Rozvoj pozitivních vztahových relací mezi dětmi v mateřské škole

Mateřská škola a socializace

Mateřská škola je místem, kde dítě navazuje své první vztahy s vrstevníky. V rámci každodenního pobytu v mateřské škole děti poznávají jiné děti, a to jak ty, které rychle navazují kontakt s ostatními, tak i ty, které si raději hrají samy. 

Vstup do mateřské školy je pro dítě velkou změnou, musí si zvyknout na nové dospělé osoby, své pečovatele, tak také se musí přizpůsobit novému prostoru a vyrovnávat se svými potřebami ve velkém počtu jiných dětí (Kern, 1999). 

Potřeba navazování mezilidských vztahů, potřeba lásky, komunikace a sociální interakce patří k základním potřebám každého člověka. Dítě v rámci socializace, primární nebo sekundární, vrůstá do sociálního prostředí, které ho obklopuje. Složení prvního sociálního prostředí ovlivňují rodiče, kteří jsou nejdůležitějšími osobami pro děti batolecího věku. Po nástupu do mateřské školy nastává pro děti obrovský zlom. Dítě se musí odpoutat od důvěrně známých mu osob, jeho rodičů, a rodinného prostředí. Dalším úkolem dítěte je navazovat v prostředí mateřské školy, které zpočátku pro něj představuje neznámé prostředí plné neznámých lidí, vztahy se svými vrstevníky i novými dospělými osobami, dospělými autoritami. Mezi dětmi v mateřské škole tak dochází k vytvoření vztahů pozitivních i negativních. Pavel Říčan (2008) se domnívá, že děti v mateřské škole vytvářejí přátelství krátká a nestálá. 

Pro kladný průběh adaptace dítěte v mateřské škole – a nejen z tohoto důvodu – je velmi důležité, aby učitelky mateřských škol vztahy mezi dětmi a dětská přátelství podporovaly, pomáhaly rozvíjet, usměrňovaly a kultivovaly. 

Langmeier a Krejčířová (2006) uvádějí tři aspekty socializace:

1. Vývoj sociální reaktivity – u dítěte dochází k vývoji bohatě diferencovaných emočních vztahů k lidem (dítě někoho miluje, někoho nenávidí, ...).

2. Vývoj sociálních kontrol a hodnotových orientací – jedná se o vývoj sociálních norem, které si dítě vytváří na základě zákazů a příkazů, jichž se mu dostává od dospělých jedinců, kteří pro něj představují vzor. Tyto příkazy a zákazy postupně přijímá za své, dochází k jejich zvnitřnění. Tyto sociální normy, zvnitřněné zákazy a příkazy, pak již usměrňují jeho chování a jednání. Tyto sociální normy ovlivňují dále jeho postoje, reakce. 

Díky pravidlům, která jsou v prostředí mateřské školy závazná, a dětí ví, že je musí plně respektovat, se u dětí rozvíjí sociální kontrola. V prostředí mateřské školy se dítěti dostává většinou okamžité přímé zpětné vazby na jeho reakce, chování a jednání. Skupina dětí v mateřské škole často při nevhodném chování dítěte poskytuje tomuto dítěti negativní zpětnou vazbou. Děti také mohou zaujímat – a často tomu tak je – obranný postoj vůči  nevhodným reakcím, nevhodnému chování jiného dítěte. 

3. Osvojování sociálních rolí – tedy osvojování vzorců chování postojů, jež odpovídají věku, sociálnímu postavení, pohlaví, povolání, rodinnému stavu jedince apod. 

V mateřské škole si dítě také osvojuje sociální roli či role určené jeho postavením vůči učitelkám a ostatním dětem. 

Dítě si také v prostředí mateřské školy buduje své postavení ve skupině ostatních dětí. V sociální skupině dětí v mateřské škole zastávají jednotlivé děti různé role. 

Zpravidla se jedná o tyto role:

- vedoucího, hvězdy – jedná se o v kolektivu oblíbeného jedince, kterým je zpravidla sebevědomé dítě, jež si je svého postavení v kolektivu, pozice a moci, které má nad ostatními dětmi, vědomo;

 - šedá eminence – jedná se o jedince, který má blízko k vedoucímu, hvězdě kolektivu. Šedá eminence ovlivňuje názory, postoje, jednání vedoucího kolektivu;

 - mimo stojící jedinec – jedná se o dítě, které se ostatním dětem straní z vlastní vůle;

 - outsider – jedná se o dítě, které je vyloučeno z kolektivu;

 Role v kolektivu, kterou zastává konkrétní dítě, se mění, podobně jako se mění sociální role v průběhu života (Říčan, 2014). 

Prosociální hry

V mateřské škole se děti také učí spolupracovat s ostatními, pomáhat si navzájem a nejde vždy jen o spolupráci přirozenou, ale také o spolupráci, která vyplynula ze situace ve hře přichystané učitelkou. Při těchto aktivitách rozvíjíme sociální a emocionální inteligenci dětí. Pomocí těchto aktivit vedeme děti také k tomu, aby všichni spolu dobře vycházely a všichni spolu spolupracovaly, tedy aby děti spolupracovaly a hrály si také i s dětmi, se kterými si většinou nehrají a nekamarádí. Díky tomu si mohou také uvědomit, že osoba, se kterou se nekamarádí, je fajn a že je to vlastně škoda, že se spolu nekamarádí. Tímto způsobem můžeme také pomoci dítěti s rolí outsidera, vtáhnout ho do kolektivu.

Prosociální hry vedou k rozvoji prosociálního chování u dětí v mateřské škole, vedou děti k vzájemné pomoci, spolupráci, podporují poznávání dětí navzájem, vedou děti k tomu, aby se snažily navzájem se chápat a respektovat.

Hry s prosociálními cíli dělíme dle E. Svobodové (2007) následovně: 

1. Hry na poznávání emocí – emocí příjemných i nepříjemných, kladných i záporných 

2. Hry na poznávání kamarádů

3. Hry na rozvoj spolupráce

4. Hry na poznávání morálních hodnot

5. Hry typu „Učíme se rozumět situacím“

Příklady aktivit 

Smýváme skvrny

Děti sedí v kruhu na koberci. Na koberci rozkládáme řadu kartiček z obrázky představující různé předměty. Každé dítě dostane eurofolii, dovnitř dá vybraný obrázek, který představuje jeho oblíbené hračky, činnosti. Poté eurofolii zamaluje fixem tak, aby nebylo nic vidět. Poté, co vykoná úkol, dá opět eurofolii doprostřed koberce a sedá si na své místo v kruhu. Když jsou všechny děti hotové, každé dítě si vylosuje jednu z eurofolií. Jejich úkolem je setřít skvrny tak, aby se objevil obrázek, který je ukrytý uvnitř eurofolie. Podle obrázku mají uhádnout, komu daná eurofolie patří.

Stěna

Děti sedí v kruhu na koberci. Zkoušejí si zapamatovat charakteristické znaky ostatních, i barvy oblečení. Poté děti vytvoří dvě skupiny. Jedna skupina stojí za papírovou stěnou, ve které jsou pouze vyříznuté otvory na oči a nos. Druhá skupina dětí se snaží odhadnout podle nosu a očí, kdo se ukrývá za papírovou stěnou, a podle toho na papírovou stěnu domalují tělo a oblečení těch, kteří stojí za onou stěnou.

Pomáháme si navzájem

Děti dostanou papírové ubrousky. Dávají si je na hlavu a procházejí se v rytmu hudby tak, aby jim ubrousek nespadl. Dítě, kterému ubrousek spadne, se musí zastavit a stát na místě a čekat na pomoc jiného dítěte, které mu podá ubrousek. Dítě musí čekat tak dlouho na místě, dokud k němu nepřijde druhé dítě a nepomůže mu. Dítě, které pomáhá jinému dítěti, musí být hodně opatrné, aby i jemu nespadl ubrousek z hlavy.

Proveď mě labyrintem

Ve třídě vytvoříme labyrint. K jeho vytvoření využijeme předmětů, které jsou ve třídě a každodenně je používáme (např. židle, krabice apod.). Děti jsou rozděleny do dvojic, z nichž jeden je kouzelným skřítkem a druhý právě vylíhnutým motýlkem, který nic nevidí. Úkolem kouzelného skřítka je provést motýlka přes labyrint. 

Jablka

Děti rozdělíme na malé skupiny, každá skupina dostane noviny, ze kterých mají udělat papírové koule představující jablka. Poté děti „jablka“ umístí na velkou deku. Skupina musí společně přenést deku s „jablky“ na druhou stranu třídy, a přitom neztratit ani jedno „jablko“.