Fáze 1 – Já – identita a kultura – 2. část

Aktivita 1.4 KULTURNÍ BATOH

Čas:

45 min.

Cíle:

• Studenti pojmenují různé kulturní vlivy, které se podílejí na formování jejich hodnot a postojů.
• Studenti sdílejí vzájemně vlivy kultur, jichž jsou součástí, a respektují rozmanitost mezi nimi.
• Studenti reflektují vliv kulturní výbavy na chování jedinců.

Shrnutí:

Studenti si vybaví různé kulturní vlivy, které v životě formovaly nebo formují jejich pohledy na věc a které ovlivňují jejich jednání a chování. Uvědomují si, že kulturní vlivy jsou ovlivňovány naší rodinnou kulturou, historickými událostmi, náboženstvím, zaměstnáním atd. Zároveň mají příležitost sdílet kulturní vlivy se svými spolužáky, zjistit, v čem se podobají a v čem se liší a vzájemně na ně reagovat.

Význam aktivity pro projekt:

Kulturní batoh doplňuje předchozí aktivity zaměřené na práci s vlastní identitou a kulturou. Pomáhá dalšímu hlubšímu porozumění, jak se utvářejí hodnoty a postoje jednotlivců a proč se mohou lišit. Podobně jako předchozí aktivity pomůže toto cvičení studentům v porozumění a respektu k druhým a ke schopnosti vést dialog.

Materiály:

• různě barevné papíry formátu A4, psací potřeby

Postup:

Připomeňte si se studenty k jakým poznatkům o odlišnostech jste společně došli, jak účinně s odlišností zacházet. Poznamenejte, že uznání kulturních vlivů nám může pomoci s odlišností účinně nakládat.

Vysvětlete studentům, co budeme společně označovat jako tzv. kulturní batoh: všichni máme svoji kulturní výbavu, kterou si s sebou neseme ze své kultury a která ovlivňuje naše životní postoje a názory. Může jít o kulturní výbavu, která pochází z rodiny, ze skupin, jichž jsme součástí (skautský oddíl, sportovní klub, škola, zaměstnání…), může jít o historické, náboženské, národní, politické vlivy apod. Kulturní výbava nás může ovlivňovat pozitivně i negativně. Kulturní batoh tedy symbolizuje, co si s sebou stále nosíme, co tvoří součást naší osobnosti. Můžete studentům uvést své vlastní příklady:

• Co je na talíři, to se musí sníst. (Zbytečně se přejídám.)
• Když už nemůžeš, můžeš ještě jednou tolik. (Nevzdávám se, když se mi něco nedaří.)
• Samochvála smrdí. (Nerad/a přiznávám, že se mi něco povedlo.)

Vyzvěte studenty, aby si vzali jeden barevný papír A4, psací potřeby a našli si klidné místo. Ať si nejprve na papír nakreslí svůj batoh a promyslí si, jakou kulturní výbavu, která je ovlivňuje, si v něm nosí. Do svého batohu si potom zapíší 2–3 věty představující jejich kulturní vlivy. Na vypracování by mělo stačit 10 minut.

Poté studenti položí své „kulturní batohy“ doprostřed místnosti obrázkem dolů. Vyberte náhodně několik batohů a otočte je obrázkem nahoru (nebo také můžete vyzvat studenty, kdo chce ukázat ostatním „obsah svého batohu“).

Společně pomocí uvedených otázek objevujte, jakou výbavu jednotlivé kulturní batohy obsahují:

• Co je v batohu uvedeno/obsaženo?
• Proč je to považováno za „kulturní batoh“?
• Odkud uvedená kulturní výbava pochází? S jakým konkrétním kulturním vlivem souvisí? Zakládá se na výchově, historii, náboženství, povolání, politice, příslušnosti k národu…?
• Působí uvedené vlivy obecně pozitivně nebo negativně?
• Mohou uvedené vlivy v něčem překážet, ovlivňovat naše úsudky a rozhodování, vést k vyloučení?

Reflexe:

Diskutujte se studenty o tom, jak nám může uznání kulturních vlivů pomoci zacházet s odlišností. Zejména se zaměřte na komunikaci s druhými, kteří se od nás v něčem liší, kteří mají jiné pohledy na svět, zastávají jiné postoje nebo vyznávají jiné hodnoty. Co nám může pomoci? Čeho se máme vyvarovat?

Aktivita 1.5 NAŠE PŘEDPOKLADY O DRUHÝCH A O SVĚTĚ

Čas:

45 min.

Cíle:

• Studenti formulují předpoklady, které si vytvářejí o různých situacích, lidech a místech.
• Studenti zjistí, jak se mohou naše předpoklady o druhých lišit od jejich vnímání vlastní identity a kultury.
• Studenti porozumí, jak se naše předpoklady o druhých a o světě vytvářejí a mění a jak mohou ovlivňovat naše chování.
• Studenti se zajímají o druhé a okolní svět a oceňují jinakost.

Shrnutí:

Tato aktivita seznamuje studenty s otázkou předpokladů a řeší, jakým způsobem vytvořené předpoklady o druhých a o světě ovlivňují naše chování. Studenti zkoumají význam a vliv vytvořených předpokladů. Aktivita dále rozvíjí práci s tématem vlastní identity a kultury, volně navazuje na aktivitu Viditelné a skryté části naší identity.

Význam aktivity pro projekt:

Pro realizaci úspěšného komunitního projektu, ve kterém se snažíme prospět ostatním, si je nutné uvědomit, kdo a jaký jsem já sám, jakou mám vnitřní motivaci k tomu, abych jakkoli komunitě přispíval. Je důležité zohlednit také to, že na lidi s jiným kulturním, sociálním či rodinným zázemím, s nimiž přicházíme do kontaktu, nahlížíme mnohdy skrze „naší optiku“, aniž by byli doopravdy takoví, jak předpokládáme. Pokud pracujeme vědomě s tím, že se naše záměry ostatním lidem mohou jevit odlišně než zamýšlíme, pomáhá nám to obrušovat hrany případného konfliktu. Platí to i obráceně. Je třeba si uvědomit, že my sami se můžeme druhým jevit jinak, než jak vnímáme sami sebe.

Materiály:

• papír a psací potřeby

Postup:

Nejprve vyzvěte studenty, aby se pokusili definovat pojem předpoklad.

Zkuste studentům navrhnout následující teze a nechte je o každé z nich cca 5 minut diskutovat:

1. Někdy se domníváme, že dobrého výsledku dosáhneme, pokud nebudeme vycházet z žádných předpokladů. Skutečnost je taková, že všichni lidé mají nějaké předpoklady o druhých a o světě a nelze přitom rozhodnout, zda je to dobře, či nikoli. Prostě to tak je.
2. Nemusíme vždy vědět, jaké jsou naše předpoklady o druhých a o světě. Když však chceme změnit své chování nebo jinak o něčem přemýšlet, máme ideální příležitost se nad svými získanými předpoklady zamýšlet.

Položte studentům otázku: Jaké předpoklady o dnešní hodině (o tomto workshopu, o projektu Active Citizens…) jste na začátku měli? (Možné odpovědi studentů: bude to zajímavé, bude to nuda, něco se dozvím, řeknou mi, jak dělat projekt, budeme pracovat na sobě, budou to přednášky, bude to interaktivní…)

Můžete se jich také zeptat, jaké předpoklady měli o nějaké společné akci ještě dříve, než se konala. Nebo jaké předpoklady měli o nějakém člověku ještě předtím, než měli možnost ho potkat nebo se s ním blíže seznámit. Zkuste jim předložit konkrétní příklady.

Představte studentům níže uvedená tvrzení, pobavte se společně o nich a o konkrétních příkladech nebo situacích s nimi spojených:

• Vytvořené předpoklady vypovídají o tom, jakým způsobem vstupujeme do různých situací a jak se chováme.
• V rámci skupiny mohou jednotlivci přinést naprosto odlišné předpoklady.
• Předpoklady od každého mohou být odlišné a my si můžeme zvolit, které z nich přijmeme za své.

Každý student si vezme list papíru formátu A4. Na jednu stranu nakreslí nebo napíše to, jakým způsobem vidí sám sebe. Na druhou stranu nakreslí nebo napíše, jaké předpoklady o něm mají vytvořené ostatní lidé.

Obě strany listu studenti nejdříve prodiskutují ve dvojicích.

V celé skupině pak diskutujte nad těmito otázkami:

• Napadly vás nějaké předpoklady, které o vás mají ostatní? Jaké a proč? • Jaké předpoklady máte naopak vytvořené o ostatních?
• Jaké příležitosti a jaká rizika s sebou nesou vytvořené předpoklady?
• Proč je pro aktivní občany důležité, aby byli ochotni své předpoklady změnit? 

Snažte se v diskusi pojmout tyto oblasti:

• Když s někým mluvíme, vytváří si o nás určité předpoklady. Také v nás se utvářejí předpoklady o lidech, s nimiž komunikujeme. Takto vytvořené předpoklady přirozeně ovlivňují naše chování.
• Je na nás, jaké předpoklady si vytváříme.
• Všeobecným předpokladem v některých komunitách/společnostech je, že se nemáme čemu naučit nebo že nemáme s ostatními co sdílet.
• Vytvořené předpoklady jsou přirozené/normální, často si je ani neuvědomujeme. Zároveň jsme však schopni tyto předpoklady měnit.
• Pro efektivní spolupráci v rámci projektu je vhodné podporovat pozitivní předpoklady oceňující a uznávající druhé, počítající s dobrou vůlí a úmysly ostatních účastníků projektu.
• Je dobré nevyhledávat primárně na ostatních jejich chyby, ale snažit se zachovat si konstruktivní přístup k věci. Hledat, zda se v nemožnosti dohody neskrývá nevyřčený předpoklad a s ním pracovat. Základem je soustředit se na to, jak posunout proces. Také je dobré vysvětlovat konstruktivně naše záměry a předpoklady ostatním.

Nechte studenty vzpomenout si na konkrétní příběhy, ať už skutečné nebo z nějakého filmu či knížky, v nichž byl někdo ochoten změnit svá přesvědčení.

Vyzvěte je, aby zvážili, zda by mohli změnit některé své předpoklady, ať uvedou, co by jim k tomu pomohlo.

Doporučená literatura:

MOREE, D., BITTL, K.-H., Dobrodružství s kulturou. Transkulturní učení v česko-německé práci s mládeží. Plzeň: Tandem, 2007.

Aktivita 1.6 SÍLA OTÁZEK

Čas:

30 min.

Cíle:

• Studenti popíší, co si představí pod slovy působivá otázka a vybaví si konkrétní příklady těch, co jim byly položeny.
• Studenti formulují otázky vyvolávající různé druhy reakcí.

Shrnutí:

Smyslem této aktivity je představit pozitivní přístup při dotazování jako nástroj k provedení kladných změn. Volně tak navazujeme na aktivitu Zeď slávy, která na konkrétním případu ukázala, jakou může mít otázka moc.

Význam aktivity pro projekt:

Aktivita staví na jedné z premis konstruktivistického přístupu v pedagogice: „Samotný jazyk, který používáme, má velkou moc. Nepopisuje jen realitu, ale také ji vytváří.“ Uvědomíme-li si, že různě naformulované otázky mohou přinášet odlišné reakce, můžeme s nimi lépe zacházet. Otázky mají velkou moc – mohou být např. manipulativní a jejich záměrným využíváním je možné člověka navést do pozice, ve které se původně nechtěl ocitnout. Oceňující zjišťování se však zaměřuje na pozitivní možnosti otázek. Vědomým přístupem lze otázky naformulovat tak, aby tázaného dovedly k pozitivní a konstruktivní odpovědi. To lze využít nejen v komunikaci studentů navzájem, ale i v komunikaci s partnery nebo se zástupci komunity.

Materiály:

• psací potřeby, papíry, tabule/flipchart

Postup:

V úvodních aktivitách jsme se zabývali mj. tím, jakou sílu má pozitivně položená otázka, např.: Na co jsem ve své komunitě hrdý? viz aktivita Zeď slávy.

Na začátku aktivity požádejte studenty, aby se prošli po místnosti a položili dvěma nebo třem spolužákům otázky vyvolávající různé emoce (úsměv, zamyšlení, pocity hrdosti, překvapení apod.).

Nyní se studentů zeptejte, jestli na ně některé otázky obzvlášť silně zapůsobily. Nejpůsobivější otázky můžete zapsat na tabuli/ flipchart.

Požádejte studenty, aby samostatně přemýšleli o tom, co pro ně představuje působivá otázka. (Např.: Otázka, která nás nutí k zamyšlení nebo ke změně pohledu na věc, otázka, která v nás vyvolává emocionální odezvu.)

Následně nechte studenty vzpomenout si na příklady působivých otázek, které jim někdo v životě položil, a které jsou ochotni sdílet s ostatními. (Např.: Kdy ses ve svém životě cítil/a nejvíce šťastný/á? Pokud bys mohl/a ve svém životě změnit jednu věc, co by to bylo?…)

Vyzvěte je, aby působivé otázky sdíleli ve dvojicích. Jeden z dvojice vždy otázku představí a druhý se snaží pojmenovat důvod, proč je (byla) otázka tak působivá.

Poté požádejte studenty, zda by některé z otázek, které diskutovali ve dvojicích, mohli představit zbytku skupiny. Vybrané otázky můžete opět zapsat, budou-li je studenti chtít zveřejnit.

Reflexe:

Pobavte se společně o síle otázek a o způsobu, jak ovlivňujeme svůj svět otázkami. Genialita tkví ve vytváření otázek. Když mluvíme o otázkách, máme na mysli otázky, které pokládáme sami sobě o sobě, o ostatních a také otázky, které pokládáme ostatním.

1. Pokládání otázek v nás vyvolává zvědavost a posun v přemýšlení a utváří svět, ve kterém žijeme.
2. Musíme si uvědomovat sílu otázek. Chceme-li změnit sebe nebo svou komunitu, musíme začít u otázek, které pokládáme.
3. Pokládání otázek je pro oceňující zjišťování klíčové.

Napište tyto tři teze na tabuli/flipchart a požádejte studenty, aby si každý z nich vybral jednu z nich. Pomocí metody volného psaní nechte studenty myšlenku rozvinout a následně požádejte dobrovolníky o sdílení jejich psaní.

Alternativní postup:

Vraťte se ke konkrétním otázkám, které studenti sdíleli ve dvojicích, vyberte společně 2–3 z nich, které zapíšete na tabuli. Požádejte studenty, aby si ve dvojicích vybrali vždy jednu z otázek a zkusili ji přeformulovat různými způsoby tak, aby se daly očekávat různé typy reakcí. Např.:

Kdybys mohl/a ve svém životě změnit jednu věc, co by to bylo? (Otázka nutí druhého ke zhodnocení vlastního života a zjišťuje konkrétní odpověď.)

Proč už konečně ve svém životě něco nezměníš?

Jak jsi spokojený/á se svým životem? Nyní jste si společně ukázali praktické příklady toho, jak jazyk utváří realitu. Představte studentům citát Desmonda Tutu a nechte je navázat na něj volným psaním.

Tip:

Aktivitu je možné spojit také s představením různých druhů otázek – otevřené, zjišťovací atd., či s následnou aktivitou Jak se stát dobrým tazatelem (viz následující díl).