Jak mít žákovský parlament dlouhodobě a udržitelně? (3. díl)

Priority z pohledu vedení školy

Udržitelně fungující ŽP není samozřejmost a jeho začlenění do chodu školy znamená přeskládání či formulování priorit školy tak, aby v nich celkově předávání odpovědnosti žákům, otevřená klima a partnerský přístup, ale i participace žáků a konkrétně ŽP, měly své místo.

Jedná se o zcela klíčovou podmínku, kterou lze charakterizovat jako „pojící nit”, což ukazují i níže uvedené citace.

„Je tam problém s občankou, protože občanské vzdělávání nemá tu správnou prestiž – včetně tedy předmětu výchova k občanství, a jestliže si tohle nevezmou za své jen ti kolegové, se kterými bojuji a přesvědčuji je o tom, že je to plnohodnotný předmět.” (Reflexe ŽP 2017a)

Tento výrok doplňuje další ze zúčastněných reflektující zavádění ŽP:

„... střet s kolegy, střet se svou vlastní energií a motivací, možná změna osoby, která se tomu věnuje, zjištění, že na tom lidem moc nezáleží a zajímá je jen, jestli je to bude stát nějakou práci a nedorozumění. (...) Postupně do toho začít dostávat další dospělé, ono jich nebude dvacet, ale pět, sedm, což je super. Postupně se shodnout s vedením, že nejde jen o úspěchy, ale o to, že se děti něco učí a trochu víc rozumět tomu, co se učí.” (Reflexe ŽP 2017a)

Právě uvědomění a explicitní reflexe komplexnosti ŽP je prvním předpokladem k tomu, že se ŽP může stát fungující součástí vzdělávání na dané instituci. Vedení školy v tom sehrává klíčovou roli.

Vize – strategie – pedagogický sbor

Pokud se ŽP objeví v prioritách a vizích vedení školy, mělo by je sdílet s pedagogy a konsenzuálně si je nechat potvrdit či je rozvinout, protože ŽP jakožto komplexní vzdělávací nástroj bude mít vliv na pedagogickou praxi celé školy a je třeba mít na své straně podporující sborovnu.

Jak již bylo zmíněno, ŽP není jen záležitostí žáků a koordinátora ŽP, ale i vedení a rovněž, nikoli však v neposlední řadě, kolegů tvořících pedagogický sbor. Výzkum ukázal, že podpora pedagogického sboru (resp. souznění s myšlenkou a cíli ŽP) je pro realizaci ŽP nepostradatelná, resp. neboť absence podpory či souznění s ŽP vede k blokování fungování ŽP:

„Ale potom, když parlament začal fungovat a chtěl něco prosadit, třeba si prosadili změnu ve školním řádu, že [žáci] mohou používat mobilní telefony o přestávkách a učitelé s tím nesouhlasili, tak najednou přešli do opozice. Potom i na třídních schůzkách říkali rodičům, že parlament vlastně nic nedělají, že tam prosazují nesmysly. Tím se sbor rozdělil na ty, kteří berou, že je to na dětech, a druhá půlka tvrdí, že parlament nic pořádného neprosadí.“ (Reflexe ŽP 2017a) 

Naučit se něčemu novému

Ať už má škola parlament 15 let, 3 roky, nebo jej teprve zakládá, musí počítat s tím, že pokud se za celou dobu nesetkala s uceleným metodickým přístupem směrem k ŽP, bude se muset něco nového naučit (obzvláště koordinátor parlamentu, ale sekundárně i celý pedagogický sbor).

Výzkum ukazuje, že otevřenost, učení se novým věcem a snaha o eliminaci zažitých stereotypů zasahuje do realizace ŽP:

„... jsme trochu vnímali rozkol mezi naší metodikou a tou gymnaziální, že vlastně není úplně potřeba dělat s dětmi teambuildingy a vytvářet partu, ale spíš nastavit pěkně namazaný stroj, který spíš politicky plní tu politickou funkci a trochu se během roku ukazovalo, že to má různé dopady na vtahování ostatních žáků, propagace uvnitř školy, že prostě trochu vázne motivace a rozšíření myšlenky do celé školy.” (Reflexe ŽP 2017a)

Volba koordinátora

Je škoda jednu z nejdůležitějších složek ohrozit hned na začátku tím, že vedení školy někoho vybere a jmenuje bez ohledu na jeho názor – koordinátorem by se měl stát někdo dobrovolně, protože ho takováto práce láká a má k ní předpoklady, a vedením školy vytvořeny dobré podmínky pro práci.

Výzkum realizace ŽP ukázal, jak velice problematické je, pokud výše zmíněné neplatí.

„Teď tu má vzniknout studentský parlament, protože se někdo přihlásil, že tady máme být, a protože jsem pedagog volného času, tak to mám dělat já. Já vím, že by to bylo skvělé udělat, ale zase je to spousta času, energie atd. ...ale ten žákovský parlament je něco navíc, do čeho už nemám kapacitu ani čas vrážet energii a rozjíždět to s nadšením.” (Reflexe ŽP 2017, 2)

V takové situaci fungování ŽP vykazuje řadu různých problémů, které výrazně limitují práci a přínos ŽP, čímž neplní svou vzdělávací roli. V konkrétním případě parlament postrádal metodické vedení a podporu zúčastněným žákům, což je v prvním roce existence ŽP klíčové pro jeho úspěšné zavedení.

Výše zmíněné věci nejsou přímo metodickými doporučeními (o těch až příště), ale ukazuje se, že chleba se láme u právě zmíněných rizik, která musí zdravě posoudit a vyhodnotit vedení školy, než pak u toho, jak konkrétní lidé ŽP na škole přijmou či nepřijmou.

Veškeré publikované výstupy pokusného ověřování občanského vzdělávání jsou dostupné také v digifoliu https://rvp.cz/pokusne-overovani-obcanske-vzdelavani.

Pokusné ověřování občanského vzdělávání realizoval v letech 2016–2018 Národní ústav pro vzdělávání ve spolupráci s Centrem občanského vzdělávání FHS UK a Centrem pro demokratické učení v rolích odborných a metodických garantů. Zdroje pro články připravil autorský kolektiv ve složení Tomáš Hazlbauer, Alena Hesová, Ondřej Horák, Milan Hrubeš, Terezie Vávrová.