Moderní vyučování: Metody a styly učení

Aby se mohl učitel odpovědně rozhodnout, jakou vyučovací metodu zvolí, aby dokázal pružně reagovat a mohl při plánování výuky využívat většího množství činností, musí znát vyučovací metody včetně jejich silných a slabých stránek; účel a využití v praxi. Učitel si musí nejprve ujasnit účel hodiny a podle toho zvolit vhodnou činnost. Vzít v úvahu žáky, fyzické prostředí (místnost a vybavení), náladu ve třídě (unudění žáci na poslední hodině, práce ve skupinách v poslední době). Musíte umět pozorovat a na zjištěné skutečnosti pružně reagovat, pamatovat si metody, které měly v minulosti dobrý ohlas.

Preference žáků

I když nejde o rozhodující faktor, je důležitý. Pro žáky je lepší průměrně efektivní metoda, při níž jsou z 80 % soustředěni, než značně efektivní metoda, při níž se soustředí z 10 %.

Žáci jsou rádi aktivní, rádi hovoří spolu, vyrábějí předměty, jsou tvůrčí a činní. Pasivní metody rádi nemají; zcela dole objevíme přednášku. Nepropadněte tedy běžné falešné představě, že žáci jsou v podstatě líní a dávají přednost činnostem, které je co nejméně vyrušují z jejich snění. Obecně se dá říci, že čím aktivnější a zainteresovanější ve výuce jsou, tím více je výuka baví.

Závažnou a bohužel častou chybou je, když si učitel osvojí jednu nebo dvě metody a těch se pak drží. Široký repertoár metod vám dovolí pružně reagovat na celou řadu náročných problémů, na něž při výuce nutně narazíte, a mimoto zintenzivňuje pozornost a zájem žáků. Rovněž vám pomůže vyrovnávat se s rostoucími požadavky, které na vás role učitele bude klást. V moderní výchově (stejně jako v evoluci) platí zásada, že přežije ten, kdo se přizpůsobí.

Oblíbenost a účinnost metod

V průběhu několika minulých desetiletí se prováděl výzkum vyučovacích metod. Obvykle se postupuje tak, že je nějaký dobrý učitel vyzván, aby používal své obvyklé metody u kontrolní skupiny a aby současně učil paralelní, téměř identickou skupinu experimentální metodou ve stanovené části hodiny. Potom se žáci obou skupin podrobí testu, aby se zjistilo, zda se experimentální skupina naučila určitou látku lépe než skupina kontrolní. Když se metoda takto mnohokrát vyzkouší u různých učitelů, lze zjistit její průměrnou účinnost a určit nejlepší způsob jejího užití.

Některé metody zlepší známky z testů o dva stupně a o více než 30 % zvýší počet žáků, kteří úspěšně projdou testem. K velkému překvapení mnohých lidí se kouzlo těch nejlepších metod obvykle projeví bez ohledu na věk či schopnosti žáků, a někdy dokonce i bez ohledu na vyučovaný předmět. Například autoevaluace dobře funguje v matematice u žáků na 1. stupni základní školy a u vysokoškolských studentů anglistiky. Potenciální efektivita určité vyučovací metody je zhruba stejná v kterémkoli kontextu.

Profesor John Hattie je světovým odborníkem na tyto experimenty i na další pokusy, jak měřit jevy ovlivňující dosaženou úroveň vzdělávání. Shromáždil stovky tisíc výzkumů a na základě tohoto materiálu dospěl k závěru, že nejúčinnější metody se vyznačují následujícími třemi charakteristikami:

• Výzva náročných úkolů – namísto splnitelných úkolů jsou zadávány činnosti, které vyžadují náročné přemýšlení (viz kap. 1).
• Zpětná vazba – obě strany získají informace o tom, které části zadání byly splněny velmi dobře a které měly být provedeny lépe (viz kap. 43).
• Konstruktivistický charakter zadání – vyžaduje aktivní vytváření a zdokonalování porozumění látce, tj. neučit se mechanicky.

Následující metody Johna Hattieho i Roberta Marzana se během zmíněných pokusů osvědčily:

• Interaktivní frontální výuka – aktivní učení využívající strukturu PAR (present – apply – review) s asertivními otázkami a případně s žákovskou demonstrací (viz kap. 24).
• Zpětná vazba – formativní evaluace, včetně autoevaluace, hodnocení spolužáky a hodnocení fikce (viz kap. 43).
• Grafická znázornění – mentální mapy, vývojové (postupové) diagramy, Vennovy diagramy, maticové diagramy a další vizuální způsoby uspořádávání informací (viz dále).
• Shody a odlišnosti – porovnávání položek probírané látky (např. zlomky a procenta) a nalézání shod a odlišností.
• Dobrá úroveň řízení práce ve třídě a dobrá kázeň – efektivní vyučování, bez přerušování (viz kap. 8, 9; www.geoff petty.com/evidence_based.htm).
• Nácvik strategie učení – integrace učení se učit, dovednosti psaní, myšlení a dovednosti studijní studijní (viz kap. 28; kap. 21, 24 – Evidence Based Teaching).
• Rozhodování.
• Posuzování hypotéz – náročné hodnocení s cílem nacházet argumenty pro určitou hypotézu. I proti ní. Například: Cromwell byl diktátor, Nejvhodnějším reklamním médiem je televize.(viz kap. 38).

Zmíněná publikace Evidence Based Teaching je pokračováním této knihy a je určena pro druhou polovinu vašeho studia, tj. pro další osobní a profesionální rozvoj.

Činnosti a preference žáků

(Viz dokument v příloze)

Údaje zpracoval v roce 1990 M. Hebditch na základě vlastního dotazníku pro žáky Gillinghamské školy (Dorset, jižní Anglie) ve věku 11–18 let.

Materiál byl poskytnut zdarma nakladatelstvím Portál z publikace Moderní vyučování.