Přechod do základní školy je považován za důležitý vývojový milník pro děti a jejich rodiny. Děti se zdravotním postižením nebo znevýhodněním mohou být v tomto období obzvlášť zranitelné nejen kvůli nastávajícím změnám, které jsou s tímto přechodem běžně spojeny (například větší počet žáků ve třídě, odlišná očekávání učitelů základní školy, formálnější výuka, …), ale zejména proto, že častěji než jejich zdraví vrstevníci mohou postrádat potřebné emocionální a sociální kompetence, a/nebo kompetence k učení.
CO BYCHOM SI MĚLI PŘIPOMENOUT
V souladu s tím, co bylo výše uvedeno, můžeme předpokládat, že proces přechodu z mateřské do základní školy bude představovat jedinečnou výzvu pro děti se SVP, jejich rodiče, učitele a poskytovatele služeb –pracovníci rané péče, školských poradenských zařízení (ŠPZ), školních poradenských pracovišť (ŠPP), zdravotničtí pracovníci, terapeuti, kliničtí logopedi a podobně.
Provedené výzkumné studie upozorňují na to, že rodiče těchto dětí mají více obav ohledně připravenosti svého dítěte než rodiče typicky se vyvíjejících dětí. Podobné obavy sdílí i řada učitelů prvních tříd základní školy (Samara, Ioannidi, 2018).
PŘECHOD Z MATEŘSKĚ ŠKOLY DO ŠKOLY ZÁKLADNÍ – PROBLÉM, NEBO PŘÍLEŽITOST?
Přechod do základní školy je proces, který začíná před skutečným odchodem dítěte z mateřské školy a pokračuje, když se dítě aklimatizuje na nové prostředí. Během tohoto přechodového procesu se vytváří prostor, kdy mohou učitelé mateřských i základních škol a poskytovatelé služeb sdílet informace a realizovat aktivity pro podporu úspěšného přizpůsobení dítěte a rodiny.
Pro přechod dětí se SVP do běžné školy je důležitá (multi)profesionální spolupráce předškolních a školních učitelů a poskytovatelů služeb, především pak jejich institucionální koordinace, která bohužel ještě nefunguje tak, jak by bylo potřeba.
Současní učitelé se nepodivují nad skutečností, že pracují s třídními kolektivy, které jsou značně různorodé – především z hlediska vzdělávacích potřeb. Jsou profesionály ve výuce, ovšem mezi variabilitou třídy a nutností podpory učitele vidíme přímou úměru. Čím větší počet dětí se SVP (nebo více dětí s vyšším stupněm podpůrných opatření), tím více odborníků musí být do výuky zapojeno. Myslíme tím především spolupráci učitele a asistenta pedagoga. Dále nesmíme zapomenout na pracovníka školního poradenského pracoviště a v neposlední řadě odborníky ze školského poradenského zařízení.
Učitelům mateřských i základních škol, kteří mají potřebu se do tohoto procesu zapojit, však prozatím chybí užitečné informace o postupech a strategiích, které mají klíčový význam pro úspěšný přechod dětí se SVP do první třídy. U těchto dětí jsou pak využívány běžné přechodové postupy jako u jejich zdravých vrstevníků, které jsou mnohdy prováděny rutinně a nemusí být dostačující.
Za jednu z nejdůležitějších složek úspěšného přechodu je přitom považován požadavek zapojení rodičů a jejich podpora v tomto období. Učitelé mateřských a základních škol, i vzhledem k tomu, že jsou s rodiči v častém kontaktu, by měli působit především jako organizátoři každodenního zapojení rodičů a aktivně s rodinami pracovat, aby měly potřebu a zároveň věděly, jak se angažovat. V této oblasti je role učitelek mateřských škol nesmírně cenná, neboť právě ony zakládají důvěru mezi rodičem a vzdělávací institucí. Pokud učitelé v mateřské škole zvládnou získat důvěru i těch rodičů, které bychom laicky označili za „náročné“, tak se zvyšuje pravděpodobnost, že se spolupracující vztah mezi rodinou a školou utvoří také na základní škole. I toto je jeden z aspektů spolupráce mezi mateřskou a základní školou. Úlohou poskytovatelů služeb je zejména dát rodičům podporu vycházející z jejich odborné způsobilosti a nabízet příležitosti, jak se v tomto kontextu do přechodu zapojit.
Mezi podstatné činitele ovlivňující přechod z mateřské do základní školy jsme zařadili školní zralost a připravenost dítěte se SVP, kooperující rodiče, učitele v mateřské i základní škole a poradenská zařízení, mezi další podstatné činitele patří také vrstevníci a klima ve třídě, a to jak v mateřské, tak základní škole. Zejména dva poslední činitele zásadně ovlivňují pozitivní či negativní přijetí dítěte se SVP do sociálních vztahů vrstevnických kolektivů, které je principiální pro tvorbu zdravého edukačního prostředí třídy a podmínek pro úspěšnost.
FAKTORY A SPECIFICKÉ PŘECHODOVÉ AKTIVITY PODPORUJÍCÍ ÚSPĚŠNÝ PŘECHOD DO ZÁKLADNÍ ŠKOLY
U nás ani ve světě neexistuje obecný model přechodu dítěte se SVP do základní školy, který by bylo možno přizpůsobit pro konkrétní cílovou skupinu dětí s postižením. Jsou však výzkumně i praxí ověřeny obecně využitelné efektivní postupy a strategie, které by měly být využívány před, během a po přechodu do základní školy. Tyto postupy jsou zaměřeny na podporu vývojového, akademického a sociálního úspěchu dětí se zdravotním postižením v prostředí, do něhož vstupují.
Pro ilustraci uvádíme některé z nich:
Závěrem lze konstatovat, že přechod dítěte z mateřské do školy základní je složitým a dlouhodobým procesem, jehož průběh ovlivňují různé faktory z širšího pedagogického či sociálního kontextu vývoje dítěte. Proto je důležitou výzvou pedagogických a psychologických oborů vytvořit nosný koncepční model po vzoru evropských vzdělávacích soustav (například Německo, Nizozemí, Dánsko a jiné), kdy systemizačním propojením výchovně vzdělávacích a poradenských činností podpoříme u žáků se SVP jak přechod z MŠ do ZŠ, tak jejich koncepční zapojení do inkluzivního vzdělávání.
Literatura:
Internetové zdroje:
Příspěvek vznikl s podporou projektu „Učitelské porozumění příčinám školní neúspěšnosti na začátku povinné školní docházky a efektivita pedagogických intervencí“, za finanční podpory MŠMT ČR v rámci programu OPVV CZ.02.3.68/0.0/0.0/19_076/0016390.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
