Snad nejznámější deník všech dob barvitě zachycuje kompletní škálu předsudečného jednání od drobných ústrků až po genocidu téměř celého národa. Zobrazuje nejen rafinovaný způsob stupňující se zášti a nesnášenlivosti, ale především přibližuje svět těch, kteří jsou pronásledováni pouze pro to, kým jsou, svět osob dotčených násilím z nenávisti, svět, ve kterém lidé postupně ztrácí svá práva, důstojnost a nakonec i život. Násilí z nenávisti je násilí, které je motivované předsudky útočníka vůči napadenému. Na toho útočí z důvodu jeho nezměnitelné skupinové charakteristiky:
Útoky z nenávisti nejsou zacíleny pouze vůči konkrétní osobě, ale symbolicky vůči celé skupině, kterou napadený v očích útočníka představuje. Může jim být vystaven každý, tedy i představitel majoritního obyvatelstva.
S násilím z nenávisti se můžeme setkat v různých podobách.
Mohou se vyskytnout:
Ve školním kolektivu se závažné incidenty z nenávisti většinou neobjevují bez předchozího varování. První náznaky předsudečné atmosféry však může vyučující jednoduše přehlédnout či jim může přiřknout jiný význam. Ve třídách se útoky z nenávisti projevují jako tolerance k homofobním, rasistickým či antisemitským vtipům, graffi ti a karikatury, otevřené negativní vymezování se vůči nemajoritním skupinám obyvatel, obliba hudby s nesnášenlivými a předsudečnými texty (ne nutně neonacistickými), revize historických událostí, veřejné schvalování aktivit skupin šířících nesnášenlivost a násilí, předsudečná kyberšikana. Uvedená jednání nejsou většinou omezena pouze na území školy, třídní kolektiv negativně zasahují i tehdy, dějí-li se mimo její prostor. Neřešené projevy předsudků a nesnášenlivosti mohou být vyhroceny do fyzického násilí nebo mohou vést k sebepoškozování oběti.
V jedné ze tříd na základní škole ve Středních Čechách se žákyni ztratil ze školní tašky mobilní telefon. Ve třídě je i romská dívka L. Vyučující nařídila dětem, aby všechny své věci vyndaly z tašek. Žák J. odmítl svoji tašku otevřít. Mobil se nenašel. Když děti odcházely ze školy, L. obklopila skupina dívek a křičela na ni „vrať nám mobil, stejně jsi nepřizpůsobivá, žijete na dávkách“. Dívky jí pak vysypaly věci z tašky do louže.
L. nechce chodit do školy, trápí se a často pláče. Násilí z nenávisti není diskriminace, úzce s ní ale souvisí. Diskriminace je takové jednání, kdy je s osobami z důvodu jejich barvy pleti, národnosti, pohlaví, sexuální orientace či identity, zdravotního stavu, věku, víry, světonázoru či jiného podobného znaku zacházeno méně příznivě.
Diskriminace se projevuje například jako odpírání či ztěžování přístupu k zaměstnání, vzdělání, bydlení, zdravotní péči či jiným službám.
Předsudečné násilí směřuje vůči nezměnitelné nebo stěží změnitelné a současně neskrytelné nebo stěží skrytelné charakteristice napadeného – jeho barvě pleti, národnosti, etnicitě, sexuální orientaci, víře, zdravotnímu stavu, věku či sociálnímu statutu. Osoby napadené z předsudku jsou napadené pro to, kým jsou a ke které skupině patří, nikoli jací individuálně jsou a jak se objektivně chovají. Napadení jsou viktimizováni proto, že jsou Češi, Romové, gayové, muslimové, lidé bez přístřeší, osoby s postižením, senioři a podobně.
Útok z nenávisti je často omlouván tím, že napadený jej vyprovokoval či zapříčinil, či dokonce přímo zdůvodňován příslušností napadeného k určité skupině.
Akt napadení v sobě zahrnuje dvě složky – samotné napadení, jehož důsledky jsou ztotožnitelné s jiným napadením, a důvod napadení, ten je natolik specifi cký, že podmiňuje následné prožívání napadení a vyrovnání se s útokem. Důvod napadení obvykle směřuje:
Následky útoků z nenávisti jsou velmi intenzivní, dlouhotrvající a jsou schopné na dlouhou dobu ovlivnit kvalitu soužití mezi různými skupinami lidí. Napadením je zasažen konkrétní poškozený, skupina, kterou představuje, a celá společnost. To jsou také důvody, proč je k násilí z nenávisti přistupováno jako ke specifi ckému násilí, které zasluhuje zvláštní pozornost a citlivost odborníků i veřejnosti.
Reakce poškozeného na incident z nenávisti mohou být různé a má na ně vliv řada vnějších a vnitřních faktorů a okolností.
Po útoku se u poškozeného může objevit pláč, agrese, nechutenství, nespavost, strach, úzkost, obavy z pohybu vně obydlí, sociální izolace, potlačení emocí, zhoršení vztahů se sociálním okolím. Pro oběti násilí z nenávisti je typická ztráta či potlačení vlastní identity či autoagrese, tedy snaha nebýt tím, kdo byl napaden pro svoji národnost, barvu pleti, sexuální orientaci, zdravotní stav či víru. Reakce na incident z nenávisti mohou být významně kulturně podmíněné a nemusí odpovídat očekávání osob pocházejících z dominující kultury.
Útokem z nenávisti je zasažená celá skupina (komunita) lidí, se kterou lze napadeného spojit, buď pro to, že se k ní aktivně hlásí, nebo proto, že je útočníkem (i mylně) považován za jejího člena nebo příznivce. Členové dotčené komunity mohou pociťovat nebezpečí, strach či obavy z opakování útoku, objevují se obranné reakce (nevycházení, nepouštění dětí do školy) či v některých případech snaha o únik (např. vlna rasisticky motivovaných vražd v 90. letech 20. století byla jedním z důvodů masivní emigrace českých Romů). Autoritami neřešené či zlehčované útoky z nenávisti vedou k pocitu bezpráví, osamocenosti a beznaděje a významně oslabujídůvěru dotčené komunity ve vymahatelnost práva. Sekundárně klesá ochota dotčených osob obracet se o pomoc na policii či správní orgány, a naopak roste ochota řešit situaci vzetím práva do vlastních rukou. Zpětně se vytváří napětí v místě, kde k incidentu z nenávisti došlo, hrozí vyostření vzájemného stěží ukončitelného násilí.
Dle policejních statistik dojde ročně v České republice ke třem stům trestných činů z nenávisti. Skutečný počet je asi až desetinásobný. Většina lidí svoje verbální nebo fyzické napadení nikomu neoznámí. Překážky, které brání dotčeným lidem oznámit incident policii nebo vyhledat pomoc, lze nalézt na straně poškozených i na straně odpovědných orgánů či pomáhajících. Jsou jimi strach z pomsty pachatele, obecná nedůvěra v justiční spravedlnost, předchozí špatné zkušenosti s objasňováním jiné trestné činnosti, na straně odpovědných orgánů pak neochota vážně se zabývat incidentem z nenávisti problémy, s odhalováním motivace trestné činnosti či předsudky vůči některým skupinám poškozených.
Mezi časté oběti násilí z nenávisti patří Romové. V roce 2011 se stali cílem nesnášenlivostí motivovaného útoku v 69 případech. Statisticky vzato se romský obyvatel České republiky stane obětí násilí z nenávisti až padesátkrát častěji než jeho soused z majority. Struktura trestné činnosti z nenávisti vůči Romům zahrnuje celou škálu útoků od verbálního napadání až po těžké fyzické útoky. K útokům na Romy dochází zpravidla mimo sociálně vyloučené lokality, tak se stává, že častými oběťmi násilí z nenávisti jsou plně integrované romské rodiny, které jsou útočníky vybrány zcela náhodně.
V současné době je pravděpodobně nejznámějším útokem z nenávisti vůči Romům žhářský útok ve Vítkově na jaře 2009. Skupina čtyř příznivců krajní pravice si cíleně vybrala rodinný dům obývaný Romy, na který společně zaútočila zápalnými lahvemi. V domě spalo v době útoku osm lidí, z toho čtyři děti. Jedno z dětí, ani ne dvouletá holčička, utrpělo popáleniny na osmdesáti procentech těla. Útok přežila. Pachatelé byli za pokus o vraždu s rasistickým podtextem odsouzeni na 20, resp. 22 let.
Násilí z nenávisti se týká též cizinců, migrantů a osob jiné než bílé barvy pleti či osob hovořících jiným než českým jazykem. O napadání cizinců máme v zásadě velmi málo informací, neboť jejich komunity jsou velmi uzavřené a zvyklé řešit problémy vlastními silami a prostředky. Cílem stereotypizace a projevů nesnášenlivosti jsou Vietnamci, Arabové a Afričané. Zejména v 90. letech minulého století se Vietnamci stávali terčem fyzických útoků ze strany krajní pravice. Pro tu jsou ostatně vietnamské tržnice a obchodníci tématem a terčem dodnes. V současné době ekonomické stagnace jsou předsudky vůči cizineckým komunitám intenzivně živeny strachem z ekonomického strádání, ztráty zaměstnání, konkurence na pracovním trhu či cizinecké kriminality. Uzavřenost migrantských komunit se může projevovat i ve školním kolektivu případně při řešení konfl iktu uvnitř třídy.
Antisemitské útoky jsou v České republice méně časté a téměř výlučně se vyskytují v podobě útoků na náboženská a pietní místa a další budovy v majetku Židů. Útoky mohou mít též podobu revize historie či popírání či zlehčování holocaustu (šoa). Tradiční rasistický (zaměřený vůči Židům jako národu) a náboženský (zaměřený vůči židům jako vyznavačům judaismu) antisemitismus může v současné době nabývat i podoby neopodstatněné kritiky Izraele, která se vymyká míře obvyklé podobné kritiky, které jsou vystaveny podobně jednající demokratické státy. Fyzické útoky směřující vůči Židům jsou v České republice (na rozdíl například od Francie) výjimkou. Židovská komunita je pravidelně vystavena obtěžování a zastrašování ze strany krajní pravice, a to jak v podobě demonstrací či dokonce pochodů s loučemi, tak v podobě útoků skrz internet. Do budoucna nelze vyloučit útoky ze strany radikálních islamistů, pravděpodobněji však ze zahraničí.
Po roce 1990 vyšlo v České republice několik desítek knih s nenávistným obsahem, jednalo se například o Hitlerův Mein Kampf, publikace revizionistů Irvinga či Dukea či fi kci Turnerovy deníky. Mezi odborníky v zásadě nepanuje shoda, zda knihy hovořící o nadřazenosti jedné skupiny lidí nad druhou, bagatelizující nacismus a genocidu či obhajující násilí na nebílém obyvatelstvu mají být vydávány či nikoli. V zásadě se lze dopustit trestného činu i vydáním a distribucí knihy. Většina současných vydavatelů, a to i těch napojených na struktury krajní pravice, obchází zákon tím, že knihu opatří předmluvou, ve které zdůrazní, že její vydávání je motivováno snahou seznámit čtenáře s nebezpečím rasismu, antisemitismu či neonacismu. Tím se v očích české justice stali beztrestnými. Riziko vydávání knih s předsudečným a nenávistným obsahem je značné. Knihy jsou nekomentovány, jejich obsah je vytržen z kontextu a v řadě případů zcela prokazatelně vyfabulován. Seznámení se s historickými prameny (např. v podobě Mein Kampfu ) přitom lze i v knihovně či badatelně.
Podobné jádro jako antisemitismus, tedy náboženskou či národnostní nesnášenlivost, má i nenávist vůči muslimům, tedy islamofobie. Muslimská komunita, čítající v České republice kolem 11 000 osob, je terčem verbálních útoků, útoků na mešity a snahy omezit náboženskou svobodu, fyzické napadání osob není časté. Projevy nesnášenlivosti vůči muslimům jsou ovlivněny jejich mediálním obrazem, zejména událostmi po 11. září 2001 a aktuálním bezpečnostním vývojem na Blízkém a Středním Východě.
Cílem předsudečných útoků jsou také lesby, gayové, bisexuálové a bisexuálky a transgender osoby (LGBT komunita). Homofobie a transfobie se projevuje jednak jako nesnášenlivost vůči osobám, které se jako gayové, lesby či transgender lidé projevují („Je odporná, protože je lesba“), nebo jako nesnášenlivost vůči osobám, které se chovají odlišně od většiny, což je připisováno jejich neheterosexuální orientaci či identitě („Není normální, aby kluk chodil v růžovém tričku, určitě je teplej, musíme se před ním mít na pozoru“). Jednou z příčin homofobie je skutečnost, že naše společnost je heteronormativní – že heterosexualita je normou, od které se v praktickém životě výjimky nepřipouští nebo připouští stěží. Podle akademického výzkumu provedeného v roce 2009 v České re publice byl každý desátý muž-gay v uplynulých pěti letech fyzicky napaden z důvodu své sexuální orientace. Předsudečné násilí vůči LGBT komunitě se objevuje též v podobě útoků na gay bary, verbálních napadání, zastrašování LGBT aktivistů a aktivistek či napadání pochodů hrdosti (pride). Ve školních kolektivech jsou homofobní nadávky a šikana velmi častým jevem, homofobní postoje projevují více chlapci než dívky. V některých případech jsou vyučujícími přehlíženy či bagatelizovány. Takový přístup však může vést k posilování stereotypizace či homofobních postojů, vytváří negativní atmosféru ve školním kolektivu a v konečném důsledku brání žákům a žačkám neheterosexuální orientace či identity svoji sexuální orientaci zveřejnit a být sami sebou.
Další skupinou ohroženou předsudečnými útoky jsou subkultury mládeže. Téměř výlučně se stávají cílem útočníků z řad krajní pravice (rasistických skinheads, neonacistů, autonomních nacionalistů aj). Subkulturou označujeme skupinu lidí, kteří se vůči dominující kultuře odlišují hodnotami, názory, zjevem, oblečením, hudbou, slangem a dalšími znaky. Pro krajní pravici (některé) subkultury představují skupiny, které neodpovídají takovému hodnotovému vidění světa, v jehož středu je přesvědčení o výlučnosti a nadřazenosti bílého člověka, hierarchie a vůdcovský princip, antikomunismus a antianarchismus,nacionalismus a anti-rovnostářství. V českém prostředí jsou předsudečným násilím ohroženy především následující subkultury mládeže: anarchisté, antifašisté, antirasističtí skinheads, hip hopeři, punkeři, skejťáci, tech(k)naři, gothici a příznivci stylu emo. Cílem útoků pravicových extremistů se stávají jednak pro své odlišné vzezření, v řadě případů však především pro své aktivní antirasistické a antifašistické postoje. Na násilí páchané příznivci krajní pravice na subkulturách mládeže je přitom velmi nebezpečné nahlížet jako na prosté vrstevnické násilí mezi dvěma typově ztotožnitelnými skupinami (partami) mladých lidí. Jeho hlavním východiskem je totiž vysoce nedemokratické přesvědčení jedněch (krajní pravice) o nerovnosti druhých. Formy útoků na subkultury jsou různé, nejsou však vyloučeny ani velmi brutální fyzické útoky končící smrtí. Neřešené subkulturní násilí může též přerůst ve škálu recipročních útoků mezi mladými lidmi.
Devatenáctiletý student a punkáč Filip Venclík byl zabit v roce 1993 rasistickým skinheadem Petrem Skálou poté, co se zastal lidí, které Skála bezdůvodně napadal na peróně metra. Byl napaden ze dvou důvodů, protože se postavil na stranu napadených a protože vypadal jinak. Jeho smrt dodnes připomíná jednak nadační fond Filipa Venclíka pomáhající obětem trestné činnosti, jednak literární soutěž o cenu Filipa Venclíka.
Terčem předsudečných útoků v různých formách (fyzické násilí, žhářské útoky) jsou také lidé bez domova. Násilí v bezdomovecké komunitě je samo o sobě relativně časté, dle některý údajů se až čtyřicet procent osob bez přístřeší setkalo s fyzickým násilím páchaným buď osobou vně bezdomovecké komunity nebo jiným bezdomovcem. Napadání osob bez přístřeší je usnadněno postojem celé společnosti vůči této komunitě jako komunitě nechtěné a netolerovatelné a tolerancí násilí vůči bezdomovcům. V letech 2011–2012 bylo upáleno nebo ubito nejméně 10 osob bez přístřeší.
Také představitelé majority se mohou setkat s násilím z nenávisti, a to v různých podobách. Pro určení toho, zda se jedná o incident z nenávisti, je pak podstatné zjištění skutečné motivace útočníka, tedy to, zda byl napadený napaden pro svoji barvu pleti či českou národnost. Lze jen zopakovat, že ne každý střet mezi dvěma osobami, které jsou odlišné barvou pleti, národností, vírou, sexuální orientací či subkulturou, je incidentem z nenávisti.
Odhodlání předsudečných útočníků dopouštět se útoků z nenávisti je obvykle podmíněno tím, jakým způsobem vnímá obecná veřejnost skupinu, vůči jejímuž členovi dochází k útoku. Útoky z nenávisti jsou snazší tam, kde jsou odtažité, negativní, nepřátelské postoje či chování vůči určité skupině ve společnosti považovány za běžné, jsou omlouvány, či dokonce považovány za prospěšné. Proto je vhodné, aby i na malicherné projevy předsudků a nesnášenlivosti vyučujícíreagovali, byli schopni je pojmenovat, označit za nepřijatelné a vedli žáky a žákyně k odpovídajícímu řešení.
Obecně vzato se incidentu z nenávisti může dopustit každý. Není pravidlem, že by výlučnými útočníky byli pouze představitelé krajní pravice, ti tvoří podle výzkumu Institutu pro kriminologii a sociální prevenci pouze dvacet procent pachatelů, obdobně jako pachatelé z řad menšin. Drtivou většinu útočníků pak tvoří osoby z běžné populace. Pokud bychom tedy preventivní aktivity zaměřili pouze na aktivní rasisty a příznivce krajní pravice, drtivá většina potenciálních útočníků z nenávisti jimi nebude dotčena. Při prevenci násilí z nenávisti jde potom o to posílit vzájemný respekt mezi různými skupinami lidí a předcházet násilnému řešení konfl iktů.
Některé incidenty motivované nesnášenlivostí jsou natolik závažné, že mohou nabývat intenzity přestupku nebo trestného činu. Pro trestné činy motivované předsudky a nesnášenlivostí se vžil termín trestné činy z nenávisti (angl. hatecrimes), někdy bývá užíván i přesnější termín předsudečné trestné činy (angl. biascrimes). V českém (a též německém, ruském a slovenském) prostředí je možné se setkat i s termínem extremistická trestná činnost. Ten považujeme za nepřesný a zavádějící, neboť vymezuje předsudečnou trestnou činnost jako zvlášť výjimečnou až raritní (trestnou činnost na okraji) či trestnou činnost páchanou výlučně extremisty. Ani jedno tvrzení není pravdivé. K trestné činnosti z nenávisti dochází za zcela běžných podmínek, relativně často a ze strany jak příznivců některého radikálního hnutí, tak (a to převážně) ze strany běžné populace.
Podstatou postihování trestné činnosti z nenávisti je v zásadě zvýšení výměry trestu v těch případech, ve kterých je prokázáno, že byly motivovány nesnášenlivostí či předsudky. Je tomu tak proto, že se zákonodárce snaží postihnout vyšší společenskou škodlivost trestných činů z nenávisti. Ta je viděna nejen v jednotlivém útoku na konkrétního poškozeného, ale též v útoku (zastrašování) vedeném vůči celé komunitě, kterou poškozený reprezentuje, a v útoku na základní hodnoty České republiky jako demokratického právního státu.
Obecná definice trestných činů z nenávisti
Český trestní zákoník taxativně (vyčerpávajícím způsobem) stanoví, že ke zvýšení trestní sazby dojde pouze u trestných činů, které byly motivovány nesnášenlivostí vůči druhému z důvodu jeho rasy (barvy pleti), národnosti, etnického původu, víry nebo politického přesvědčení. Ostatní skupiny obvykle ohrožené násilím z nenávisti (LGBT komunita, senioři/junioři, lidé s postižením) explicitně podle českého práva chráněny nejsou.
● Ty, jejichž podstatou je ochrana jednotlivců: jedná se například o trestný čin vraždy, ublížení na zdraví, vydírání, poškození cizí věci, zbavení osobní svobody aj. Předsudečná pohnutka zde působí jako podmínka pro uložení vyšší trestní sazby.
Vražda (§ 140 trestního zákoníku)
(1) Kdo jiného úmyslně usmrtí, bude potrestán odnětím svobody na deset až osmnáct let.
(...)
(2) Odnětím svobody na patnáct až dvacet let nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2
(...)
g) na jiném pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení,
(...)
● Ty, jejichž podstatou je ochrana skupiny osob nebo bezproblémové soužití osob: jde o ochranu před podněcováním k nenávisti vůči skupině osob, národu, etniku, náboženství nebo třídě či o hanobení některého národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob. Nenávistná pohnutka zde působí jako podmínka vyslovení viny pachatele. Pokud není předsudečný motiv během trestního řízení odhalen, není možné obviněného odsoudit.
Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod (§ 356 trestního zákoníku)
(1) Kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
(2) Stejně bude potrestán, kdo se spolčí nebo srotí k spáchání činu uvedeného v odstavci 1.
(3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, fi lmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem, nebo
b) účastní-li se aktivně takovým činem činnosti skupiny, organizace nebo sdružení, které hlásá diskriminaci, násilí nebo rasovou, etnickou, třídní, náboženskou nebo jinou nenávist.
● Ty, jejichž podstatou je ochrana před činností nenávistných skupin:
například taková trestná jednání, jejichž obsahem je popírání holocaustu (osvětimská lež) či zločinů proti lidskosti spáchaných komunisty či nacisty, či založení, podpora či propagace některého nenávistného hnutí. Založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka (§ 403 trestního zákoníku)
(1) Kdo založí, podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.
(2) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, fi lmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným podobně účinným způsobem,
b) spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny,
c) spáchá-li takový čin jako voják nebo
d) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu.
Předsudečná motivace je od roku 2010 též považována za obecnou přitěžující okolnost. Znamená to, že v případech těch trestných činů, které nemají v zákoně přímo stanovenu vyšší trestní sazbu za předsudečnou motivaci (například trestný čin znásilnění nebo nebezpečného vyhrožování), může soud při ukládání trestu uvažovat tak, že uloží trest přísnější, vždy však v základní výměře trestní sazby. Tedy pokud není předsudečná motivace uvedena přímo ve skutkových podstatách trestných činů jako tzv. okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, ale pouze se k ní přihlíží jako k obecné přitěžující okolnosti, bude trest vždy nižší (srov. grafi cký přehled).
Také v prostředí školy může dojít k jednání, jež naplní skutkovou podstatu některého trestného činu. Z hlediska právní odpovědnosti žáků a žákyň bude pak záležet jednak na dosaženém věku, jednak na rozumové a mravní vyspělosti.
Trestní odpovědnost nastává pouze v případě osob starších patnácti let. Na řízení ve věci mladistvých, tedy osob od 15 do 18 let, se pak vztahuje zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Ten odlišně stanoví nejen výměru trestu, ale též způsob a především účel řízení, jež zdůrazňuje svůj výchovný a ochranný aspekt. Děti mladší 15 let sice nejsou trestně odpovědné, ale v případě, že se dopustí trestného činu (činu jinak trestného), může jim být soudem uloženo opatření v podobě výchovného opatření či omezení, napomenutí s výstrahou, ochranné výchovy či léčení, dohled probačního úředníka aj.
Lidé, kteří jsou vystaveni násilí z nenávisti, poškození, mají v trestním řízení svá práva a povinnosti. Poškození jsou ti, kteří utrpěli škodu na zdraví, majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu, například újmu na důstojnosti či kvalitě soukromého života. Základním právem poškozeného je právo být slyšen v jazyce, kterému rozumí, možnost navrhovat důkazy a uplatnit nárok na náhradu škody či nemajetkové újmy v trestním řízení. Poškození mají též právo na osobní bezpečnost, včetně práva, o kterém rozhodují orgány činné v trestním řízení, nebýt slyšen v přítomnosti obviněného. Poškození mohou být zastoupeni zmocněncem, osobou, která poškozeného zastupuje, činí za něj návrhy a další úkony v trestním řízení. Za určitých podmínek mají poškození nárok na to, aby je zmocněnec zastupoval na náklady státu. Pokud dojde u poškozených ke škodě na zdraví, mají nárokpožádat stát o peněžitou kompenzaci této škody, resp. překonání zhoršené situace způsobené trestným činem. Nárok na náhradu škody může být poškozeným uplatněn také proti pachateli trestného činu. V některých případech bývá vymáhání náhrady škody velmi obtížné a zdlouhavé. Podporu a pomoc obětem trestné činnosti z nenávisti poskytuje v České republice občanské sdružení In IUSTITIA, obecnou pomoc obětem běžné kriminality pak některé další neziskové organizace, občanské poradny a Probační a mediační služba.
Znásilnění
- není odhalen předsudečný motiv, soud ukládá trest v rozsahu základní skutkové podstaty (do 5 let)
- je odhalen předsudečný motiv, soud k němu přihlíží jako k obecné přitěžující okolnosti a může uložit trest při horní hranici trestní sazby (do 5 let)
Mučení a jiné nelidské a kruté zacházení
-není odhalen předsudečný motiv, soud ukládá trest v rozsahu základní skutkové podstaty (do 5 let)
-je odhalen předsudečný motiv, soud k němu přihlíží jako k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby a ukládá trest již ve zvýšené výměře trestní sazby (do 8 let)
Jak se připravit
Pomůcky
1 kopie pracovního listu 10A, 10B a 10C (dle počtu žáků), 5 skleněných nádob (např. větších sklenic, odměrných válců), kuličky/korálky/fazole (je též možné použít odměrky písku)
1) Vyučující postaví na stůl nádoby označené čísly 1–5.
2) Vyučující umístí žákům na dosah misky s kuličkami/korálky/ fazolemi.
3) Vyučující nahlas přečte příběh číslo 1. Poté vyzve žáky, ať samostatně vyhodnotí, jak moc považují chování postav z příběhu za problematické. Žáci hodnotí vsypáním kuliček/korálků/ fazolí do nádoby č. 1 dle následujícího významu:
4) Vyučující postupně přečte všechny příběhy a žáci je vyhodnotí. V této fázi učitel zatím hodnocení nerefl ektuje.
5) Vyučující přečte doplnění jednotlivých příběhů. Pokaždé se zeptá, zda chtějí žáci změnit své hodnocení situace. Pokud ano, mohou tak učinit.
6) Žáci obdrží komiksové obrázky jednotlivých osob z příběhů a dopíší do bublin, co postavy v dané situaci říkají.
7) Vyučující vede reflexi s celou třídou. Ptá se, co způsobilo změnu v hodnocení příběhů. Jak se poškozené osoby cítily a co nebo kdo by jim v dané situaci mohl pomoci.
8) Vyučující zadá aktivitu brainstormingu na téma násilí z nenávisti u nás ve škole.
„Představte si, že se nám ve třídě objeví podobný případ, že někdo někomu nadává, protože má jinou barvu pleti/pochází z jiné země/věří v Boha/je postižený… Co s tím uděláme?“ Následuje pětiminutový brainstorming a diskuze s učitelem, co mohou v takovém případě udělat žáci sami či kde mohou hledat pomoc.
Pozn. Cílem této aktivity je zvýšit citlivost žáků k projevům předsudků a nenávisti v jejich okolí. Může se stát, že např. narážka na vzhled či způsob života, kterou jeden člověk vůbec nevnímá, druhému ublíží. Někdy je odlišnost od většinové společnosti zřejmá (barva pleti, oblečení), jindy o ní nemusíme vědět (homosexualita, náboženství).
Formy násilí z nenávisti v příbězích:
Příběh 1 – verbální útok, motivace: homofobie
● u žití slova „gay“ v hanlivém významu
Příběh 2 – popírání holocaustu, motivace: antisemitismus
● odvádění pozornosti od zla spáchaného během holocaustu tím, že se relativizují počty obětí, podmínky v koncentračních táborech atp.
Příběh 3 – verbální útok, motivace: islamofobie (strach z islámu)/nenávist k určitému náboženství
● spojování šátku muslimských žen s terorismem
Příběh 4 – fyzický útok, motivace: rasismus
● omezování práv a svobod člověka kvůli barvě pleti
Příběh 5 – poškození majetku, motivace: nenávist vůči etniku
● spojování určitého etnika s negativními vlastnostmi s cílem vyloučení
Článek je zpracován na základě metodické příručky JÁ A ONI JSME MY. NÁPADY A NÁMĚTY PRO MULTIKULTURNÍ VÝCHOVU: PŘEDSUDKY, STEREOTYPY, NÁSILÍ Z NENÁVISTI A AKTIVNÍ SVĚDEK. Holá, A., Jirásková, V., Kadlecová, Š., Kalibová, K., Praha: In IUSTITIA, o. s., 2012. ISBN 978-80-260-3742-2.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Já a oni jsme my.
Ostatní články seriálu:
Článek je zařazen v těchto kolekcích:
