Jsme jednotřídní venkovská mateřská škola. Dochází k nám celkem 25 dětí ve věku od 2 do 6 let. Jsou to jednak děti místní, jednak děti dojíždějící z okolích obcí.
Prostředí naší školy je příjemné a podnětné. V naší vesnici je také dvoutřídní základní škola, kam docházejí žáci od 1. do 5. ročníku. Společných akcí se zúčastňují všechny děti základní a mateřské školy, výjimkou jsou společné „vyučovací hodiny". Ty se týkají pouze starších dětí mateřské školy a žáků 1. a 2. ročníku základní školy.
Pedagogové obou škol si uvědomují, že nástup dítěte do základní školy znamená v jeho životě důležitou změnu. Klademe proto důraz nejen na úroveň různých dovedností a návyků, ale dbáme i na vytvoření bezpečného prostředí, které dětem usnadní adaptaci v nových podmínkách. Tomu odpovídá i velmi dobrá spolupráce v této oblasti. Ředitelky mateřské a základní školy se vzájemně seznamují se svými školními a třídními vzdělávacími programy, zejména s jejich vzdělávacími obsahy. Informují se o výchovných a vzdělávacích postupech, o individuálních zvláštnostech dětí, které odcházejí do školy. Vzájemně konzultují vzdělávací problémy, diskutují o požadavcích na připravenost dětí na školu. V září ředitelka mateřské školy navštíví 1. třídu, kde si ověří, jak se děti adaptovaly na vstup do školy, zjistí, co jim dělá problémy a na co je třeba se ve výchovné práci mateřské školy více zaměřit. Výsledky z této hospitace zařadí do úkolů třídního vzdělávacího programu.
Již několik let organizujeme tzv. společné vyučovací hodiny. Jak probíhají?
Střídavě tyto „hodiny" plánujeme v mateřské nebo základní škole. Rámcový plán si připravíme společně na celý rok. Určená učitelka promyslí záměr, organizaci, vzdělávací obsah a využití pomůcek. Druhá učitelka spolupracuje při individuální práci s dětmi. Výhodou je, že budovy základní a mateřské školy stojí v těsném sousedství, proto nemáme problémy s přesunem dětí.
Přiblížím vám organizaci společné „vyučovací hodiny", kterou jsem připravila. Hodina probíhala ve třídě základní školy, zúčastnily se jí děti mateřské školy 5 - 6leté a žáci 1. a 2. ročníku. Děti měly za úkol přinést si na tuto hodinu svůj hrníček. Děti z mateřské školy seděly v lavicích společně s žáky základní školy.
Cíle:
Přečetla jsem dětem pohádku „O hrníčku, který se nechtěl mýt" (z knihy Dům ve sluneční ulici Zbyňka Malinského). Název pohádky a jméno autora mi pomohli přečíst žáci školy.
Potom následovaly otázky, abych si ověřila, zda děti obsah pochopily: Proč se musí mýt nádobí? Co by se stalo, kdyby se nemylo? Kdo myje nádobí? Jak se správně myje? Jak mamince pomáhám?
Z odpovědí dětí: „... mamince myje nádobí myčka, tatínek, ... nejlepší je papírové, to se nemyje..."
Co to znamená „chytračení se nevyplácí"? Jaké z této pohádky plyne poučení?: „...kdybychom nemyli nádobí, neměli bychom z čeho jíst, byli bychom nemocní..."
Děti si potom ukázaly své hrnečky, popsaly, jaký je, jak vypadá (barva, materiál, dekorace). Starší dětí spočítaly hrnečky dohromady, rozlišovaly a třídily je podle velikosti (pojmy malý, velký, menší, větší, nejmenší, největší; pro starší děti velký - menší - nejmenší, malý - větší - největší). Děti mohly velikost - obsah ověřit a porovnat s množstvím vody, které se do hrnečku vešlo. Vybíraly, který se jim líbí, zdůvodňovaly proč (tvar, barva, dekorace, velikost apod.). Poznaly, že hrneček má ucho, které ale slouží k něčemu jinému, než ucho lidské nebo zvířecí.
Následovaly výtvarné aktivity, kdy si děti svůj hrníček ztvárnily na různý formát papíru a různým výtvarným materiálem (dle vlastní volby). Svou práci si podepsaly, kdo chtěl, požádal o pomoc učitelku nebo kamaráda. Práce si vzájemně představily a prohlédly. Všechny jsme vystavili v mateřské škole a potom v základní škole.
Na závěr si děti společně zazpívaly oblíbené písně, zahrály si pohybovou hru podle vlastního výběru.
Při této „vyučovací hodině" byly rozvíjeny všechny druhy kompetencí:
Činnost byla pro děti pestrá a zajímavá, střídal se pohyb s prací v lavicích. Děti měly dostatek prostoru na dokončení práce. Po celou dobu byly aktivní, klidné, soustředěné, bez zábran komunikovaly, ptaly se, činnosti je zaujaly a výsledek byl hodnocen kladně jak dětmi, tak učitelkami.
Takto organizujeme „hodiny" v rámci tělesné výchovy, matematiky, hudební výchovy. Žáci ze základní školy přicházejí na společně organizované činnosti také do mateřské školy. Komunikace mezi učitelkami je výborná a tato forma spolupráce, kdy děti aktivně spolupracují a mají společné zážitky, je pro ně zábavná a zajímavá. Velmi se těší na další společné činnosti, ať již v mateřské, nebo v základní škole.
Dále společně organizujeme sportovní akce pro děti - dětský den, sportovní dopoledne. Při sportovních soutěžích utvoříme smíšená družstva, kdy starší žáci dohlížejí na děti z mateřské školy. Děti tak získávají důvěru ke straším a naopak starší děti mají pocit zodpovědnosti za mladší kamarády. Žáci ze základní školy se účastní divadelních představení v mateřské škole, připravujeme společně vystoupení na besídky pro důchodce, vánoční zpívání v kostele, výtvarnou soutěž, karneval, halloweenský rej. Těchto akcí každým rokem přibývá. Využíváme fantazie učitelů a rodičů a výsledkem je nám radost dětí ze společných zážitků. Jsme rádi, že se těší do školy, že již znají své budoucí spolužáky a učitele a že přechod do školy je radostný.
Literatura:
Malinský, Z.: O hrníčku, který se nechtěl mýt. In: Dům ve Sluneční ulici. Praha: Česká expedice, 1992, s. 11 - 14, ISBN 80-85281-31-7.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.