Není sporu o tom, že jedním z nejkrásnějších ptáků je páv. A má se věru čím pyšnit: tělo má porostlé sytě modrým peřím, na hlavě má královskou korunku, a co teprve když roztáhne svůj chvost z nadocasních per plný duhově zbarvených očí! Málokterá dvorní dáma má tak nádherný vějíř. Však tento pták býval ozdobou každého šlechtického sídla.
Teď vám povím o tom, který žil kdysi v jedné zámecké zahradě. Ta byla vzorně udržovaná, proto se v ní nedařilo žádným škůdcům, a tak tu náš páv těžko hledal potravu. Jeden rok tu však pracoval lenivý zahradník, špatně kosil trávu, a v zastrčeném koutě vyrostly kopřivy. Když do toho místa zašel páv, spatřil na jejich listech tlusté černé housenky s bílými tečkami. Jednu sezobl a zachutnala mu. Chodíval sem pak na tu dobrotu častěji, housenek ubývalo a hrozilo jim nebezpečí, že všechny skončí v jeho žaludku. Jedna z nich byla chytřejší než ostatní a ta si řekla, že musí vymyslet způsob, jak se zachránit.
Když viděla páva přicházet, vztyčila se na širokém listu a oslovila ho: „Vaše Paví Veličenstvo, ráda bych vám něco řekla dříve, než mě sníte.“
Pávovi vznešené oslovení zalichotilo, a tak byl zvědav, co mu chce povědět.
Chytrá potvůrka pravila: „Když nás, co jsme tu zbyly, ušetříte, zakuklíme se a pak se vylíhneme jako překrásní motýli, ale předtím si dáme na svá křídla namalovat stejná oka, jaká máte vy na svém ocase, každá z nás se bude představovat jako Babočka paví oko a bude upozorňovat celý svět na vzácnou ozdobu vašeho těla.“
„Kdy to bude?“ zeptal se páv.
„Velmi brzy. Uvidíte!“
Páv pak opravdu nacházel ve spárách zahradní zdi podivné kukly a netrpělivě čekal, kdy dojde k jejich proměně v krásné motýly – a dočkal se! Ti sice neměli na svých křídlech tolik pestrobarevných ok jako on na svých ocasních perech, ale zase ocenil, že létají mnohem dál než on a šíří jeho pověst největšího krasavce z veškerého ptactva.
To byl páv rád, že je nesnědl!
Nakreslíme si jednoduchý obrázek housenky – inspirujeme se obrázkem. Nakreslíme si jednoduchý obrázek motýla. Inspirujeme se obrázkem. Cvičíme schopnost symetricky dokreslit celek podle jedné poloviny.
Tomáš měl kamarády, kteří se rádi pochlubili, když se jim něco hezkého či dobrodružného zdálo. Záviděl jim, protože jemu se sny vyhýbaly, a když si z nich přece jen něco vybavil, bylo to tak kusé a zmatené, že to nestálo za řeč.
„Poraďte mi, co mám dělat,“ prosil, „aby se mi v noci něco zdálo.“
„Já si dávám na noc pod polštář knížku, kterou právě čtu,“ řekl Pepík. „Já si před spaním nasadím sluchátka a poslouchám pohádky z kazet,“ oznámil Kája. „A já si vezmu do postele notebook a zahraji si třeba Dračí doupě,“ dodal Lojza.
První dvě možnosti už Tomáš bez úspěchu vyzkoušel, a třetí ho nelákala, takže byl pořád tam, kde byl. Když si postěžoval mamince, ta se zamyslela: „Který lidský smysl je v noci nejméně utlumen? Určitě čich. Člověk přece musí pořád dýchat. Navoním O tedy kapesník nějakým svým parfémem nebo kuchyňským kořením, ty si jej vezmeš do postele a třeba ti to nějaký sen přivolá.“
Po dlouhém přemýšlení pak připravila Tomášovi první návnadu na sny. Zabalila ji do kapesníku a dala pod polštář, ale nakázala mu, že se nesmí podívat, co to je. Tomáš měl co dělat, aby přemohl zvědavost, a dlouho se převaloval v posteli, než usnul.
Ráno byl vzhůru o hodinu dřív než jindy, vyskočil čiperně z postele a letěl mamince zvěstovat radostnou zprávu.
„Měl jsem sen. Živý a nádherný. Sláva!“
„Co se ti zdálo?“ zeptala se maminka dychtivě.
„Byl jsem žokej a jel Velkou pardubickou s klisnou, která se jmenovala Laura. Vyhráli jsme a já dostal vavřínový věnec. To je úžasné, ne? Můžu se už podívat, na čem jsem to vlastně spal?“
„Samozřejmě.“
Tomáš zatřásl kapesníkem a vypadly dva zelené lupínky. „Bobkový list, co se dává do guláše?“ vydechl zklamaně.
„Ano,“ přisvědčila matka, „jde o listy vavřínu, který má latinský název Laurus. Ale ty dva lístky pro tebe jsem nevzala z kořenky, ale utrhla z rostliny, kterou si pěstuji v květináči, takže jsou čerstvé a voňavé. Určitě ti ještě chvíli vydrží. A třeba ve snu dostaneš další vavřínový věnec jako básník, malíř nebo hudebník.“
Nakresli si květináče – truhlík a rostlinu se spoustou listů.
Materiál byl poskytnut zdarma nakladatelstvím Portál z publikace Šimonovy pracovní listy 21, Grafomotorické pohádky. |
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.