Není sporu o tom, že jedním z nejkrásnějších ptáků je páv. A má se věru čím pyšnit: tělo má porostlé sytě modrým peřím, na hlavě má královskou korunku, a co teprve když roztáhne svůj chvost z nadocasních per plný duhově zbarvených očí! Málokterá dvorní dáma má tak nádherný vějíř. Však tento pták býval ozdobou každého šlechtického sídla.
Teď vám povím o tom, který žil kdysi v jedné zámecké zahradě. Ta byla vzorně udržovaná, proto se v ní nedařilo žádným škůdcům, a tak tu náš páv těžko hledal potravu. Jeden rok tu však pracoval lenivý zahradník, špatně kosil trávu, a v zastrčeném koutě vyrostly kopřivy. Když do toho místa zašel páv, spatřil na jejich listech tlusté černé housenky s bílými tečkami. Jednu sezobl a zachutnala mu. Chodíval sem pak na tu dobrotu častěji, housenek ubývalo a hrozilo jim nebezpečí, že všechny skončí v jeho žaludku. Jedna z nich byla chytřejší než ostatní a ta si řekla, že musí vymyslet způsob, jak se zachránit.
Když viděla páva přicházet, vztyčila se na širokém listu a oslovila ho: „Vaše Paví Veličenstvo, ráda bych vám něco řekla dříve, než mě sníte.“
Pávovi vznešené oslovení zalichotilo, a tak byl zvědav, co mu chce povědět.
Chytrá potvůrka pravila: „Když nás, co jsme tu zbyly, ušetříte, zakuklíme se a pak se vylíhneme jako překrásní motýli, ale předtím si dáme na svá křídla namalovat stejná oka, jaká máte vy na svém ocase, každá z nás se bude představovat jako Babočka paví oko a bude upozorňovat celý svět na vzácnou ozdobu vašeho těla.“
„Kdy to bude?“ zeptal se páv.
„Velmi brzy. Uvidíte!“
Páv pak opravdu nacházel ve spárách zahradní zdi podivné kukly a netrpělivě čekal, kdy dojde k jejich proměně v krásné motýly – a dočkal se! Ti sice neměli na svých křídlech tolik pestrobarevných ok jako on na svých ocasních perech, ale zase ocenil, že létají mnohem dál než on a šíří jeho pověst největšího krasavce z veškerého ptactva.
To byl páv rád, že je nesnědl!
Nakreslíme si jednoduchý obrázek housenky – inspirujeme se obrázkem. Nakreslíme si jednoduchý obrázek motýla. Inspirujeme se obrázkem. Cvičíme schopnost symetricky dokreslit celek podle jedné poloviny.
 |
Tomáš měl kamarády, kteří se rádi pochlubili, když se jim něco hezkého či dobrodružného zdálo. Záviděl jim, protože jemu se sny vyhýbaly, a když si z nich přece jen něco vybavil, bylo to tak kusé a zmatené, že to nestálo za řeč.
„Poraďte mi, co mám dělat,“ prosil, „aby se mi v noci něco zdálo.“
„Já si dávám na noc pod polštář knížku, kterou právě čtu,“ řekl Pepík. „Já si před spaním nasadím sluchátka a poslouchám pohádky z kazet,“ oznámil Kája. „A já si vezmu do postele notebook a zahraji si třeba Dračí doupě,“ dodal Lojza.
První dvě možnosti už Tomáš bez úspěchu vyzkoušel, a třetí ho nelákala, takže byl pořád tam, kde byl. Když si postěžoval mamince, ta se zamyslela: „Který lidský smysl je v noci nejméně utlumen? Určitě čich. Člověk přece musí pořád dýchat. Navoním O tedy kapesník nějakým svým parfémem nebo kuchyňským kořením, ty si jej vezmeš do postele a třeba ti to nějaký sen přivolá.“
Po dlouhém přemýšlení pak připravila Tomášovi první návnadu na sny. Zabalila ji do kapesníku a dala pod polštář, ale nakázala mu, že se nesmí podívat, co to je. Tomáš měl co dělat, aby přemohl zvědavost, a dlouho se převaloval v posteli, než usnul.
Ráno byl vzhůru o hodinu dřív než jindy, vyskočil čiperně z postele a letěl mamince zvěstovat radostnou zprávu.
„Měl jsem sen. Živý a nádherný. Sláva!“
„Co se ti zdálo?“ zeptala se maminka dychtivě.
„Byl jsem žokej a jel Velkou pardubickou s klisnou, která se jmenovala Laura. Vyhráli jsme a já dostal vavřínový věnec. To je úžasné, ne? Můžu se už podívat, na čem jsem to vlastně spal?“
„Samozřejmě.“
Tomáš zatřásl kapesníkem a vypadly dva zelené lupínky. „Bobkový list, co se dává do guláše?“ vydechl zklamaně.
„Ano,“ přisvědčila matka, „jde o listy vavřínu, který má latinský název Laurus. Ale ty dva lístky pro tebe jsem nevzala z kořenky, ale utrhla z rostliny, kterou si pěstuji v květináči, takže jsou čerstvé a voňavé. Určitě ti ještě chvíli vydrží. A třeba ve snu dostaneš další vavřínový věnec jako básník, malíř nebo hudebník.“
Nakresli si květináče – truhlík a rostlinu se spoustou listů.
 |
 |
Materiál byl poskytnut zdarma nakladatelstvím Portál z publikace Šimonovy pracovní listy 21, Grafomotorické pohádky. |
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
