Výuka geologie je ve většině škol podceňována a to i přesto, že obsah geologického studia nás obklopuje doslova na každém kroku. V Rámcovém vzdělávacím programu (dále RVP) je učivo o neživé přírodě integrovanou součástí přírodopisu. V případě RVP pro gymnázia je geologie vyčleněna jako samostatný obor, což je v rámci Evropy poměrně vzácný jev, nicméně v praxi je učivo neživé přírody většinou integrováno do biologie, geografie a environmentální výchovy. Tato situace je však typická pro školní dokumenty téměř všech evropských zemí (Fermeli et al, 2011).
Cílem tohoto textu je upozornit na zásadní skutečnosti, které mohou vést ke zlepšení situace v geologickém vzdělávání na českých školách. Článek je vlastně úvodním textem, po kterém budou následovat konkrétní aktivity zaměřené na motivující a podnětné geologické vzdělávání.
V čem tedy můžeme vidět příčiny současného poněkud nelichotivého stavu výuky geologie na českých školách? Mezi hlavní příčiny patří zajisté přílišná abstraktnost učiva, ve kterém se klade pouze velmi nepatrný důraz na využitelnost získaných znalostí v praxi, což často platí i v případě ostatních přírodních věd. Žáci tedy často vnímají geologii jako nudný předmět, který nemá pro jejich další život žádný význam a nevidí tedy důvod, proč se o geologická poznání dále zajímat. Mnohé geologické učivo, např. minerály, horniny, tektonické poruchy apod., navíc vyžaduje znalost a zapamatování poměrně velkého množství pojmů, což předpokládá jistou motivaci k učení (García, 2011). Mnozí z nás si ještě teď vybaví učiteli biologie dosti přeceňované učivo o krystalografických soustavách a prvcích souměrnosti ideálních krystalických modelů. Velký čas se ve výuce geologie zpravidla věnuje také minerálům, které jsou sice pro žáky zajímavé, nicméně jen v případě, že má škola vlastní mineralogickou sbírku a geologicky osvíceného pedagoga. Ve školní praxi však často školy sbírku nerostů nevlastní. Učitelé se pak mnohdy snaží prezentovat učivo uvedené v učebnicích alespoň pomocí dataprojektoru, nicméně bez toho, aby si žáci mohli minerály sami osahat, je výsledný vzdělávací efekt spíše negativní.
Na většině škol se často podceňuje možný přínos terénních vycházek, které jsou pro geologii naprosto zásadní, protože propojují teoretické znalosti s praxí - a to v prostředí, které žákům přináší podstatně více podnětů, než může poskytnout sebelepší školní učebna (Michovská, 2008). To samé platí i v případě laboratorních cvičení, která jsou z hlediska zvýšené organizační náročnosti na realizaci spíše vzácným úkazem nežli pravidlem.
Lze říci, že výuka geologie často postrádá to nejzásadnější - žáky motivovat. Motivaci žáků lze zvýšit vhodně koncipovanou badatelsky orientovanou aktivitou, která může být součástí komplexního přírodovědně zaměřeného projektu. Nachází se v blízkém okolí školy malý opuštěný lom či zajímavý skalní výchoz? Můžeme u nás ve městě zkoumat kámen použitý v různých stavbách, sochách a pomnících? Pokud ano, tak se můžeme začít zabývat například následujícími otázkami:
Neživá příroda poskytuje nespočet podnětů pro kreativní výuku. Obsah geologického poznání může být zajisté pro žáky velmi zajímavý - tedy pokud je zprostředkován způsobem, který vzbudí zájem a motivaci k učení. Koneckonců kdo z nás někdy nebyl fascinován pohledem na vysoké horské štíty a hluboce zaříznutá horská údolí, věže pískovcových skalních měst či třeba tajemné bludné balvany?
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Výuka geologie kreativně a prakticky.
Ostatní články seriálu:
Článek je zařazen v těchto kolekcích:
