Současně doporučil projevovat solidaritu s ukrajinskými sportovci a poskytnout jim pomoc a zázemí. [1]
Jak bychom měli ve škole odpovídat žákům na případné dotazy související s tímto opatřením? Jak vysvětlovat vazby mezi sportem a válčením? Co bychom měli ve výuce tělesné výchovy, v jiných vyučovacích předmětech a v celém životě školy zdůrazňovat, aby nedocházelo k vylučování ruských a běloruských žáků ze společných pohybových aktivit a jiných činností? Jak vést výuku, aby se pohybové aktivity a sport staly základem pro spolupráci a porozumění mezi všemi žáky? Na to hledá odpovědi tento dvoudílný článek.
V prvním dílu se zaměřujeme na vztahy mezi sportem a bojem, ve druhém přinášíme náměty pro práci se žáky ve výuce a pro způsoby jednání s nimi ve vazbě na danou problematiku.
Tělesná zdatnost a boj byly od začátku lidské existence propojeny. V pravěku šlo o zdatnost a pohybové dovednosti spojené s lovem, později s chovem dobytka a obděláváním půdy. Konflikty mezi tlupami a kmeny ještě nebyly válkami v pravém slova smyslu. Skupiny, které spotřebovaly produkty na svém území nebo ztratily oheň, byly nuceny je hledat na území konkurenčních skupin, a to i za cenu ozbrojených střetů.
Starověké říše založené na využívání práce otroků vedly neustále boje směřující k získání nových území a pracovních sil (otroků). Případně k udržení dobytých území a ovládnutí značného množství otroků. Vládnoucí svobodní občané se tak soustavně připravovali k udržení své moci. Velká pozornost se proto věnovala rozvoji tělesné zdatnosti, taktice boje i vědění (spojení tělesné a duševní krásy – kalokagathia). I když byly později armády složeny převážně z najatých žoldáků, byly fyzická síla a dovednost zacházet se zbraněmi vysoce oceňovány.
Důraz na tělesnou zdatnost a umění vedl k rozvoji soutěží v různých disciplínách. Zápolení probíhalo v rámci starověkých her. Nejslavnějšími byly řecké olympijské hry pořádané od roku 776 př. n. letopočtem. Hry se opakovaly po čtyřech letech po dobu 1169 let. Nerušený průběh her zajišťoval zákon posvátného míru před zahájením her i při jejich průběhu. Tím, že ustávaly boje, byla umožněna účast všem významným sportovcům i umělcům a byla podpořena touha zachovat alespoň po určité období mír. [2], [3]
Ve středověku byl s nástupem křesťanství antický požadavek harmonie těla a ducha zapomenut. Prvořadou se stala spása duše a potlačení tělesných potřeb. Hlavním druhem vojsk se ve středověku stala těžká jízda na koních chráněná brněním a vyzbrojená meči, luky, kušemi, kopími atd. Tělesnou zdatnost a dovednosti potřebné v boji zajišťovala rytířská výchova, která ústila v sedmero rytířských ctností a pasování na rytíře. Dovednosti rytířů se prokazovaly v rytířských turnajích. Nejprve v zápolení dvou skupin rytířů proti sobě, později v individuálních soubojích na kolbištích [4].
Cílem středověkých bojů bylo opět dobývání a ovládaní cizích území, ale i náboženské střety (především mezi křesťany a muslimy). S rozvojem palných zbraní došlo k poklesu významu rytířstva. Naopak vznik měst a rozvoj řemesel vedl k přípravě měšťanů na obranu měst. Zakládaly se šermířské a střelecké spolky, kde měšťané pravidelně cvičili a připravovali se na boj. Návrat k péči o tělo a zdravější život však postupoval vlivem válek, náboženských třenic a pronásledování jen velmi pomalu.
Až osvícenství v moderní době otevřelo plně cestu k tělesné výchově a sportu. Vznikaly tělocvičné systémy na základě vědeckého bádání. Tělesná výchova se stala pevnou součástí vzdělávání a vznikaly tělocvičné spolky pro všechny vrstvy společnosti. Některé tělocvičné systémy se zákonitě staly základem i pro fyzickou přípravu armád. Důvodem pro zavádění tělesné výchovy do škol byla mnohdy právě snaha zvýšit brannost obyvatelstva.
Rozvoj řemesel a průmyslové výroby, potřeba surovin i odbytišť vedly od 16. století k bojům o získání kolonií a levné pracovní síly. Snahy o získání nových území a o upevnění politické i hospodářské moci vyústily až v 1. a 2. světovou válku. Důsledkem světových válek byl vznik vojenských obranných seskupení, ale i „závody ve zbrojení“. Součástí „bitev“ v době tzv. studené války byl i sport. Státy se předháněly v produkování nejlepších sportovních výkonů za každou cenu.
Současné války se vedou především o získání sfér politického a hospodářského vlivu, o nadvládu nad oblastmi se strategickými surovinami, nad námořními cestami atd. Využívají se moderní zbraně, kybernetické útoky i psychologický nátlak. Armády se plně profesionalizují a příprava vojáků (především speciálních jednotek) je velmi náročná po fyzické i psychické stránce [5].
Mnoho zemí usiluje o řešení konfliktů politicky – mírovou cestou. Vznikly mezinárodní organizace (OSN aj.), které mají udržovat „pořádek ve světě“ a zabraňovat ozbrojeným konfliktům. K mírovým snahám přispělo i založení novodobých olympijských her. První se konaly v Aténách v roce 1896. Od roku 1924 se k letním olympijským hrám (LOH) přidaly zimní olympijské hry (ZOH). Od roku 1960 se pořádají letní a od roku 1976 zimní paralympijské hry. Základní myšlenky novodobých olympijských her jsou zakotveny v Chartě olympijských her [6]. Patří k nim především:
Většina zemí a sportovců myšlenky olympijské charty dodržuje, ale ne vždy se to daří. Snaha pořádat olympijské hry na všech kontinentech a v co největším počtu zemí naráží na to, že některé země zahrnou do pořádání her své různé ekonomické, mocensko-politické, právní a jiné zájmy. Případně se snaží své jednání, které ne zcela odpovídá olympijským myšlenkám (diskriminace části obyvatel, potlačování lidských práv, nerespektování ochrany životního prostředí atd.), zakrývat a propagací své země je legalizovat. Není výjimkou, že se pro získání sportovního úspěchu uchylují jednotlivci, ale i celé reprezentace s vědomím politiků dané země ke zneužití zakázaných podpůrných prostředků.
Hlavním důvodem sankcí vůči sportovcům Ruska a Běloruska je tlak na tyto země s cílem zastavit vojenskou agresi na Ukrajině. „Odstavení“ ruských a běloruských sportovců je vedeno snahou, aby finanční dotace získané za sportovní výkony nebyly využity na financování agrese. Je zajímavé, že vpád na suverénní území Ukrajiny byl pozdržen do konce olympijských her 2022 v Pekingu, ale v průběhu navazujících paralympijských her už válečný konflikt probíhal v plné síle. Řada vrcholových sportovců Ukrajiny pak bojuje v řadách ukrajinské armády, někteří už položili při obraně země život.
Velká vlna solidarity se projevila nejen v propagaci ukrajinských symbolů sportovci jiných zemí, ale i v poskytnutí tréninkového zázemí na území jiných států. Řada významných sportovců nebo týmů poskytla finanční dar pro uprchlíky z Ukrajiny, pro nezbytnou humanitární pomoc a pro nákup zbraní na obranu Ukrajiny. Příklad solidarity vyjadřuje článek týkající se biatlonistů [7].
Odkazy na materiály a zdroje
[1] Doporučení MOV: https://olympics.com/ioc/news/ioc-eb-recommends-no-participation-of-russian-and-belarusian-athletes-and-officials
[2] Jak to začalo: Starověké olympijské hry – jak to začalo – ČT edu – Česká televize (ceskatelevize.cz)
[3] Starověké olympijské hry: Starověké olympijské hry – ČT edu – Česká televize (ceskatelevize.cz)
[4] Jak probíhaly středověké rytířské turnaje: Dotyk – Jak probíhaly středověké rytířské turnaje: Zcela jinak, než vidíme ve filmech
[5] Kurz základní přípravy: Jak vypadá povinná součást kariéry každého vojáka v armádě ČR | Expres FM
[6] Olympijská́ charta_17-7-2020.pdf (olympijskytym.cz)
[7] Ne válce, prosím. Ne válce, prosím. Biatlonisté se spojili a vyjadřují podporu ukrajinskými barvami i aukcemi (frekvence1.cz)
[8] Reitmayer L. (1984). Přehled vývoje tělesné výchovy ve světě. Praha: SPN.
[9] Grexa, J., Strachová, M. (2011). Dějiny sportu. Brno: Masarykova univerzita.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
Článek je zařazen v těchto kolekcích:
