Příspěvek vznikl v rámci projektů pořádaných o.s. Aisis.
Zaměřeno na poznávání členů skupiny.
Učitel (sám nebo s žáky) připraví a rozdá hráčům lístky, na nichž bude předepsáno:
Najdi někoho, kdo...
... má rád/baví ho ........... (na toto volné místo si majitel lístku doplní např. sport atd.)
Jméno:
... ví, co znamená slovo .............. Jméno:
... zažil ............ Jméno:
... věří, že ............. Jméno:
... má doma ............. Jméno:
... chce ................ Jméno:
... byl ................. atd.
Pak se hráči rozejdou po prostoru a snaží se najít někoho, kdo jim může dát odpověď na jejich otázku. Jeden hráč však může jednomu hráči odpovědět jen na jednu otázku (na jednom lístku se tedy nesmí opakovat u dvou a více položek stejné jméno). Akce končí, když většina lovců má již dostatek úlovků.
Reflexe: Je spojena se vzájemným informováním o „úlovcích", které může být doplněno vzájemným dotazováním a zpřesňováním informací apod.
Zaměřeno na hledání shod a rozdílů.
Skupiny o 4-5 účastnících zjišťují, co shodného členové mají (zájmy, přání, názory, plány, věci...) a co naopak ne, tedy co mají rozdílného. Možným dalším rozvíjením může být vypracování určitého společného artefaktu, který by se zjištěními pracoval dále, např.:
Reflexe - probíhá de facto již průběžně v činnosti skupin nebo v různých fázích podle zvolené varianty; tématy společné reflexe mohou být právě rozdílnosti mezi lidmi, jejich typy a jejich výhodnost pro skupinu, strategie využití rozdílností v životě třídy.
Zaměřeno na obecné prozkoumávání lidských typů, postojů, způsobů uvažování a jednání.
Učitel (případně žák) nalezne fotografie (časopisy apod.), které nabízejí určitou šanci na domýšlení toho, jací jsou lidé na obrázku/jaký je člověk na obrázku, v jaké je situaci, proč se v ní ocitl, jak v ní jedná, proč tak jedná, jaké jsou jeho mezilidské vztahy atd.
Obrázky si rozdělí skupiny hráčů a po poradě sehrají/improvizují buď to, co situaci předcházelo nebo jak se situace dále vyvíjela, jak se postavy chovají v jiných situacích, to, co na obrázku není vidět atd. (dle dohody nebo instrukce učitele). Následuje vždy debata o scéně.
Reflexe se zaměřuje hlavně:
Každý žák si napíše seznam pochval, které používá nebo v nedávné minulosti používal.
Pak si sepíše seznam osob, s nimiž je nejvíce v přímém styku (rodiče, přátelé, spolužáci, učitelé, partneři, sousedé, členové stejného klubu...). Pokusí se dát dohromady osoby a pochvaly (koho a jak chválí). Dále si žák může porovnat, komu z lidí, s nimiž se vídá, se pochval nedostává a zamyslet se nad tím, proč tomu tak je, bylo-li by možno nějak tuto situaci měnit (na toto téma již lze debatovat s dalšími spolužáky ve skupině apod.).
Následovat může seznam negativních výroků, kritik, výčitek na adresu ostatních - lze porovnat četnost pochvalných i negativních výroků. Lze se též dohodnout na zvýšení „intenzity" vzájemných pozitivních zpětných vazeb ve třídě (i když to může zprvu vypadat formálně a skutečně také mohou žáci mít problémy s vyjadřováním pozitivních výroků).
K pocitu, že není nic divného dávat si pozitivní zpětné vazby, mohou dále přispět i de facto též nácvikové hry typu:
Tato známá technika spočívá v tom, že žáci/studenti sedí v kruhu, v němž je o židli více. Hráč, na nějž vyšla volná židle po jeho pravé ruce řekne: „Místo po mé pravé ruce je volné a zvu na něj Martinu, protože mi pomáhá s matikou." Pozitivní zpětná vazba, která se tu podává, by měla být více zaměřena na vlastnosti a skutky než na charakteristiky typu „protože se mi líbí její červený svetr", což je jednak charakteristika spíše „technická" a jednak se v tomto případě netýká Martiny, ale toho, kdo ji zve.
Hrozí-li, že skupina některého žáka vynechá, je užitečné instruovat vystřídání všech (!) hráčů.
Reflexe může směřovat:
Hráči se rozdělí na skupiny po čtyřech, jeden bude režisér a tři budou ztvárňovat výraz určitého pocitu. Pocity, emoce lze mít připravené na kartičkách (např. smutek, rozrušení, údiv, zklamání, hněv...). Každá skupina si vylosuje kartičku a hráči pod vedením režiséra si rozdělí intenzitu emoce, kterou kdo z nich bude představovat (tedy např. slabý - malý, hluboký smutek) a pokusí každý vtělit tento svůj úkol do nepohyblivé sochy (štronzo) - výraz je tvořen současně obličejem, pozicí těla, umístěním rukou atd. Režisér pomáhá tvořit a sleduje stupňování výrazu emoce u jednotlivých hráčů. Při předvádění se hráči postaví vedle sebe a buď postupně nebo najednou „nasadí" svou „roli a strnou ve štronzu. Ostatní hráči hádají jakou emoci jde a hodnotí, zda ve všech třech případech vidí tutéž, jen silnější nebo slabší emoci.
Reflexe: Může jít tedy do popisů výrazů, jejich variant, do zobecnění zkušeností i do individuálních zkušeností či popisů toho:
Skupiny po 3-4 hráčích. Na plakát učitel připraví názvy emocí, příp. stavy nebo postoje, které jsou rozděleny do dvou skupin podle obtížnosti (A = lehčí, B = těžší). Plakát vyvěsí. Hráči se domluví, kterou emoci (stav) a jak bude kdo ze skupiny předvádět. Jak znamená v tomto případě, co bude pro sdělení emoce (stavu) klíčové, tedy zda těžiště výrazu bude v rukou (gestice), obličeji (mimice), pozici těla (posturice), chůzi nebo jiném pohybu celého těla (složka kinesice). Vystřídat se musí všichni členové skupiny. Pak začne předvádění tak, že každý zástupce skupiny, na nějž přišla řada předstoupí a řekne skupinu zařazení emoce a jak bude hrát. Pak předvádí. Ostatní skupiny hádají, o jakou emoci jde a za uhádnutou emoci si skupina může připsat bod. Ovšem i hráč může pro svůj tým získávat body, a to v případě, že alespoň polovina skupin hádala přesně jeho emoci (tedy: přesně ji zahrál). Za předvedení lehčí emoce (A) lze získat 1 bod, za těžší (B) 2 body.
Návrhy emocí (stavů):
Máte-li možnost akce natáčet na video, reflexe mohou být prohloubeny možností dívat se znovu (tu však ovšem v životě naopak obvykle nemíváme...). Máte-li možnost akce natáčet na magnetofon, reflexe mohou být prohloubeny možností dívat se znovu (tu však ovšem v životě naopak obvykle nemíváme...).
Zaměřeno na přesnou a partnera zohledňující komunikaci.
Žáci se posadí ve dvojicích proti nebo i zády k sobě. Jeden drží v ruce předlohu (např. polovinu formátu A 4), kterou musí nadiktovat druhému (ten má čistý list téhož formátu). Druhý však neví, co vidí na svém papíře prvý a nesmí se na nic ptát. Výsledkem má být, že to, co bude mít nakresleno na svém papíře druhý, bude co nejvíce podobné tomu, co má na papíře prvý. Osvědčily se různé kombinace např. dvou různě velkých čtverců, jedné kružnice a dvou trojúhelníků, kteréžto všechny tvary se navzájem dotýkají, případně prostupují.
Zaměřeno na schopnost skutečně vnímat, co druhý říká, a dát mu zpětnou vazbu, že slyším.
Klasická varianta této techniky se odehrává ve trojicích; dvojice vede dialog, třetí pozoruje a dává posléze zpětnou vazbu diskutujícím. Je dobré, když se podaří nalézt ve dvojici téma, které je pro ně skutečně kontroverzní - „jaro je lepší než podzim a naopak" nebo zvovuobnovení trestu smrti: ano - ne. Pak se dohodne, kdo první vysloví svůj názor. Až tak učiní, druhý opakuje nebo parafrázuje výrok prvého (Myslíš si tedy, že....) a k tomu dodá svůj názor (A já si myslím, že...). Prvý opět parafrázuje nebo opakuje výrok druhého a dodá svůj. Pozorovatel sleduje, zda některý z debatérů při parafrázi nepodsouvá předchozímu mluvčímu jiné myšlenky...
Reflexe - sledujeme:
Zaměřeno na řešení konfliktů.
Hráči vytvoří seznam běžných konfliktních situací, do nichž se dostávají nebo které jim připadají zajímavé. Situace je dále možno roztřídit většinou:
Pak se ve skupinách situace připraví a přehrají tak, aby konflikt neproběhl efektivně, dobře, aby se nic nevyřešilo. Následně se rozebírá, proč tomu tak bylo - co bránilo vyřešení konfliktu či vůbec vedlo k tomu, aby nastal. Scény se mohou hrát znovu a může se v nich zkoušet jiné řešení.
Zaměřeno na kooperaci při fyzických aktivitách a partnerskou citlivost.
Dvojice vloží mezi svá ramena špejli a začnou se pohybovat prostorem, který by měl být ideálně členitý (schody, přelézat lavice atd....). Špejle se přitom nesmí zlomit ani nesmí spadnout na zem. Posléze lze vyzkoušet podobnou aktivitu ve třech.
Zaměřeno na tvorbu společného díla z děl jednotlivých a překonávání překážek v komunikaci při spolupráci.
Navrhne se téma pro kresbu (budoucnost, přátelství, naděje, zdraví...). Pak dostane každý člen třídy list papíru a výtvarně své téma zpracuje. Pak se třída rozdělí na skupiny po čtyřech osobách. Ty si prohlédnou své výtvory a pokusí se nonverbálně dohodnout na tom, jak by se dal z jejich obrazů sestavit jeden společný obraz. Domalovávat či doplňovat při tomto procesu další výtvarné prvky je dovoleno, ale musí se to dít se souhlasem všech členů skupiny.
Zaměřeno na kreativní kooperaci a tvorbu artefaktu.
Třída se rozdělí na skupiny, které dostanou de facto divadelní úlohu. Ta může být jakákoli - např. si mohou vytahovat trojice slov na lístcích (slova mohou různá: jedno může popisovat prostředí, další osobu, třetí problém, např. „louka - kostelník - podivné zvuky" nebo „kuchyně - princezna - zmatek" nebo „plastová hora - úředník - svatba"). Úkolem je domyslet další okolnosti, postavy, děj a zpracovat vše divadelně do krátkého skeče (s užitím rekvizit) apod. Jinou možnou motivací mohou být první a poslední věty určitého příběhu („Když ráno Ben vstal..." a "... a tak se toho dne Ben šťastně oženil") apod.
Zaměřeno na kooperaci při věcném úkolu.
Třída se rozdělí na několik skupin (cca 5 osob...), každá obdrží 4 silné čtvrtky, nůžky, lepidlo, tři špejle a izolepu. Úkolem je postavit během 15-20 minut (záleží na typu účastníků) věž, která by bez opory o zeď či člověka a bez zavěšení dokázala stát a přitom byla co nejvyšší.
Aktivity na podporu osobnostní a sociální výchovy - úvod
Vstupní témata
Témata opakující se v určitých fázích kurzů a lekcí
Témata OSV - osobnostní rozvoj
Témata OSV - morální rozvoj
Aplikační témata
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
Článek je zařazen v těchto kolekcích:
