DigCompEdu kuchařka (1. díl): kurátorský přístup

V rámci projektu AIDIG vznikl unikátní nástroj pro podporu vzdělávání vyučujících dle rámce DigCompEdu. Může sloužit jak pro lektory a lektorky, kteří budou vzdělávat vyučující na školách, tak pro metodiky a metodičky ICT, ale také pro všechny, kdo učí. Cílem tohoto článku je nabídnout určitý úvodní vhled jak do konceptu celého projektu, který je dostupný na adrese Digcompedu.npi.cz, tak na jeho základní obsah. V dalších příspěvcích se pak zaměříme na některé vybrané aspekty práce s ním i celým DigCompEdu rámcem.

Koncept kurátorství vzdělávacího obsahu

Celá kuchařka je postavená na konceptu kurátorství digitálního obsahu, který mohou čtenáři Metodického portálu znát od Bořivoje Brdičky. Základní myšlenka vychází z toho, že s rozvojem digitálních technologií a internetu vzniká velké množství obsahu, který může studující nebo vyučující využít způsobem, který se mu právě jeví jako užitečný. Není tak nezbytně nutné tvořit dlouhé robustní texty typu skript, ale podstatně důležitější je pracovat s konceptem výběru.

Vyhledávat, hodnotit, třídit a filtrovat, organizovat i upravovat informace v době informační revoluce je náročné kognitivně, znalostně i kontextuálně. Současně platí, že vyučující již není jediným nebo privilegovaným nositelem informací, není tím, kdo ví a učí ty, kdož neví, ale jeho role se zásadně proměňuje. Jednou z možných pedagogických podob je vyučující jako ten, kdo provádí kurátorství obsahu.

To znamená – provede pečlivou rešerši informací, posoudí je, zasadí do kontextu, zařadí do sbírek, promyslí, uspořádá a popíše tak, že s nimi někdo další může pracovat. Nese odpovědnost za to, že vybral(a) vhodné zdroje a že to, s čím se pracuje v digitálních sbírkách, dává smysl.

Kurátorství můžeme ilustrovat na třech příkladech:

• Spomocník s texty Bořivoje Brdičky obsahující specifické zarámování a interpretaci pečlivě vybraného zdroje (čtenář nemusí číst vše, dostává relevantní obsah), který je zasazen do kontextu dalších článků a přetlumočen do řeči, která je pro čtenáře pochopitelná a srozumitelná.
• David Cormier popisuje koncept kurátorství metaforou domova – vede si blog, do kterého vkládá vše důležité a zajímavé, na co během čtení a vlastní tvorby na internetu narazí. Cormier zdůrazňuje, že sbírka je určená především pro něj samotného a má charakter určitého metaforického domova se vzpomínkami a souvislostmi, které jsou pro něj určující.
• Kurátorství v galerii je spojené s tím, že někdo dokáže stanovit zajímavé téma, vybrat k němu vhodné artefakty, uspořádat je, popsat, doplnit vysvětlujícími popisky, rozmístit do místností, připravit katalog a výstavu doručit návštěvníkům.

Širší teoretické konceptualizaci toho, co kurátorství znamená a jak jako edukační fenomén funguje, jsem se věnoval ve své knize, kde si případný zájemce přečte více.

Co v českém prostředí chybělo, byl ale posun od článků a textů k tomu, aby se koncept kurátorství skutečně propsal do learning designu celého vzdělávání, což byl jeden z cílů, se kterými jsme připravovali kuchařku. Slovo kuchařka je víceznačné a v kontextu kurátorství je nezbytné ho vysvětlit. Nejde o přesný postup, jak vytvořit vzdělávací lekci, ale spíše o kuchařku babičkovského typu – kde jsou hrnky, přiměřenost, hrsti a ochucení dle chuti nebo troufání si běžnou součástí návodu. Návodu, který vytváří prostor pro ingredience a určitý směr, ale nikoli pro šablonovité pojetí celého obsahu.

Kurátorství se v konceptu kuchařky projevuje ve výběru jednotlivých komponent obsahu, se kterými se pracuje, ve způsobu jejich zasazování do často specifického kontextu, popiscích i důrazu na otevřenost. Otevřenost je obecně pro kurátorství důležitá hodnota – aby mohl nějaký kurátorský projekt skutečně dobře fungovat, nesmí být (možná paradoxně) vázán jen na to, co sám obsahuje, musí mít možnost být přizpůsobován nebo dávat užívajícím jeho prostor modifikovat, doplňovat. Každý prvek může být zdrojem inspirace či odrazovým můstek pro další vyhledávání a konceptualizaci obsahu.

Co kuchařka obsahuje?

Celý obsah kuchařky je rozdělený dle oblastí DigCompEdu, takže je pro vás připravena šestice kolekcí vzdělávacích materiálů (na profesní rozvoj, digitální zdroje, výuku, digitální hodnocení, podporu žáků a podporu digitálních kompetencí žáků). Každá z kolekcí obsahuje: 

• Krátké video se zarámováním situace, jehož cílem je vytvořit určitý paradigmatický vhled do toho, jak o dané oblasti uvažujeme. Dále jsou připravené klíčové otázky k tématu (na co případně může vzdělávání v této oblasti odpovídat, na jaké otázky či problémy postavit vzdělávání – jsou stavěné tak, aby vedly propojení teorie a praxe) a tematické zarámování v jednom odstavci. 
• Soubor modelových edukačních situací (příklady z praxe) vztahujících se ke konkrétním kompetenčním oblastem. Popisuje vždy nějaký problém nebo situaci, která je řešitelná skrze technologie a navázaná na konkrétní část DigCompEdu. Ty mají vždy stejnou strukturu: edukační situace – technické řešení – didaktický komentář. Cílem této části je připravit konkrétní příklady uvažování vyučujícího s využitím tohoto rámce.
• Inspirace, jak témata dané oblasti propojit s AI a jak téma umělé inteligence ve školním prostředí rozvíjet – inspirováno dokumentem Supplement to the DigCompEDU framework (WP3).  Většinou se soustředí na reflexi na úrovni školy nebo na promýšlení a reflektování určitých činností se studujícími. Také tato část má stále stejnou strukturu: nástroj/činnost – využití – praxe.
• Vybrané nástroje, které vám mohou pomoci danou oblast rozvíjet. Materiál se snaží nabídnout provázanost mezi nástrojem a danou kompetencí. Nástroje jsou popisovány tak, že udržují strukturu: co to je – jak to využít – něco navíc – odkaz na nástroj.
• Návrh workshopu určeného pro vyučující, který je vede k uvědomění, jak ve své praxi s danou oblastí DigCompEdu vlastně pracují. Jde vždy o jednu relativně robustní aktivizační část, která podporuje týmové přemýšlení a rozvoj kompetencí v prostředí konkrétní sborovny.
• „Na co myslet“ je grafický objekt, který si vyučující mohou stáhnout a třeba vyvěsit ve sborovnách či kabinetech. Nabízí vždy výběr nějakých konceptů nebo důležitých nástrojů a otázek, které umožňují o daných oblastech rámce uvažovat v určité hloubce a komplexitě.
• Rozšiřující zdroje – tři osobnosti, tři odkazy na webové stránky, tři knihy, tři podcasty. Tato část obsahuje určitý inspirativní rozcestník, jehož cílem je upozornit na další oblasti nebo zdroje, se kterými lze dále pracovat.

Celkem kuchařka obsahuje šest kolekcí materiálů (dle oblastí DigCompEdu), v nichž se nachází celkem 215 objektů.

Kurátorství jako proces

V rámci konceptu práce nahlas bychom rádi tematizovali některé body, která nás vedly právě k takové strukturaci kuchařky jakožto sbírky a které mohou pomoci vyučujícím s kuchařkou pracovat, nebo se vůči ní naopak vymezit, či postavit si (třeba na jiná témata nebo oborové didaktiky) vlastní.

1. U nástrojů jsme od počátku chtěli, aby existovala informace ohledně ceny (ideálně dělení na zdarma a placené). Ale tím, že kuchařka míří do vzdělávacího prostředí, se licence ukázaly být natolik komplexní a komplikované, že jsme od tohoto parametru upustili. Už jen proto, že není jasné, na jak dlouho zdarma, pro kolik, pro koho atp., nepočítaje proměnlivost v čase. Podobně u registrace se ukazuje široké spektrum možností, které v podstatě znemožňují v edukačním prostředí funkční tagování.
2. U nástrojů bylo třeba hledat jejich vhodné umístění ve struktuře DigCompEdu, protože podstatná část z nich může zapadat do více kategorií. Dokonce nástroje jako je Orgpad, Canva nebo Padlet (a 42) mohou být odpovědí skoro na vše. Umístění nástroje má tedy určitou variabilitu a bylo třeba ho posuzovat v kontextu dalších nástrojů a specifického zacílení dané oblasti.
3. Oblasti v DigCompEdu jsou nesmírně široké, takže jsme vždy hledali způsob, jak nabídnout nějaké jejich čtení, které současně bude pro vyučující a jejich vzdělávající srozumitelné.
4. Vzhledem k obsahu a potřebě nabídnout kolekce, které budou uplatnitelné v rámci edukace vyučujících po oblastech, nikoli po dílčích kompetencích, jsme zvolili cestu sledování oblastí.
5. Pokud jde o úrovně (DigCompEdu pracuje se stejnými úrovněmi jako jazykové rámce, tedy A1–C2), rozhodli jsme se nakonec obsah nediferencovat. Jednak z důvodu limitovaného času na tvorbu, ale také z důvodu složitého vymezení hranic pro vzdělavatele vzdělavatelů. Věříme, že přizpůsobení si mohou provést sami. Většinou totiž situace nebo nástroje nejsou složité sami o sobě, složitost utváří komplexnost jejich aplikace, propojení, schopnost pracovat s nimi s nějakou širší rozvahou než práce s konkrétní aplikací. Časové možnosti se projevily také ve volbě materiálů a jejich podobě tak, aby mohly vzniknout v úseku cca 4 měsíců.
6. Během návrhu bylo třeba pracovat se snahou o základní vyváženost a pestrost – Google x Microsoft, ChatGPT x Gemini, muži x ženy, základní školy x střední školy. Tento princip byl často v protikladu s nástroji nebo situacemi, které se nám hodily, nebo s důrazem na srozumitelnost. Jako limit chápeme menší množství objektů specificky určených pro první stupeň, protože mají menší přenositelnost do vyšších stupňů vzdělávání.
7. Po prvních úvahách jsme se rozhodli pracovat s maximální strukturovaností a stručností, aby bylo možné kuchařku rychle využít pro přípravu vlastní edukační jednotky.
8. Silně jsme pracovali s důrazem na autonomii uživatele, který má jednotlivé prvky využít jako doplnění či ozvláštnění vlastních lekcí. Proto jsme netvořili žádné šablony nebo canvasy, do kterých by se prvky umísťovaly. Tento důraz na svobodu je spojený také s tím, že jednotlivé situace a nástroje tvoří spíše určitou inspirační bázi, ke které může konkrétní lektor či lektorka hledat nebo vytvářet alternativy.
9. Všechny prvky jsou koncipovány jako otevřené, takže očekáváme, že si je budou moci vyučující vyučujících autonomně upravovat. Důraz na otevřenou licenci a na to, že řešení není zavřené v Moodlu, ale otevřené všem, vytváří větší prostor pro uplatnitelnost a také otevírá prostor pro zpřístupnění materiálů všem vyučujícím, kteří projdou školením.
10. Snažili jsme se celý projekt koncipovat tak, aby byl důsledně diskutován v autorské dvojici a aby si na jednu stranu uchoval určitou svébytnost, a současně nebyl jednostranný.

Tyto principy nemají být nějakou obhajobou zvoleného řešení, ale mají pomoci případnému dalšímu kurátorovi promyslet a komunikovat vlastní projekt. Třeba bod s cenou, který jsme zařadili jako první, je něčím, co se nám od lektorů systematicky vracelo jako nevyřešený bod nebo požadavek, se kterým ale v univerzalitě zvoleného řešení není možné dělat skoro nic.

Závěr

V článku jsme se pokusili nabídnout základní zarámování toho, jakým způsobem byla kuchařka utvářená a zamýšlená. V českém (ale i širším kontextu) jde o unikátní projekt právě v šíři kurátorského přístupu, který se prolíná jak do designu samotné služby (kuchařky), tak do způsobu, jakým bude s obsahem pracovat lektor či lektorka. Věříme, že taková transparentnost přístupu může být zajímavým vhledem pro další kurátorské sbírky a cenným didaktickým vhledem do toho, jak se k tématu lze vztáhnout.

Autory kuchařky jsou Michal Černý a Daniela Ryšavá. Kuchařka byla vytvořená v rámci projektu AIDIG, podpořeného z NPO 3.1 pod NPI ČR. Kuchařka DigCompEdu je bezplatný otevřený zdroj.