V dětství i během dospívání může triáda klíčových symptomů, která stojí v pozadí ADHD, značně znepříjemnit život postiženým i lidem okolo.
Nedostatek pozornosti může vést k potížím při přednáškách a jednáních, i při hlubokém čtení. Dospělí se dají snadno vyvést z rovnováhy, unikají jim informace, přehlížejí podrobnosti a dělají chyby z nepozornosti. Chybují v pravopise, v počtech, při jízdě autem se pletou třeba při sjíždění z dálnice, protože se nechají odvést od činnosti, kterou se právě zabývají. Toto jim během školní docházky i v pracovním životě může znemožňovat naplnit celý svůj potenciál a zamezit „dosažení vlastních cílů“.
Zklamání může nastat i ve společenských situacích, protože člověk s ADHD ztrácí nit hovoru, což může vést i k rozpadu vztahů. Potíže, které tito lidé zažívají při plánování úkolů a sebeorganizaci (často značné omezení roztržitostí), mohou mít za následek to, že jsou považováni za loudavce nebo lenochy a nespolehlivé jedince. Bezpočet problémů plyne ze zapomínání věcí, například peněženek a pasů, z pozdních příchodů nebo zapomínání na domluvenou schůzku.
Hyperaktivita se u dospělých vyskytovat může a nemusí. Někdo nedokáže nikdy zůstat v klidu nebo relativně nečinně. Takoví lidé se budou netrpělivě vrtět, donekonečna poposedávat na přednáškách, na koncertech, v divadle.
Impulzivita vede k potížím počkat na cokoli, například v restauraci nebo při dopravní zácpě. Dospělí s ADHD zcela zbytečně a bezhlavě riskují při řízení, neuváženě předjíždějí.
Ačkoli následující podmínka není součástí diagnostických kritérií ADHD, mnoho lékařů, kteří mají s diagnostikováním a léčbou této poruchy zkušenosti, uvádí u svých pacientů krajní změny nálady, podrážděnost a frustraci. Postižení často špatně snášejí stres a snadno propadají špatné náladě.
Postup vyšetřování a diagnostiky ADHD u dospělých by se měl do značné míry shodovat s postupem u dětí. Pravděpodobně však bude obtížné získat přesné, relevantní zpětné podrobné informace o dětství osoby, nezbytné k tomu, aby se dalo říci, zda se jedná o pokračování celoživotní poruchy.
Diagnóza je klinická záležitost a musí se stanovit pouze po pečlivém a všestranném vyšetření. Protože je obtížné oddělit ADHD od jiných psychických diagnóz a protože výskyt dalších duševních onemocnění je u dospělých s ADHD poměrně vysoký, měli by diagnózu stanovovat pouze psychiatři, kteří mají zkušenosti s ADHD jako s chorobou přidruženou k jiným potížím s duševním zdravím.
Vyšetření musí zahrnovat podrobný pohovor s postiženým a je-li to možné, i s jeho příbuznými či přáteli, kteří ho znají celý život. K tématům, o kterých je třeba se něco dozvědět, patří přítomnost klíčových symptomů ADHD v dětství, stupeň nedostatečnosti a potíže, které způsobuje, i pokusy, které byly učiněny směrem k nápravě těchto problémů.
Lékař bude muset hledat známky a symptomy jiných duševních onemocnění, psychických nebo behaviorálních potíží a charakteristických povahových rysů, které by mohly zjevné symptomy ADHD ovlivnit nebo které se vyskytly ve stejné době. Tyto informace je třeba postavit do kontextu proti rodinné, lékařské anamnéze, vztahovým a životním zkušenostem. Lékař bude muset porovnat tyto údaje s údaji, které má k dispozici z jiných zdrojů, například od příbuzných, ze školního hodnocení, z korespondence s jinými odborníky, kteří již s pacientem během jeho života pracovali.
Lékař doplní informace o fyzické a další vyšetření, jak jsme se již dříve v knize zmínili. Možná bude třeba použít testovací formuláře, možná bude potřeba udělat průběžný test chování. Testovací škála, která se v současné době používá k vyšetřování ADHD u dospělých, zahrnuje Wenderovu posuzovací škálu Utah (Wender Utah Rating Scale), Brownovu posuzovací škálu (Brown Attention-Activation Disorder Scale, BAADS), Copelandovu škálu příznaků poruchy pozornosti pro dospělé (Copeland Symptom Checklist for Adult Attention Deficit Disorder) a Triolovu škálu pro posuzování poruch pozornosti u dospělých (Triolo‘s Attention-Deficit Scales for Adults, ADSA).
Ačkoli tyto testy neobsahují normativní údaje a obvykle nejsou považovány za testy diagnostické, jsou užitečné pro stanovení typu a stupně daných příznaků.
Lékaři stále považují kritéria DSM-IV, ačkoli ne zcela odpovídají, za nejuznávanější a z vědeckého hlediska nejplatnější soubor kritérií. Lékař může vyšetření pacienta doplnit o standardní test IQ nebo může použít jiný screeningový test, jakými jsou například škály na zjištění přítomnosti depresí a úzkostí či škály manželského souladu.
U dospělých bude potřeba vyřešit mnoho problémů, na které léky nezabírají. Může k nim patřit nedostatek sebevědomí, citová a společenská izolace, pocity vzteku, problémy s uspořádáním času, sklony k vyhýbavosti a snaze uniknout před obtížnými úkoly.
Dospělý s ADHD bude muset probrat tyto otázky s psychiatrem, u kterého je v péči, bude třeba vypracovat postupový plán, v němž budou kromě otázek společenských a pracovních zahrnuty také psychoterapeutické plány. Mnoho výše popsaných technik se dá použít i pro dospělé a psychiatrovi se může podařit přizvat na pomoc i další členy týmu pečujícího o duševní zdraví pacienta.
Ve výzkumu ADHD u dospělých zůstává velký kus práce, zejména pokud se týče klinických výzkumů, které mohou pomoci zodpovědět potřebné otázky. Je třeba urychleně vytvořit účinné služby v oblasti vyšetřování a léčby.
Budeme-li věřit, že pokud bude povědomí o ADHD a účinných léčbách dále narůstat a lidé s ADHD budou diagnostikováni a léčeni co nejdříve, bude možnémnohým problémům předejít.
 |
Materiál byl poskytnut zdarma nakladatelstvím Portál z publikace Poruchy pozornosti a hyperaktivita. |
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
