Společně to dokážeme (1. díl) – Podpora spolupráce u předškolních dětí prostřednictvím společného tvoření + teoretický úvod

V tomto článku bych chtěla nechat nahlédnout do toho, jak přirozeně posilovat vztahy mezi dětmi v Mateřské škole a zároveň rozvíjet potřebné dovednosti v oblasti sebeobsluhy, konstruktivních či výtvarných dovedností, dále pak posilování pracovních a činnostních kompetencí. 

Článek s teoretickým úvodem je prvním ze série následujících, které spojují společné cíle a myšlenková linie.

Ráda bych se zmínila o tom, co s obsahem článku úzce souvisí – že trend předškolního vzdělávání směřuje k osobnostně orientované pedagogice, která vychází mimo jiné z teorie skupinové dynamiky Kurta Lewina. Opravilová a Kropáčková (2005) k tomuto uvádějí, že odhalené psychologické zákonitosti naznačují, že výchova dítěte v předškolním zařízení je velmi důležitá. Dítě se učí prostřednictvím skupiny, která doplňuje výchovu v rodině, kde dítě nemá možnost navázat širší sociální zkušenost a vrstevnické vztahy. (Opravilová, Kropáčková 2005)

Tedy dítě je součástí dětské skupiny, kde se společným prožíváním a učením posouvá každý jedinec i celá skupina. Součástí této skupiny je také dospělý, který citlivě a přirozeně vstupuje v roli tvůrčí a „vedoucí“ osobnosti, jež je aktivní v době, kdy se děti seznamují s činností, a pozná, kdy má být pouze pozorovatelem a aktivní roli přenechat dětem. Učitel se dostává do pozice facilitátora tohoto společenství, tedy stimuluje děti či skupinu dětí, jíž je nedílnou součástí, a ustupuje z role nadřízené a „dirigentské“.

Měli bychom mít na mysli, co je pro předškolní dítě z hediska jeho psychického vývoje a socializace aktuální, jakou vývojovou fází prochází a co je pro něj z hlediska dalšího života důležité. V tomto směru bych připomněla citát Z. Matějčka, který toto vystihuje zcela přesně.

„V období od 3–6 let, tedy v době, kdy dítě navštěvuje MŠ, se utváří základ pro vše, co začíná na sou: tedy soucit, sounáležitost, soudržnost, soucítění …, to tedy vnáší nový pohled na poslání MŠ. Kdysi byla výchova v těchto zařízeních chápána jako příprava na školu. Dnes zde děti připravujeme na život.“ (Zdeněk Matějček)

Pokud bychom nahlédli do odborné literatury, pak mohu zmínit, že z vývojové psychologie tohoto období vyplývá, že předškolní období je pro dítě specifické v tom, že se vytváří první sociální vazby a to má do budoucna socializační význam. Pokud bychom se drželi doslovně textu knihy „Vývojová psychologie I. – dětství a dospívání“, pak Vágnerová (2012) uvádí, že vztahy s vrstevníky jsou jiné než se sourozenci a že jejich prostřednictvím se rozvíjí horizontální, rovnocenné vztahy, vyžadující spolupráci a umožňující prosazení. Dítě si prostřednictvím kontaktu s ostatními dětmi ve skupině uspokojuje potřebu seberealizace a sebeprosazení. Vztahy s vrstevníky významně přispívají k socializaci dítěte. Dále uvádí, že spolupráce je obtížnější než soupeření. Vyžaduje spoluúčast zralejších mechanismů, například sebeovládání a s tím spojené pocity frustrace z potlačení vlastních potřeb. Předškolní dítě dokáže sdílet pozitivní i negativní pocity, kooperovat v rámci stanovených pravidel, ale spolupráce je pro něj velmi obtížná. Problém je v ochotě přijmout návrh někoho jiného. (Vágnerová, 2012)

Spolupráci i vztahy mezi dětmi lze podpořit společným tvořením ve spolupráci s ostatními v dětské skupině, při kterém najde své uplatnění každé dítě na úrovni, která odpovídá jeho dovednostem. Prostřednictvím spolupráce či kooperace se naučí děti navzájem si pomáhat, ale také domlouvat se na společném postupu či na rozdělování rolí při plnění konkrétního úkolu.

Z uvedených důvodů uvádím v tomto i v navazujících dalších článcích příklady některých aktivit, které podporují spolupráci ve skupině a utváření odpovídajících dovedností prostřednictvím plnění společného úkolu. Aktivity byly prováděny s věkovou skupinou 4–7 let ve třídě se sníženým počtem dětí – 18 zapsaných.

Rámcové cíle u všech níže uvedených činností jsou vždy shodné:

• podpora spolupráce dětí v rámci vrstevnické skupiny
• rozvoj komunikačních dovedností prostřednictvím plnění společného úkolu
• řešení problémových situací vznikajících v průběhu společné práce
• vytváření pozitivních vztahů ve vrstevnické skupině prostřednictvím společné práce či řízené hry
• přirozené upevňování různých úrovní sociálních rolí v průběhu skupinového tvoření na základě odlišné úrovně dovedností dětí

U jednotlivých aktivit je dále uvedeno, jaké další dovednosti pedagog prostřednictvím skupinových aktivit podporuje – viz „Další záměry pedagoga“ a v závěru pak shrnutí v reflexi pedagoga – viz „Reflexe“.

ZPRACOVÁNÍ ZÁŽITKŮ Z DIVADELNÍHO PŘEDSTAVENÍ „MYŠÍ POHÁDKA“

Další záměry pedagoga

Zpracování zážitků z divadelního představení, které navštívilo MŠ. Rozvoj komunikačních dovedností při jejich vyprávění, zpracování zpětné vazby na děj pohádky či na postavy, které v ní účinkovaly. Vzhledem k věku dětí pak zaměření se na zpracování detailu a samostatnou přípravu a úklid výtvarných pomůcek potřebných k činnosti.

Popis aktivity

Slepením dvou velkých čtvrtek vznikla dostatečně prostorná plocha pro společnou práci dětí. Prvním krokem bylo předkreslení obrysů divadla černou lihovou fixou. Ve druhé fázi děti vybarvily prázdná místa hoblinami z progresy strouhané řezátkem a kolorovaly vodovými barvami předkreslené kontury. Děti pak individuálně nakreslily postavy z pohádky lihovým fixem a vodovými barvami, vystříhaly je a nalepily do předpřipraveného divadla.

Autor díla: Marie Čermáková

Obrázek č. 1 – předkreslení kontury černou lihovou fixou

Autor díla: Marie Čermáková

Obrázek č. 2 – kolorování okolí roztíráním hoblin z progresy strouhané řezátkem

Autor díla: Marie Čermáková

Obrázek č. 3 – vybarvování vodovými barvami

Autor díla: Marie Čermáková

Obrázek č. 4 – nalepování vystřižených loutek do divadla

Autor díla: Marie Čermáková

Obrázek č. 5 – hotová práce