Měnící se skladba dětí vede k napjatějšímu sociálnímu prostředí ve školských zařízeních institucionální výchovy. Pracovníci se téměř každodenně stávají součástí neopakovatelných a nestandardních, často krizových situací, na jejichž řešení nebyli studiem, dalším vzděláváním ani odborným výcvikem připravováni; řeší je často intuitivně a úspěch jejich intervencí tak závisí nejen na odborných znalostech, ale i na osobní zkušenosti a invenci. K účinnosti svých intervencí tedy nutně potřebují kvalifikovanou zpětnou vazbu. Práce v těchto zařízeních v sobě také zahrnuje některá specifická profesní dilemata, která přímo nabádají k supervizi. Patří mezi ně především způsob uplatňování autority, balancování mezi pomocí, sociální kontrolou, často i pomocí a represí.
Vládní dokument „Národní akční plán k transformaci a sjednocení systému péče o ohrožené děti na období 2009-2011“[1] vydefinoval, co je třeba v jednotlivých resortech udělat pro zvýšení kvality této péče. Mezi jeho klíčové aktivity bylo zařazeno i vytvoření funkčního a dostupného systému supervize pro všechny pracovníky, kteří poskytují ohroženým dětem péči.
Současně s Národním akčním plánem byla na MŠMT v r. 2009 připravena „Rámcová koncepce transformace systému náhradní výchovné péče o ohrožené děti ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči“[2]. Jedním ze tří pilířů této transformace byl požadavek zavádění efektivních a inovativních postupů zvyšujících profesionalitu péče; supervize zaujímá v uvedené koncepci mezi těmito postupy důležitou roli.
Když v r. 2009 realizoval tehdejší Ústav pro informace ve vzdělávání "Monitoring institucionální výchovy“, zabýval se mj. i otázkami dalšího vzdělávání a supervize pracovníků těchto zařízení. S výjimkou několika středisek výchovné péče pociťovali nedostatek supervize všichni respondenti ve všech typech zkoumaných zařízení. Supervize již sice byla v řadě z nich poskytována, a to zejména z iniciativy ředitelů a dalších vedoucích pracovníků diagnostických ústavů, i tento výzkum však ukázal, že ji je třeba zavést jako pravidelnou a systematickou součást práce jednotlivců a odborných týmů.
V r. 2010 zpracoval tehdejší Institut pedagogicko-psychologického poradenství ČR „Strategii přípravy supervize ve školství“ jako materiál pro informaci porady vedení ministerstva o supervizi a její roli v systému institucionální výchovy a preventivně výchovné péče a v systému poradenských služeb ve školství. Strategie seznamovala se specifickými úkoly, cíli, hlavními charakteristikami a podmínkami supervize v těchto školských zařízeních, navrhovala rozsah a organizaci supervize a konkrétní kroky pro její systematické zavedení a rozvoj. Tento materiál, resp. jeho část věnovaná supervizi v institucionální výchově, se stal východiskem pro „Metodický pokyn k poskytování supervize ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a ve školských zařízeních preventivně výchovné péče“[3], který vešel v platnost v březnu 2010. Účelem pokynu bylo stanovit postup při uplatňování supervize v těchto zařízeních, která jsou zřizována MŠMT.
Je obecně známo, že supervize je v posledních desetiletích považována za standardní součást odborného růstu pracovníků v oblasti pomáhajících profesí, tedy těch, pro které je charakteristický vztah k bezprostřední práci s lidmi, s jejich problémy a emocemi. U těchto profesí nacházíme určitá specifika, k nimž neodmyslitelně patří nároky nejen na odborné, ale i na osobnostní kompetence pracovníků. Supervize umožňuje pracovníkům uvažovat nad kvalitou jejich práce, zvyšovat jejich schopnost reflexe (ve smyslu uvědomovaného vnímání vlastní práce) a sebereflexe.
Obecným cílem supervize, platným samozřejmě i pro supervizi v institucionální výchově, je rozvoj profesionálních a osobnostních kompetencí jednotlivých pracovníků a odborných týmů. V "Metodickém pokynu k poskytování supervize ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a ve školských zařízeních preventivně výchovné péče"[3] je supervize vymezena jako „odborná podpora, pomoc a zpětná vazba, které vedou ke zvyšování vlastních profesních kompetencí jednotlivých pracovníků a pracovních týmů školských zařízení institucionální výchovy a preventivně výchovné péče“. Supervizí se v něm rozumí výhradně supervize externí, poskytovaná nezávislým supervizorem, tj. „osobou, která splňuje stanovené kvalifikační požadavky, není v pracovně právním vztahu k právnické osobě vykonávající činnost školského zařízení, v němž bude supervizi provádět, ani není k této právnické osobě v jiném právním nebo faktickém vztahu, který by mohl bezpečné prostředí a nezávislost poskytování supervize narušovat“. Bezpečné prostředí pro poskytování supervize znamená zejména to, že informace a poznatky ze supervize jsou důvěrné a nepřenášejí se do jiných vztahů, než jsou vztahy mezi supervizorem a supervidovaným a mezi supervidovanými navzájem (toto je ostatně i vymezeno v článku 5 Metodického pokynu, který je věnován etickým principům supervize).
S tím souvisí, že z případných zjištění, které jsou při supervizi učiněny, nevyplývají žádné faktické odměny a postihy. Supervize není zaměřena na hodnocení pracovníků či pracovních výkonů, vše se odehrává výhradně mezi supervizorem a supervidovaným či supervidovanými na verbální a psychologické úrovni. Spojenectví mezi nimi je chápáno jako facilitující vztah, který vyžaduje aktivní a záměrnou účast obou stran (Cpinová, 2003). V pokynu se k tomuto uvádí: „supervize je chápána jako podpůrný pracovní nástroj, nemá atribut dohledu či kontrolní činnosti“.
Hlavním předpokladem takto chápané supervize je dobrovolnost. Supervize je tedy dobrovolným vztahem mezi pracovníkem nebo odborným týmem a nezávislým supervizorem a její konkrétní obsah či zaměření jsou určovány žádostí supervidovaného pracovníka či týmu. Supervize doporučená je výjimkou, o jejímž zařazení lze ve školských zařízeních institucionální výchovy uvažovat pouze s vědomím toho, že institut supervize dosud nebyl přirozenou součástí práce zařízení. Metodický pokyn uvádí: „předpokladem supervize je souhlas obou zúčastněných stran (supervizora a supervidovaných), vyžádání supervize a shoda supervidovaných a vedení školského zařízení při výběru supervizora“.
Supervize má nejen mnoho různých podob a forem, ale také mnoho různých pojetí, ze kterých jsou odvozovány její funkce. Obě evropské asociace supervize akcentují především podpůrnou a rozvojovou funkci supervize (s. jako emoční podpora, ocenění práce, porozumění situaci, klientům a svým vztahům s nimi, dobré „usazení“ v roli, prevence vyhoření atp.). Supervize ale může mít i funkci metodickou (tj. akcent je kladen na rozvoj odborných dovedností a schopnosti sebereflexe), případně funkci řídící (kde se jedná o otázky vyvážení potřeb a realizovaného programu, rozdělení rolí a úkolů mezi pracovníky, ale i např. volbu technik a metod práce).
Každá z těchto funkcí může být v supervizi v různé míře přítomna. Zásadní rozdíl mezi využíváním těchto požadavků v supervizi a v manažerském vedení je především v tom, že v supervizi se objevují výhradně na žádost supervidovaného. Při manažerském vedení je oproti tomu realizace těchto funkcí volbou vedoucího pracovníka (manažera).
Zuzana Havrdová (2008)[4] uvádí, že podpůrný aspekt supervize je spojený s provázením prožitků supervidovaného pracovníka či týmu a s porozuměním tomu, jak tento pracovník či tým vnímá svoji situaci; jeho účelem je zejména povzbuzení, posílení a dodání pocitu jistoty, mobilizace odvahy a energie k překonání překážek, zlepšení pocitu z vlastní práce a motivování k další práci na sobě. Supervize zaměřená na metodický aspekt akcentuje především zlepšení znalostí, dovedností a postojů, včetně sebereflexe pracovníků. Účelem řídícího aspektu supervize je obvykle ujasnění si konkrétních hranic a pravidel, podpora jistoty pracovníků ohledně jejich pracovní role v rámci srozumitelného a průhledného pracovního kontextu, který jim umožní kvalitně vykonávat jejich práci.
Podle Soni Cpinové (2003) má supervize ve školských zařízeních institucionální výchovy zejména tři úkoly.
V těchto třech hlavních úkolech se podle mého názoru uplatňují především podpůrně rozvojové a metodické aspekty supervize, což ovšem neznamená, že se do nich nemůže promítat i aspekt řídící.
Základními druhy supervize ve školských zařízeních institucionální výchovy a střediscích výchovné péče jsou případová supervize, týmová supervize a supervize řízení.
Případová supervize zahrnuje zejména reflexi odborných postupů, interakcí mezi pracovníky a dětmi a mladistvými, kteří jsou v jejich péči, vztahů, které práci s těmito dětmi a mladistvými ovlivňují. Její součástí je podpora při porozumění vzniklých situací, vztahů s klienty, atmosféry setkávání, různých vlivů působících na proces pomoci. Takto zaměřená supervize rozvíjí profesní dovednosti supervidovaných (učí je posuzovat různé způsoby odborné práce, lépe rozumět klientům, více si uvědomovat své reakce a odezvy na klienty a chápat dynamiku svých vztahů s nimi). Dodává také pracovníkům větší jistotu, zlepšuje jejich pocit z vlastní práce a motivuje je k další práci na sobě. Může případně vést i k nacházení konkrétních možností řešení problémů a situací, především však jde o zvyšování kompetencí pracovníků.
Případová supervize může být poskytována jednotlivým pracovníkům nebo pracovním týmům. Předpokladem případové supervize je vytvoření bezpečného prostředí pro sdílení odpovědnosti k referovanému problému, facilitace objasnění zakázky.
Týmová supervize je poskytována pracovním týmům a zaměřena na zaměstnance a fungování zařízení jako organizace. Ohniskem pozornosti jsou především témata týkající se vzájemných interakcí a fungování týmu zařízení, vztahových záležitostí v týmu, vyladění pravidel řízení a organizace práce apod. Takto zaměřená supervize podporuje otevřenost (tedy dovednost pojmenovávat věci „pravým jménem“), pomáhá rozumět hodnotám zařízení, podporuje schopnost se s nimi ztotožnit a přispívá k rozvoji jak jednotlivých pracovníků, tak školského zařízení jako celku. Cílem týmové supervize je maximalizovat týmový potenciál a harmonizovat jej.
Supervize řízení je poskytována vedoucím pracovníkům a zaměřena na jejich vztahy k týmu. Všímá si struktury organizace, náplně práce pracovníků, kompetencí atd.
U všech tří druhů supervize jde o aktivní a záměrnou účast obou stran.
Aby mohla supervize ve školských zařízeních institucionální výchovy a preventivně výchovné péče naplňovat svůj účel, musí tvořit součást práce těchto zařízení, a to součást pravidelnou a systematickou. Metodický pokyn ji vymezuje jako součást pracovní činnosti, která se u pedagogických pracovníků započítává do hodin mimo přímou pedagogickou činnost. Rozsah jednotlivých druhů supervize doporučuje Metodický pokyn stanovit následovně: „Umožňují-li to podmínky školského zařízení a podmínky pro zajištění supervize, doporučuje se stanovit časový rozsah v ročním plánu supervize takto: celkem 4-6 hodin supervize řízení školského zařízení, 16-24 hodin případové supervize pro každý tým školského zařízení a 6-8 hodin týmové supervize pro každý tým školského zařízení“.
Pokyn stanovuje také pravidla pro to, aby mohla být supervize financována z prostředků přidělených normativně na činnost školského zařízení institucionální výchovy. Podle těchto pravidel ředitel zařízení zpracuje a předloží MŠMT jako svému zřizovateli „roční plán supervize“, tj. plán, ve kterém je obecně popsán profil navrhované supervize pro období jednoho roku. Tento plán obsahuje:
Supervizor/supervizoři přitom musí splňovat následující kvalifikační podmínky:
Zpráva o naplnění ročního plánu supervize, zpracovaná v obecné rovině tak, aby byla zachována pravidla důvěrnosti obsahu supervizích setkání, je pak součástí závěrečné zprávy o činnosti školského zařízení institucionální výchovy.
Článek je zpracován na základě sborníku konference Rozvoj školy a supervize. 1. vydání, 2012, Lumen vitale – Centrum vzdělávání, o.s. Kolektiv autorů, Praha: 2012. ISBN 978-80-905000-7-5.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Rozvoj školy a supervize.
Ostatní články seriálu:
