V předchozích textech jsme se podívali na teorie uchopující stereotypy a předsudky jako chyby v myšlení (článek Stereotypy a předsudky jako myšlenkové chyby) a jako proces striktní a nekonzistentní výchovy vedoucí k utvoření autoritářské osobnosti (Předsudky jako osobnostní charakteristiky). Ačkoliv oba přístupy aspirují na univerzální objasnění toho, proč si lidé utvářejí předsudky a proč na jejich základě i jednají, nedokáží zodpovědět na všechny otázky. Například proč, pokud závisí předsudky na kognitivních schopnostech, nejsou „postiženi“ všichni lidé obdobně? Proč se předsudky historicky týkají určitých skupin (a ne jiných)? Proč se lidé s diagnostikovanými podobnými osobnostními rysy chovají v realitě jinak? Jak je možné, že titíž lidé se mohou chovat jinak v jiné situaci (tedy třeba v práci a mimo ni)? Vypadá to, že záleží na více faktorech, nejen na kognitivních dovednostech, ani pouze na výchově, ale také na širším kontextu (Gough et al., 2013).
Třetí tradiční psychologický přístup ke studiu stereotypů a předsudků je založen na jiných principech. Kognitivně i osobnostně založené přístupy považuje za příliš rigidní a zaměřuje se na vliv skupinové příslušnosti – tedy jak nás ovlivňuje, do jaké skupiny/jakých skupin momentálně patříme. Do tohoto přístupu spadají dvě základní teorie. Teorie realistického konfliktu (Realistic Group Conflict Theory) autorů Muzarefa a Carolyn Sherifových (Sherif&Sherif, 1969 cit. dle Gough et al., 2013), kterou představíme v tomto textu, a teorie sociální identity autorů Henriho Tajfela a Johna Turnera (Tajfel&Turner, 1979), kterou představíme v navazujícím článku.
Sherif & Sherif (1969 cit. dle Gough et al., 2013) odmítli předchozí přístupy jako zjednodušující a vymezili se i oproti biologickým vysvětlením agrese s tím, že lidské konflikty jsou jinak strukturované a rozmanitější než ty, které lze pozorovat ve zvířecí říši. Domnívali se, že na předsudcích založené mezilidské konflikty jsou spojené s kulturně podmíněným vnímáním teritoria a právu na jeho užívání. Z jejich pohledu je klíčové aktuální nastavení prostředí, zejména v jaké členské skupině se zrovna nacházíme a jaké máme vztahy s ostatními skupinami. Tuto hypotézu se pokusili doložit experimenty realizovanými na záměrně zorganizovaných letních chlapeckých táborech.
Nejznámější z těchto experimentů je nazýván Robbers Cave, podle místa konání v národním parku tohoto jména (další informace v českém jazyce – https://epochalnisvet.cz/kde-se-berou-konflikty/, v angličtině: https://www.simplypsychology.org/robbers-cave.html, související video: https://www.youtube.com/watch?v=8PRuxMprSDQ). Autoři zde zorganizovali dvoutýdenní tábor, jehož účastníci nevěděli, že jsou zapojení do výzkumu a zároveň byli vybráni tak, aby bylo možné je z psychologického hlediska považovat za normální a nejednalo se tedy o nějaké mladistvé výtržníky.
V průběhu tábora výzkumníci iniciovali čtyři různé situace.
Nejdříve chlapce nechali, ať se volně seznamují a spontánně tvoří kamarádství. V druhé fázi o několik dní později utvořili dvě skupiny, které (opět pro chlapce skrytě) byly experimentátory rozdělené tak, aby pokud možno narušovaly stávající kamarádství mezi chlapci. Tyto dvě skupiny se následně věnovaly odděleným aktivitám, byl pozorován vznik nových kamarádství v takto utvořených skupinách, které cítily určitou sounáležitost, a dokonce si například zvolili jméno. Ve třetí fázi studie byly skupiny přivedeny dohromady a byl mezi nimi vyhlášen turnaj. Každá skupina soutěžila za svůj tým. V této fázi se mezi skupinami objevily různé formy hostility (např. spálení vlajky druhého týmu, převrácení postelí), které byly také cíleně podporovány experimentátory vytvářejícími situace frustrace (například jednu skupinu zdrželi a druhá jim mezitím snědla svačinu). Poslední fáze experimentu vedla ke smíření, kdy obě skupiny měly spolupracovat na společných úkolech.
Míra hostility mezi původními dvěma skupinami se snížila a následně ještě klesla po uvedení třetí skupiny chlapců z jiného tábora, kteří se ocitli v roli společného nepřítele.
Na základě tohoto experimentu se autoři Sherif & Sherif (1969 cit. dle Gough et al., 2016) snažili ukázat, jak lze spustit konflikt mezi skupinami a jakou dynamiku má vznik předsudečného chování. Chlapci velmi vysoko hodnotili svou vlastní členskou skupinu a druhou skupinu táborníků vnímali velmi negativně.
Tato teorie však na sebe přivolala řadu kritických otázek. Pokud by meziskupinový konflikt byl přirozenou reakcí na konflikt zájmů, je tedy morální se takto chovat? Není možné vyvozovat žádnou osobní zodpovědnost při meziskupinových konfliktech? Problematický je i předpoklad autorů, že příslušnost ke skupině povede stabilně ke stejné reakci (konflikt). Takové přesvědčení opomíjí důležité faktory, jako je například historie konkrétní skupiny, její sociální pozice, přístup ke zdrojům. Lze pochopitelně namítnout i to, že výzkum byl realizován pouze na chlapeckém táboře.
Problémy s vlastním výzkumným designem naznačují také novější studie nahlížející do archivů experimentu. Před slavným kempem Robbers Cave totiž autoři zorganizovali jiný tábor Rock Eagle a zde skupinová dynamika nefungovala tak, jak si představovali. Chlapci se k sobě nechovali agresivně, a dokonce i prohlédli záměrné negativní a provokující jednání ze strany experimentátorů (zdroj v angličtině https://www.theguardian.com/science/2018/apr/16/a-real-life-lord-of-the-flies-the-troubling-legacy-of-the-robbers-cave-experiment). Při interpretaci experimentu je tedy vždy důležité brát v potaz i roli výzkumníků a to, jak ovlivňují účastníky studie (s cílem potvrdit své hypotézy).
V navazujícím článku si dále představíme další výzkumy, které prohlubují porozumění vlivu skupinové příslušnosti a jsou formulovány v rámci teorie skupinové identity.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Psychologické přístupy ke zkoumání předsudků.
Ostatní články seriálu: