Řešení netradičních úloh v primárním přírodovědném vzdělávání

V rámci svého výzkumného šetření jsem se chtěl zaměřit na metakognitivní strategie při řešení problémových úloh v hodinách primárního přírodovědného vzdělávání. Žáci pátého ročníku dostali k řešení 8 úloh, které byly zaměřené na skupenství a změny látek. V každé otázce měli žáci na výběr z připravených odpovědí. U některých otázek byla jen jedna odpověď správná, jiné otázky měly více správných odpovědí. V tomto článku se podíváme na dvě z těchto osmi úloh. Další budou představeny v následujících příspěvcích.

Při úvaze, jakým způsobem vyzkoušet, jak budou žáci reagovat na řešení problémových úloh, jsem dospěl k závěru, že je budu motivovat výhrou a odměním první tři nejlepší řešitele. Tento tah se podle mého soudu dost vyplatil. Žáci pracovali se zaujetím a snažili se dosáhnout co nejlepších výsledků. Celkem se zúčastnilo 25 žáků. Z toho bylo 16 dívek a 9 chlapců ve věku 10–11 let. V celkových výsledcích dopadli žáci nadprůměrně. Některé úlohy byly pro žáky složitější, jiné byly podle jejich slov jednoduché. Jednotlivé úlohy se týkaly skupenství a změny látek. Na vypracování úloh měli žáci dvě vyučovací hodiny, které většina z nich zcela využila. My si zde představíme dvě z osmi řešených úloh.

1.     Úloha – Podle žáků patřila tato úloha k těm jednodušším.

K následujícím jevům z běžného života v levém sloupci přiřaď správné označení z pravého sloupce. Pozor, jedno označení v levém sloupci ti zbude!

tání                                        příprava těstovin v osolené vodě

mrznutí                                  schnutí prádla za slunečného dne

var                                        úbytek ledovců vlivem zvyšující se teploty

vypařování                            vznik ledovky při ranních mrazech

srážení

Komentář:

Jednalo se o uzavřenou přiřazovací úlohu, kdy žáci měli přiřadit k jevům z běžného života správné označení z levého sloupce. Úloha se týká změn skupenství a jevů, se kterými se v běžném životě setkávají. Žáci se nenechali splést jevem SRÁŽENÍ, který byl mezi jevy navíc. Pojem srážení se nevztahuje ani k jedné z nabízených možností. Měl zůstat tedy nespojen. Mezi nejčastější chyby patřily spojené pojmy vypařování s úbytkem ledovců, a tání se schnutím prádla. Domnívám se, že k těmto miskoncepcím mohlo dojít na základě nedostatečné individuální zkušenosti, případně vlivem špatně osvojeného přírodovědného učiva. Žáci mohli v této otázce dosáhnout maximálně 4 bodů. Za každé spojení pojmu s jevem z běžného života 1 bod. Většina žáků úlohu splnila na plný počet bodů. Proto považuji tuto úlohu za velmi dobře zvládnutou.

2.     Úloha – Podle žáků patřila k těm složitějším.

Následující dva obrázky znázorňují uspořádání částic ve dvou různých látkách:                                                      

Látka A a B (autor díla: Jan Šindelář)

Vyber všechny správné věty, které platí o těchto látkách:

a)     Látka A má stálý tvar, látka B mění svůj tvar podle nádoby, ve které se nachází.

b)     Látka A se vaří při nižší teplotě než látka B.

c)     Látka B má pevné skupenství.

d)     Látkou A může být železo.

e)     Při zahřívání se objem látky B mění více než objem látky A.

f)      Látka A je tekutá, lze ji přelévat z jedné nádoby do druhé.

g)     Látka B je tvrdá a lesklá.

h)     Látka A se může rozpustit v látce B.

Komentář:

Jedná se o uzavřenou úlohu s vícenásobnou správnou odpovědí. Úloha byla zaměřena na typické vlastnosti různých skupenských stavů hmoty, kdy látka A představovala pevné skupenství a látka B kapalné skupenství. V úloze není nikde skupenství uvedeno. Většina žáků byla schopna určit téměř všechny správné odpovědi. Bylo to dáno tím, že byli schopni rozlišit jednotlivá skupenství na obrázcích. Zbylí žáci měli právě díky tomuto s úlohou problém. Odpovědi následně, jak sami prohlásili po skončení vypracování úloh, typovali. Polovina žáků tuto úlohu zvládla velmi dobře. Druhá polovina měla s úlohou problémy.

Resumé:

Po vypracování úloh a odevzdání měli žáci možnost se k jednotlivým úlohám vyjádřit. Pro žáky je v tuto chvíli jednodušší se vyjádřit písemně, proto měli možnost napsat, co si o úlohách a jejich řešení myslí. Názory byly velmi rozdílné. Někteří žáci uváděli, že je práce velmi bavila, a to z toho důvodu, že se chtějí dozvědět nové informace. Jiní to pojali doopravdy jako soutěž, a proto se snažili úlohy vypracovat co nejlépe. Našli se však i žáci, kteří se nebáli napsat svůj názor: „Skoro všechny otázky byly těžké a nesrozumitelné. Rád bych věděl, jakej mimozemšťan to vymýšlel a rozhodně to není učivo 4. ročníku. Možná i test z čínského jazyka by byl lehčí než tohleto. Doufám, že nic podobnýho už nikdy neuvidím.“ Je s podivem, že chlapec, který toto napsal, byl mezi nejlepšími řešiteli.

V dnešní době je z mého pohledu velmi složité i pro žáky 5. ročníku samostatně řešit problémové úlohy. Jako důvody vidím nesamostatnost plynoucí z výchovy jak už z rodiny, tak i ze školy. Někteří pedagogové své žáky nevedou k samostatnosti, která je pro dnešní společnost neocenitelnou věcí. Problémem může být i to, že někteří žáci ani o samostatnost nestojí. Je pro ně jednodušší si vše nechat vysvětlit a samostatně neradi uvažují o daných problémech. To může mít i negativní vliv na jejich pracovní život. 

Ze svého pohledu pedagoga bych doporučil více se ve výuce zaměřovat na netradiční úlohy týkající se primárního přírodovědného vzdělávání, a hlavně na rozvoj samostatného uvažování žáků nad daným problémem. Tyto vlastnosti by si žáci již na prvním stupni měli osvojovat.