Domů > Odborné články > Předškolní vzdělávání > Ukrajinský žák v české MŠ
Odborný článek

Ukrajinský žák v české MŠ

16. 11. 2022 Předškolní vzdělávání
Autor
Mgr. Michaela Zormanová

Anotace

Manuál, pracovní list a videa jako praktická ukázka práce s ukrajinským dítětem v české mateřské škole.

Cíl

Seznámení žáků hravou formou s základními výrazy a frázemi, které budou potřebovat pro zařazení se do kolektivu mateřské školy. 

Čeština pro ukrajinské děti – mateřská škola

Michaela Zormanová

Lekce 1

Tento komentář je součástí materiálu tvořeného pracovním listem a videi a byl vypracován, aby pomohl učitelkám a učitelům v mateřských školách v České republice, kteří ve třídě mají žáčky z Ukrajiny a učí je český jazyk. Počítá tedy s učením dětí, jejichž mateřský jazyk je jazykem slovanským, a pasivní znalost se tak rozvíjí rychleji než u dětí, které jsou mluvčími jazyka z jiné jazykové rodiny. Zároveň jsou cvičení přizpůsobena situaci, kdy žáci ještě neumí psát. V pracovních listech se sice nacházejí krátké psané texty, ale ty jsou určeny zejména rodičům dětí, kteří se chtějí do vzdělávání zapojit. Jedná se o texty, které děti v rámci her či říkanek a písniček budou v hodinách opakovat. Pro texty bylo vybráno písmo, u kterého si děti mohou písmenka v případě zájmu, například pokud se začnou učit psát latinskou abecedou, vybarvovat. Ilustrace i videa byly vytvořeny v domácích podmínkách, prosím proto i o jistou míru shovívavosti.

Předkládaný pracovní list je doplněný jedním videem a dvěma audii (nahrávky mají úvodní obrázek, který ale ani není nutné promítat), a také návrhem hry vhodné nejen pro výuku v oddělené, jazykové skupině, ale ukrajinští žáci si ji mohou zahrát i se svými českými spolužáky, a zároveň tak procvičovat nově osvojenou látku a účastnit se dění ve třídě pomocí aktivit, se kterými se již seznámili a kterým rozumí – znají používanou slovní zásobu.

Před začátkem práce s listy si řekněme něco o komunikaci s žáky s odlišným mateřským jazykem. V případě ukrajinsky a rusky mluvících žáků je situace výrazně usnadněna, protože při pomalé a precizní výslovnosti je možné se, omezeně, ale přece, napříč slovanskými jazyky dorozumívat. Pokud s podobností a odlišností těchto jazyků nemáte zkušenost, pokuste se přečíst následující texty, které jsou jakýmsi zjednodušeným fonetickým přepisem z ukrajinštiny: „Mene zvaty Jana. Ja včytelka. Ty chočeš hratysja? Robymo kruh. Dasy meni ruku?“ nebo „Chočeš jisty? Chočeš pyty? Chočeš v tualet? Či potribna Tobi dopomoha?“ Dokázali jste odhadnout, co předložené texty znamenaly? První bychom přeložili jako: „Jmenuji se Jana. Jsem učitelka. Chceš si hrát? Děláme kruh. Dáš mi ruku?“, druhý pak: „Chceš jíst? Chceš pít? Chceš na záchod? Potřebuješ mou pomoc?“ Tyto příklady ukazují, že je možné se dorozumět, důležité je mluvit pomalu, precizně vyslovovat, oddělovat jednotlivá slova, gestikulovat, ukazovat a používat obrázky, například ty, které jsou využívány v kroužku angličtiny, nebo ty, které slouží jako pomůcka pro děti v autistickém spektru. Obrázky obsahuje i tento pracovní list. Velmi vhodné je zároveň využití samotných předmětů, o kterých se bavíme, nebo hraček těmito předměty inspirovanými, tedy ne pouze jejich obrázků. 

Další pomůckou, kterou můžeme využít právě díky zmíněné podobnosti jazyků, jsou synonyma. Kdybychom totiž déle poslouchali například nějakou ukrajinskou konverzaci, zjistili bychom, že řadě slov rozumíme, v češtině se nacházejí také, ale v nižší frekvenci, tedy nejsou to ta slova, která se používají nejčastěji. Tak například ukrajinské dítě možná nebude rozumět slovu záchod, ale pochopí slovo toaleta, protože v ukrajinštině používají slovo туалет (tualet), možná neporozumí slovu nemoc, ale slovo choroba pro něj bude mnohem snazší, protože v ukrajinštině se používá slovo хвороба (chvoroba). Přeformulovat větu a zkusit použít jiná slova tak může být dobrou metodou, jak se dorozumět. Také v tomto komentáři k pracovnímu listu jsou věty určené ke komunikaci s žáky navržené tak, aby byla využita ta slova, která budou pro ukrajinsky mluvící děti snazší k porozumění.

V porozumění pomáhá i používání jednoduchých, opakujících se frází, rytmus a rýmy. Dětem to pomůže si slova a fráze snadněji zapamatovat, snadněji je rozeznat, když je slyší opětovně, učitelům to usnadní použít frázi stejně, se stejnými slovy. I v těchto pracovních listech tak budou různé rýmy a rytmické věty využívány.

Nesmíme také mít přehnaná očekávání nebo na děti vytvářet tlak, je zcela přirozené, pokud žák na počátku bude mít i několikaměsíční období, ve kterém nebude mluvit. To, že si jazyk osvojuje, zjistíme díky tomu, že vykonává učitelovy pokyny, vyjadřuje se pomocí gest a obrázků, později pak začne odpovídat jednotlivými slovy a opakovat po učiteli nebo nahrávce. Odpovědi, pokud bude tápat, mu můžeme usnadnit například tím, že vyjmenujeme možnosti: „Má Medvídek jablko, nebo hrušku?“, a dítě odpoví „hrušku.“

Pojďme tedy na první lekci, kterou obsahuje přiložený pracovní list. V první lekci se děti seznámí s pozdravy a základní slovní zásobou, která jim umožní se představit. Zároveň se tak ale musí popasovat s používáním slovesa být, které z ukrajinštiny (či ruštiny) neznají (nebo ne v takové formě, jako se sloveso používá v češtině). V této fázi se ho naučí používat v ustálených frázích.

Na první straně se žáci seznámí s lišákem Tomem, který se nachází také na barevném přebalu a je tak maskotem těchto pracovních listů. Pokud mateřská škola vlastní loutku lišky, je vhodné ji během hodin používat a ukazovat si na ní různé činnosti a nechat ji komunikovat s žáky – prostřednictvím učitelky, později také žáků. 

Na první straně se děti naučí fráze „Ahoj. Já jsem Tom.“, „Dobré ráno, paní učitelko.“ a „Ahoj, Janičko.“ Dětem je potřeba vysvětlit, jak se mají přivítat s pracovníky mateřské školy a se svými spolužáky. Oslovení „paní učitelko“ je pro žáky z ukrajinského či ruského prostředí neznámé, zde se využívá oslovování křestním jménem a jménem po otci, např. Jano Petrovno, naučte tedy žáky, jak Vás a Vaše kolegyně a kolegy mají oslovovat:

„Já jsem paní učitelka Jana, když se ráno vítáme, děti se se mnou přivítají – dobrý den, paní učitelko. Toto je pan učitel Honza, když se ráno vítáme, děti se s ním přivítají – dobrý den, pane učiteli.“ Takto můžeme představit i spolužáky: „To je Janička, když se ráno vítáme, přivítáme ji – Ahoj, Janičko. To je Petříček, když se ráno vítáme, přivítáme ho – Ahoj, Petříčku.“

Pro vytvoření těchto vět, je potřebný 5. pád. Ten je zvláště u mužského rodu poměrně složitý – říkáme: „To je Marek – Ahoj, Marku. To je Daniel. Ahoj, Danieli. To je Emil. Ahoj, Emile. To je Honza, ahoj, Honzo.“ – koncovky jsou různé. Pokud ale děti oslovujeme zdrobnělinami, situace se zjednoduší – „To je Mareček. Ahoj, Marečku. To je Danielek. Ahoj, Danielku. To je Emilek. Ahoj, Emilku. To je Honzíček. Ahoj, Honzíčku.“ Stejně tak lišákovi můžeme říct: „Ahoj, Tomášku.“

Osvojení si pozdravů je věnováno také první video, které obsahuje následující text: „Ahoj, já jsem Janička, a to je moje paní učitelka Petra. Dobrý den, paní učitelko. Ahoj, Janičko. Kdo je to? To je Davídek. Davídek je v naší školce nový, je to náš nový kamarád. Ahoj, Davídku. Budeme si hrát? Ano. Hrajeme si s Davídkem celý den. Ráno jsme si hráli s míčem. Potom jsme si hráli s vláčkem. Odpoledne jsme si hráli s medvídkem. Ale teď už je pozdě, brzy přijde maminka. Musíme se rozloučit. Ahoj, Davídku, měj se hezky. Na shledanou, paní učitelko. Na shledanou, Janičko. Ahoj, Janičko, čau.“ 

Dětí se pak můžeme ptát – hráli si s vláčkem? Ano, nebo ne? Jmenuje se paní učitelka Petra, nebo Anna? Rovněž můžeme dětem ukázat, že kývání hlavou ze strany na stranu je ano, zdola nahoru je ne, a komunikovat s nimi tímto způsobem. Zvláště pokud by děti ještě nechtěly mluvit. Poté, co probereme s dětmi, co na videu viděly, můžeme si ho pustit znovu. Když už ví, co tam mají čekat, porozumění pro ně bude snazší. 

Další cvičení, na straně dvě, je věnováno usnadnění zapamatování si základních frází pomocí písničky. Text písničky zní: Já jsem já a Ty jsi Ty, jmenuju se Tom, jak se jmenuješ Ty?“ Nahrávka s melodií je součástí příloh, jedná se ale pouze o pracovní verzi sloužící tomu, aby se pan učitel nebo paní učitelka s melodií seznámili. Text je napsán tak, aby odpovídal tomu, co v češtině skutečně používáme, to znamená, že i kdyby Vám více sedělo pořadí slov „… jak jmenuješ se Ty?“, v situaci, kdy dítě seznamujeme s jazykem, je vhodnější použít tu verzi, která je pro češtinu typická. V českém jazyce klademe „se“ před sloveso v případech, že věta začíná čímkoliv jiným než slovesem samým, tzn. Já se jmenuju Tom. X Jmenuju se Tom. Vzhledem k tomu, že věta v písničce začíná slovem jak, přirozený pořádek slov je „se jmenuješ“. V písničce tak máme obě verze „se“, za i před slovesem, a zároveň v ní máme dvě běžně používané fráze při rozhovoru týkajícího se jmen: „Jmenuju se Tom. Jak se jmenuješ?“ Postavení „se“ ve větě bude pro ukrajinsky či rusky mluvící žáky dostatečně komplikované již kvůli tomu, že v obou zmíněných jazycích se klade zpravidla za sloveso, mást je ještě písničkou, která nedodržuje přirozený pořádek slov v češtině, by nebylo žádoucí.

Pod textem písničky jsou umístěny obrázky jednoho zajíčka, dvou kočiček, dvou pejsků a medvídka. Zkuste s dětmi vymyslet, jak by se zvířátka mohla jmenovat, a zazpívat si písničku s jejich jménem. „Jak by se mohl jmenovat zajíček? Co třeba Tedík? (děti mohou samy něco navrhnout) Jak by zpíval zajíček? Zajíček je maličký, tak si sedneme na paty, uděláme uši jako zajíček a zazpíváme si (vše ukazujeme, pohyby děláme spolu s dětmi): Já jsem já a Ty jsi Ty. Jmenuju se Tedík, jak se jmenuješ Ty?“ Pokračujeme kočičkou – jak by se mohla jmenovat, jak dělá kočička, co takhle se při zpěvu protáhnout, nebo se pohladit po tváři její měkkou tlapkou? Černobílý pejsek má sklopené uši, umíme to rukama napodobit? Druhá kočička se choulí. Druhý pejsek má uši stojící hezky nahoru. Jak dělá medvídek, dejme ruce před sebe, kývejme se jako medvěd a zazpívejme si.

Chtějí si děti zazpívat ještě o někom dalším? Nebo o nějakém dalším zvířátku? Tak ať si ho hezky nakreslí, pojmenují a znovu si společně zazpívají. U zpívání nezapomeňte také ukazovat – já na sebe, Ty na někoho dalšího.

Cvičení na třetí straně je spojeno s poslechem. Děti si poslechnou vyprávění o panu učiteli Honzovi, paní učitelce a holčičce Janičce (pozor na slovo holka, v ukrajinštině голка (holka) znamená jehla, žáci budou mnohem lépe rozumět slovu dívka nebo dívčina, ukrajinsky se totiž holka řekne дівчина (divčyna)).

Text audia: „Tohle je paní učitelka, jmenuje se Petra. Její kočky se jmenují Micka a Mikeš, jsou to dvě krásné kočičky. Paní učitelka Petra má své kočičky moc ráda. Tohle je pan učitel Honza, Honza má psa. Pes se jmenuje Punťa. Punťa je moc hodný pes. Honza se o něj dobře stará. A tohle je Janička. Janička má krásného bílého králíka, jmenuje se Tedy, je to její kamarád, ráda si s ním hraje.“

Úkol žáků je spojit zvířátko s jeho majitelem. „Komu patří (náleží) pes? Komu kočky a komu králík?“ Použití slova náleží může usnadnit porozumění, je totiž podobnější ukrajinskému slovu належить (naležyť).

Na poslední straně se nacházejí fráze, které používáme při loučení. S dětmi můžete například předvést scénku, ve které se vítáte a následně loučíte. Také konec prvního videa je věnovaný loučení. Můžete si video pustit znovu a slovíčka si s dětmi projít.

Hra, kterou si děti mohou zahrát s českými spolužáky je hra, která jim pomůže procvičit si základní fráze: „Kdo je to? Je to Tom. Ano, já jsem Tom. Ne, nejsem Tom.“ Hra spočívá v tom, že jedno z dětí stojí zády ke třídě, čelem třeba ke stěně, a některý z jeho spolužáků k němu zezadu přijde a změněným hlasem se zeptá „Kdo je to?“ Na žákovi, který stojí u stěny je uhádnout, kdo z jeho spolužáků se ho zeptal. Čím více se děti osmělí a začnou si hrát s hlasy, tím bude hra zábavnější. Pokud dětem již dobře jdou věty „jsem“ a „nejsem“, můžeme hru ztížit a začít používat věty „je“ a „není.“

Nově naučená slovíčka je důležité opakovat, k tomu navrhuji následující cvičení: hry s loutkami – jednoduché rozhovory, děti odpovídají. Další možností je vyprávění pohádky s využitím naučených slovíček, když je uslyší, ukáží na příslušný obrázek, př.: „Tohle je medvídek Brumla. Ahoj, děti, já jsem Brumla. A kdo je tohle? Tohle je pejsek. Jak se jmenuješ, pejsku? Jmenuju se Alík. Kdo jsi Ty? Já jsem medvídek Brumla. Dobrý den, pane Brumlo. Dobrý den, pane Alíku. Budeme kamarádi? Moc rád! Ahoj, Alíku. Ahoj, Brumlo. Budeme si hrát? Ano, můžeme si hrát s míčem.“

Také „energizující“ cvičení, která pomohou dětem se uvolnit a znovu se začít soustředit, mohou využít a tím procvičit nově nabyté znalosti, např. pustíme písničku, děti tančí, když zastavíme hudbu, řekneme např. „Ahoj.“, „Dobrý den“, „Kdo jsi?“ „Kdo je to? (ukážeme na loutku lišky Toma nebo jinou hračku, kterou děti znají) – děti musí odpovědět. Pak znovu pustíme hudbu a tančí se dál.

Odkazy na videa:

písnička (pracovní nahrávka určena jen k seznámení se s melodií): https://youtu.be/J9kIGXyktJQ

pozdravy: https://youtu.be/yppfwmvC4bU

video – poslech: https://youtu.be/sWYQFRlVQKs

Reflexe

Budu vděčná za zpětné vazby. 

Soubory materiálu
Typ
 
Název
 
pdf
5.31 MB
PDF
Pracovní list pro žáky

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Mgr. Michaela Zormanová

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Předškolní vzdělávání
  • Kompetence k učení
  • učí se nejen spontánně, ale i vědomě, vyvine úsilí, soustředí se na činnost a záměrně si zapamatuje; při zadané práci dokončí, co započalo; dovede postupovat podle instrukcí a pokynů, je schopno dobrat se k výsledkům