Fáze 1 – Já – identita a kultura – 3. část

Aktivita 1.7 JAK SE STÁT DOBRÝM TAZATELEM

Čas:

45 min.

Cíle:

• Studenti si vybaví vnitřní otázky, které si kladou.
• Studenti porovnají dva typy otázek (soudce/tvůrce) a na jejich základě sehrají scénky.
• Studenti reflektují pocity spojené s otázkami typu soudce a tvůrce.

Shrnutí:

Studenti se nejprve v klidu zamyslí nad tím, co jsou to vnitřní otázky, a vybaví si vlastní příklady. Následně na základě příkladů otázek typu soudce a tvůrce vytvoří ve skupinách scénky, které pak přehrají ostatním. Nakonec společně reflektují, jak se při použití obou typů otázek cítili a jaké reakce vyvolali u ostatních.

Význam aktivity pro projekt:

Smyslem této aktivity je naučit se pozitivně přistupovat k dotazování jako k nástroji možné změny. Aktivita pomáhá vzbudit ve studentech zvědavost v oblasti rozvoje schopnosti klást pozitivní otázky a naučí je aplikovat toto umění v projektech i v životě. Aktivita úzce souvisí s předchozí aktivitou Síla otázek (viz předchozí díl seriálu) – obě jsou velmi důležité, protože kladení otázek sám sobě nebo jiným provází nejen celý projekt, ale i náš život.

Materiály:

• seznam otázek „soudce“ a „tvůrce“ 

Postup:

Požádejte studenty, aby se pohodlně usadili a zamysleli se nad tím, jaké otázky pokládají sami sobě. Vytvořte pro tento účel příjemné prostředí pro sebereflexi, pusťte např. hudbu apod.

Ověřte, zda studenti chápou význam vnitřních otázek. Uveďte osobní příklady: Udělal jsem něco dobře? Jak bych toho mohl dosáhnout? Apod.

Můžete studenty požádat, aby si své vnitřní otázky zapsali.

Pokračujte připomenutím základních poznatků:

• Dotazování je klíčovým předpokladem pro osobní změnu.
• Změna u jednotlivce začne probíhat díky dotazování.
• Lidé musí pečlivě vybírat otázky, které si pokládají.
• Jazyk vytváří realitu a totéž dělají otázky. Způsob jejich formulace předurčuje způsob odpovědí.
• Když své otázky pokládáme, můžeme zaujmout pozici soudce (hodnocení) nebo pozici tvůrce (zjišťování a objevování).
• Při vnímání jednotlivých typů otázek je důležité přesunout způsob dotazování od problémového k pozitivnímu, tedy od soudce k tvůrci.

Vysvětlete studentům, že se nyní podíváte na dva typy otázek. Jak už víme, způsob, jakým se ptáme, může mít vliv na to, jak uvažujeme sami o sobě i o druhých. Ve chvíli, kdy pokládáme otázku, můžeme zaujmout pozici soudce nebo tvůrce.

Rozdělte studenty do menších skupin (cca po 4 lidech) a nechte každou skupinku vybrat si z následujících otázek, vždy jednu dvojici/řádek (např. Čí je to vina? x Co se stalo?). Úkolem skupin bude připravit dvě krátké scénky, ve kterých využijí oba typy otázek. Mělo by se přitom jednat o stejnou situaci s odlišným vývojem. Scénky ať studenti přehrají ostatním.

Zdroj:

MARILEE G. ADAMS. Změňte své otázky, změňte svůj život. , 2004.

Reflexe:

• Jaké pocity ve vás vyvolávaly otázky typu soudce? Proč tomu tak bylo?
• V čem se lišily vaše pocity u druhého typu otázek?
• Které z otázek pomohly situaci lépe řešit? Proč?

Aktivita 1.8 MOŽNÝ NOVÝ PŘÍSTUP K ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ?

(Inspirováno a text převzat od: DRÁL, P. Simulační hra. Nadácia Milana Šimečku.)

Čas:

60 min.

Cíle:

Studenti porovnají dva možné přístupy k řešení situace a pojmenují výhody a nevýhody s nimi spojené.

Shrnutí:

Studenti v roli expertů pomáhají na základě popsaného příběhu řešit situaci v jedné ze škol. K dispozici mají dvě sady otázek, které jim pomohou situaci uchopit ze dvou odlišných perspektiv. Nad otázkami diskutují a následně reflektují, jak přístupy řešení problému a oceňující zjišťování ovlivnily jejich uvažování o situaci.

Význam aktivity pro projekt:

Smyslem aktivity je vyzkoušet si na praktickém příkladě téma oceňujícího zjišťování, které bylo představeno v rámci úvodní aktivity Co je oceňující zjišťování. Aktivita zároveň propojuje předchozí témata kladení otázek a umožňuje studentům porovnat důsledky, ke kterým oba typy dotazování vedou. Tuto praktickou dovednost mohou studenti využít při uvažování o jakékoliv situaci během projektu. Zejména pak o hlavním tématu, které se rozhodnou řešit.

Materiály:

• flipchart, okopírovaný pracovní text do každé skupiny, okopírované sady otázek

Postup:

Studenti se právě stali konzultanty, kteří byli najati pro vyřešení určitého problému.

Vytvořte ze studentů skupiny s max. počtem 5 lidí a rozdejte jim pracovní text (viz Příloha 1.8 A). Skupiny mají krátkou chvíli na přečtení.

Poté rozdejte studentům první sadu otázek (Příloha 1.8 B) a nechte jim 15–20 minut na odpovědi.

Opět v plénu jednu skupinu po druhé vyzvěte, aby definovaly problém. (Co je problém, který se tu snažíme vlastně vyřešit?) Dělejte poznámky na flipchart.

Každá skupina často vidí jiný problém. Můžete být provokativní a řídit debatu o příčinách a důsledcích jednotlivých problémů.

Když uvidíte znaky frustrace, diskuzi zastavte a vraťte se zpět k práci ve skupinách.

Následně rozdejte studentům druhou sadu otázek a nechte jim tentokrát jen 5 minut na formulaci odpovědí.

Můžete buď pár odpovědí opět společně probrat v plénu, nebo rovnou řekněte studentům, že už nebudete diskutovat odpovědi, ale dva odlišné přístupy k řešení problémů.

Na flipchart napište dva sloupky a zeptejte se studentů, jestli vnímali nějaké rozdíly mezi první a druhou sadou otázek (v procesu řešení problému, v typu otázek, v pocitech, které zažívali atd.). Odpovědi zaznamenejte.

Připomeňte studentům, že na jedné straně jde o otázky přístupu řešení problému a na straně druhé o otázky oceňujícího zjišťování viz aktivita Oceňující zjišťování. Určitě to není jediný správný přístup, ale rozhodně může pomoci odkrýt nový způsob nahlížení na věc, zvláště v případech, kdy se jedná o velmi složitý problém.

Reflexe:

Pobavte se spolu se studenty o výhodách a nevýhodách obou typů přístupů.

• Jak otázky řešení problému ovlivnily vaše uvažování o situaci popsané v příběhu?
• Jak vaše uvažování ovlivnily otázky oceňujícího zjišťování?
• V čem vidíte výhody a nevýhody obou přístupů? Popište je co nejkonkrétněji.