Domů > Odborné články > Předškolní vzdělávání > Sociální klima školy I., teoretický úvod k problematice
Odborný článek

Sociální klima školy I., teoretický úvod k problematice

Anotace

Článek vysvětluje blíže některé důležité pojmy související s vnitřním klimatem školy. Zabývá se tím, jak vzniká a působí školní klima. Popisuje vznikající struktury vztahů uvnitř školy, jež se vytvářejí na jednom společném základě. Text článku je úvodním teoretickým podkladem k navazujícímu článku s názvem Sociální klima školy II., vliv školního klimatu na pedagogickou praxi. Teoretický úvod vysvětluje základní terminologii, zabývá se podrobným popisem pojmů souvisejících se školním klimatem. Text článku je nezbytný pro pochopení toho, jak tato problematika ovlivňuje pedagogickou praxi a jaký vliv má školní klima na všechny zainteresované.

Vymezení termínů prostředí, sociální prostředí a na ně navazujících pojmů atmosféra, školní klima

Lašek[2] uvádí, že člověk je sociální bytostí a vstupuje do světa ostatních lidí na základě uskutečněné biologické náhody jako jedinec, který se rodí jako individuum a stává se osobností. Nabývá idejí o věcech a lidech, které tvoří jeho obraz světa. Jako nejdéle ochraňované mládě si v socializaci prostřednictvím nepřetržité interakce s okolím osvojuje množství jednoduchých i složitých sociálních mechanismů. Umožňují mu ve světě se adekvátně pohybovat, přijímat a zastávat různé životní role a všechny tyto, postupně internalizované skutečnosti, posléze předávat těm, které dobrovolně učiní svými pokračovateli.

Proces zrání, uskutečňovaný podle „genetického plánu“ organismu, je podkladem pro učení, jež je zaměřeno k poznání. Každá osoba má individuální obraz světa, protože její obraz je výsledkem 4 základních činitelů: 1/ jejího fyzického a sociálního prostředí, 2/ její fyziologické struktury, 3/ jejích potřeb a cílů a za 4/ její minulé zkušenosti. Sociální prostředí je tedy jedním z činitelů, které ovlivňuje zkušenost individua; je výsledkem učení a umožňuje jedinci rozšiřovat jeho poznání. Na základě sociálního prostředí se tedy také rozšiřuje okruh poznání jedince, vznikají jeho individuální kognitivní mapy a za adekvátní reakce se následně tvoří nové.

Podle typologie můžeme prostředí rozdělit do dvou základních kategorií: prostředí společenské a přírodní.

Člověk interaguje s prostředím v podstatě na třech úrovních. V úzkých osobních kontaktech s rodinou, okruhem přátel, pracovištěm, u dětí se školní třídou, učitelem, skupinami spolužáků, vrstevníků a zájmovými sdruženími – mikroprostředí. Dále reaguje na prostředí lokální, vymezené zhruba místem bydliště a okolí (zahrnuje přírodu, kulturu i sociální vazby všeho druhu v tomto prostoru). Patří sem i škola jako celek a další kulturně výchovné instituce – mezzoprostředí. Poslední rovinou je okruh prostředí, který přesahuje rámec předcházejícího prostoru. Je představován společenskými vlivy a podmínkami, které se odrážejí v životě jedince a spolupůsobí při formování jeho osobnosti – makroprostředí.

V souvislosti se vzděláváním má největší význam makroprostředí, kde jde o reciproční působení člověka a prostředí: jedinec je jím utvářen jako bytost, zároveň je vytváří pro sebe, vrstevníky a následovníky. Jeho součástí je specifický sociálně psychologický jev – klima.

Klima = subtilní předivo sociálních vazeb, prožitků, snů a zklamání, které má vliv na zrání jedince, utváření jeho sociálního postavení, na výkonnost a úspěšnost.

Jedinec, potenciálně vybavený pro růst, je od samého začátku existence obklopen kulturou, která na něj působí prostřednictvím uskutečňovaných mezilidských vztahů. Poté, co vejde do těchto vztahů, učí se technikám jejich zvládání i pochopení jejich smyslu. Tak postupně nalézá i sám sebe, nachází místo v lidské společnosti.

Pokud máme blíže vyjádřit pojmy: prostředí, klima a atmosféra, a to ve vztahu k tématu školy, pak prostředí zahrnuje jak prostředí školy z hlediska umístění v regionu (venkov, sídliště, město), tak z hlediska architektonického (patří sem ergonomická hlediska, např. vhodnost vybavení školy nábytkem, technikou apod., hlediska hygienická, např. osvětlení, vytápění, větrání, ale i stupeň a typ školy).

Termín klima je užší a představuje trvalejší sociální a emoční naladění dětí, pedagogů a zaměstnanců, kteří tvoří a prožívají zde vzájemnou reakci. Jde o jev sociální, skupinový, který je vázán recipročně na své tvůrce, je jimi vytvářen a zároveň na ně působí. Jde o soubor generalizovaných postojů, afektivních odpovědí a vnímání vztahů mezi zainteresovanými.

Z hlediska školy jde o sociálně psychologické prostředí školy – klima je vytvářeno v návaznosti na konkrétní prostředí a atmosféru a vázáno zároveň na pravidelně se opakující děje související s pravidelným rytmem v rámci školního roku (režim dne, prázdniny, začátek a konec školního roku apod.). Roli zde hraje také věkové a vzdělanostní rozvrstvení učitelů a jejich interpersonální vztahy, včetně prostorového řešení budovy školy.

Také můžeme používat pojem psychologické klima – sociálně psychologické pojmenování emocionálního a sociálně hodnotového charakteru, vztahující se k psychologickým jevům ve skupinách a kolektivech. Jedná se o relativně stabilní naladěnost, ve které se spojují nálady lidí, jejich duševní prožívání, vztah jednoho k druhému, k práci či k obklopujícím událostem.

Determinanty klimatu pak jsou:

  • Dimenze vztahová – vyjadřuje míru interpersonálních vztahů a kvalitu vzájemných vazeb, míru kooperace především v rovině vztahů, přitažlivosti skupiny pro její členy, poskytování vzájemné pomoci a možnosti projevů a názorů.
  • Dimenze osobního růstu – vyjadřuje vnitřní procesy týkající se především podmínek, které vytváří skupiny pro autonomii člena a jeho růst, možnost samostatně rozhodovat a konat, orientaci na úkoly, vytváření podmínek k diskusi a přenos informací uvnitř skupiny, toleranci k určitým negativním projevům členů.
  • Dimenze udržování a změny systému – vztahuje se především k mechanismům organizace a řízení skupiny, ke způsobům kontroly, ke schopnosti členů vykonávat nové úkoly a přijímat nové role, schopnosti a ochotě ke změně.

Termín atmosféra je užíván v nejužším slova smyslu jako krátkodobé situačně podmíněné sociální a emoční naladění v průběhu určitého časového úseku při různých příležitostech nebo specifických situacích. Jedná se o emočně vypjatější a variabilnější situace, ve kterých širší klima může (a nemusí) působit. Atmosféra je měnivá a její působení je prožíváno silněji. Interpersonální působení je zde obvykle rovněž masivnější a vypjatější právě pro větší emoční náboj, který atmosféra u jejích tvůrců i absolventů vyvolává. Atmosféra se podobá klimatu, ale odlišuje se od něj menší stabilitou, a proto si ji ne vždy uvědomujeme.

Sociální atmosféra je pak vícedimenzionální jev, vyznačující se strukturou a vzájemnou návazností jednotlivých složek. (Lašek, 2007)

Literatura a použité zdroje

[1] – KOŤÁTKOVÁ, Soňa. Dítě a mateřská škola. 1. vydání. Praha : Grada, 2008. 193 s. ISBN 978-80-247-1568-1.
[2] – LAŠEK, Jan. Sociálně psychologické klima školních tříd a školy. 2. vydání. Hradec Králové : Gaudeamus, 2007. 161 s. ISBN 978-80-7041-980-9.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Marie Čermáková

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
13. 1. 2015
Užitečný článek poskytující přehled a vysvětlení základních pojmů souvisejících s aktuálním tématem školního klimatu.

Hodnocení od uživatelů

Milan Václavík
29. 5. 2021, 08:53
Dobrý den,
hezky vyjádřená potřeba utváření kvalitních mezilidských vztahů. Rád bych se zmínil o nezanedbatelném sociálním a společenském vlivu na utváření správných , ale i mylných životních představ, a to jak rodičů, vychovatelů, pedagogů, tak i ostatních lidí společnosti a světa. Víme, že na tuto problematiku je mnoho názorů, představ. Podíváme-li se na to z hlediska lidskosti, můžeme spatřit problémy světa v jeho pravém světle. Existuje recept jak působit na vývoj dětí prospěšně, bez toho aby ostatní společenská podmíněnost v nich neničila přirozené lidství, jenž si v sobě dokáže ponechat vnímavou citlivost, otevřené soucitné srdce oživované vnitřní nevinnou čistotou vědomé mysli. Ten jenž má působit na dětské vědomí, by si měl být hluboce vědom sám sebe ve vtahu k ostatním lidem světa. Kdo je sám omezujícím způsobem podmíněn, svým vlivem podmiňuje i ostatní. Proto je svět plný rozporů, zmatků, bídy, válek a hlubokého morálního úpadku. Jsou sice uzákoněna základní lidská práva, existuje mezinárodní úmluva o právech dítěte, i takzvaná Bílá kniha, ale z celospolečenského hlediska se k tomuto přistupuje pouze formálně. Již po tisíce let existují nadčasové životní zákony, osudové zákonitosti i varování před znesvěcujícími vlivy negativně ovlivňující lidskou mysl spolu s vědomím. Tyto Boží zákony byly lidstvu dány pro životní soulad, aby bylo prožívání života mnohem vnitřně bohatší a smysluplnější, než jak je tomu doposud. Pro nedbání a zanedbávání toho co je pravým lidstvím, jsou neblahé důsledky nevyhnutelné. Není-li pro děti a ostatní lidi někdo opravdovým živoucím vzorem lidství, těžko z nich budou lidé budoucího věku přínosem. Co vnášíme do života a jakou v něm zanecháme stopů, takové mohou být osudy blízkých, milovaných včetně ostatních. Přeji všem, kdo mají o tuto problematiku zájem, hluboké ponoření do úvah o smyslu a významu života, aby z těchto úvah jim byla poskytnuta rada i prožitek z vnitřních zdrojů vědění pro posílení vědění nesoucí v sobě i tomu odpovídající ušlechtilé povznášející oblažující pocity. Není to cesta snadná a mnohdy se může jevit hodně trnitě, ale v budoucím čase v sobě nese kvalitní bohaté ovoce.
Mnoho lidí si myslí, že dokáží opravit mnoho, společnost a tak dále. Jestliže nedovede opravit sebe, jak může potom takto poškozený člověk cokoliv opravovat. Vadná věc nedovede vytvořit kvalitu. A jak se zjišťují poruchy, tím že si zjistím co je ve mně nesprávně a to mohu zjistit pouze ze zákona vyššího principu života, tím, že se poměřím s Desaterem přikázání. Co mne znesvěcuje, tedy ničí mnou vnitřní nevinnost a čistotu, zjistím z Ježíšova učení o tom, jaký druh myšlenek vycházejících z našich srdcí pochází ze Zlého. Jen opravdu milující člověk zanechává v druhých krásné stopy, lidé bez lásky toho schopni nejsou. Nestačí víra v něco či někoho, k vyššímu poznání vede jen opravdový ušlechtilý jemný cit, proto lidé obdařeni jím jej snadněji dosahují. U druhých je to nemožné pro tvrdost vlastních srdcí, kteří hledají převážně vlastní uspokojení byť pod ušlechtilými záminkami, že něco užitečného činní pro druhé. Přeji mnoho pochopení všem, kdo po něm touží.

Vaše hodnocení

Ohodnoťte hvězdičkami:

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Vazby na další články:

Téma článku:

Klima školy / třídy