Jak docílit pohodovějšího dne ve školce pro učitele i pro děti? Metodika Dobrý začátek je postavená na čtyřech základních principech komunikace – věnování pozitivní pozornosti, principu chválení, stanovení jasných hranic a vědomého přehlížení. Co tyto pilíře konkrétně znamenají v praxi?
Základem je popisná pochvala
Základem metodiky je věnování pozitivní pozornosti, chcete-li chválení. Dospělý by měl dítě v maximální míře povzbuzovat a podporovat. Pochvalou by se tedy nemělo šetřit. Klíčové ale přitom je, jak by pochvala měla vypadat. Podle metodiky by se nemělo jednat o paušální „šikulkování“, či jiné všeobecné chválení, nýbrž o konkrétní a detailní popis toho, co dítě v tu chvíli udělalo dobře, nebo se o to alespoň snažilo.
Tedy když uvidíme hezky namalovaný obrázek podzimní krajiny, nebudeme říkat „ty jsi ale šikovný“, ale můžeme přesně popsat to, co nás na kresbě zaujalo: „Krásně jsi vystihl podzimní barvy červenou, žlutou a hnědou. A vidím, že listy poletují ze stromu dolů. To je přesně to, co se děje na podzim.“ Cílem je tedy dát dítěti přesnou zpětnou vazbu, co se mu povedlo. Všeobecným a neurčitým chválením totiž zaprvé nebude vědět, v čem je dobré, a za druhé se lehce stane na pochvale závislé. Nebezpečím přitom je, že začne dělat věci pouze pro uznání, a ne pro aktivitu jako takovou. Špatně formulované chválení tedy může mít podle odborníků i dlouhodobé následky, tedy třeba zmíněnou závislost na pochvale či špatné výsledky činnosti jako takové.
Průzkumy už v 70. letech totiž potvrdily, že lidi, kteří dostávali za nějakou činnost odměnu, podávali horší výsledky a zároveň o činnost neměli takový zájem. Když se za skládání puzzle nabízela odměna, děti o přestávce už neskládaly, na rozdíl od těch, které za to žádnou odměnu nedostaly. Ty se věnovaly skládání i o přestávce.
Společné stanovení hranic a pravidla chování
Dalším ze základních pilířů komunikace s dětmi v metodice Dobrý začátek je „stanovení jasných hranic“. Pedagog si s dětmi může vypracovat společná pravidla, která pak budou všichni dodržovat. Zde je cílem vytvoření bezpečného prostoru, aby dítě přesně vědělo, v jakém rámci se může pohybovat. Ideální je nevytvářet nijak dlouhý a nepřehledný seznam pravidel, ale omezit se na pět prstů, a tedy i pět pravidel. Důležité je formulovat pravidla pozitivně, ne jako zákazy.
Ideální je představit dětem každý týden jedno nové pravidlo a poté si pravidla pravidelně připomínat. Příkladem by mohlo být těchto pět pravidel: mluvíme potichu, ve třídě chodíme pomalu, díváme se na toho, kdo mluví, ruce necháváme v klidu a pozorně posloucháme toho, kdo mluví.
Metodika Dobrý začátek také doporučuje připravit společně s dětmi obrázky pravidel, které se vylepí ve třídě, aby je děti měly stále na očích. Při porušení pravidla je pak ideální na obrázek jen ukázat prstem a dítě už budě vědět, co udělalo špatně. Pokud tedy dítě třeba vyrušuje a mluví, když mluví někdo jiný, nemusí pedagog komplikovaně napomínat dítě, ale stačí, aby ukázal směrem k obrázku, který znázorňuje pravidlo „mlčíme, když mluví někdo jiný“. (V příloze je materiál, který poradí, jak společná pravidla ve třídě zavést a jak s nimi pracovat.)
Nežádoucí chování zůstává nepovšimnuto
Děti často vyžadují pozornost a tu dostanou, pokud začnou „zlobit“. Dospělá osoba je v tu chvíli začne okřikovat a říkat jim, co mají dělat jinak. Cílem tohoto principu „vědomého přehlížení“ je omezit nežádoucí chování na minimum, aniž by pedagog musel dítě nějak usměrňovat. Dítě tak brzy pochopí, že pozornost dospělého nezíská vyrušováním, ale naopak žádoucím chováním a tím, že se bude chovat podle domluvených pravidel. Tedy učitel si nevšímá nežádoucího chování a nijak ho nekomentuje. Nežádoucí chování dítěte pozorně sleduje, nicméně dítěti v takové chvíli nevěnuje žádnou pozornost. Klíčem k úspěchu je pochvala dítěte ve chvíli, když dítě přestane „zlobit“ a začne se chovat žádoucím způsobem. Tedy například: „Petříku, ty ale hezky klidně sedíš a posloucháš pohádku“.
Nutné je přitom zdůraznit, že v žádném případě nelze přehlížet ubližování, poškozování, ničení věcí, tedy jakákoliv forma agresivního či násilného chování.
Do třídy chodí pravidelně návštěva maňáska
Metodika Dobrý začátek používá pro osvojení si společných pravidel velké maňásky, kteří se stanou kamarády, děti si s nimi však nehrají. Maňásek má jméno a pravidelně děti ve třídě navštěvuje a komunikuje s učitelem – a přes učitele i s dětmi. Ideální je hrát scénky ve dvou – jeden pedagog mluví za maňáska a pohybuje s ním, druhý s maňáskem komunikuje a ptá se ho. Pokud je ve třídě jen jeden učitel, může hrát obě role. Děti si maňáska mohou hladit, například mu podat ruku, ale neměly by si s ním hrát. Po ukončení scénky maňásek odchází a měl by být uložen mimo dosah dětí. Lekci s velkými maňásky je vhodné zařazovat minimálně jednou týdně v rozsahu 15–20 minut.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.