Rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek I

Chybovost v rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek je jedním z problémových jevů u žáků s diagnózou dysortografie. Obtíže v této oblasti však mívají i žáci s oslabenou pozorností, oslabeným jazykovým citem či žáci z cizojazyčného prostředí.

Materiál je vhodné využít pro všechny žáky v 2. třídě ZŠ, při obtížích doporučuji materiál využít i ve vyšších ročnících ZŠ.

Doporučuji dodržet posloupnost úkolů, dalšími díly navázat až po zvládnutí aktivity z předchozí části. Aktivity není vhodné vkládat do jedné vyučovací hodiny, ale naopak pravidelně s nimi obohacovat výuku ČJ.

Pro úspěšné zvládnutí rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek je třeba dodržet zásadu posloupnosti. Nejdříve pracujeme pouze se slabikami, jednoslabičnými slovy. Obtížnější slova zařazujeme až po zvládnutí předchozího. Učivo lze individualizovat. Pracovní listy jsou připraveny tak, aby obsahovaly různé typy slov pro všechny žáky.

Také je třeba omezit soutěživost a ponechat žákům dostatek času pro vyslovení každého slova a vyřešení úlohy svým vlastním tempem. 

1.

Žáci pracují s učitelem v kruhu v menší skupině. U tříd s větším počtem žáků lze pracovat s jednou polovinou třídy, druhá polovina vypracovává např. samostatnou práci.

Učitel předříkává dvojice slov (i nesmyslných), které se liší pouze délkou samohlásek. Např. „pís – pis“. Žák má rozpoznat, zda jsou slova stejná, či nejsou.

Každý žák má rozluštit jednu dvojici slov, tzn. neodpovídají všichni žáci najednou. Poté učitel předloží kartu s nadepsanou dvojicí slov jako kontrolu. (Příloha – Pracovní list ke cvičení 1)

Obměna: Obtížnější varianta představuje pojmenování rozdílů mezi slovy. Např. u dvojice slov „pís – pis“ je odpověď: „Pís je dlouhé a pis je krátké.“

Ukázka:

2.

Žáci pracují individuálně, ve dvojici či skupině. V případě individuální práce je dobré vyřešit jen část pracovního listu. Při práci ve skupině žáci rozstříhají přiložený Pracovní list ke cvičení 2  na jednotlivé karty. Karty si následně mezi sebe rozdělí. K práci využijeme prostor celé třídy. Žáci mohou pracovat u stolu, na zemi. Délku slabik daného slova graficky znázorní např. pomocí kostek nebo víček od PET lahví a brček. Dlouhou samohlásku/slabiku vyznačí dlouhým tvarem a krátkou samohlásku/slabiku krátkým tvarem.

Záměrně jsou nejdříve voleny pouze slabiky, poté slova jednoslabičná, dvouslabičná, tříslabičná, čtyřslabičná a pětislabičná. Podle individuálních vzdělávacích potřeb žáků lze volit práci jen s částí pracovního listu.

Ukázka:

Autor díla: Petra Pšeničková

3.

Žáci pracují ve skupině. Rozstříhají Pracovní list ke cvičení 3 z přílohy na jednotlivé karty. Pracovní list je rozčleněn do tří širších sloupců od sebe oddělených silnou černou čarou. Žáci tedy nejdříve pracovní list rozstřihnou podél těchto silných černých čar. V jednotlivých sloupcích pak vždy slovu vlevo odpovídá grafický záznam délky slabik vpravo. Žáci se ve skupině rozdělí ještě na menší skupinky (např. dvojice nebo i jako jednotlivci), sloupec rozstříhají na jednotlivé karty.

Nyní již mohou začít pracovat, tedy spojovat slovo a jeho grafický zápis.

Záměrně jsou nejdříve voleny pouze slabiky, poté slova jednoslabičná, dvouslabičná, tříslabičná, čtyřslabičná a pětislabičná. Podle individuálních vzdělávacích potřeb žáků lze volit práci jen s částí pracovního listu.

Ukázka:

4.

Žáci pracují se stírací tabulkou, případně s prázdnými kartami vyrobenými z papíru. Učitel diktuje slova, která žáci individuálně zapisují na tabulku či karty pouze graficky. Např. Učitel říká slovo parník. Žák zapisuje . /.

Platí pravidlo ze cvičení 2, kdy žák vyznačí dlouhou samohlásku/slabiku dlouhým předmětem (svislou čárou) a krátkou samohlásku/slabiku krátkých předmětem (tečkou). Volíme svislou čáru, protože délku nad samohláskou vyznačujeme taktéž tímto způsobem.

Učitel může využít zásobárnu slov z předchozích cvičení.