobností, které lze rychle vzít a přizpůsobit vlastním potřebám nebo požadavkům, tomu, aby šlo o dostatečně malé a jednoduché aktivity, se kterými si vyučující snadno poradí a dokáží je implementovat do své praxe.

Na závěr bychom rádi zdůraznili ještě dvě drobnosti:

• Neexistuje žádný jeden správný způsob práce s kuchařkou, nastavení si práce s ní dle vlastních potřeb je součástí osobitého stylu práce každého z nás.
• Někteří říkají, že je kuchařka pro jejich školní implementaci příliš fragmentární. Těm pak lze doporučit systematickou příručku DigCompEdu: Digitální kompetence učitelů od teorie k praxi, která prochází všech 22 kompetencí a doplňuje je dalšími komentáři a teoriemi, anebo samotný rámec, který obsahuje hodně dalších ukázek dílčích aktivit.

Přejeme příjemné vaření vlastních vypečených aktivit rozvíjejících digitální kompetence.

Autory kuchařky jsou Michal Černý a Daniela Ryšavá. Kuchařka byla vytvořená v rámci projektu AIDIG, podpořeného z NPO 3.1 pod NPI ČR. Kuchařka DigCompEdu je bezplatný otevřený zdroj.