Metody: verbálně-zvukové metody, pantomimicko-pohybové metody, materiálně-věcné metody
Svoláme děti do kruhu a začneme vyprávět pohádku „Proč se lidé smějí hyenám“.
„Kdysi dávno měla všechna zvířata v pralese stejnou barvu. Každé zvíře bylo hnědé. Leopard byl hnědý, zebra byla hnědá, stejně tak i hyena. Hyena však byla velmi špatný a nepřátelský tvor. Jednou vzala malou želvu s velmi krátkýma nohama a vysadila ji vysoko na strom. Pak se jí jen smála a odešla pryč. Malá želva se velmi bála a myslela si: „Brzy spadnu ze stromu dolů a umřu.“
Želva se před hyenou samozřejmě snažila utéct. Chodí ale velmi pomalu, a tak se jí to nepodařilo. S dětmi si v rámci rozehřátí vyzkoušíme želví honičku.
Želví honička
Jedno z dětí je hyena, která se snaží chytit želvičku, aby ji následně mohla zlomyslně vysadit na vysoký strom. Hyena se pohybuje po všech čtyřech – ne po kolenou. Želvy, které mají krátké nohy, chodí po dvou, ale ve dřepu. Pokud hyena někoho chytí, změní se na želvu a roli hyeny přebírá dítě, které bylo chyceno.
Setkání s leopardem
Opět se seskupíme do kruhu a učitelka pokračuje ve vyprávění pohádky.
„Šel však kolem leopard a slyšel želví volání: „Prosím, leoparde, pomoz mi dolů!!!“ Leopard se podíval, odkud vychází tento hlas, a viděl malou želvu s tak krátkými nohama v koruně stromu. Byl velmi laskavý a pomohl želvě dolů. Želva mu děkovala: „Protože jsi na mě byl tak hodný, udělám tě velmi krásným.“ Nato želva vzala svou krabici s barvami a namalovala krásné černé skvrny na leopardových zádech a hlavě. Leopard jí velmi poděkoval a šel zase dál.“
Děti si sednou bokem do kruhu blízko sebe tak, aby dosáhly kamarádovi před sebou na záda. Každé z dětí dostane štětec a společně s učitelkou malují (bez barvy) zvířecí vzory na záda dítěte sedícího před nimi.
Zvuková hra na zvířata
Děti si s učitelkou poví, jaká zvířata zrovna vymalovaly na zádech svých kamarádů, a vyjmenují další exotická zvířata, která znají. Poté si spolu s učitelkou vyberou čtyři, která vydávají charakteristický zvuk (př. lev, opice, papoušek, had).
Učitelka poté vydává zvířecí zvuky, děti se připojí zvukově, a navíc dané zvíře ztvární i pohybově.
Vrátíme se k pohádce a dovyprávíme, jak se i hyena chtěla stát krásnou.
„Kde jsi získal toto krásné zbarvení, leoparde?“ Leopard odvětil: „Běž za malou želvou a zeptej se jí.“
Hyena se tedy vydala za želvou a pravila: „Želvo, děláš zvířata krásnějšími, zkrášli mě také. Pokud mě neučiníš krásnějším, vysadím tě zase na strom.“ Želva neodpověděla. Vzala své nůžky a ostříhala hyeně hřívu a chlupy tak, že jsou někde dlouhé, jinde zase krátké. Pak vzala svou krabici s barvami a nakreslila jí tuhle černé skvrny, jinde zase pruhy.
A dnes, jak jistě víte, hyena má krátké i dlouhé chlupy, má skvrny i pruhy a stačí říci její jméno a všichni se jí smějí.“
Učitelka před hodinou přichystá na velký karton obrys hyeny.
Přesuneme se do prostoru, kde je možné s dětmi tvořit, nachystáme barvy, štětce a nůžky, lepidlo a provázky a požádáme děti, aby se do hyeny pustily všechny společně a s vlastní fantazií. Na konci srovnáme obrázek skutečné hyeny a obrázek, který vytvořily děti.
Proxemická škála postojů
Děti se proxemicky vyjádří k tomu, jak se zachovala želva. Jistě, měla se proč pomstít, ale je to správné? Necháme děti rozhodnout samy. V prostoru bude obrázek želvy, čím dál je dítě od želvy, tím méně souhlasí s jejím chováním.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
Národní pedagogický institut České republiky © 2025
