Kybergrooming

Kybergrooming

Kybergrooming lze vysvětlit jako psychickou manipulaci dítěte dospělým prostřednictvím moderních komunikačních technologií s cílem získat důvěru oběti, vylákat ji na osobní schůzku a zpravidla sexuálně zneužít (Szotkowski, Kopecký, Krejčí, 2013). S kybergroomingem se nejčastěji setkáváme v rámci instant messengerů (Facebook Messenger, Skype), sociálních sítí (Facebook, Twitter, Badoo, MySpace), internetových seznamek, portálů zaměřených na dětské uživatele a různých blogovacích stránek.

Je však třeba si uvědomit, že komunikace s novými lidmi na internetu i následná setkání jsou mezi dospívající celkem běžná. 49 % dospívajících běžně komunikuje ve virtuálním prostředí s neznámými lidmi a 23 % dospívajících se s někým, koho znalo pouze z virtuálního prostředí, setkalo v reálném světě. Většina z nich (78 %) hodnotí tato setkání pozitivně (Bedrošová, Hlavová, Macháčková, Dědková, Šmahel, 2018).

Přesto nelze problém kybergroomingu zlehčovat. Můžeme konstatovat, že problém kybergroomingu patří dnes mezi nebezpečí spojené s virtuálním prostředím, podobně jako např. kyberšikana či sexting. Dle výzkumu (Bedrošová, Hlavová, Macháčková, Dědková, Šmahel, 2018) 35 % dětí a dospívajících v posledním roce dostalo zprávu se sexuálním obsahem a 25 % dětí a dospívajících uvedlo, že po nich na internetu během posledního roku někdo vyžadoval intimní informace. Výzkumné šetření však neuvádí, že se jednalo jen o žádosti od kybergroomerů. Proto se můžeme domnívat, že řada žádostí pocházela i od vrstevníků. 

Typická oběť kybergroomingu

Obětí kybergroomingu se může dle názoru Kouhouta a Karchňáka (2016) stát prakticky kdokoliv, ale zpravidla se jedná o dívky ve věku 11–17 let, často užívající informační a komunikační technologie, trpící nízkou sebeúctou a nedostatkem sebedůvěry, pocitem osamění, s emočními problémy, prožívající těžkou životní situaci, které jsou naivní a důvěřivé. Jedná se o děti neznalé a nepoučené před riziky internetu, příliš otevřené komunikaci ve virtuálním prostředí, které jsou otevřené manipulaci. Ve výzkumném šetření (Wolak, Finkelhor a Mitchell, 2004) bylo prokázáno, že typickou obětí jsou dívky ve věku 13–15 let. 

Útočištěm pachatele jsou sociální sítě, seznamky, chatovací místnosti, tedy místa v internetu, která vyhledávájí děti a mladiství za účelem získat nové kamarády. Touha najít si kamaráda, se může takovým jedincům stát osudným. Kybegroomingem je zejména ohroženo dítě, které nemá dobré vztahy ve třídním kolektivu, nemá žádného dobrého kamaráda či pochází z nefunkční rodiny (Wolak, Finkelhor a Mitchell, 2004). Osobně se domnívám, že potřeba někam patřit, mít někoho rád a zároveň být milován je pro tyto děti natolik silná, že mohou snadno přehlédnout některé varovné signály. 

Typický kybergroomer

Kybergroomer je zpravidla sexuální útočník využívající informační a komunikační technologie k prosazení svého cíle. Kybergroomer se snaží vyvolat v oběti falešnou důvěru, aby ji přiměl ke schůzce ve skutečném světě. Cílem kybergroomera je sexuální zneužití oběti, fyzické násilí na oběti, zneužití oběti pro dětskou prostituci, výroba dětské pornografie apod. (Wolak, Finkelhor a Mitchell, 2004; Wolak Finkelhor, 2013).

Kybergroomer nemusí být vždy pedofilně orientovaný. Mohou to být také lidé, kteří selhávají v hledání dospělých sexuálních partnerů, proto svou touhu kompenzují pohlavním stykem s dětmi nebo mládeží (Mašková, Lukášová, Pacák, Brandejsová, 2012).

Kybergroomer je vysoce trpělivý, často si  vydrží s obětí psát několik měsíců, jen aby si byl plně jist, že získal její důvěru. Ke schůzce v reálném světě dochází až ve chvíli, kdy si je kybergroomer svou obětí úplně jistý (Martínek, 2015).

Pachatelé kybergroomingu jsou rozlišováni na základě jejich motivace na dva základní typy. Jednak to mohou být jedinci, kteří netouží po osobním setkání a usilují pouze o sexuální uspokojení. Upřednostňují intimní videohovory s obětí (Kopecký a kol., 2015). Druhý typ kybergroomerů touží po osobní schůzce za účelem sexuálního zneužití oběti (Kopecký a kol., 2015). Často jsou to osoby s čistým trestním rejstříkem (Kopecký, 2010, Wolak Finkelhor, 2013).

Při virtuální komunikaci kybergroomer často používá různé druhy psychické manipulace:

• komunikuje pod falešnou identitou (Szotkowski, Kopecký, 2019). Pokud se snaží spřátelit se s 12letou dívkou, vydává se za 14letého chlapce,

• útočník komunikuje pod falešnou autoritou, což znamená, že útočník nekontaktuje a s dítětem nekomunikuje jako fyzická osoba, ale jako jednatel, ředitel společnosti, která dítěti nabízí brigádu či jiný užitek (Kopecký, 2010),

• využívá strategie jako zrcadlení, což znamená, že napodobuje chování oběti, předstírá pochopení pro problémy oběti a tvrdí, že sám prožívá podobně těžkou situaci, navozuje pocit sounáležitosti na základě toho, že předstírá, že má podobné zájmy. Pomocí efektu zrcadlení v oběti vzbuzuje emoční důvěru, buduje pocit přátelství (Divínová, 2005),

• profilování oběti, tedy zjišťování si co nejvíce údajů o oběti, vystopování osobních údajů zanechaných obětí ve virtuálním prostředí, které oběť o sobě zanechává na různých internetových portálech (Szotkowski, Kopecký, Krejčí, 2013),

• vábení a uplácení (luring), nejčastěji formou peněz, hmotných dárků apod. (Wolak, Finkelhor a Mitchell, 2004),

• strategie snižování zábran dětí a mladistvých pomocí postupného zavádění sexuálního obsahu do konverzace. Může dojít k tomu, že útočník nabídne své intimní fotografie, aby snížil stud dítěte a zvýšil jeho zájem, a na oplátku žádá po něm jeho intimní fotografie (Kopecký, 2010),

• izolační metody, kdy útočník pomocí citového vydírání či vyhrožování zveřejněním sdělených informací zakazuje dítěti sdělovat blízkým osobám různé informace týkající se jejich vzájemné komunikace (Kopecký, 2010),

• webcam trolling, což je podvržený videozáznam, znázorňující chlapce či dívku při chatování, který kybergroomer vydává za svůj (Kopecký, 2010).

Typické chování útočníka:

• kybergroomer je velmi trpělivý, komunikuje s obětí ve virtuálním světě i několik měsíců, než iniciuje schůzku v reálném světě (Wolak, Finkelhor a Mitchell, 2004),

• tváří se neobyčejně přátelsky, zajímá se o rozvíjení a udržení vzájemného přátelství, vztahu, tváří se, že dítě chápe, má stejné zájmy či problémy (Divínová, 2005). Posílá například oběti přání k narozeninám či jinými způsoby dokazuje, že mu na udržení přátelství záleží (Wolak, Finkelhor a Mitchell, 2004),

• snaží se udržet vztah v tajnosti  (Kopecký, 2010),

• do konverzace vkládá téma skutečné lásky, sexuální narážky (Wolak, Finkelhor a Mitchell, 2004),

• žádá fotografii postavy, obnažené fotografie, žádá děti, aby se před kamerou svlékly apod. (Wolak, Finkelhor a Mitchell, 2004).

Typický průběh kybergroomingu

1. Příprava kontaktu: v této fázi si útočník připravuje podmínky pro první kontakt s dítětem či mladistvým. Vytváří si falešnou identitu či podmínky pro to, aby mohl vystupovat pod falešným profilem nebo jako falešná autorita (Kožíšek, Písecký, 2016).

2. Kontakt s obětí: v této fázi se útočník snaží vzbudit u oběti pocit důvěry, budovat s obětí přátelství. Pachatel využívá metodu zrcadlení, tedy snaží se v oběti vzbudit pocit, že našla spřízněnou duši. Útočníci často sdílí s obětí stejné myšlenky, názory, koníčky, čímž si získávají její důvěru. To je hlavní důvod, proč se dítě ke konverzaci s kybergroomerem vrací, někdy jej i vyhledává (Divínová, 2005).

   Kybergroomer se v této fázi snaží získat co nejvíce osobních údajů od oběti. Čím více informací útočník o oběti získá, tím vyšší jsou jeho šance, že v pozdější fázi přiměje oběť k osobnímu setkání (Szotkowski, Kopecký, Krejčí, 2013). Vábí oběť k bližšímu kontaktu. Snaží se v oběti snížit sexuální zábrany, snížit stud oběti. Právě v tomto momentu se objevují rysy sextingu. Útočník postupně žádá o eroticky laděné fotografie či videa (Wolak, Finkelhor a Mitchell, 2004). Pokud by oběť chtěla konverzaci ukončit, útočník ji začne citově vydírat a hrozí např. zveřejněním intimních fotek (Kopecký, 2010). Takové jednání označuje Kopecký (2010) snahou o izolaci oběti od okolí, kdy je oběť zastrašována, a proto o konverzaci nikomu neřekne.

   Útočník se snaží oběť přesvědčit, aby informace týkající se jejich vzájemné komunikace nesdělovala blízkým osobám. Pokud by dítě ve fázi, kdy již útočník ví o dítěti mnoho důvěrných informací, chtělo vztah ukončit, nejpravděpodobněji by se dítě stalo obětí vyhrožování zveřejněním sdělených informací či jiných kompromitujících materiálů (Kopecký, 2010).

3. Příprava na osobní schůzku: útočník, který mnoho týdnů vystupoval pod falešnou identitou nezletilé osoby, nyní musí oběť připravit na to, že schůzka se uskuteční s dospělou osobou. Někdy namluví oběti, že ji na smluveném místě vyzvedne jeho tatínek či sourozenec, který oběť doveze k němu domů (Kopecký, 2010). Rovněž může navázat virtuální kontakt a představit se oběti jako starší bratr jejího domnělého internetového kamaráda a dále s obětí komunikovat již pod touto identitou.
   
   Útočník, který ve většině případů vlastní intimní materiály dítěte, je může použít k vydírání. Často se stává, že pokud oběť odmítá dorazit na osobní setkání, útočník vyhrožuje zveřejněním těchto dokumentů. Stává se ale, že oběť může být po řadu měsíců psychicky manipulována v tak vysoké míře, že je ochotna na schůzku přistoupit i bez předchozích výhružek (Szotkowski, Kopecký, Krejčí, 2013).

4. Osobní schůzka, útok na oběť: Cílem útočníka je od samého počátku dosažení setkání s obětí v reálném světě. Schůzka se může jevit na samém počátku celkem nevinně, např. může jít o pozvání do kina. V drtivé většině případů však končí na odlehlém místě, odkud není úniku a které se stává dítěti osudovým (Kožíšek, Písecký, 2016).

        Kopecký (2010) popisuje dvě možnosti dalšího postupu kybergroomera:

        a) Kybergroomer může i při schůzkách v reálném prostředí pokračovat ve své psychické manipulaci oběti. První setkání se může odehrát v kamarádském duchu, neboť útočník hodlá oběť utvrdit v přesvědčení, že je jejím skutečným přítelem. K sexuálnímu zneužití oběti také dojde, ale až na další schůzce.

        b) Pokud je kybergroomer dobrým psychickým manipulátorem, dokáže oběť přemluvit k opakovaným schůzkám, které jsou zakončeny sexuálním zneužitím oběti. Wolak, Finkelhor a Mitchell (2004) v rámci výzkumného šetření zjistili, že se většina obětí setkala s útočníky více než jednou a rovněž s nimi opakovaně měla sexuální styk.

Jak kybergroomingu předejít?

Rodiče mohou kybergroomingu předejít důslednou kontrolou činností svých dětí. Důležité je pravidelně komunikovat s dětmi o tom, co dělají na internetu, s kým si píší apod. Informovat děti o tom, jaké nebezpečí na ně mohou číhat ve virtuálním prostředí, jak se před těmito nástrahami mohou chránit. Rodiče by měli srozumitelnou formou, přiměřenou věku dítěte, dětem vysvětlit, co se může stát, když si budou vykládat s neznámými lidmi, ať už v reálném, či ve virtuálním světě. Rodiče by měli svým dětem vštípit následující zásady:

• nikomu neznámému nesdělovat své telefonní číslo, adresu či jiné osobní údaje,

• nereagovat na sprosté, zlé, urážlivé zprávy či zprávy, které budou dítěti jinak nepříjemné,

• naučte dítě, že pokud se setká s jakýmkoliv vydíráním, ať už na internetu, či v reálném světě, je nutné vždy tuto situaci nahlásit blízké dospělé osobě, nejlépe učiteli či rodiči,

• naučte dítě, že pokud se setká s tím, že obdrží obtěžující fotografie sexuální povahy, či někdo po něm bude takovéto fotografie, či obnažování v rámci videochatu vyžadovat, je nutné vždy tuto situaci nahlásit blízké dospělé osobě, nejlépe učiteli či rodiči,

• naučte je, že se nesmí setkávat bez vědomí rodičů s nikým, koho znají jen přes internet,

• naučte je neklikat na žádné odkazy, které posílají neznámí lidé,

• naučte děti, že v případě, že by je někdo podobným způsobem ve virtuálním světě obtěžoval, měli by nahlásit problematickou komunikaci přímo v rámci dané platformy (např. Facebook, Messanger, Instagram) a podezřelého člověka na sociální síti zablokovat.

Dobrou praktikou je také, aby počítač byl umístěn na pro všechny dostupném místě, aby mohli rodiče kdykoliv internetovou komunikaci svého dítěte zkontrolovat. Počítač je tedy nejlepší umístit do místnosti, kde tráví čas i rodiče, například do obývacího pokoje. Je však třeba si uvědomit, že zejména u starších dospívajících by přílišná kontrola jejich virtuálních aktivit ze strany rodičů mohla mít negativní vliv na vzájemné vztahy mezi oběma stranami, mohla by vést k tomu, že se dospívající nebude chtít rodičům svěřovat o svých online aktivitách či přestane respektovat jejich rady.

Účinným a hojně praktikovaným preventivním opatřením je ochranné opatření spojené s využíváním technologií. Jednou z těchto metod je filtrace obsahu internetu pomocí softwarového systému, který omezí uživatelům přístup na sociální sítě nebo internetové stránky, jejichž obsahem jsou nevhodné materiály či které v sobě zahrnují riziko nebezpečí. V takovýchto případech rodiče sehrávají klíčovou roli v regulaci potencionálně závadného obsahu.

Zároveň je třeba si uvědomit, že sexuální zneužití kybergroomerem je méně časté než sexuální zneužití někým, koho dítě zná z reálného prostředí (Livingstone, Haddon, 2009).

Doporučení materiálů pro učitele a rodiče

V síti

V České republice se toto téma dostalo do podvědomí společnosti hlavně díky dokumentárnímu filmu V síti (2020, režie Barbora Chalupová, Vít Klusák), který poukázal na tento jev spojený se seznamováním se ve virtuálním světě. Tento film může být zejména rodičům nápomocný k pochopení problematiky a pro děti může fungovat jako odstrašující důkaz toho, co je opravdu může ve virtuálním prostředí potkat. V rámci filmu byl představen experiment, kterého se účastnily tři dospělé dívky, které vypadaly jako nezletilé osoby a také jako nezletilé osoby ve virtuálním prostředí vystupovaly.

Aby celý experiment působil co nejvíce realisticky, byly rovněž pro tyto tři dívky sestaveny tři různé reálně vypadající dívčí pokoje. Účelem výše popsaného experimentu bylo ukázat veřejnosti, jaké nebezpečí hrozí dívkám sedícím u počítače ve svých pokojíčcích, pokud se pohybují na sociálních sítích. Účelem výše popsaného experimentu bylo upozornit rodiče na to, aby si uvědomili, že to, že dítě sedí doma u počítače, nemusí znamenat, že je v bezpečí. Ve filmu bylo ukázáno, jak velké množství útočníků „loví“ své oběti na internetu a také jaké praktiky „při lovu“ používají. Tento natočený materiál také pomohl Policii ČR usvědčit pachatele a zahájit proti nim trestní stíhání.

Tento film existuje jak ve verzi pro dospělé, tak také ve verzi pro děti, které je nazvaná V síti: za školou. Dětská verze je méně explicitní a je doplněna edukativními vstupy hereček vystupujících ve filmu. Herečky zde dětem vysvětlují, co se stalo, jak můžeme kybergroomingu předcházet a co můžeme dělat, když nás kybergroomer kontaktuje. 

Odkaz na film: https://vsitifilm.cz/film-online.html

E-bezpečí 

Dále doporučuji webový portál projektu E-bezpečí, odkaz: https://e-bezpeci.cz/, který přináší zdarma materiály pro rodiče, učitele a žáky (ve formě metodických příruček, pracovních listů, přehledových listů), výzkumné zprávy, online kurz pro žáky nazvaný Buď safe online, videokurz pro rodiče nazvaný E-bezpečí, který se skládá ze sedmi přednášek týkajících se rizikového chování dětí ve virtuálním prostředí, z nichž jedna je věnována Kybergroomingu a online predátorům. 

Nebuď oběť: rizika internetu a komunikačních technologií

Dále bych chtěla doporučit webový portál organizace Nebuď oběť. Organizace si klade za cíl pomocí preventivní osvěty a různorodých projektů a akcí chránit děti před hrozbami a riziky virtuálního světa a moderních komunikačních technologií. Organizace pořádá akce směřující k minimalizaci rizik internetu a komunikačních technologií, do nichž zapojuje svou primární cílovou skupinu žáky 2. stupně ZŠ a studenty SŠ a učňovských oborů. Sekundární cílovou skupinou jsou rodiče, učitelé a úředníci školských oborů. 

Organizace na svých webových stránkách nabízí videa vztahující se k této problematice. Dále odkazy na knihy a jiné publikace či komiksy zaměřené na tuto problematiku.