Rizika digitálních technologií
Na toto téma stále převládají různé názorové proudy, setkáváme se s autory, kteří mají obavy z užívání digitálních technologií dětmi či jejich intenzivního využívání, někteří dokonce označují digitální technologie za toxické (např. Palmer).
Manfred Spitzer ve svém bestselleru Digitální demence hovoří o tom, že digitální média nás zbavují nutnosti vykonávat duševní práci. Duševní práci, kterou jsme dříve sami vykonávali, nyní obstarávají počítače, smartphony, organizéry a navigace. Což s sebou pochopitelně nese spoustu nebezpečí, jak potvrzuje na základě výzkumných studií Manfred Spitzer.
Výsledky těchto výzkumných studií poukazují na mnoho rizik intenzivního používání moderních digitálních technologií. Dle výsledků v knize zmiňovaných studií vzniká na digitálních technologiích závislost, jejich intenzivní využívání vede k ochabování paměti. U dětí a mladistvých dramaticky klesá vinou digitálních médií schopnost učení a výsledkem jsou poruchy pozornosti a čtení, úzkost a otupělost, poruchy spánku a deprese, nadváha, sklony k násilí a úpadek společnosti. Spitzer na základě následujících výzkumných dat vybízí k omezení intenzivního využívání digitálních technologií, a to především u dětí, abychom zabránili digitální demenci.
„Přeneseme-li intelektuální práci na digitální média, pak už ji nevykonává náš mozek. Když používáte auto, atrofují vám svaly. Když používáte GPS, atrofuje vám mozek.“
Ve své knize Spitzer dokazuje, že vliv digitálních technologií na náš život a naše duševní schopnosti je negativní. Digitální mapy a navigace nás připravují o schopnost vyznat se ve složitém prostoru a rozvíjet tak své orientační schopnosti. Psaní na počítači dle autora oslabuje naší jemnou motoriku a příslušné oblasti mozku. Počítačové hry často vedou k primitivismu a agresivnímu chování. Multitasking, který často v souvislosti s používáním digitálních technologií aplikujeme, snižuje schopnost koncentrace a pochopení čtených textů. V závěru autor konstatuje, že výše zmíněné vede u dětí a mládeže ke špatným studijním výsledkům a rostoucí nevzdělanosti.
Rizika digitálních technologií spočívají také v jejich negativním vlivu na tělesný vývoj dětí a mládeže. V souvislosti s používáním digitálních technologíí často hovoříme o nevhodné pozici těla při práci s počítačem, hraní her, kdy oči jsou příliš blízko obrazovky, hlava je nakloněna na stranu či dochází ke špatnému sezení, které má negativní vliv na zádové a krční svaly. Časté, dlouhé vysedávání u počítače či televize může vést k nadváze a obezitě a proto je doporučováno rozumně omezit dobu strávenou u těchto médií. Přesto mnoho dětí tráví u počítače a televize příliš mnoho času.
Ve výzkumu realizovaném Centrem prevence rizikové virtuální Univerzity Palackého v Olomouci byl podrobně zmapován herní fenomén Minecraftu. V rámci tohoto výzkumu bylo zjištěno, že 23,68 % dětských hráčů tráví v Minecraftu více než 11 hodin týdně, 13,73 % dokonce více než 16 hodin týdně.
Někteří psychologové, pedagogové a pediatři spatřují vysokou rizikovost digitálních technologií v souvislosti s jejich užíváním malými dětmi. Výzkumnice Susan W. Haughland nedoporučuje vystavovat působení digitálních technologií děti mladší 3 let, neboť v tomto věku se mají děti učit především pomocí svého těla. Mnoho autorů se zabývá rizikovostí užívání digitálních technologií v souvislosti s několika hodinami denně trávenými používáním digitálních technologií. Tito autoři nabádají k stanovení jasných časových limitů používání digitálních technologií, a to proto, že digitální technologie přespříliš přetěžují myšlenkovou kapacitu dětí.
Edward L. Swing s kolegy sledoval vliv televize a videoher na problémy s pozorností u dětí ve věku 6 až 12 let. Došli k závěru, že tato digitální média jsou rizikovým faktorem pro soustředění. Proto Edward L. Swing stejně jako americké sdružení pediatrů American Academy of Pediatrics doporučuje používat zmíněná média maximálně 2 hodiny denně.
Dle výzkumu realizovaného Věrou Kotríkovou, Martinou Černíkovou a Davidem Šmahelem na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, který zmapoval používání digitálních technologií u dětí do 8 let, bylo zjištěno, že rodiče ztrácí kontrolu nad tím, co děti s mobily dělají a jaké v nich mají hry a aplikace. Rodiče také poukazují na to, že děti ještě nedokáží dobře rozlišovat obsahy na internetu. Ve výzkumné studii bylo prokázáno, že i děti reflektují, že ještě nemají potřebné zkušenosti při zacházení s technologiemi a bojí se možných rizik, patrně především vlivem obav rodičů. Samotné děti při setkání s rizikem však často nedokážou riziko rozpoznat či reflektovat.
Přesto se obavy u rodičů váží především k blížící se adolescenci, v níž děti začínají sociálně online žít – například díky online sociálním sítím. Sociální sítě a setkávání se s cizími lidmi z internetu jsou právě tím, čeho se rodiče do budoucna nejvíce bojí. Rodiče však podceňují již současná rizika, jelikož se domnívají, že „děti si na internetu jen hrají“, což není jako riziko dostatečně vnímáno. Mnoho z dětí v tomto výzkumu se však setkává ve hrách s násilnými obsahy, popisují komerční rizika, například jedna holčička vyhledávala stránky o hubnutí a měla ve svém telefonu nainstalovanou „svlékací hru“ pro dospělé.
Přínosy digitálních technologií
Setkáváme se však i s výzkumnými studiemi, které přinášejí podstatně odlišné nebo protikladné výsledky, jež dokládají i pozitivní vliv digitálních médií na učení a mozek. Mezi příznivci digitálních technologií (např. Prenksy) se setkáváme s teorií o digitálních domorodcích, jak pojmenovávají generaci dnešních dětí a mládeže, kteří dle jejich názoru pozmění tvář světa.
Existují i výzkumné studie, které ukazují, že při rozumně omezené době hrání výukových videoher mohou být i videohry užitečné pro rozvoj myšlení dětí a mládeže. Pokud rozumně omezíme dobu, kterou děti na počítači stráví, můžeme snížit rizika a naopak posílit pozitivní dopady pro rozvoj myšlení, a to už u předškoláků, jak konstatuje Li a Atkins. Chytré hry se dokáží dítěti přizpůsobit a poskytovat mu přiměřenou výzvu, která jej posune dále, mohou pomoci dětem při učení předškolních konceptů a rozvíjet poznávací dovednosti, rozvíjet matematické myšlení nebo schopnosti řešit problémy.
Mezinárodní výzkumná studie realizovaná v USA, Singapuru a Japonsku (Gentile, D. A., Anderson, C. A., Yukawa, S., Ihori, N., Saleem, M., Ming, L. K., Huesmann, L. R.) potvrzuje, že bez ohledu na kulturu či stáří dětí mohou správně navržené hry podpořit prosociální chování, neboť děti preferují hraní her s kamarády, nikoliv hraní her o samotě.
Také český výzkum vedený Kamilem Kopeckým z Centra prevence rizikové virtuální komunikace Univerzity Palackého v Olomouci odhaluje, že např. v současné době oblíbený Minecraft můžeme hodnotit pozitivně, neboť se tato hra orientuje především na rozvoj dětské kreativity, inspiruje, podporuje kooperaci mezi uživateli, rozvíjí dětskou fantazii.
Dle výzkumu realizovaného Věrou Kotríkovou, Martinou Černíkovou a Davidem Šmahelem na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity používají děti do 8 let média k obohacení činností, které již dělají „offline“: hrají hry, sledují videa, hledají informace do školy nebo vztažené k jejich koníčkům, společně s rodiči online i nakupují. Pro rodiče pak představují nová média také možnost, jak dítě „zabavit“. Média tak nepřináší dětem a rodičům jen přímé zisky (zejména zábavu a informace), ale jsou užitečné i zprostředkovaně, kdy například zastávají v mnoha případech i funkci opatrovníka dětí. Díky mobilním telefonům mají rodiče větší kontrolu nad dětmi.
Doporučení pro rodiče
V závěru bych chtěla uvést doporučení pro rodiče formulované na základě výsledku výzkumu realizovaného Věrou Kotríkovou, Martinou Černíkovou a Davidem Šmahelem na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.
Ve výzkumu bylo zjištěno, že někteří rodiče podceňují rizika technologií pro děti do 8 let. Proto by rodiče měli být lépe s riziky obeznámeni a nezaměřovat se pouze na často médii popisovaná rizika typu závislosti na internetu, setkání s pedofily či kyberšikanu.
Výzkumníci konstatují, že mnohé problémy je nutno řešit i na dalších úrovních, nejen na úrovni primární rodiny. Na lokální úrovni je potřeba dbát na vštípení pravidel používání technologií dětem a sladit výchovné přístupy mezi rodiči a školou. Ty se mohou lišit, což někdy vyvolává problémy, například pokud dítě ve škole získává přístup k obsahu (např. násilným hrám), který je v rodině dítěti zakazován.
Větší rizikovost může s sebou přinášet používání médií dětmi u prarodičů, či dalších příbuzných. Především prarodiče mohou být ještě méně informování o rizicích používání technologií než samotní rodiče dětí, proto by je měli rodiče na tato rizika upozornit.
Je také třeba reflektovat, že děti ještě kognitivně dostatečně nedokáží zhodnotit obsah na internetu a důsledky všech svých akcí. Bylo by vhodné lépe zajistit, aby se děti nedostávaly k nevhodnému obsahu – rodiče by měly děti kontrolovat při sledování online obsahů, případně samotným dětem pouštět pouze offline obsahy a třeba i odpojit zařízení od internetu.
Na úrovni řízení poskytování obsahu dětem by bylo vhodné prosadit nutnost registrace dětí do aplikací s audiovizuálním obsahem, která by pak selektovala nabídku videí s ohledem na věk uživatele. Také by prospělo zavedení jasného systému označování a rozlišování placených a neplacených aplikací, děti by k placeným aplikacím neměly mít vůbec přístup. Pozornost by se také měla věnovat možnostem regulace přístupu k obsahům na internetu z mobilních zařízení.
Rodiče by se měli zaměřit na pozitivní obsahy, které skrze média svým dětem poskytují. Přístup k internetu by měly mít děti zatím omezený na všech zařízeních, například pouze na stránky, které mají rodiče ověřené, že jsou pro děti bezpečné svými obsahy. K tomuto účelu lze doporučit použití specializovaného softwaru určeného pro rodiče.
Z hlediska poskytovatelů obsahu by bylo vhodné vyvinout specializované portály pro rodiče, které například soustřeďují na jednom místě různé vzdělávací obsahy či hry, které jsou pro děti vhodné. Lze také doporučit vytvoření specializovaného portálu her, které rozvíjí schopnosti dětí a jsou současně pro ně bezpečné. Rodičům by to usnadnilo orientaci v nepřeberném množství her a obsahů, které internet nabízí.
Odkazy na vhodné vzdělávací portály a hry pro děti:
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
Národní pedagogický institut České republiky © 2025
