Takový klidný večer! (řešení problému v rámci OSV)

Následující aktivita slouží především k uvědomění si různých sociálních rolí prostřednictvím hraní těchto rolí a k rozvoji dovednosti řešit konflikty.

Z hlediska Osobnostní a sociální výchovy jsou při ní žáci vedeni k uvědomělému rozpoznání problému, k nalézání cest jeho řešení, k pohledu na problém a jeho řešení z úhlu různých sociálních rolí a také jsou rozvíjeny základní dovednosti žáků potřebné pro organizaci druhých lidí.

Téma řešení problémů se může dotýkat každého vyučovacího předmětu, pokud jeho výuka probíhá metodou problémového vyučování. Z hlediska Osobnostní a sociální výchovy je však žádoucí vybírat témata orientovaná především na mezilidské vztahy. Využít můžeme prakticky veškeré životní situace, které v sobě skrývají problém (pozdní příchod na vyučování, reklamace vadného zboží, narození sourozence, neplánované těhotenství, soužití s prarodiči apod.).

Takový klidný večer!

Žáci se rozdělí do skupin po čtyřech. Každý žák ze skupiny dostane jednu kartu s popisem situace. Žáky požádáme, aby o obsahu své karty nemluvili s nikým dalším, ani kartu nikomu neukazovali.

Necháme žákům chvilku času na přečtení textu. Potom jim vysvětlíme, že každá skupina představuje rodinu se čtyřmi členy - matkou, otcem a dvěma dětmi. Je letní podvečer a všichni už jsou doma. Představy členů rodiny o nadcházejícím večeru se však různí...

Požádáme žáky, aby ve svých skupinách zaujali pozici, která vystihuje situaci, v níž se podle textu své kartičky momentálně nalézají. Když jsou žáci rozmístěni, poprosíme je, aby se vžili do pocitů „svého" člena rodiny z kartičky a pokusili se příběh ve spolupráci s ostatními členy rodiny hrát dál - teď už jako dramatickou scénku. Neměli by však zapomínat na zájmy osoby, kterou představují.

Co důležitého žák v průběhu aktivity dělá

• Realizuje hraním role svou představu o určité osobě.
• Snaží se prosazovat zájmy osoby, kterou představuje.
• Vyjadřuje předpokládané pocity dané osoby verbálně i neverbálně.
• Naslouchá promluvám jiných osob.
• Reaguje na vzniklou situaci.
• Hledá způsoby řešení konfliktu zájmů různých členů rodiny.

Co může přinést tato aktivita žákovi:

• Vciťuje se do pocitů osoby, jejíž roli hraje.
• Snaží se o svých pocitech mluvit.
• Reaguje na verbální, případně neverbální projevy pocitů jiných osob.
• Pokouší se vcítit do pocitů jiných osob.
• Prosazuje a obhajuje zájmy osoby, jejíž roli hraje.
• Učí se řešit problém.
• Uvědomuje si konflikt svých zájmů a zájmů jiných lidí.

Instrukce

Pokud počet žáků ve třídě není dělitelný čtyřmi, lze vytvořit tříčlennou rodinu z karet č. 1, č. 2 a č. 3. Rovněž je možné pověřit některé žáky rolí supervizora - nezúčastněného pozorovatele vzniklé situace. Supervizor může sledovat pouze jednu rodinu, nebo ho můžeme pověřit sledováním vývoje situace ve více rodinách.

Je možné, aby si v rámci jedné skupiny žák s kartou č. 1 vystřídal svou roli s žákem s kartou č. 2, č. 3 nebo č. 4. Žáci pak musí pokračovat v roli tam, kde skončil jejich předchůdce.

Před zahájením aktivity si učitel se žáky může domluvit signál (např. zdviženou ruku), kterým žáky „zmrazí". Na tento signál všichni přestanou hrát. Učitel jiným domluveným signálem (např. dotykem na rameno) oživí jednoho vybraného žáka a ptá se na jeho pohled na konflikt, do kterého je zapojen. Poté týmž signálem (dotykem na rameno) žáka „zmrazí" a postup opakuje s jiným žákem.

Reflexe po činnosti

Reflexe by měla následovat bezprostředně po ukončení aktivity, aby žáci měli své pocity „v živé paměti". Při reflexi je vhodné postupovat od popisu právě prožité situace k tématům obecně platným pro řešení jakéhokoli problému. Pokud však nemáme na reflexi dostatek času, lze aktivitu využit i jako motivační cvičení pro úvod do problematiky řešení problémů a v souvislosti s ní poukázat jen na různé způsoby řešení, ke kterým jednotlivé skupiny žáků dospěly.

Příklady možných otázek:

• Jak ses během aktivity cítil?
• Bylo těžké/lehké vžít se do role, kterou jsi hrál?
• Proč to bylo těžké/lehké?
• Došlo při dramatizaci situace ve vaší skupině ke konfliktu?
• Pokud ne, čím to bylo způsobeno?
• Pokud ano, jaké byly tvé pocity během konfliktu?
• Vnímal jsi během konfliktu jen své vlastní pocity, nebo ses snažil vcítit i do pocitů ostatních?
• Čí argumentace nakonec ovlivnila tvé rozhodnutí? Proč?
• Dospěli jste ve skupině k nějakému řešení vzniklé situace?
• Pokud ano, jsi s tímto řešením spokojen?
• Pokud ne, čím to bylo způsobeno?
• Byl jsi někdy v reálném životě v podobné situaci?
• Cítil ses stejně jako osoba, jejíž roli jsi hrál, někdy v reálném životě?
• Můžeš tuto situaci popsat?
• Jakým způsobem jsi tuto situaci řešil?
• Kdo měl největší vliv na tvé rozhodnutí?
• Jaké chování toho druhého způsobí, že se rozhodneš ze svých zájmů ustoupit?
• Kdy naopak ze svých zájmů ustoupit nechceš?
• Vnímáš vítězství někoho jiného při řešení konfliktu jako svou prohru?
• Může mít konflikt pozitivní účinek na soužití lidí?
• Pokud ne, proč?
• Pokud ano, proč?
• Jaké postupy při řešení konfliktu ti připadají nejefektivnější?
• Pokud dojde ke konfliktu mezi jednotlivcem a skupinou, řešení ve prospěch koho považuješ za správné?

Pokud využijete některého žáka jako supervizora, je vhodné požádat ho v rámci následné reflexe o popis vzniklé situace a jejího řešení v konkrétní skupině/skupinách očima nezúčastněného pozorovatele.