Jak žákovský parlament rozvíjet v dalších letech? (5. díl)

Životní cykly parlamentů

Ukazuje se, že školy s různě dlouhou a intenzivní zkušeností se žákovským parlamentem (dále jen ŽP) tak jako tak procházejí dvěma podobami „životního cyklu ŽP“. Jedná se o dvě různé optiky: růst parlamentu v krátkodobém horizontu a ŽP v životě školy dlouhodobě. V rámci pokusného ověřování byl pokryt de facto celý krátkodobý životní cyklus žákovského parlamentu, který odpovídá dvěma (někdy třem) školním rokům.

1. Životní cyklus: růst ŽP (2–3 roky)

1. zkušební rok: zavedení ŽP (škola získá know-how, nastavuje podmínky a parametry ŽP, žáci i učitelé si zvykají)
2. stabilizační rok: odstraňování překážek (zlepšení podpory od vedení školy, získání sebevědomí spojeného s novými dovednostmi koordinátora, odstranění předsudků pedagogického sboru)
3. rozvojový rok: zvyšování dopadu (komplexnější uchopení ŽP, ale i občanského vzdělávání, písemné zanesení do vize a strategie školy, výrazná osobnost koordinátora ŽP ve škole, efektivní vtažení ostatních žáků školy)

2. Životní cyklus: ŽP v životě školy dlouhodobě (4–8 let)

1. fáze: založení, stabilizace, rozvoj a zacílení na dovednosti a postoje žáků z parlamentu a koordinátora
2. fáze: zvyšování dopadu, kvality a efektivity, případně rozvoj úspěchů z 1. fáze a zacílení na rozvoj postojů a hodnot účastníků školního života
3. fáze: předávání koordinátorství novým pedagogům – návrat k 1. fázi, ale již s dlouhodobou vžitou zkušeností

Na co si dávat pozor

V druhém roce fungování se zdánlivě po splnění cílů při založení ŽP již nemůže nic stát. Nicméně i fáze stabilizace ŽP má svá úskalí a je nezbytné vědět, na co je potřeba si dát pozor:

1) Vedení je potřeba více než kdy jindy!

„Máme zhruba jednou za měsíc dvouhodinový parlament, kdy se členové parlamentu musí uvolnit od vyučujících, jestli je uvolní a pak jdou na parlament. Taky je to neustále jádro sváru, protože třeba když já mám volno, tak jedna třída má pravidelně matematiku a té matikářce to vadí, tak se s tím potýkáme.” (Reflexe ŽP 2017a) 

Vedení se ve fázi zavádění obvykle soustředí na to, aby parlament vůbec mohl vzniknout, ale teprve čas většinou ukáže, že ŽP není pevně a s respektem usazen v rozvrhu, že s koordinátorem je sice domluveno, že vedení nabídlo koordinátorovi podporu, ale nejsou jasně stanoveny její podmínky. Vedení má často po prvním roce pocit, že ŽP už existuje a že ho konečně může „nechat na krku” koordinátorovi.

2) Přetížení koordinátora

„Možná to byla ta přetíženost, kdy jsem studovala metodika prevence, dělala metodika prevence, dělám výchovného poradce. Navíc jsme na malé škole a máme tam nakumulované funkce a já už jsem „přefunkcionalizovaná“.“ (Reflexe ŽP 2017a)

Koordinátor už tuší, jak na to, začíná získávat i potřebné dovednosti, začíná mít spoustu nápadů, plánů, ambic, ale také začíná zjišťovat, že i když ŽP žáky baví, jedná se opravdu o kus systematické práce. Navíc možná začne být cítit, že vedení už jej nepodporuje tolik jako v prvním roce…

3) Objevují se odpůrci

„...už předtím [jsem] byla přesvědčená, věděla jsem, co chci, já jsem to i tak prezentovala ve sborovně, kam a proč jedu. Vrátila jsem se… Jenže se strhla hádka jako hrom, a když nás lektor postavil na přímku ANO–NE  [pro zavedení žákovského parlamentu], tak jsem jediná stála na ANO, kdo chce parlament, a tolik lidí jsem měla na úplném NE... Já jsem prostě vůbec netušila, kolik lidí se parlamentu bojí a kolik do toho nechce jít a tím, že je to střední škola, tak se učitelé bojí, že parlament bude nástroj ředitele, jak je bít po hlavě.” (Reflexe ŽP 2017d)

Pokud se myšlenka ŽP někomu v prvním roce moc nezamlouvala, ve druhém roce už odhodlaně bude proti parlamentu vystupovat a se silou, kterou do toho vloží, bude adekvátně tomu nabourávat motivaci koordinátora i žáků. Jednak je to objektivní nepříjemnost, která stojí spoustu času a energie, jelikož část pedagogů koordinátorovi „hází klacky pod nohy”. Na druhou stranu je to právě ten moment, kdy se ve škole mluví o tom podstatném, lidé zevnitř si říkají, jak na tom jsou, a je třeba touto etapou s respektem a odhodláním projít.

4) Opadá nadšení

„...aby si uvědomili, že to není legrace, že je v tom i určitá zodpovědnost. Uvedu příklad, kdy osmáci vymysleli, že by ze školy vedla skluzavka, a když jsme po nich chtěli, aby si našli nějaké normy, jak by to mohlo být hygienicky atd., tak vlastně přestali fungovat, a pak se otočili proti parlamentu, že jim zkazil výborný nápad. (...) Ty ostatní třídy to celkem chápaly, a dokonce byly ochotné argumentovat, proč to je hloupost, ale ne všechny třídy takhle fungují. Smysl vidím v tom, odmalička děti vychovávat, že parlament není jen legrace, ale i zodpovědnost, protože to patří k občanovi.” (Reflexe ŽP 2017d)

Obzvláště u žáků se začne projevovat fakt, že už se nejedná o něco nového a atraktivního. Navíc brzy zjistí, že celá činnost parlamentu se točí kolem odpovědnosti a že se po nich stále „něco“ chce.

5) Personální změny

„Můj problém k řešení je spíše to personální vedení ze strany pedagogů nebo koordinátorů, protože naše představa byla, že po roce koordinátorka, která sedí vedle, opustí parlament a vydá se jinou cestou a za ten rok si zaučí svoje kolegyně, které nemají tolik zkušeností, a pomůže jim to rozjet. To se asi úplně nevydařilo. Teď stojíme na rozcestí, navíc jedna kolegyně oznámila, že to není její šálek kávy a chce se z toho parlamentu stáhnout… Takže otázka, jak s tím naložit, abychom se nevrátili o krok nazpátek a nezačínali znova, jako jsme začínali před rokem. To je pro nás jakési riziko.” (Reflexe ŽP 2017c)

Poměrně často se stává, že spolu s vedením myšlenku ŽP do školy přivede učitel, který se přirozeně stane koordinátorem ŽP. Ale po roce zjistí, že na to nemá vhodné předpoklady, motivaci anebo čas. Někdy se také projeví, že koordinátor byl vybrán ředitelem a do práce nemá chuť ani další motivaci.

Doporučení pro fázi stabilizace

Analogicky k aspektům, kterým je třeba věnovat pozornost, jsme také definovali pět základních doporučení, která školám (vedení školy a/nebo koordinátorovi) pomáhají ve 2. roce fungování žákovského parlamentu ve fázi stabilizace přiblížit se dlouhodobé udržitelnosti. Sebraná data navíc ukazují, že ve školách, kde se postupovalo podle zavedené metodiky, se objevovalo méně problémů.

1) Nastavujte systémová opatření

„Já si myslím, že je tedy klíčové zakotvit do nějakých dokumentů, protože když se občanka bere jako předmět, který učí někdo, aby se mu naplnil úvazek, a pak to učí tak, že má z hodiny napsána čísla záchranky, hasičů atd. Když se dětí zeptám, co k tomu dělaly, odpoví, že si to jen zapsaly do sešitu.” (Reflexe ŽP 2017c)

Nevažte se na to, kdo konkrétně ŽP vede a v jakých třídách zástupci fungují či nefungují. Je třeba škole i ŽP dopřát nadhled a nastavit dlouhodobá opatření.

• Zaneste ŽP do ŠVP a popište, jak naplňuje vizi školy, které kompetence se díky němu u žáků rozvíjejí, a popište, jak je ve škole ukotven.
• Stanovte standardy podpory člověku, který ŽP koordinuje, a přesně popište jednotlivé formy podpory ale i to, jaké povinnosti a výsledky díky tomu koordinátor garantuje.
• Ověřené a usazené parametry ŽP z předchozího roku a další informace o vašem ŽP zaneste do stanov ŽP, které prodiskutujte s pedagogy a žáky, a zveřejněte je.

2) Pečujte o koordinátora

„Místo jednoho koordinátora máme další tři, takže se nám zapojili nejen učitelé odborného výcviku, tak další učitelé z teorie. Najednou vědí, že parlament tam není proto, aby ublížil kantorům, ale proto, aby nás jako celek spojoval a šli jsme společnou cestou.” (Reflexe ŽP 2017c)

Fáze stabilizace může přijít jenom se stabilním koordinátorem. Tedy takovým, který se rozhodne po 1. roce fungování pokračovat, a takovým, který není koordinováním ŽP přetížen.

• Minimálně zopakujte důslednou podporu od vedení školy jako v prvním roce.
• Zkuste přidat častější plánování činnosti ŽP mezi vedením školy a koordinátorem a stanovením ročního cíle (kam se chcete letos posunout).
• Najděte člověka, který se stane druhým koordinátorem ŽP – v tandemu je větší šance na udržitelnost.

3) Naučte se motivovat žáky

„My bychom potřebovali, aby byli podpořeni metodicky nebo i zážitkově členové parlamentu. Já bych potřebovala, aby byla možnost se sjet a oni by tam dostali sebezkušenostní „nalívárnu" a bylo to intenzivní třeba přes víkend. Já si dovedu představit, že to zorganizujeme pro ně my, ale asi by bylo dobré, když my jako vedoucí a ředitel se scházíme, aby taková možnost byla i pro ty žáky.” (Reflexe ŽP 2017d)

„Já bych potřeboval, aby se mohly potkat mezi sebou a vyměňovat si zkušenosti.“ (Reflexe ŽP 2017d)

I když to v počátku nebylo potřeba, nebo se to některým středním školám nezdálo být důležitou součástí činnosti ŽP, práce v parlamentu je pro žáky náročná a to v mnoha ohledech. Průběžně je potřeba je motivovat a podporovat, jak ukazuje výše uvedená citace.

• Zaměřte se na prožitkové aktivity, hříčky a ledolamky v rámci zasedání ŽP.
• Dopřejte žákům exkurzi na jinou školu či na setkání žákovských parlamentů, kde načerpají inspiraci (možnost využít Místní akční skupiny ve vašem ORP).
• Přemýšlejte o ŽP jako o týmu, který má svou identitu, na kterou může být patřičně hrdý a kterou je třeba budovat.
• Dopřejte žákům prožitkové dva či tři dny mimo školu.

4) Pracujte se sborem

„...teď ke konci roku chceme určitě udělat ještě jedno zasedání parlamentu, kde bychom si řekli, co se tedy povedlo, nebo nepovedlo pro ty děti. A teď mě napadlo, že to uděláme jako veřejné zasedání a pozveme pedagogy... Přijde mi to na konci roku jako dobré propojení a zhodnocení, kde členové parlamentu ukáží, co udělali a můžou to předat sboru a myslím, že to souvisí s tím zvyšováním respektu u pedagogického sboru, protože to si myslím, že je jedna z věcí, která je hodně problematická, aby tím žila skutečně celá škola a nejenom žáci, ale hlavně kantoři, kteří nejsou zapojení.“ (Reflexe ŽP 2017d)

Může se zdát, že pedagogové už přece všechno dostali loni a víc nepotřebují. Druhý rok je obecně nejtěžší a ŽP v něm zažívají největší obtíže, je proto stěžejní, abyste kolegy přesvědčili, že stojí za to dát parlamentu čas.

• Vysvětlujte, co se žáci i přes dílčí neúspěchy díky ŽP učí.
• Ukazujte úspěchy ŽP.
• Diskutujte s kolegy o tom, co se v souvislosti s parlamentem ve třídách děje.
• Pozvěte kolegy na zasedání parlamentu.
• Uspořádejte setkání mezi žáky z parlamentu a učiteli.

5) Zlepšujte své dovednosti

„Ale stojí to a padá s lidmi, tzn. i s předsedou. Zatím jsme měli štěstí a za ty tři roky, co máme parlament, byl pokaždé velmi silný předseda, resp. předsedkyně a děsíme se okamžiku, kdy bude slabý/slabá, protože víme, že neumíme aktivizovat zbytek parlamentu, je tam úzká skupinka, která to řídí a úkoluje ty ostatní, ale ve chvíli, kdy tohle nebude, tak ten parlament přestane fungovat.”  (Reflexe ŽP 2017d)

Obzvláště koordinátor ŽP musí ve druhém roce prokázat, že má zvládnutou metodiku, že dokáže úspěšně přenášet odpovědnost na žáky a že zná hranice svých schopností i sil.

• Zaměřte se na detaily, které v důsledku tvoří hranici mezi stagnací a rozvojem (uspořádání prostoru, kde se ŽP schází, rovnoměrné zapojení všech žáků, kladení výtěžných otázek, individualizované zpětné vazby…).
• Na konci každého zasedání dělejte reflexi toho, jak se žáci podílejí na zasedání a co se povedlo a co je naopak potřeba zlepšit.
• Držte se ročního cíle pro váš ŽP a nenechte se odklonit jinam – dokažte ostatním i sobě, že víte, co děláte a proč.

Veškeré publikované výstupy pokusného ověřování občanského vzdělávání jsou dostupné také v digifoliu https://rvp.cz/pokusne-overovani-obcanske-vzdelavani.

Pokusné ověřování občanského vzdělávání realizoval v letech 2016–2018 Národní ústav pro vzdělávání ve spolupráci s Centrem občanského vzdělávání FHS UK a Centrem pro demokratické učení v rolích odborných a metodických garantů. Zdroje pro články připravil autorský kolektiv ve složení Tomáš Hazlbauer, Alena Hesová, Ondřej Horák, Milan Hrubeš, Terezie Vávrová.