Na pozici učitelky MŠ pracuji již více než 25 let. Za tuto dobu jsem měla možnost nejen díky své praxi, ale také díky kolegyním z jiných předškolních zařízení, se kterými jsem se setkávala, poznat prostředí mnohých MŠ. Každá škola je jiná, má svoji osobitou atmosféru a působí odlišně, když do ní vstoupíme. Pokud máme možnost pobývat v různých zařízeních po delší dobu, zjistíme, že nás ovlivní svým vnitřním klimatem, které je nezaměnitelné a vzniká na základě mnohých faktorů.
Klima školy ovlivňují a jsou jím ovlivňování rodiče, zaměstnanci, ale také děti. Do utváření konkrétního klimatu školy vstupuje mnoho dalších faktorů. V odborné literatuře jsem vyhledala skutečnosti, které s termínem sociální klima souvisí a uvádím je v článku, který nabízí ucelenější pohled na tuto problematiku.
Článek blíže vysvětluje některé důležité teoretické pojmy a vznik školního klimatu. Zabývá se strukturou vztahů uvnitř školy, která se vytváří na jednom společném základě.
Text je teoretickým úvodem k navazujícímu článku s názvem Sociální klima školy II., vliv školního klimatu na pedagogickou praxi. Tento se zabývá podrobněji tím, jak působí školní klima na vztahy nejen uvintř školy, ale také na všechny zainteresované – rodiče, děti i organizace, jež vstupují do interakce se školou.
Lašek[2] uvádí, že člověk je sociální bytostí a vstupuje do světa ostatních lidí na základě uskutečněné biologické náhody jako jedinec, který se rodí jako individuum a stává se osobností. Nabývá idejí o věcech a lidech, které tvoří jeho obraz světa. Jako nejdéle ochraňované mládě si v socializaci prostřednictvím nepřetržité interakce s okolím osvojuje množství jednoduchých i složitých sociálních mechanismů. Umožňují mu ve světě se adekvátně pohybovat, přijímat a zastávat různé životní role a všechny tyto, postupně internalizované skutečnosti, posléze předávat těm, které dobrovolně učiní svými pokračovateli.
Proces zrání, uskutečňovaný podle „genetického plánu“ organismu, je podkladem pro učení, jež je zaměřeno k poznání. Každá osoba má individuální obraz světa, protože její obraz je výsledkem 4 základních činitelů: 1/ jejího fyzického a sociálního prostředí, 2/ její fyziologické struktury, 3/ jejích potřeb a cílů a za 4/ její minulé zkušenosti. Sociální prostředí je tedy jedním z činitelů, které ovlivňuje zkušenost individua; je výsledkem učení a umožňuje jedinci rozšiřovat jeho poznání. Na základě sociálního prostředí se tedy také rozšiřuje okruh poznání jedince, vznikají jeho individuální kognitivní mapy a za adekvátní reakce se následně tvoří nové.
Podle typologie můžeme prostředí rozdělit do dvou základních kategorií: prostředí společenské a přírodní.
Člověk interaguje s prostředím v podstatě na třech úrovních. V úzkých osobních kontaktech s rodinou, okruhem přátel, pracovištěm, u dětí se školní třídou, učitelem, skupinami spolužáků, vrstevníků a zájmovými sdruženími – mikroprostředí. Dále reaguje na prostředí lokální, vymezené zhruba místem bydliště a okolí (zahrnuje přírodu, kulturu i sociální vazby všeho druhu v tomto prostoru). Patří sem i škola jako celek a další kulturně výchovné instituce – mezzoprostředí. Poslední rovinou je okruh prostředí, který přesahuje rámec předcházejícího prostoru. Je představován společenskými vlivy a podmínkami, které se odrážejí v životě jedince a spolupůsobí při formování jeho osobnosti – makroprostředí.
V souvislosti se vzděláváním má největší význam makroprostředí, kde jde o reciproční působení člověka a prostředí: jedinec je jím utvářen jako bytost, zároveň je vytváří pro sebe, vrstevníky a následovníky. Jeho součástí je specifický sociálně psychologický jev – klima.
Klima = subtilní předivo sociálních vazeb, prožitků, snů a zklamání, které má vliv na zrání jedince, utváření jeho sociálního postavení, na výkonnost a úspěšnost.
Jedinec, potenciálně vybavený pro růst, je od samého začátku existence obklopen kulturou, která na něj působí prostřednictvím uskutečňovaných mezilidských vztahů. Poté, co vejde do těchto vztahů, učí se technikám jejich zvládání i pochopení jejich smyslu. Tak postupně nalézá i sám sebe, nachází místo v lidské společnosti.
Pokud máme blíže vyjádřit pojmy: prostředí, klima a atmosféra, a to ve vztahu k tématu školy, pak prostředí zahrnuje jak prostředí školy z hlediska umístění v regionu (venkov, sídliště, město), tak z hlediska architektonického (patří sem ergonomická hlediska, např. vhodnost vybavení školy nábytkem, technikou apod., hlediska hygienická, např. osvětlení, vytápění, větrání, ale i stupeň a typ školy).
Termín klima je užší a představuje trvalejší sociální a emoční naladění dětí, pedagogů a zaměstnanců, kteří tvoří a prožívají zde vzájemnou reakci. Jde o jev sociální, skupinový, který je vázán recipročně na své tvůrce, je jimi vytvářen a zároveň na ně působí. Jde o soubor generalizovaných postojů, afektivních odpovědí a vnímání vztahů mezi zainteresovanými.
Z hlediska školy jde o sociálně psychologické prostředí školy – klima je vytvářeno v návaznosti na konkrétní prostředí a atmosféru a vázáno zároveň na pravidelně se opakující děje související s pravidelným rytmem v rámci školního roku (režim dne, prázdniny, začátek a konec školního roku apod.). Roli zde hraje také věkové a vzdělanostní rozvrstvení učitelů a jejich interpersonální vztahy, včetně prostorového řešení budovy školy.
Také můžeme používat pojem psychologické klima – sociálně psychologické pojmenování emocionálního a sociálně hodnotového charakteru, vztahující se k psychologickým jevům ve skupinách a kolektivech. Jedná se o relativně stabilní naladěnost, ve které se spojují nálady lidí, jejich duševní prožívání, vztah jednoho k druhému, k práci či k obklopujícím událostem.
Termín atmosféra je užíván v nejužším slova smyslu jako krátkodobé situačně podmíněné sociální a emoční naladění v průběhu určitého časového úseku při různých příležitostech nebo specifických situacích. Jedná se o emočně vypjatější a variabilnější situace, ve kterých širší klima může (a nemusí) působit. Atmosféra je měnivá a její působení je prožíváno silněji. Interpersonální působení je zde obvykle rovněž masivnější a vypjatější právě pro větší emoční náboj, který atmosféra u jejích tvůrců i absolventů vyvolává. Atmosféra se podobá klimatu, ale odlišuje se od něj menší stabilitou, a proto si ji ne vždy uvědomujeme.
Sociální atmosféra je pak vícedimenzionální jev, vyznačující se strukturou a vzájemnou návazností jednotlivých složek. (Lašek, 2007)
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
