Osobní život Karla IV. aneb co jde dohromady

… Poprvé si český králevic uvědomil, že se v životě každá událost projeví jenom jednou a nikdy víc. Prožíváme ji pouze nyní, v této chvíli a ta za okamžik nebude ničím než vzpomínkou, minulostí; také celý ten předlouhý sedmiletý pobyt v Paříži patří nenávratnu… (s. 11)

 1323 – Václav odvezen na vychování do Paříže

Blanku musí ctít a milovat. Je to povinností rytíře. Od sedmého roku jeho i jejího jsou manželi. Proč mají být manželi, tím se příliš nezabýval, nevěděla to tehdy ani ona. Nikomu z nich to nevadilo, nepřikládali tomu význam. Karel je českým princem, Blanka francouzskou princeznou. (s. 12)

 1323 – sňatek s Blankou z Valois

„Jakže se ostatně jmenujete, pane? Jak vás to tam v Čechách vlastně pokřtili?“
„Václav“, vyslovoval své jméno český králevic. „Není to o nic těžší než Karel, které jste mi zde dali při biřmování. Abyste věděla, je to jméno svatého! Václav je světec a mučedník, to byste měla vědět! Zato žádná Blanka není svatá.“ (s. 14)

 1323 – Václav přijal při biřmování jméno Karel

I mravy jsou tu jiné. Nikdo netrhá maso prsty na kousky a neupíjí z cínové mísy omáčku. Místo toho srkají z malých plochých talířků polentu, nabírají si maso z mís dvouhrotými vidličkami a jedí je, aniž se ho dotkli rukou. Tento zženštilý zvyk neznají ani na francouzském dvoře, zavedli jej Benátčané a ti je okoukali kdesi na konci světa.

 pobyt  patnáctiletého Karla v Itálii

Průvod od hranic pospíchal téměř bez oddechu. Zanechal za sebou pohraniční hvozdy, pahorkatinu mezi Tachovem a Plzeňskem, prodral se úbočinou Brd a proklikatil údolím Berounky, až se před ním rozevřela prastará kotlina, území někdejšího kmene Pražanů, uprostřed níž se už po staletí zdvíhá k nebi srdce země a pevnost národa, starobylá Praha… (s. 58)

 1333 – králevic Karel se vrací do Čech

Zastavili se na Zbraslavi. Zabušili na vrata cisterciáckého kláštera, založeného a bohatě obdarovaného Karlovým dědem Václavem II., protože v jeho kryptě uprostřed královské síně odpočívá už tři léta Karlova matka, Eliška Přemyslovna. Ano, zde pokleknu, abych před celým světem ukázal, že se hlásím k jejímu přemyslovskému rodu, jehož čest a sláva je i mou slávou a ctí. (s. 59)

 Eliška Přemyslovna – matka Václava (Karla)

Čekala ho konečně zpráva od otce: jmenování moravským markrabětem. Od té chvíle přestal být pouhým králevicem. Stal se nositelem titulu, jenž si nezadal s vévodským a vyrovnal se hodnosti knížecí. (s. 67)

 1334 – Karel jmenován moravským markrabětem

„V té době jsme poslali pro svou manželku, ježto byla dosud v Lucembursku. Ta pak přišedši měla po roce prvorozenou dceru, jménem Markétu…“ (s. 72)

 Příjezd Blanky do Prahy

Při tomto setkání konečně odměnil papež Karla také dlouho odpíranou výsadou. Slíbil mu vydat bulu, jíž povyšuje pražské biskupství na arcibiskupství. A druhým výnosem pověřil nového arcibiskupa právem korunovat české krále. Tak byla konečně vymaněna česká diecéze z nadvlády diecéze mohučské, české království ze zasahování německých církevních hodnostářů. (s. 99)

 1344 – pražské biskupství povýšeno na arcibiskupství

Nechtěl čekat na smrt stářím a zemdlením. Jeho touhou bylo zemřít s mečem v ruce, na koni, v bitevní vřavě, čelem proti čelu nepřítele. To byla podle něho jediná důstojná smrt rytíře, a kdo by si jí zasloužil více než on, jehož všude předcházelo úsloví: Bez boha a českého krále nesvede se v boji ničeho… (s. 109)

 1346 – Jan Lucemburský padl v bitvě u Kresčaku

Celá tato pláň pak bude svými ulicemi mířit do tří náměstí, Dobytčího trhu, senného trhu a Koňského trhu. Novému Městu bude na nejvyšším místě vévodit nově postavený kostel ke cti obdivovatele Svaté říše římské, někdejšího císaře Karla Velikého. (s. 119)

 1348 – založeno Nové Město pražské

A bylo přede všemi prohlášeno, že to vysoké učení je založeno pro Čechy, aby nemuseli nabývat vědomostí v cizině, ale získávat je doma, ba aby sami z ciziny k sobě zvali ty, kdo po učenosti touží. Toho dne se splnilo přání Karlova děda po matce, krále Václava II., usilujícího už před více než padesáti lety o to, čeho dnes dosáhl Karel. (s. 119)

 1348 – založena univerzita v Praze, první ve střední Evropě

Karlova dosud mladá choť, česká královna Blanka z rodu Valois, družka jeho dětských her v Paříži a matka jeho dvou dcerek, Markéty a Kateřiny, je mrtvá… Bylo to hrůzné a neuvěřitelné. (s. 122)

 1348 – zemřela Karlova manželka Blanka z Valois

Všech třicet článků, projednaných na norimberském sněmu a na jeho pokračování v říšském městě Metách, bylo sepsáno na listině se zlatou císařskou pečetí zvanou bula. Proto se od té doby tato listina nazývá Zlatá bula Karlova a stala se základním zákonem o volitelnosti římského krále po celá příští staletí. (s. 154)

 1356 – vydána Zlatá bula Karlova

Nedospělý Karlův syn Václav, syn jeho třetí manželky, byl už jako dítě korunovaný za českého krále a v chlapeckém věku i za krále římského. Je si vědom, že přehlíží malebnou stověžatou, zlatou Prahu z hrdého sídla, jež bylo při mém příchodu troskami?

 1376 – Karlův syn Václav zvolen římským králem