Cílem výuky je upozornit žáky na fakt, že stáří lze chápat subjektivně i vymezit objektivně a že i starý člověk může být dobrovolníkem. Lekce pracuje s tematikou aktivního stáří. Žáci by si měli uvědomit, že stáří neznamená jen nemoci a jiné zdravotní obtíže či další devalvující okamžiky, ale též možnost využít toho, v čem je člověk dobrý, že je možné předávat své zkušenosti a znalosti dál, že i starší člověk může pomáhat druhým. Aktivita se snaží vést žáky k širšímu pohledu na téma stáří a upozornit na fakt, že mnozí staří lidé by rádi nabídli pomocnou ruku a aktivně se zapojili do společnosti. Žáci se mají dozvědět i to, že mnozí senioři tak činí.
V první části hodiny každý žák dostane kartičku s číslicí. Čísla jsou od 50 výše, ve třídě se mohou i opakovat. Žák je upozorněn na to, že se jedná o věk člověka. Základní otázka pro evokaci zní, co mají tito lidé společného. Nápady jsou zapsány na tabuli a učitel sdělí, že poznámky budou následně využity.
Žák má v následující chvíli napsat na volný list papíru číslovku, kterou si vylosoval, a připsat, co si myslí, že takto starý člověk asi dělá, jak tráví svůj den, co dělá v tzv. volném čase.
Žáci jsou vyzváni, aby papír otočili, zároveň je jim sděleno, že se k informaci zanedlouho taktéž vrátí. Učitel jim sdělí, aby na druhou stranu papíru napsali slovo DOBROVOLNÍK. Pod něj mají napsat činnosti, které podle nich dobrovolník dělá.
Následuje metoda pavučiny – žáci chodí po třídě, diskutují o tom, co si pod slovo DOBROVOLNÍK napsali a o tom, kdo je podle nich dobrovolník. Úkolem žáků je, pokud to bude možné, připsat si ještě další tři myšlenky, nápady svých spolužáků. Pokud se jim tedy některé názory spolužáků líbí, dopisují si je na svůj list. Aktivita trvá cca 5-10 minut podle velikosti skupiny. V závěru třída shrne, kdo je dobrovolník a co může vykonávat.
Navazuje práce ve dvojici – žáci přemýšlí nad tím, které z dobrovolnických činností by člověk ve věku, který si vylosovali, mohl zastávat. Následuje krátká společná diskuse o tom, co podle nich staří lidé mohou v rámci dobrovolnictví vykonávat.
V další části hodiny dostane každý žák několik krátkých textů či začátků publicistických článků o dobrovolnících, seniorech (příloha Stáří a dobrovolnictví – texty). Žáci si je přečtou. Učitel je následně vyzve, aby porovnali své nápady s tím, co přinášejí články. Žáci společně hovoří o tom, zda se jejich odhad blížil realitě z článků, zda si představovali seniory aktivnější či pasivnější. Zjištěné porovnávají i se zápisy ze začátku hodiny (zápis na tabuli).
Ve fázi reflexe žáci píší metodou volného psaní[4] (psaní bez přestávky) své postřehy o možnostech a ochotě seniora zapojit se do dobrovolnické činnosti.
Žáci se na počátku hodiny shodli na tom, že se jedná o skupinu podle nich starších lidí, pravděpodobně seniorů. Mezi shodné rysy zařadili například toto: jedná se o důchodce, mají vrásky, žijí již sami – bez dětí, mohou mít vnoučata, cítí na sobě znaky stáří, objevují se u nich zdravotní problémy.
Metodu pavučiny si žáci užívali, korzovali po třídě, bavili se mezi sebou o tématu. Nebyl problém připsat si další informace, žáci se vzájemně s chutí doplňovali.
Zajímavá část následovala poté – objevil se případ, kdy žákyně s kartou šedesátiletého seniora razila myšlenku, že daná osoba určitě nemůže pomáhat v pečovatelském domě coby dobrovolník. Další dívka ale naopak tvrdila, že její skoro osmdesátiletá postava naopak takovou práci vykonávat může. Tím se částečně rozproudila diskuse o tom, jak někteří žáci vnímají stáří, jaké mají zkušenosti se zapojením starších lidí do společnosti, o různých příkladech vitality a chuti do života u seniorů.
Mezi činnosti, které by podle žáků dobrovolník-senior mohl vykonávat, patřily nejčastěji tyto:
Po přečtení textů se objevovaly některé další příklady aktivit dobrovolníků-seniorů. Někteří žáci vyjádřili myšlenku, že by rádi zůstali sami aktivní co nejdéle.
Při reflexi si mnozí uvědomili, že se zaměřovali na téma seniorů příliš jednostranně, že je možnost dobrovolnictví u starých lidí vůbec nenapadla, i když si ve chvíli, kdy nad tématem popřemýšlí, si na konkrétní příklady sami vzpomenou.
Volné psaní též probíhalo soustředěně. Jako výstupy volného psaní se objevily například tyto části textů:
Hodina se celkově vydařila, v daném časovém rozsahu se zvládly všechny naplánované aktivity. Ač se objevili i dva žáci, kteří byli k možnostem dobrovolnictví u starších seniorů skeptičtí, většina byla mile překvapena pozitivním přístupem starších lidí k tématu dobrovolnictví.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Podpora Národního akčního plánu podporujícího pozitivní stárnutí.
Ostatní články seriálu:
Článek je zařazen v těchto kolekcích:
