Stereotypy a předsudky jako myšlenkové chyby

Sociální poznávání se jednoduše řečeno zabývá představami, které lidé mají o sociálním světě, tedy o nejen o sobě a druhých lidech, ale také o vztazích mezi sociálními aktéry či o interpersonálních událostech (Baumgartner, 2008). Z hlediska tohoto přístupu, které lze také nazvat sociální kognicí, odborníci vnímají stereotypy a předsudky jako chyby v myšlení, tedy chyby v kognitivních procesech na úrovni jednotlivce. Základní teze sociálně kognitivního přístupu vůči utváření stereotypů je ta, že lidé jsou obklopeni velkým množstvím komplexních a často i nejasných informací a jednoduše hledají jednodušší vysvětlení. Tím také může docházet k redukci množství informací na pro daného jednotlivce přijatelnou úroveň. A k tomu právě mohou sloužit obecnější kategorie, které se vztahují k ostatním lidem (např. tedy kategorie lidí určitého věku, pohlaví či etnického původu). Vytvoření přehlednější kategorie znamená, že člověk nachází úlevu v procesu informačního přesycení a v podstatě se tedy jedná o proces, který má své určité výhody. Problém nastává, když je kategorizace chybná a lidé si zformují nepřiléhavé stereotypy (Gough et al., 2013).

• Stereotyp: soubor charakteristik, který by měl charakterizovat určitou sociální skupinu (např. stereotyp o ženách o mužích), stereotypy sdílí více lidí v daném společenství, obvykle zahrnují nějaký určující znak a podle něj jsou přisuzovány další charakteristiky; rozlišujeme autostereotypy, tzn. schémata týkající se skupin, jichž jsme sami členy, a heterostereotypy, které charakterizují osoby z jiných skupin (např. autostereotyp Čechů, heterostereotyp charakterizující Slováky) (upraveno podle Baumgartner, 2008);
• Předsudky jsou na rozdíl od stereotypů ve svém obsahu jednoznačně negativní a zahrnují i emocionální složku (podle Zeľová, 2008);

V současném sociálně kognitivním výzkumu je zajímavá a hojně citovaná například studie Fiske a jejího týmu (Fiske, Cuddy, Glick and Xu, 2002). Tito výzkumníci identifikovali, že pro tvorbu stereotypů je významné, jak danou skupinu lidí vnímáme s ohledem na vřelost a kompetence. Ustanovili čtyři typy stereotypů, které jsou charakterizované podle toho, (a) zda k dané skupině osob pociťujeme nebo nepociťujeme vřelost a (b) zda tuto skupinu osob vnímáme nebo nevnímáme jako kompetentní.

Z této klasifikace například vyplývá, že vnímání vlastní skupiny, ke které příslušíme (používáme pojem in-group), je charakteristické vysokou kompetencí i vřelostí. O svých skupinách máme tendenci přemýšlet pozitivně. Příslušníci naší členské skupiny v nás obvykle vzbuzují obdiv, ochotněji je podporujeme a nabízíme pomoc.

Skupiny lidí, mezi něž nepatříme (out-groups/s), pak jsou členěny do třech dalších kategorií. (1) Například starší osoby nebo lidi s postižením máme tendenci vnímat se sympatiemi, tedy kladně v rovině vřelosti, ale pochybujeme o jejich dovednostech, tedy je vnímáme spíše nízko v rovině kompetence. Máme dojem, že potřebují spíše pomoci, než že by sami dokázali účinně přispět. Tito lidé v nás vzbuzují lítost, můžeme být ochotni pomoci, nezřídka ale jejich potřeba zcela opomíjíme. (2) Jiné skupiny lidí, v americkém výzkumu se jednalo především o bohaté lidi, Židy či Asiaty, vnímáme jako velmi schopné, tedy kompetentní, ale málo vřelé, nevzbuzují v nás sympatie, ale naopak soupeřivost, či dokonce pocity žárlivosti. (3) Poslední skupinou jsou pak ti, které vnímáme jako nekompetentní a navíc v nás vůbec nevzbuzují sympatie, dokonce přímo vzbuzují nelibost až vztek, jedná se typicky o chudé lidi, bezdomovce, příjemce sociální podpory.

Tato teorie ukazuje určitý mechanismus, podle něhož máme tendenci stereotypy vytvářet (a sdílet), ty pak mohou mít praktický vliv, když například argumentujeme pro určitá opatření, nebo proto jakou určitá skupina osob potřebuje či naopak nepotřebuje pomoc.

V rámci sociálně kognitivní perspektivy autoři dochází k poznání, že lidé nové informace třídí již podle existujících schémat. Podle výzkumníků Hamiltona a Troliera, 1986 (cit. dle Gough et al., 2013) lidé věnují větší pozornost těm informacím, které potvrzují jejich již existující názory. To tedy může znamenat, že si vybírají z nových informací pouze takové, které potvrzují jejich již existující stereotyp.

Jak tedy inspirovat, aby lidé své stereotypy dokázali změnit a přijmout nové informace, a to i takové, které neodpovídají jejich původnímu názoru? Mezi možné intervence, na základě poznání z oblasti sociálního poznávání, patří poskytování nových informací, které nejsou konzistentní s běžnými stereotypy, a podpora kontaktu s konkrétními lidmi ze skupin, o nichž si jednotlivec vytvořil stereotyp, nebo přímo předsudek. Druhá varianta bývá pojmenována jako tzv. kontaktní hypotéza a zkoumá se, za jakých okolností kontakt mezi různými skupinami může vést k redukci vzájemných stereotypů (Zeľová, 2008, Gough et al., 2013).

Limity sociálně kognitivních přístupů

Teorie založené na sociálním poznávání jsou v psychologii velmi oblíbené a věnuje se jim celosvětově řada výzkumů se zajímavými výsledky, jaké jsme například ukázali výše. Přesto je také předmětem kritiky, a to zejména z těchto důvodů (Gough et al., 2013):

• Je příliš orientován na jednotlivce, přitom ale nedokáže dostatečně vysvětlit, proč někteří jedinci mají větší sklony k vytváření stereotypů než jiní.
• Nebere v potaz historický kontext, a proč se některé skupiny stávají opakovaně předmětem předsudků, zapomíná například na vliv interpretace historických událostí, které jsou kulturně specifické.
• Kontaktní hypotéza je založená na problematických východiscích, kontakt je efektivní pouze za určitých okolností, navíc tato představa klade větší zodpovědnost na stereotypizovanou skupinu (aby se chovala lépe/jinak) a méně na toho, kdo si vytvořil stereotyp či předsudek (aby pravdivěji vnímal situaci).

Shrnutí

Přístupy založené na sociálním poznávání poukazují na to, jaké lidé dělají chyby v myšlení, které mohou vést k utváření příliš zjednodušujících stereotypů nebo dokonce negativně laděných předsudků. Přináší zajímavé poznatky směřující ke komplexnějšímu porozumění principů, na jakých jsou stereotypy utvářeny, nicméně poskytuje pouze dílčí vysvětlení souvisejících mechanismů, které jsou v reálném životě komplexnější, než tato teorie dokáže postihnout.